Ai no kyoufu 01

21. ledna 2014 v 0:17 | Sasuke |  Ai no kyoufu
Tak jo, první díl toho co sem slíbil, vážně uvažuju, že k tomu udělám animaci, nebo aspoň music video z obrázků. ^^ Zatím sem dávám jen první díl na rozjezd s ilustracema. :D
Nemám k tomu ještě ždnej úvodní obrázek, což mi došlo až teď, ale tak napravím to dopříště. ^^"






Ahoj, jmenuju se Kumiko Hotaru. Jsem ve třetím ročníku střední školy a vůbec nevím kde začít. Jsem obyčejná holka, s obyčejnými problémy, nejsem zrovna chytrá ani krásná, každou chvíli ráno zaspím, takže ni kdybych to uměla, nedokázala bych ze sebe po ránu udělat člověka, jako ostatní holky. Moje vlasy se každou chvíli odporně vlní a proto mi ve škole říkají beránku a taky proto, že sem dost tvrdohlavá.

Kluci se na mě nikdy nedívali jako na holku, prostě sem jedna z nich a do nedávna mi tahle pozice vyhovovala. Vždycky sem byla klukům blíž než ostatní holky a měla sem možnost je poznat i z normální stránky. Jenže to bylo předtím... ..předtím než jsem ho poznala.

Ano, teď to zní jako běžný stupidní problém všech holek, no a on taky je, nejsem ničím originální, snad každá holka se někdy zamilovala do kluka kterýho nemůže mít, ale já mám pocit, že tohle nakonec nějak nečekaně skončí. I když, nikdo neví co se stane.


To je on, Koji Hikaru. Ne ten blb vepředu, ale ten blonďák. Je krásný, inteligentní a bohatý, takže terčem každé druhé holky. V tuhle chvíli už určitě říkáte, že bych to měla vzdát, jenže to se opravdu snáz řekne, než dělá, když jste s ním každý den ve třídě.

Ten idi*t před ním, to je Ryuu Yatsushi. Asi ten největší pitomec jakého jsem kdy poznala a shodou okolností jeho nejlepší kamarád. Absolutně nechápu, jak může být něco jako on oblíbené mezi děvčaty. Ti dva si nejsou ani trochu podobní, vlastně jsou naprosté opaky, proto nikdy nepochopím, jak se můžou přátelit. Co se Yatsushiho týče, naši rodiče jsou nějakým neuvěřitelným omylem nejlepší přátelé, proto ho bohužel vídám celkem pravidelně. Teď vás možná napadlo, proč prostě nevyužiju situace dostat se ke svému princi přes jeho kamaráda. Jenže to by nesměl být takový neskonalý blb.

Válčíme spolu už od malička, tuším od chvíle, kdy mi poprvé řekl, že vypadám jako ropucha a nikdy si nenajdu kluka. Patrně to funguje jako nějaká kletba, nebo má ten zmetek prost pravdu, ale ať je to jakkoli, já s tím jednou něco provedu.

Rozhodla jsem se, že na závěrečný ples na konci ročníku přijdu konečně se svým klukem, konec konců už imatrikulace byla katastrofa a nechci to opakovat. Dokonce sem si přestala stříhat vlasy, abych připomínala dívku, ne že by to pomohlo, vypadají strašně.

Proč se o tom klukovi co mě neustále jen provokuje a rozčiluje vůbec zmiňuju? To proto, že dneska jdu s rodiči zase k nim, napadlo mě, že by se mi při té příležitosti mohlo podařit zjistit něco o Koji-sama. Ten blb je mu přece jen ze všech nejblíž.



Všichni kromě Yatsushiho seděli dole v pokoji a Hotaru se snažila předstírat, že poslouchá o čem se dospělí baví, ale její mozek se soustředil na jediné. Dveře od pokoje jejího spolužáka, které se nacházely v horním patře.

Jako na povel se ozvalo cvaknutí a ze shora seběhl Yatsushi.

"Mami, jdu ven, budeme trénovat," prohodil a bez čekání na povolení se hnal s fotbalovým míčem ke dveřím.

"Počkej! Vem sebou taky Hotaru! Mám dojem, že se tu s námi nudí," pousmála se jeho maminka, ale chlapec jen nasadil kyselý ksicht a podíval se na děvče na gauči.

"Oh, nene," začala kolem sebe mávat Hotaru rukama.

"Myslím, že sem trochu nachlazená, určitě bych neměla chodit ven, ráda s vámi zůstanu jen bych Yatsushiho zdržovala," pousmála se. Tohle viděla jako šanci.

Chlapec nečekal a vyběhl ven.

"Omlouvám se, můžu do koupelny," požádala zdvořile a odebrala se nahoru.

"Kdyby ti nebylo dobře, lehni si v jeho pokoji a klidně si zdřímni," nabídla jí hned jeho maminka a začala něco zajímavého řešit s otcem Hotaru.



Hotaru vyšla nahoru, ale místo koupelny opravdu zamířila do zmiňovaného pokoje. Sama netušila, co chce najít, ale věděla, že si musí pohnout, protože musí stihnout vše vrátit na své místo, než se ten budižničemu vrátí.

Začala prohlídkou šuplíků ve stole, ale našla jen nepopsané sešity a hromadu nedokončených domácích úkolů.

"Nedivím se, že propadá," povzdychla si a začala prohrabávat věci na stole.

"Copak nemá něco jako deník? Diář? Mobil? Cokoliv, kde bych našla něco o Koji-sama?" Pomyslela si.

Otráveně si lehla do měkkého koberce a zadívala se na strop. Kus nad postelí tam měl natažený obří dokonalý plakát hlavního hrdiny z jejího nejoblíbenějšího hororu. Na čele jí naskočila drobná vráska. Ona nikdy takový dárek nedostala. Ne, že by jí ho rodiče koupit nechtěli, ale z nějakého důvodu měli při každých jejích narozeninách dojem, že potřebuje nové saténové šaty, šaty co jí ležely ve skříni, šaty co nikdy nenosila, šaty co si zkrátka nemohla vylepit nad postel!
Přetočila se na břicho a zabořila obličej do hlubokých vláken měkkého koberce.

"Koji-sama," zašeptala. Ještě notnou chvilku tam tak ležela a pak se rozhodla vrátit. Bez tk tu nic nenajde.



"Hotaru, jak se cítíš?" Zajímala se hned její maminka.

"Už je mi celkem dobře," usmálo se děvče.

"To je fajn, zrovna ukazuju tvojí mamince, co mi Ya-chan složil za básničku, když byl malý, byli jste tak sladcí, tedy ta jsi pořád..." zamračila se druhá žena jako na výčitku svému synovi.

"Prosím tě, vždyť ona je jako kluk, pořád by jen lítala venku, nějaký domácí práce jako šití a vaření jí vůbec nezajímaj, je stejná jako Yatsushi-kun," mávl rukou otec dívky.

"Ukaž?" Usmála se, aby přešla tátovi nevhodné poznámky a začala tu roztomilou básničku číst.

V duchu se tomu musela smát. Tak přece jen i ten delikvent měl roztomilou stránku. Co by tomu asi řekli ve škole kdyby to viděli. V tom ji to napadlo.

"Co kdyby právě tohle byl klíč k získání jejího vysněného prince?"

"Tetičko? Nemohla bych si to nechat? Je to tak hezký, nechala bych si to jako památku z doby kdy byl ještě malý, tehdy jsme si celkem rozuměli," pousmála se. Nerozuměli si snad nikdy, tedy možná po té stránce, že měli neustálou potřebu se pošťuchovat, ale nikdy nebyli úplní přátelé.

"Jestli chceš, mám od něj hromadu věcí," odpověděla vstřícně žena a vstala, aby uklidila ze stolu.

"Měli bychom jít," popostrkovala druhá manžela ke dveřím.

"Tak zase někdy!" Usmála se Hotaru a vyběhla ven, kde se u branky minula s Yatsusim a na rtech jí hrál tajemný úsměv. Kluk se na ni šklebil jako obvykle.



Právě probíhala hodina tělocviku, když se Hotaru protahovala na hřišti.

"Máš dnes nějakou dobrou náladu, ne?" Zeptala se jí dívka vedle asi stejně stará. Měla středně dlouhé černé vlasy svázané do dvou culíků a na slunci se výrazně leskly.

"Jo," usmála se jako sluníčko a dál to nerozváděla.

"Nechceš mi říct, co se stalo?" Naléhalo na ni děvče.

"Dobře, ale nechci ti to vysvětlovat tady, někam odpoledne půjdem," mrkla na ni.

Z ničeho nic kolem prosvištěl míč nezvyklou rychlostí, než se vůbec některá z dívek stačila otočit, letěl další, který dal Hotaru řádnou ránu do hlavy. Okamžitě sebou sekla na zaprášenou rozpálenou zem.

"Co to sakra-?!" Rozčílila se, ale měla pořád tmu před očima.

"Promiň Beránku." Uslyšela nad sebou najednou povědomí hlas a někdo zvedl míč ležící vedle ní. Okamžitě se zadívala nad sebe, když začaly černé skvrny mizet, aby spatřila toho odporně vyhlížejícího hajzlíka.

Vyskočila hbitě na nohy.

"Máš problém Yatsushi!" Popadla ho za zápěstí a vlekla sebou ze hřiště. Ne proto, že by ho chtěla seřvat, to by udělala beze všeho přede všemi, ale protože tohle byla nejlepší příležitost, aby si ho podala.

"Co děláš ty blbá?!" Protestoval mladík, ale s míčem v jedné ruce se nemohl moc vzpouzet a Hotaru konec konců měla sílu.

Jen co zmizeli ze hřiště. Pustila ho a začala sahat po kapsách. Mladík zvedl jedno obočí a zmateně je sledoval.

Až teď si uvědomila, že je převlečená do sportovního úboru a zarazila se.

"M-mohl bys se mnou do šatny?" Usmála se rozpačitě, když pochopil, že to zvorala.

"Proč? Chceš se mi vyznat?" Rozesmál se.

"Ne, ty krete*e! Prostě pojď!" Vrazila mu pohlavek a vlekla ho za sebou.

"Proč mě mlátíš ty palice pitomá!" Vztekal se a vyškubl se jí, aby mohl jít volně.



Jakmile se jí podařilo odemknout na osmnáctý pokus skřínku, vytáhla triumfálně kus papíru.

"Co to je?" Podíval se na ni nezaujatě ze země, kde se usadil, aby mohl sledovat její počínání.

"To je básnička, co si napsal mamince když si byl malý, dala mi to na památku," usmála se zlověstně.

"No jasně a já jsem žirafa," mávl rukou nad ztraceným časem a vstal, když najednou Hotaru začala recitovat jemu povědomý text.

Yatsushiho výraz se pomalu měnil z nechápajícího na naštvaný, z naštvaného na vyděšený...

"Dej to sem!" Vyštěkl a vrhl se na ni, až ji srazil na zem, ale ona si lísteček strčila blesku rychle za pas kalhot.

"Mám doma kopii, takže to vzdej," zasmála se.

"Vrať mi to!" Zařval naštvaně znovu.

"Ještě ne," řekla s tím stejným úsměvem s jakým ho včera míjela.

"Co chceš?" Pochopil rychle situaci.

Hotaru ho ze sebe nejprve odstrčila a pak se jí rozzářila očíčka.

"Rande s Koji-sama," zašvitořila vyšším hláskem, než bylo u ní obvyklé.

"C-cože?" Zíral na ni.

"Jako... ..Hikaru?" Zamžoural a ona zrudla.

"Neptej se tak pitomě, jste přece kamarádi, ne?" Uhnula pohledem do země.

"Chceš s ním chodit? Víš kolik holek by to chtělo? Vážně myslíš, že někdo jako ty má šanci?" Rozesmál se.

"Sklapni!" Vyštěkla naštvaně a nafoukla se.

"Jen ti říkám, že máme určitě stejný vkus na dívky, takže nemáš šanci," založil si důležitě ruce na prsou.

"To není tvoje starost!" Odsekla a ha chvíli dodala: "A jaké se tobě líbí holky?"

"No," zamyslel se, "musí být hezké, roztomiloučké, milé a moje holka by určitě měla umět péct a hezky se oblíkat," usoudil.

"A-aha," přepočítala si v hlavě, že nic z toho zřejmě nesplňuje.

"Podívej na sebe, rozdíl mezi tebou a normálníma holkama je propastnej, kdybych tě měl zařadit, řekl bych, že si spíš kluk," dodal nakonec.

"Fajn, to už je muj problém, tvuj úkol - pokud chceš ten papírek, je dostat mě blíž k němu, aby sme se dali dohromady," řekla odhodlaně i když její sebevědomí bylo po proslovu toho kluka dávno pod bodem mrazu, jen to nechtěla dávat najevo právě jemu.

"Fajn, ale neručím za to, jestli tě bude chtít," odpověděl.

"Jestli mě odmítne, nebudu ti už nic vyčítat," konstatovala a natáhla k němu ruku. Znechuceně ji stiskl a pak vstal.

"Když dovolíš, beru si čas do zejtra, než vymyslím, jak tě s ním sblížit," řekl a odešel ven.

Hotaru polkla a svezla se na lavičku, srdce jí bušilo až v krku. Do teď to byl jen krásný sen, ale právě začala jednat, jestli ji jednou odmítne, všechno se pokazí.

Ne! Takhle nesměla uvažovat. Všechno je to jen o tom, nakolik si bude věřit. Jenže v hloubi duše se teď cítila ošklivá a navíc hloupá, naprosto bez šance.



Tak sem tam prostě zůstala sedět a koukat, uvědomila sem si že má prostě pravdu. Neumím se namalovat, jsem skoro plochá, přesto, že sem se celé ráno snažila narovnat si vlasy, vypadají pořád takhle, jsou divně upláclé a trčí, nemám vůbec žádné dívčí kouzlo. Sem už na střední, přitom nedokážu vůbec nic uvařit a nemám ani špetku dívčího půvabu. Hikaru... ..jakou mám šanci?

Tak tady začala moje cesta za účelem poznat lásku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ainokio Ainokio | 21. ledna 2014 v 16:32 | Reagovat

Ahoj.. napadlo tě někdy "příjmout" někoho a psal
by také povídky, někdy by jste psali by jste spolu
napsali povídku, jednorázovky... brala jsem příklad
od Áji:) ajaakta.blog.cz

2 Ainokio Ainokio | 21. ledna 2014 v 16:38 | Reagovat

A napsali by jste povídku* promiň trošku jsem to zamotala :D

3 SasuKe SasuKe | Web | 21. ledna 2014 v 16:53 | Reagovat

Jop, kupodivu napadlo, dost o tom přemejšlím, problém je, že neznám nikoho spolehlivýho. ^^ A nikdo si nechce pustit na blog cizí lidi. Ale jednu společnou povídku do budoucna už mám domluvenou.

4 Ainokio Ainokio | 21. ledna 2014 v 18:28 | Reagovat

Aghwr.. už se těším:33:D

5 Aki-chan Aki-chan | Web | 22. ledna 2014 v 4:08 | Reagovat

SasuKe veľmi krásni dielik ...určite čoskoro pridaj pokračko.Ako vidím tak na spoluautorskou poviedkou neuvažujem iba ja,ale aj ty len, problém je v tom ,že nemám k sebe nikoho kto by to so mnou skúsil.Ale na tú tvoju sa samozrejme veľmi teším.

6 SasuKe SasuKe | Web | 22. ledna 2014 v 11:34 | Reagovat

Pro mě je spíš problém, že mám hodně rozdělaného a nechci zase plácat páté přes deváté no. :D Teď sem začal tohle, což bude možná hrozně nudná romantická komedie, ale když já nevydržím psát pořád jen o sexu. xD Pak to ztrácí šťávu.  XD

7 Aki-chan Aki-chan | Web | 22. ledna 2014 v 14:44 | Reagovat

úplne ta chápem,lebo aj ja mám dosť toho rozpísaného a už ma prestáva baviť do každej kapitulovky pchať iba sex tak,že ho bude asi už menej. Tu spoluautorskú by som chcela pridávať iba raz za čas treba raz maximálne dvakrát za mesiac no chýba mi partner.:D

8 SasuKe SasuKe | Web | 22. ledna 2014 v 15:36 | Reagovat

Jestli chceš můžem zkusit něco napsat spolu, záleží, jestli nám to pujde. :D když tak mi napiš na fb :D

9 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 15:35 | Reagovat

I got mixed up, went the wrong way and got lost.

He is a big shot around here.

10 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 19:45 | Reagovat

I’m staying at Tom’s house. Write to me in care of Tom Gray, Chicago, Illinois.

11 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | Neděle v 9:04 | Reagovat

Stop arguing with me, we’re in the same boat and should help each other.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama