Nauč mě líbat, nauč mě milovat 19 (ItaSasu)

19. prosince 2013 v 3:06 | SasuKe |  Nauč mě líbat, nauč mě milovat
Tak jo devatenáctý díl, už vám můžu říct, že to vidim tak na plus mínus na 25 dílů celkem...? Nevím přesně, jen odhaduju. Zkusil sem si dát na tomhle dílu víc záležet, jelikož prej ty povídky jsou děsně obyčejný, ale já to fakt dělám pro odreagování, málo kdy napíšu něco, na čem si dám opravddu plně záležet slohově a to jsou pak spíš jednorázovky, jelikož jak jsem párkrát zmiňnoval to "opravdový" dílo ze kterýho jednou něco bude, je pečlivě shovaný v mým počtači. :D


19 - Uchiha Madara


Když Itachi konečně vylezl z budovy, Sasuke stál už nakvašeně u jejich auta. Starší z bratrů se svým kamarádům ještě omlouval, že už musí jít.
"Jak bylo s Deidarou?" Zeptal se Sasuke jakoby mimochodem, ale žárlivost z něj přímo sálala.
"Výborně," otevřel Itachi dveře auta a nechal ho nastupovat prvního, aby to nemusel obcházet. "Deirarův chutnal úžasně." Vypustil záměrně to nejdůležitější a Sasuke se řízl při nastupování o stříšku auta do hlavy.
"Cože?!" Otočil se s vykulenýma očima na bratra.
"No Deidarův oběd, jedli jsme ve třídě, říkám, že mi chutnalo," podíval se na Sasukeho jako by se nechumelilo a ten ho nemohl alespoň nekopnout.



Itachi se rozesmál jako na lesy, zatímco jeho bratr zalezl do auta, prosoukal se až na zadní sedačku, jako že s ním nemluví a založil si uraženě ruce. Ve škole nikdy neviděli Itachiho se tak hlasitě smát. Oba bratři byli celkem pověstní tím, že si povětšinou drželi vážný výraz. O to zajímavější pohled musel být, když starší Uchiha budil dojem, že se začne za chvíli válet po zemi.
"Tak pojedeme, nebo se tu zůstaneš tlemit na pořád?" Ozval se druhý černovlásek zevnitř auta.
"Jasně, promiň, ale ty jsi neviděl svůj výraz," řekl když nasedal.
"To je od tebe pěkně hnusný, víš?" Odpověděl hrozně ublíženým tónem.
"Ale no tak, to mi ani trochu nevěříš?" Podíval se Itachi do zpětného zrcátka.
"Tohle není o důvěře," bránil se Sasuke, ale nechtělo se mu to už víc rozvádět.

Cestou se musel Itachi zastavit pro nějaké jídlo na večeři.
Když se vrátil, vypadal jeho bratr celkem bez nálady, až mu to začalo dělat starost.
"To tě tolik naštvalo, co jsem řekl?" Zeptal se, zatímco vedle něj pokládal tašku s nákupem.
"Ne," odpověděl stroze.
"Tak co se děje?" vyptával se dál a natáhl se k němu.
"Nic, nech to bejt," otočil hlavu k oknu.
"Sasuke," přejel mu rukou po tváři, ale on mu ji prudce strhl dolů,
"Já jen...," zasekl se a přemýšlel, jak mu to říct, "...prostě sem myslel, že se budeš chovat trochu víc-"
"Jak Sasuke? Ty dobře víš, že to nejde!" Zdůraznil mu nezlomný fakt, že ve škole se k němu musí stále chovat jako bratr.
"Mohl bys mi aspoň věnovat trochu pozornosti," řekl dotčeně.
"Tu ti přece věnuju," zajel mu rukou jemně do vlasů, Sasuke se k němu okamžitě natáhl a políbil ho.
Jednou rukou mu opatrně zajel zezadu pod tričko a druhou sjel až na krk. Chvíli něžně laskal jeho rty a rukou mu přejížděl hrudník, až se od něj Itachi odtáhl.
"Neříkej, že to chceš dělat v autě?" Zvedl překvapeně obočí.
"Možná...?" Odpověděl mladší s otázkou v hlase.
"No, tak si to nech na doma, broučku," vyplázl na něj Itachi jazyk a sedl si za volant.
"Chm," Sasuke ani moc neprotestoval, ale moc to chtěl, sám si nedovedl vysvětlit proč. Proč po něm tolik touží?
"Řekl nechat na doma?" Jeho myšlenky se daly do pohybu, co tím asi myslel.
"Kvůli tobě jsem si musel koupit nový mobil," poznamenal starší Uchiha vyčítavým tónem.
Sasuke to raději nekomentoval, když si vzpomněl, jak moc se byl schopen ponížit, jen aby bratra získal, zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Jeho pomyslné vnitřní slunce v tu chvíli jako by na dobro zapadalo a on přirozeně šílel, protože se s tím nedokázal vyrovnat.

Sasukeho pohled:
Dojeli jsme až k domu a Itachi zaparkoval.
"Půjdu nahoru uklidit koupelnu, vypadá to tam hrozně, ráno jsem nechal všechno poválený, ty bys mohl zatím něco uvařit, teda pokud nechceš jíst mou kuchyni či pizzu," oznámil mi, jen co vyndal klíčky ze zapalování, vrhl jsem se na jeho rty a nedal si říct. Překvapeně se zaklonil až k opěradlu.
"Co blázníš?" Zamumlal mezi polibky.
"Žádný uklízení koupelny a žádný vaření v kuchyni, na obou těch místech se dají dělat mnohem zajímavější věci," přivřel jsem šibalsky oči.
"To bych do tebe neřekl, že jsi až tak sexuálně kreativní," odpověděl a zatvářil se neuvěřitelně překvapeně.
Cítil jsem, jak se mi do tváří valí krev, nějak jsem pokaždé doufal, že tyhle věci jednoduše přejde a nebude to zase tak hloupě rozebírat, bohužel, Itachi se asi vyžíval v tom, když jsem se cítil trapně.
Zatlačil jsem mu trochu na ramena a nahnul se abych ho mohl jemně políbit. Nikdy bych neřekl že budu z něčeho takového mít motýly v břiše. Bylo to tak těžké, když se na mě těma svýma uhrančivýma očima díval.
"Tak být tebou si na tohle zase nechám zajít chuť, protože to auto co stojí támhle rozhodně není naše a otevřený dveře na verandě jsem na sto procent taky nenechal," řekl mi s ledovým klidem. Musel jsem se podívat na příjezdovou cestu. Co to mělo všechno jako znamenat?

Itachiho pohled:
Oba jsme vešli do domu a Sasuke se hned rozhlížel, já měl obavu, že vím, která bije, tak jsem zůstal na chodbě a poslouchal přibližující se kroky.
"Itachi! Sasuke!" Ozval se rozjařený hlas strýčka, když vyšel z kuchyně a šel přímo k nám. Naposledy jsem ho viděl na pohřbu rodičů.
"Vůbec vás nevidím kluci, ale dobrá zpráva, na nějakou chvíli tu s vámi teď zůstanu a pomůžu vám s čímkoli budete potřebovat," řekl svým hlubokým hlasem a přejel nás pohledy.
Měl jsem nepříjemné tušení, že se tohle stane, vzhledem k vysokému počtu Sasukeho zameškaných hodin ve škole.
Samozřejmě ho požádali, aby nás zkontroloval. Ne, že bych ho neměl rád, nebo mi to nějak výrazně vadilo, spíš mě štvalo, že mi ani trochu nevěří. Prostě sem nemůže zajet nebo zavolat, nechat si to vysvětlit - no pochopitelně bych mu neřekl, že teď Sasuke moc nechodil do školy, jelikož se začal opíjet v depresích, aby se vyrovnal s faktem, že s ním nespím, ale už jsem to napravil. Něco bych si prostě vymyslel, třeba že se s ním rozešla holka, nebo že se mu něco stalo, konec konců, kvůli jeho noze tu doktor byl.
Prostě bych mu to nějak rozumně vysvětlil, ujistil ho a on by pak jednoduše mohl říct ředitelce, že je všechno v pořádku a já Sasukeho zvládnu. Jenže to by nebyl Madara, aby se nestaral a nedal jasně najevo, že všechno, co já dělám, on zvládne líp.
Když to slyšel Sasuke, naštval se, vyběhl po schodech a praštil za sebou dveřmi schválně, aby to bylo slyšet až dolů jako obvykle.
"Sasuke!"
Děkuju bráško, strašně mi pomáháš.
S rozpačitým úsměvem jsem se otočil na Madaru.
"Rozešla se s ním holka a taky byl hodně nemocný, bral dost léků, takže ho kde co rozhodí," vysvětlil jsem a prohrábl si vlasy.
"To je v pořádku Itachi, já to chápu, je toho na vás moc," přikývl.
Ne, takhle si to teda fakt pochopit neměl. Tvrdit mu v tuhle chvíli, že je všechno v pořádku a že to zvládám, nemělo smysl. Raději si promluvím se Sasukem, aby si se mnou hrál na šťastnou rodinku a občas předstíral depresi, pak požádám Madaru za pár dnů, aby odjel. Nebo z toho dostanu deprese já.
"Půjdu za ním, a promluvíme si, bude to za chvilku v pohodě, obyčejně tak nevyvádí, ale v noci moc nespal a ve škole ho pořád otravujou kamarádi a on chce být někdy radši sám," vymýšlel jsem jedno věrohodné vysvětlení za druhým ohledně toho, že jinak se ani nic neděje, jen přijel opravdu nevhod a vlastně jsem zase tak moc nelhal, když jsem mluvil o tom, že moc nespal a chce pokoj od holek. Jen jsem to v jistém smyslu nedovedl až do detailů.
"To nic, klidně běž a řekni mu, že jsem vám připravil něco k jídlu," přikývl.
Zaklepal jsem nacvičeným způsobem na Sasukeho dveře a vešel.
"Sasu?"
"Ne," odsekl bratr a schoval hlavu do polštáře.
"Sásů," protáhl jsem obě samohlásky jeho jména a zády se opřel o dveře, abych je zaklapl.
"Ne, mám toho akorát, ať odjede, mohli jsme konečně mít všechno super, ale ne! Prostě musí přijet strejc a zkomplikovat to, sakra Itachi já se vzdávám!" Vykřikl na jeden nádech do polštáře a dál už mlčel.
Věděl jsem, že sem Madara teď jen tak z ničeho nic nepůjde, takže jsem si sedl na postel k Sasukemu a obě ruce mu obtočil zezadu kolem pasu a donutil ho se zvednout do kleku. Přesně na postel v místě kde seděl dopadal kužel slunečního světla, který osvětloval jeho nádhernou kůži.
Nikdy jsem si neuvědomil, že je pro mě až tak výjimečný, že je vlastně daleko víc, než všechny ty dívky.
"To bude dobrý, pomůžeš mi to zahrát a já ho co nejdřív požádám, aby nás nechal, ale musíš se chovat jako vzorný milující bratr a poslouchat mě na slovo," políbil jsem ho při těch slovech jemně na šíji. Na tu dokonalou bělostnou kůži.
V tom se ale prudce otočil, povalil mě na postel a hezky si mi obkročmo sedl zhruba do míst, kde jsem měl pas.
"Tak mě neprovokuj, když víš, že tě chci, jinak asi budu ten nejmíň poslušný bratr na světě," chtěl jsem na to říct něco nevhodného jako obvykle a sledovat jak se červená, ale byla to ta nejnevhodnější chvíle, slyšel jsem kroky, klapnutí dveří, sakra!
Sasuke si taky všiml a příliš pozdě. Nemohl jsem to takhle nechat, opravdu by to v téhle pozici vypadalo divně.
"Vážně se chceš prát?" Řekl jsem s jakýmsi škádlivým podtónem, stočil ho pod sebe a začal lechtat.
Sasuke se smál tak hlasitě, že ani neměl příležitost něco říct, strýčkův výraz jsem si mohl domyslet.
"Vzdáváš se?" Zeptal jsem se po chvíli a nechal ho chytit dech.
"A já myslel, že už jste z toho vyrostli, vystydne vám večeře," ozvalo se ode dveří a já předstíral, že jsem si ho do teď nevšiml.

"Promiň za moje chování, když jsme přišli, neměl jsem náladu," zamumlal Sasuke u večeře, záměrně s pusou plnou jídla. Nikdy jsem nechápal proč tohle dělá, asi aby mohl popřít, že se snížil až k omluvě, přesto, že jsme ji dobře slyšeli. Nejspíš lhal sám sobě v tomhle směru.
"To je v pořádku," řekl Madara a usmál se na mě, jako že je rád, že vážně o nic nešlo.
"Chutná ti?" Nadhodil pak strýc.
"Jasně, ale příště už zase budu vařit já, aby jsi se nám tu nepředřel, když jsi na návštěvě," hrál Sasuke hodného.
"Ty umíš vařit?" Zeptal se ohromeně.
"Jasně, jinak bysme tu asi s Itachiho schopnostma žili na konzervách," zakřenil se Sasu.
"Děkuju bratříčku, opravdu díky," pomyslel jsem si při Madarově udiveném pohledu a radši strčil do úst další sousto.
"A co škola, Sasuke?" Zeptal jsem se pohotově, aby snad taky neřekl, že v poslední době trochu víc piju, byl toho schopen.
"No jasně, dobrý," prohodil Sasuke.
"Chodíš tam rád?" Zeptal se Madara a teď už jsem o důvodu jeho návštěvy neměl pochyb. Bohužel, narozdíl od Sasukeho, ten byl naprosto mimo. Zvykl si být jen se mnou od smrti rodičů a když tu měl někoho dalšího z rodiny, nezapomněl si na mě postěžovat, protože to jindy nemohl.
"No, je to škola," podíval se na něj nejprve s ironickým výrazem "ale jo, chodím, jen spolužáci mě strašně týraj hádkama s kým půjdu na oběd a když přijdu za Itachim, abych mě zachránil, řekne, že nemá čas." Hodil na mě ublížený pohled, ale přitom mluvil s velkou nadsázkou. Já si jen nechtěl představovat, co si dle emocí v jeho tváři myslí Madara. Znělo to, jako že ho kluci ve škole šikanujou a já mu nechci pomoct.
"Promiň, říkal jsem ti, že to bylo důležité a mimo to s Narutem jste nejlepší kamarádi, proč bys s ním neměl jít na oběd?" Usmál jsem se a doufal, že si postěžuje, jak je otravný, aby to Madara pochopil.
"Jako bych ho mohl považovat za kamaráda, je tak nezodpovědnej, to on mi dal ty práš-," Sasuke se zasekl a rychle opravil, zatím co já mohl směle splynout se stěnou, vzhledem k barvě mého obličeje, "práce od učitelky, abych mu to vypočítal." Dokončil větu s naštvaným výrazem. Sice to vylepšil, ale teda ne o moc.
Nevím, jaká boží síla mi zabránila praštit v tu chvíli čelem o desku stolu.
"Tak zase nepřeháněj, od dětství jste se pošťuchovali a ty děláš, jako by tě šikanoval, chudinko ublížená," rovnou jsem se rozhodl uvést to na pravou míru a doufal, že Sasuke odpoví něco rozumného, aniž bych ho musel pod tím stolem kopnout.
"Tse, na to by neměl, to už spíš já dycky šikanoval jeho," nadmul se pýchou.
Podíval jsem se na Madaru a posměšně zakroutil hlavou, jako bych mu říkal, že je prostě jen nadměrně ukecanej.
Tím skončila naše večeře.

Sasukeho pohled:
Znuděně jsem seděl na židli a houpal se. Z okna jsem sledoval školní hřiště, kde právě některá ze tříd běhala závody. Obyčejný den a přesto tak zvláštní a neobvyklý. Od doby, co jsem se sem s Itachim vrátil, pro mě byly všechny tak zvláštní. Možná proto, že jsem měl tajemství, tajemství co mě hřálo na srdci, někdy až pálilo a já se bál, jestli ho jednou nebudu trpce litovat, ale teď jen příjemně lechtalo a navozovalo pocit nedočkavosti - nedočkavosti, až zase budeme spolu. Přesto když jsem byl sám, možná to lechtání bylo ještě silnější.
Cítil jsem zkrátka, že mám něco důležitého, důležitějšího než ostatní a musím to pečlivě chránit, schovávat před světem, aby to někdo nezničil nebo neukradl.
"Itachi..." Ani jsem si neuvědomil zprvu, že jsem to řekl nahlas, když jsem si podpíral rukou hlavu o lavici.
"Naruto," vytrhl mě z myšlenek hlas, až jsem sebou škubnul.
"Co?" Koukal jsem na blonďáka který si právě sedl vedle mě.
"Naruto, ne Itachi," vysvětlil o čem mluvil.
"Ech, přemýšlel sem, toho si nevšímej," vysvětlil jsem namísto nějaké strohé omluvy.
"Chodím se Sakurou," oznámil mi za chvilku.
"Hm," přitakal jsem.
"Nemáš radost?" Pokrčil otráveně koutek úst, že bych mu snad mohl věnovat trochu pozornosti.
"Jasně no, jak jsi to dokázal?" Zeptal jsem se a nezájem z toho přímo čišel. Ne, že by to Naturovi nebylo fuk, řekl by mi to i kdybych se nezeptal, nebo mu dokonce řekl, ať mi to neříká.
"To díky tobě," zakřenil se.
"Díky mě, jo? To bych chtěl vidět," řekl jsem na půl pusy a tónem, který naznačoval, že jsem myšlenkama někde úplně v tahu.
"No, prostě díky tomu divadýlku na párty a taky tehdy v šatně, navíc to, jak si odkopl Ino, nějak mi díky tomu všemu uvěřila," vysvětlil.
"A coj si jí řekl?" Zeptal jsem se za stálého houpání na židli a pokusil se na něj reálně trochu soustředit, ne to jen předstírat.
"No řekl jsem jí, že jsi gay," odpověděl s naprosto spokojeným výrazem a tvářil se, že mi oznamuje, že jsem vyhrál na los zpátky peníze, když už nic jinýho.
Následovala jen příšerná rána a zbytek třídy se okamžitě otočil naším směrem. Blonďák na mě svýma oblačně modrýma očima zíral jako na zjevení boží.
"C-cože si jí řekl?" Vykoktal jsem překvapeně, dokud byla ve třídě sotva polovina lidí, za to o to líp nás bylo slyšet.
"No, že si gay," odpověděl nechápavě, jako by to snad byla samozřejmost.
Tma. Úplná tma před očima. Sucho v krku. Mozek neaktivní. Byl jsem jako v transu. To se snad může stát jen mě. To jen já můžu mít za kamaráda takového debila!
"Jak si jí něco takového mohl proboha říct?!" Vykřikl jsem, začal se sbírat ze země a bylo mi jedno, že na mě celá třída zírá, stejně všichni slyšeli, co právě řekl a kdyby ne, dozvěděli by se to od holek, ty si mezi sebou řeknou všechno.
"Jak sakra gay?! Nemůžeš něco takovýho lidem jen tak tvrdit, abys je sbalil!" Hrál jsem, že mě naštvalo, co si o mě vymýšlí.
"Ale tehdy v šatně-" Narážel na událost, kdy jsem ho sám začal líbat a dokonce před několika lidma.
"To jsem udělal kvůli Itachimu!" Zařval jsem na něj nepříčetně, což jsem neměl dělat a musel to hned zakecat.
"Prostě jsem chtěl, aby si on myslel, že jsem gay! Chtěl jsem ho vytočit!" Bránil jsem svou čest, nebo to, co z ní po pádu na držku zbylo.
"Fajn, tak se nerozčiluj," začal mě uklidňovat Naruto, když viděl, jak na nás koukají.
Mlčky jsem zvedl židli a dřepl si uraženě do lavice, ostatní se zase začali věnovat svým činnostem a Naruto si za chvíli důvěrně sedl na lavici vedle mě.
"Promiň, hned mi nedošlo, o co ti jde," usmál se spiklenecky, což znamenalo, že on na to nenaletěl.
"Už o tom neceknu, ale řekni, já tě přitahoval?" Zeptal se. Myslel jsem, že mu vrazím, ale udržel jsem svoje pocity na uzdě.
"Ne, fakt jsem chtěl tehdy jen naštvat Itachiho," odsekl jsem stroze.
"Ale si klukem jsi spal, že jo?" Usmál se.
"Hm," zavrčel jsem neznatelně, jako by mělo cenu mu snad ještě lhát, znal mě jako svoje boty.
"Byl si nahoře nebo dole?" Začal vyzvídat.
"Takže dole, jinak bys to řekl," zašklebil se a pořád ohleduplně šeptal.
"Nene!" Zavrčel se a odtáhl jsem od něj, jelikož ta blízkost se mi nelíbila.
"Ale jo, takže ses vážně nechal ojet jako holka? Proto nechceš holku, sám seš holka," zasmál se potichu. Bože já toho ******** ******* zabiju!
Otočil jsem se na něj a zabodl mu do očí vlastní vražedný pohled, který jasně prozrazoval, ať si se mnou nehraje.
"Zkus to říct znova a zmlátim tě, jak by to holka nesvedla," odpověděl jsem poměrně přátelským tónem a odstrčil ho od sebe na druhý konec lavice.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 19. prosince 2013 v 10:42 | Reagovat

úžasné dokonalé..veľmi sa mi páčilo ako Sasuke si  v izbe sadol na Itachiho a Madara tam vpadol..skvelo to Itachi zahral,že Sasukeho šupol pod seba a začal ho štekliť.Ináč celá kapitola bola špicová už sa neviem dočkať pokračovania.

2 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 19:57 | Reagovat

He loses his temper very often.
You did a great job!

3 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 4:26 | Reagovat

He was very sick, and for some time it was touch and go, but he is better now.

4 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 19:39 | Reagovat

Why don’t you let bygones be bygones and forget about what he said?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama