Když zavřeš oči (ItaSasu) 6

24. prosince 2013 v 4:04 | Sasuke |  Když zavřeš oči
Jistá nejmenovaná osoba *ukazuje prstem na braříčka*, mě donutila dopsat ten další díl, tak teda přímo pro Chosse, aby neměl absťák, upřimě na tuhle část dějový linie sem se těšil od začátku. Dostáváme se do zajímavý fáze. :D Takže příjemný čtení... xD



06 - Bratrské vztahy


Sasukemu se lehce roztřásla víčka, když ucítil na svých rtech mělký polibek, který se postupně prohluboval.

"Mmmh," zavrněl mladší z bratrů a v polospánku jen sotva znatelně reagoval.

Itachi se mu pokusil vniknout jemně jazykem na kraj úst, aby ho nevzbudil příliš.

"Nahh!" Vydral se z úst mladšího tichý ale náruživý sten.

Po chvíli se příjemné měkké rty od těch jeho odtrhly a mladší Uchiha jen nespokojeně zavrčel a vzápětí byl probuzen šokem.

"Tak takhle ty reaguješ na buzení, jo?" Ozvalo se kousek nad ním, Sasuke jako by si najednou všechno uvědomil, prudce vytřeštil oči a vyletěl do sedu.

"C-co to?" Vykoktal mladík, protože se mu nedostávalo slov.




"Já tě jen budil, to ty si začal vrnět," ušklíbl se Itachi spokojeně.

"To nemůžeš, jsi můj bratr!" Vypískl šokovaně druhý, stále ještě se kroutící na posteli.

"Neříkal si, že sem cizí člověk?" Přeměřil si ho záměrně bratr, jako by nemohl uvěřit, že tak rychle otočil.

"A-ale biologicky..." Sasuke to raději už nedořekl. Zůstal jako u vytržení sedět a zírat.

"Co bys chtěl dopoledne dělat? Máme volno," zeptal se starší, zatím co se přehraboval ve skříni.

Jen co se Sasuke vzpamatoval, nasadil svůj dotčený tón, protože tohle mu hned tak nezapomene.

"Je jedno co budeme dělat, je to tu hnusný a zábava tady není, kdybych byl doma, mohl sem trávit dny u bazénu s kámošema," prohlásil.

"Dovol, abych ti připomněl, že si včera měl možnost odjet, to ty si mi volal, že sedíš na silnici, ať si tě vyzvednu," uzemnil ho bratr, následně prohrábl skříň a hodil Sasukemu na hlavu ručník.

"Co to jako je?" Tázal se mladší Uchiha jako by to viděl prvně v životě.

"Říkal jsi, že se chceš koupat ne?" Přeměřil si ho zkoumavě a přivřel oči.

"Jestli mi hodláš nabízet stoku, tak ne dík," hodil mu ručník nazpátek.

"Ne, je tu moc fajn řeka, uvidíš, bude se ti líbit, chodíme tam s klukama každou chvíli," mávl Itachi rukou a začal házet věci do batohu.

"Trhni si, nemam plavky," zabrblal Sasuke polohlasně v domnění, že mu nabude rozumět, ale bratrův ledový pohled ho okamžitě vyvedl z omylu.

"Na co plavky? Říkal jsem ti, že se koupeme klidně v kalhotech," zakroutil nechápavě hlavou.

"Abyste nemuseli prát, slyšel jsem dobytku," řekl tentokrát už klidně na hlas, vstal z postele a protáhl se.

Itachi na jeho drzosti nereagoval, byl smířený s tím, že bratříček je malinko primadona a nejradši by polstrovaná křesla a vířivku, jenže to tady nevedli.

"Nemel, prospěje ti to, obleč se jdeme," vystrkal ho z pokoje.

"Ani jsem nesnídal!" Bránil se mladší.

"Něco sbalím s sebou, ty se nestarej," postrčil ho ke dveřím jeho vlastního pokoje a sám mířil po schodech dolů.

"A to už jsem myslel, že to snad bude konečně dobrý, paličák jeden" odfrkl si.

Když se milostivý pán rozespale dopotácel dolů, všichni už tam čekali jen vyrazit.

"Probuď se sluníčko," rýpl si hned Deidara.

"Sklapni," zavrčel Uchiha.

"Ale, že bys potřeboval sprchu? Tobi podej vědro."

"Né! Sem vzhůru!" Vyjekl Sasuke už automaticky vyděšený.

"Však si dělám legraci," rozesmál se blonďák, ale Sasukemu to vůbec legrační nepřišlo. Měl jich tak akorát a odmítal si přiznat, že nechce vypadnout a nechat všechnu zodpovědnost na Itachim.



Jakmile dorazili k řece, kluci se začali svlékat a skákat dovnitř. Sasuke váhavě okusil vodu konečky prstů a když zjistil jak je studená, jen si sedl na břeh a strkal do ní nohy.

"Sasu, chtěl ses koupat, pojď do vody!" Zavolal na něj Sasori, ale to už ho Deidara chytil a strhl pod hladinu.

"Pitomci," utrousil černovlásek, ale dál na jejich šílení nereagoval.

"Sasuke jsme tu kvůli tobě, padej do vody," zavrčel za ním Itachi.

"Já tam nejdu, starej se o sebe," odsekl druhý.

"Proč? Neumíš snad plavat?" Uchechtl se jeho bratr.

"Jasně, že umím, dej mi pokoj!" Odstrčil ho vztekle.

"Tak to zrovna," ušklíbl se Itachi vzal ho do náručí a zamířil s ním do vody.

"Itchi co blbneš! Ne! Ne! Hned mě polož! Pitomče polož mě! Ne!" Začal Sasuke vyvádět jako na jehlách, opat a jakmile s vzdálili od břehu pevně se chytil bratra kolem krku. Itachi měl dojem, že to pro tentokrát trochu přehání

"Nepouštěj mě!" Podíval se na něj nezvykle vyděšeným pohledem, ale on mu to nebaštil.

"Mám ti věřit strach z vody?" Podíval se na něj ironicky a za chvíli během hlasitého smíchu ho už mrskl do hlubší vody, přičemž jak se ho bratr nechtěl pustit sletěl za ním.

Netrvalo dlouho a celý udýchaný se opět vynořil. Musel si odhrnout mokré vlasy z obličeje, protože mu z nich sjela gumička. Pak se rozhlédl po Sasukeho nenávistném výrazu, ale nikde ho neviděl.

"Kde je?" Otočil se prudce k ostatním, jenže ti jen krčili rameny a kroutili hlavami.

Itachi na moment doufal, že si z něj jeho připitomnělý sourozenec jen dělá legraci, ale brzo mu došlo, že to bude vážnější.

"Sasuke!" Okamžitě se ponořil pod vodu a začal ho hledal, zabralo mu to pár vteřin. Sice se držel kamene, ale dost hluboko pod vodou. Teď nebyl čas se rozmýšlet. Prostě se potopil až k bratrovi a vytáhl ho co nejrychleji nad hladinu. K jeho štěstí se Sasuke nadechoval a kašlal.

Deidara mu ho pomohl dostat na břeh a Itachi ho podepřel. Chvíli jen kašlal a pak se uklidnil.

"Sasori, vyndej mojí osušku," poslal ho Uchiha hned k taškám a sám zůstal u Sasukeho.

"Co si sakra vyváděl? Proč si prostě nevyplaval nahoru a zůstal pod vodou?!" Rozčiloval se Itachi vynervovaně.

"Protože to neumím!" Vyštěkl Sasuke, když už mu zase stačil dech. Bratr na něj němě zíral, vždyť mu řekl, že umí plavat.

"Nečum na mě tak, neměl ses mi smát!" Odsekl.

Starší z bratrů byl u vytržení, kopal a vyváděl, bál se a on ho tam stejně hodil. Mohl tam umřít. Bez ohledu na Sasukeho významné protesty si ho k sobě přitáhl a objal.

"Promiň," zašeptal.

Mladší černovlásek znervózněl a po těle mu vyrazil husí kůže, hned jak ucítil teplý Itachiho dech na svém krku.

"T-to je v pohodě," řekl zmateně, ale on ho nepouštěl.

"Říkám v klidu, je to dobrý, sem v pohodě," ujistil ho pak a trochu nejistě mu obtočil ruku kolem zad. Překvapilo ho, že se o něj Itachi tak bojí. Měl pořád jisté pochybnosti, jestli mu na něm záleží. Nerozuměl tomu, proč se tak klepe, když se vlastně nic nestalo, protože jeho bezstarostná hlavička nikdy nějaké coby kdyby neřešila.

"Tady," hodil jim Sasori osušku a dlouhovlasý do ní bratra zabalil, následně ho zvedl do náručí.

"Zůstaňte tady, já vezmu Sasukeho zpátky," kývl na ně.

"Hej jak zpátky? Já umím chodit! A jsem v pořádku! Proč se vracíme?" Začal se mladší Uchiha vrtět, ale nebylo mu to moc platné.

"Blbečku," tituloval ho nakonec, když se vzdálili "stejně to všechno řeknu rodičům a tátovi povím, že si gay," ušklíbl se.

"Hm, tak jo," ozvalo se od Itachiho.

"Jak tak jo?"

"Nic, chtěl jsem jen říct, že dobře uděláš, když mu tohle povíš, nejspíš to tu pak bude celý tvoje," řekl ale nebyla v tom ani známka vzteku nebo nenávisti.

Jeho mladší bratr se na okamžik zamyslel, jestli by to tu pořád stejně nenáviděl, kdyby to vlastně bylo celé jeho a všichni ho poslouchali. Ta myšlena se mu celkem zamlouvala.



Doma ho složil na svojí postel a zatlačil mu na rameno, aby si lehl.

"Dojdu dolů udělat ti čaj, koukej odpočívat," nařídil mu.

"Nech si tu přehnanou péči," zavrčel Sasuke napůl neslyšeně, ale žádnou odpověď už nedostal.

Jedno mu nešlo do hlavy. Pro Itachi reaguje tak v klidu na to, že to poví tátovi? Jemu je to vážně úplně fuk? Vždyť by ho při nejmenším určitě vyhodil. Sám sobě popíral myšlenku, že by mu na tom záleželo.

Vůbec mu nerozuměl, nechápal jeho myšlení, nikdy do něj neviděl, zato měl dojem, že on mu vidí až do žaludku. Seskočil z postele, ale zavrávoral a když se chytal, shodil na zem krabičku, ze které se po té rozletěla hromada dopisů.

"Sakra," zaklel Sasuke a začal je sbírat, ale po chvíli ho něco prudce praštilo do očí. Ten podvědomý rukopis. Nemohl si najednou pomoct, musel to otevřít a přesvědčit se. Byly to dopisy od jeho mámy.

Vysunul papír z obálky, téměř bez zašustění ho rozložil a přelétl text očima, až se zarazil u posledního odstavce.

"Hrozně mě to mrzí, vím že to pro tebe není lehké, když tam nikoho neznáš, doufám, že si brzo najdeš kamarády, hlavně se netrap, všechno bude v pořádku, máma."

Černovlásek chvíli ještě koukal na popsaný list papíru a pak ho strčil zpět, ale vzal další. Trochu mu začalo docházet, že Itachi to měl možná ještě o něco těžší, když musel všechno opustit a začít znovu.

Rozevřel před sebou další dopis.

"Píšu ti o něco dřív Itachi, víš dělám si starosti. Sasuke nejdřív říkal, že mu nechybíš a teď že už o tobě nechce slyšet. Mrzí mě to všechno, měli jste zůstat jen s jedním z nás, ale spolu. Nechci zpochybňovat tvoje rozhodnutí, ulevilo se mi, když si řekl, že chceš aby zůstal se mnou, zatím co ty půjdeš s tátou, ale myslím, že by si se mu měl ozvat," Sasuke se zarazil, najednou mu hrudník svírala obrovská bolest.

Nechtěl věřit tomu co měl před očima, bohužel to dávalo smysl. Itachi věděl nejspíš o všem co říkal a proto se mu nechtěl ozvat.

Nevěřícně vytáhl další dopis.

"Ahoj Zlato, ptal ses na Sasukeho, věci se mají tak, že už nechce z ničeho nic ani hrát fotbal, prostě je čím dál uzavřenější, dělá mi to starost, ty se ptáš na každý jeho krok a on o tobě neví nic," Sasuke musel přestat číst, víc už vědět nechtěl. Došlo mu o čem Sasori mluvil. Ve zkutečnosti to byla všechno jeho chyba. Itachi se o něj zajímal celou tu dobu, ale on to nechtěl vidět.

Ruce se mu třásly a uvnitř hrudníku sílil svíravý pocit, za okamžik překvapeně zjistil, že na papír dopadají kapky známé slané vody.

"Proč brečím? Copak jsem pitomec?" Otřel si obličej a začal sbírat všechny dopisy do krabičky.



Itachi stál v kuchyni a zalíval hrnek s čajem, když za sebou uslyšel kroky.

"Říkal jsem ti ať zůstaneš ležet," ozval se, ale Sasuke neodpovídal. Po chvíli když odložil konev se na něj otočil a sjel ho pohledem.

Na jeho tváři sídlil ztrápený výraz a v rukou držel krabičku z bratrova pokoje.

"Promiň," pípl skoro neslyšeně a mírně ji zvedl, aby Itachi věděl o co jde.

"To nic," odpověděl klidně, jako by ho to ani nepřekvapilo.

Najednou měl Sasuke hroznou chuť ho obejmout, ale cítil se až moc trapně, bylo by to celé divné kdyby to udělal, proto se jen došoural ke stolu a posadil.

"Měl sis něco obléct," pokáral ho bratr, když viděl, že má na sobě stále jen kalhoty.

"Je léto," připomněl mu Sasuke stále trochu nesvůj.

"Ale ty jsi promrzlý z vody," sáhl mu Itachi na rameno, až se lekl.

"Neboj," odstrčil nervózně jeho ruku.

"P-proč, proč si mi neřekl... ..ani máma, že ti chybím? Teda že tě zajímám," snažil se mladší Uchiha formulovat věty, ale radši rychle usrkl čaj.

"Nebylo by to o moc jednodušší, ty si pořád opakoval, že ně nenávidíš a nechceš o mě slyšet, čemu by asi pomohlo, kdybych ti napsal?" Upřel na něj tázavý pohled.

"Heh, pravda," odpověděl s trochu bolestným podtónem, nevěděl co říct, ale bratr mu pomohl.

"Chtěl jsem za tebou přijet, hned jak to půjde, potřeboval jsem peníze, chtěl jsem ti to pak všechno vynahradit," opřel se starší z bratrů o linku.

"A myslel sis, že to vezmu po tolika letech líp, než dopis tehdy?" Hodil po něm Sasuke ironický pohled.

"Doufal jsem, že ti to snáz vysvětlím," odvětil Itachi.

"Itachi, ty jsi-," hlas mu zadrhl, nevěděl jak to říct, pořád se mu při té myšlence málem vracely do očí slzy, "odešel s tátou dobrovolně, abych se nemusel stěhovat já?" Překousl nakonec ta těžká slova.

Jeho bratr pomalu obešel židli a zezadu ho objal. Zase ta husí kůže, když si položil bradu na jeho rameno.

"Zapomeň na to bráško," řekl polohlasně a prohrábl mu vlasy.

"Co děláme odpoledne?" Zeptal se po chvíli ticha mladší černovlásek.

"Krmení prasat a podobně, proč?" Narovnal se Itachi a přešel zpět k lince.

"Myslel jsem," na okamžik se odmlčel, "jestli bysme si nezahráli fotbal, než přijdou kluci." Zabodával pohled do dřevěné desky stolu, protože se cítil opravdu hloupě takhle škemrat, ale chtěl aby Itachi věděl, že ho to dost mrzí.

"Jen hezky seď nechci tě nést za chvíli zpět se zlomenou nohou," pokáral ho za ten nápad bratr, ale Sasuke nechápal, proč to s tou péčí tolik přehání.

Na okamžik si vzpomněl, jak ho nesl domů v náručí. Tělem mu projelo příjemné teplo. Měl předtím dojem, jako by byl zase Itachi jeho ochranářský bratr a on to roztržité děcko, co ho nadevše zbožňovalo.

Ten pocit mu dost dlouho chyběl a teď měl obavu, že když ho přijme, mohl by ho zase ztratit.

Jediné co se snad zaměnilo bylo, že dřív na jeho dokonalost žárlil, teď byl na ni rád, jen si vybavoval jeho pevné obětí, nemohl si pomoc, jen když sledoval Itachiho opřeného o linku, jak si upravoval vlasy, byl najednou šťastný, že právě jeho bratr je tak dokonalý.

Prostě dostal pocit, že to zase všechno bude v pořádku, pokud se teď budou trochu snažit, jen on a Itachi, dva bratři, které nikdy nikdo nedokáže rozdělit. Už ne. Znovu by to nedovolil, jestli se jim teď podaří tenhle vztah obnovit. To si právě slíbil.



Odpoledne nastalo krmení, zatím co Deidara a Sasori si vzali drobnou zvěř, Tobi dostal krávy a Sasukeho vzal Itachi tradičně k prasatům.

Starší z bratrů čistil koryta, zatím co mladší mu měl podávat co potřeboval. Nevypadal nadšeně, ale tentokrát neodmlouval.

Na chvíli se zahleděl ven, bylo to tu takové čistší, než uprostřed města, né že by si nějak zvykal, ale...

"Sasuke co myslíš? Tohohle bychom si mohli pomalu upíct, ne? Jíš vepřoví?" Šťouchl jeho bratr do boku ukazováčkem jednoho z čuníků se se zvláštním flekem na zádech, jakého si Sasuke všiml hned prvně.

"To nemůžeš!" Vypískl Sasuke a skočil mezi něj a prase, jako by ho snad chtěl bránit.

Starší Uchiha tázavě zvedl obočí.

"Proč?" Naklonil ještě hlavu, aby tomu gestu dodal na důraze.

"Zvykl jsem si na něj!" Zabodl do něj bráška prosebný pohled a dlouhovlásek se jako na povel rozesmál.

"Když teda tak prosíš," prohodil a vrátil se k čištění koryt.

"Neprosil jsem!" Odsekl druhý a založil si ruce.



Večer se po práci všichni složili v kuchyni.

"Udělám něco k jídlu," navrhl blonďák.

"To nám zase bude zejtra zle," prohodil jako by mimochodem Sasori a vyhl se jeho zlověstnému pohledu.

"Sasuke, vytáhni zatím nádobí," zavolal Deidara, zatím co si šel umýt ruce.

"Já totiž..." Začal Uchiha vysvětlovat a Sasori ho přerušil.

"Copak ví jaký a kde ho hledat?" Vřískl za ním a sám se vrhl k jednotlivým skřínkám.

Uvnitř černovláskova žaludku se probudil nepříjemný pocit, cítil se tu stále jako cizí, bydlel tu a ani nevěděl, kde mají nádobí, za to ten kluk... ..ten kluk.

Zamračil se, ale nic neříkal. To už z venku přišel Itachi s vědrem, jenže mu před obličejem proletěla utěrka, on zavrávoral, vylil vodu a sám sebou hezky i s vědrem sekl.

"Au!" Zavrčel.

Sasuke mu chtěl pomoct vstát, ale Sasori byl u něj první.

"Promiň Ita-chan! Chtěl jsem, aby Tobi otřel misky!" Pomáhal mu na nohy.

"Proč já?" Zamračil se Tobi a pro změnu po něm hodil jednu z misek, která rudovláskovi přistála na hlavě.

"Mohli byste se k sobě alespoň jednou chovat jako lidi?" Zamračil se dlouhovlasý, to už se z koupelny přihnal Deidara.

"No potěš, tady je bordel!To si udělal ty Itachi?" Optal se a Uchiha ho hned spražil pohledem.

"V pohodě, mě si nevšímej, klidně si to tu ukliď," mával rukou a s úsměvem ho obešel a jeho výraz si vyložil tak, že má asi naraženou kostrč.

"Fajn, Tobi pomoz mi nakrájet zeleninu," začal dirigovat a hodil Tobimu mrkve, zatím co sám strouhal petržel.

"Itachi pojď se nahoru převlíct, seš celej zmáčenej," pobídl ho Sasori, Sasuke by býval něco namítal, ale Deidara ho okamžitě zaměstnal.

"Sasu, podej hrnec," ukazoval metr od sebe.

"Přestaň s tim Sasu," zavrčel mladší Uchiha.

"Promiň Sasu," řekl snad schválně a převzal si hrnec, shrnul do něj petržel, následně se otočil na Tobiho a nastal infarktový stav.

"Tobi! Měl si to nakrájet ne sežrat!" Podíval se na ohryzem mrkve, ze kterého mohla být sotva tři kolečka.

O už Sasori odváděl Itachiho nahoru, aby se na tu pohromu nemusel koukat.



Sasuke začal uklízet vodu po zemi a každou chvíli se musel koukat nahoru.

Zatím Sasori došel s Itachim do jeho pokoje.

"Ukaž odnesu to vyprat," natáhl k němu ruku aby si celý rozlámaný stáhl triko a kalhoty. Itachi pohotově udělal to chtěl a zamířil ke skříni, aby v ní vyhrabal náhradní, ale najednou ucítil jak ho zezadu objímají teplé ruce.

"Itachi miluju tě," otřel se rudovlasý rty o jeho krk.

"Neříkej to," otočil se k němu čelem, aby ho odstrčil, ale on mu kolenem prudce a intenzivně zavadil o rozkrok.

"Sasori!" Vydechl.

"Správně," přivřel oči a zaútočil na jeho rty.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 24. prosince 2013 v 8:01 | Reagovat

Skvelé úžasne Deidarová povaha sa mi veľmi páči a so Sasukeho sa stal zástanca prasat  
:D...a Tobi nemal chybu ,keď namiesto toho aby mrkvu nakrájal tak ju zjedol a bratia sú tiež skvelí a strašné sladký keď sú spolu.Celkovo bol dielik dokonalí perfektní a tvojmu nii-san sa chcem poďakovať,že ťa dokopal pridať tento dielik..nii-san ešte raz arigato a samozrejme aj tebe Sasuke :-)teším sa na ďalší dielik. Gomen trošku som sa rozpísala dúfam ,že to nevadí.

2 SasuKe SasuKe | Web | 24. prosince 2013 v 12:19 | Reagovat

Ne, nevadí. ^^ Mám radost, že se ti to líbí. Ano, na Deidarovi sem se tentokrát vyžil. ˇ^ˇ

3 Chaoss Chaoss | 24. prosince 2013 v 20:09 | Reagovat

WÍÍÍÍ :3333 TO JE LUXUSNÍ :3333 Další díl bráško :333 čím dřív bude tím víc tě budu milovat :D

4 SasuKe SasuKe | Web | 24. prosince 2013 v 20:22 | Reagovat

No tak určitě... :D Ty fakt víš jak mě donutit psát... :D

5 Aki-chan Aki-chan | Web | 25. prosince 2013 v 4:02 | Reagovat

Presne tak Full moon wo sagashite je o dievčati čo chce spievať,ale má sarkon v hrdle.

6 Seiya Seiya | Web | 26. prosince 2013 v 22:12 | Reagovat

Sasuke v tvím podání mě neskutečně štve, ale píšeš ho fakt skvěle :) Až tak, že jsem (zase!) zapoměla kolik je a jsem bez večeře. Nevadí, ItaSasu je důležitější než jídlo :D

7 SasuKe SasuKe | Web | 27. prosince 2013 v 7:25 | Reagovat

Štve tě, ale vlastně se ti to líbí? Okay :D

8 Nat  .lFow Nat .lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 11:59 | Reagovat

You must quit smoking once and for all.

He knows this town from A to Z.

9 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | Pondělí v 9:17 | Reagovat

Ann gets along with most coworkers, but doesn’t get along with Laura.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama