Když zavřeš oči (ItaSasu) 5

6. prosince 2013 v 23:55 | SasuKe |  Když zavřeš oči
Nějak sem z fleku napsa další díl a ani nevim jak... xD

**"dvěcetčtyři-sedm" nebo taky 24/7 je taková míň používaná lidová zkratka - dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, já jí třeba používám neustále, tak se nedivte, nějak se mi to tam hodilo.


05 - Nerozhodný


Cesta domů jim trvala skoro dvě hodiny přesto, že Itachi hnal nakvašeně vepředu, protože se v důsledku alkoholu zvládl téměř třikrát ztratit nebo špatně zabočit na úplně rovné cestě, alkohol mu zkrátka rychlím pohybem ještě víc stoupal do hlavy.
Následovali dohady s Deidarou, který svou dávku alkoholu zvládal o mnoho lépe, že stojí uprostřed pole a že rozhodně nehledají skleník, ale snaží se vrátit domů.
Celou cestu je provázelo nepříjemné ticho občas rušené Tobiho nesouvislým blekotáním. Sasuke jak se mu řeklo opravdu sklapl, to překvapovalo Deidaru a kdyby byl střízlivý, nejspíš by se divil i Itachi.
Když už zahnul Uchiha někam úplně mimo cestu po čtvrté, blonďák dostal tik a táhl ho za rukáv nazpět. Jen doufal, že sebou zatím nesekne Tobi, kterého chvílemi podpíral.


"Itachi, přestaň jančit a pojď za mnou," zavrčel.
"To tak a ty mě někde necháš," odfrkl si Uchiha a zůstal stát uprostřed bahna se založenýma rukama.
"Cože?! Proč bych to dělal?" Šílel druhý a promnula si rukama obličej, jako by se chtěl probrat.
"Prosím tě pojď nebo tě nakopnu," požádal ho zdvořile.
"Pche, co za to?" Zeptal se vypočítavě černovlasý.
"Mě je to fuk, jen sebou pohni, nebo tu tvuj bratr usne ve stoje," podíval se na zívajícího Sasukeho, který navíc stál v prostředku silnice. Naštěstí tady nejezdilo skoro nic ani ve dne natož teď.
"Jako by mě to zajímalo," řekl Itachi opravdu jízlivě a začal se šourat zpět.
"Na tohle fakt nemám," otřel si z čela pot Deidara, který už se bál, že ho tam vážně bude muset dokopat.
Nejradši by mu řekl, že nemá chodit první, když se furt ztrácí, ale když to by se musel pořád otáčet, aby ho uhlídal.
Sasuke na to neříkal nic, ale Itachiho slova ho dost ranila. Momentálně byl ve stavu, kdy si přiznal klidně všechno, na to by mu stačilo i jedno pivo, sice mu trvalo dlouho se opít, za to jeho myšlenkové pochody se opravdu rozjely po jednom panáku.
Najednou měl dojem, jako by se Itachi choval, že on mu snad něco udělal.

Když konečně dorazili, Tobiho nechal Deidara sedět na chodbě a šel s těmi dvěma nahoru, aby dohlédl, že budou v pohodě.
"Tak co Sasuke, dobrý? Pujdeš spát?" Ujišťoval se.
"Ta ne asi, jasně že nepujdu trénovat breake dance, spíš se ptej jeho, dyť je celej zelenej," pokynul hlavou směrem k bratrovi.
"Itachi?" Přiblížil se k němu opatrně blonďák.
"Sasukemu vyřiď ať padá spát," řekl a to stál necelý metr od sourozence.
Deidara se vyčerpaně otočil na Ssukeho.
"To je dobrý, nemusíš mi to vyřizovat, budeme dělat, že mám telepatický schopnosti," podal vysvětlení na Itachiho momentální myšlenkové úrovni.
"Ehm, Itachi," zkusil to znovu opatrně blondýn.
"Sakra dej mi pokoj, dyť jdu spát!" Zavrčel starší černolásek. Sasuke ho vážně nepoznával, alkohol úplně změnil jeho jindy tak klidnou povahu.
"Jasně," otevřel dveře jeho pokoje a poklepal mu na rameno, "já jen, že na půdě se moc nevyspíš, ale rád to nechám na tobě, hm," připomněl mu kam to leze.
"No jo," bručel straší a otočil se správným směrem. Deidara zalezl do pokoje s ním a zavřel, Sasuke zůstal stát raději na chodbě, dokud nevyleze a neřekne mu, že je to v pořádku.
Nerad to přiznával, ale měl o něj trochu starost.
"A co si sakra myslíš? Nejsem svatej! Dyby se mě nesnažil dvacetčtyři-sedm vytočit, tak se asi chovám jinak, ne? Jeho problém, když neuznává mojí snahu!" Ozval se za chvíli zevnitř křik. Sasuke dobře věděl, že ta slova patřila jemu a že byla pravdivá.
Stále bratra provokoval a pak se divil, že na něj křičí, jenže on ho tak nesnášel... ..nesnášel ho za to, že ho nechal samotného a klidně na všechno zapomněl, jako by byl jen stará hračka a teď když mu ji někdo přivezl vrátit, se diví, že už nefunguje podle jeho představ.
Když Deidara vylezl a přikývl na znamení, že už je to v pořádku, ulevilo se mu.
"Takovou zábavu máte vždycky, když jdete domů?" Uchechtl se.
"Poslechni Sasuke, já vím, že dneska to pro tebe asi nebylo to pravý, ale normálně to takhle hrozný s nim není, zkus ho chápat a nezlob se," řekl zcela vážně blondýn, ale překvapila ho reakce mladšího. Ten se na celé kolo rozesmál, až si musel zakrývat pusu.
"Děláš si legraci? Bylo to zatím nejvíc super za celou dobu, pohled na něj jak se zmateně plácá sem tam a ještě dělá uraženého mi stál za to," zacukal mu znovu koutek, přesto tak úplně v pořádku nebyl, jen chtěl aby Deidara věděl, až si to užil, protože před bratrem by něco takového nepřiznal.
"Bude teda v pohodě?" Položil pak ještě vážnou otázku, než se rozloučili a Deidara ho ujistil, ať jde spát.
Itachi uvnitř pokoje si zuřivě přetáhl polštář přes hlavu, když slyšel Sasukeho smích. Je mu ještě pro srandu, to je teda hezké.
Sasuke si lehl a koukl na mobil, už bylo po půlnoci, takže vlastně neděle. Teď mu to došlo, v neděli má přijet Suigetsu.
Zamyslel se, jestli nezměnil svoje rozhodnutí, ale konec konců, ještě by toho litoval. Tady se mu nikdy nemůže líbit.

Ráno vyletěl z postele, když ho probudila ledová sprcha. Chvíli myslel, že to byl sen, ale jeho promočená postel a Deidara s vědrem vypovídali o opaku.
"C-co to sakra...?" Dostal ze sebe šokovaně Uchiha, zatím co blonďák dostal záchvat smíchu.
"Promiň Sasu, nemohl sem si pomoct, ale ty každej den tak sladce chrápeš do dvanácti a nechceš s ničim pomáhat, tak sem ti to musel nějak zatrhnout," ušklíbl se.
"Vylil...? Vážně si," lapal po dechu, "vážně si mi vylil do postele opravdovou vodu?!" Ujišťoval se, že se naplete.
"Tak co tam takovou dobu děláte? Máš pro něj dojít, né si ustlat taky," ozval se od schodiště hlas staršího z bratrů a za několik okamžiků už vešel do pokoje i on.
Sasuke stále seděl šokovaně zmáčený v posteli a Deidara zadržoval záchvaty smíchu.
"No to si snad děláš srandu?" Přejel Uchiha pohledem z podlahy plné vody, na promáčeného bratra v posteli a zpět až na Deidaru.
"No hele, sám si nám dal povolení ho převychovat k obrazu tvému, možná mám trochu drsnější metody, ale účinný," zakřenil se blonďák.
"Trochu drsnější metody? Minule si mě hodil do bahna a teď zase zlil vodou!" Vyprskl naštvaně černovlásek, zvedl se a šel do koupelny se osušit a převléct. Měl toho tu tak akorát po krk, ale z daleka ho to nenaštvalo jako jindy, naopak začal plánovat pomstu.
"Tak mi to aspoň pomoz vytáhnout a usušit, ty matrace jsou úplně nacucaný," zamračil se Itachi, když jeho sourozenec odešel.

"Kdy bude snídaně?" Vykoukl za chvíli z koupelny Sasuke.
"Po práci," vyplázl na něj blondýn jazyk.
"Jaká zase práce?" Tohle se mu vůbec nelíbilo, pořád po něm jen něco chtějí.
"Zase? Všechno odflákneš!" Začal se s ním hádat.
"Oba se zklidněte." Mírnil se Itachi. To už nahoru přiběhli i Tobi a Sasori.
"Ita-chan, tomu starýmu kohoutovi už zase hráblo a pere se se všim co mu vleze do cesty," hlásil udýchaný Sasori.
" Fajn, hlavně v klidu," upokojil je Uchiha. "Sasuke vysoušel se sklep, takže pytle s bramborama byly v kůlně, teď už je to v pohodě a chceme se tam nanosit zpátky, tak nám pomůžeš. Sasori, jdi ho chytit a strč ho zatím do tý ohrádky, co pouštíme králíky, Deidy a Tobi, vy jděte a začněte se sklepem, já a Sasuke vám za chvíli přijdem pomoct," rozdělil úkoly, jako by byl zvyklý se tu o to odjakživa starat, Sasuke se nedivil, že jednou mu to tu otec chce všechno předat na starost, mohl se na něj spolehnout, že o zvládne. Zatím co městskej kluk jako on se nepostaral ani sám o sebe.
"A kam jako jdeme my?" Zeptal se když odešli.
"Nakrmit prasat," oznámil mu Itachi a Sasuke prudce zezelenal.

"Jdi a nakrm ty na druhý straně," pobízel už po třetí Itachi bratra, který stál se zacpaným nosem jako tvrdé Y.
"Ne! Já se k nim nehodlám přiblížit! Jsou nechutná," protestoval mladší, až si nakonec Uchiha povzdechl a prostě to s ním vzdal. Jeho by k práci vážně donutil leda Deidara.
To se také potvrdilo, když ho dovedl ke sklepu.
"Cože? Já se s tím tahat nebudu, je to větší než já," nafouklo se princátko.
"Sasuke? Každý den kdy zaspíš, nebo nebudeš chtít pracovat, tě čeká ledová sprcha," ujistil ho Deidara a zdálo se, že to myslí naprosto vážně, Sasuke nechtěl už druhé polití za den riskovat, takže si od něj radši nechal vrazit pytel a začal nosit.
Tobi na posledním schodě zakopl a praštil sebou, Deidara který šel za ním, na něj nezapomněl schválně šlápnout.
"Heh, promiň, neviděl sem tě," zašklebil se a černovláskovi, který to sledovala ze shora došlo, že asi nemá nic proti němu, jen tu tyhle blbosti mají ti kluci na denním pořádku.
"To nic," zaskučel Tobi, když se zvedal. Počkal, až se blonďák ohne, aby položil pytel, nakopl ho a utíkal po schodech nahoru.
"Tobi!" Ozval se za ním vzteklý křik, zatím co on se smál jako děcko. I Sasuke se musel sám pro sebe usmát, neuměl si představit, že by něco takového mohl provádět on se Suigetsuem nebo Karin. Všichni byli až moc upjatí.
V souvislosti s tím, si vzpomněl i na svého bratra, ten se tvářil pořád tak vážně, nedokázal si předvést, že někdy taky takhle vyvádí.
"Hej tenhle je poslední," ozval se Sasuke.
"Jasně, hoď to sem," poručil mu blonďák, aby pytel přinesl k ostatním. Jenže tohle byla ideální příležitost, Sasuke vzal pytel brambor a pustil ho Deidarovi přímo na hlavu.
"Jau! Děláš si srandu?!" Začal zuřit.
"Ne, pokaždé když mě naštveš, čeká tě pomsta," vyplázl jazyk a odkráčel s pocitem, že vyrovnal skóre.

Když vešel do chodby, slyšel hlasy.
"Příště si vezmi aspoň rukavice," poučoval hlas jeho staršího bratra.
"Říkám, že to nic není," ozval se jemnější chlapecký hlásek, který musel patřit Sasorimu.
Sasuke vešel do místnosti, odkud je slyšel. Na stole ležela lékárnička, Sasori seděl jeho bratrovi na klíně a usmíval se, zatím co mu Itachi ošetřoval škrábance po rukou.
"Och, pardon, nechtěl sem rušit," otočil se Sasuke na patě.
"To je dobrý, už to mám," odpověděl Itachi a trochu nešetrně Sasoriho shodil, jelikož nechtěl, aby si Sasuke myslel, že měli bůh ví co v plánu.
"Jen sem ti chtěl, oznámit, že mě dneska přijede vyzvednout kámoš, tak aby ses nedivil, nebudu ti tu zaclánět," řekl ještě Sasuke přes rameno ve dveřích a chystal se zmizet, ať si to přiznával nebo ne, ať už mezi jeho bratrem a Sasorim bylo cokoli jakéhokoli rozsahu, žralo ho to!
Itachi sebou při tom trhl, ale to naštěstí nikdo krom Sasoriho neviděl.
"Neblázni Sasuke," pokusil se mu do toho rudovlasý mluvit.
"Neboj, nebudu ti překážet, už chápu co si mi chtěl říct," vysvětlil, aby tomu jeho bratr nemohl rozumět, tohle se ho netýkalo - vlastně týkalo, až moc.
Prostě už se na tohle nemohl koukat.
"Ta nechutná přehnaná pozornost, jakou mu věnuje, ta přehnaná péče, aby se mu nic nestalo, nejdřív na tom kopci a teď tohle. Starost, obětí, ty úsměvy! To všechno co by mělo patřit mě!" zarazil se při té myšlence. Copak... ..on... ..žárlí?
"Kdy sem se dostal do téhle fáze?" napadlo ho. On přece bratra nesnáší,ale proč? Co mu od začátku vadilo, možná víc než to kam ho to máma odtáhla, bylo Itachiho chování. Ne proto, že se snažil tvářit, že se nic neděje, ale proto, že čekal víc.
Čekal, že se bude snažit mu zase věnovat jako dřív. Jenže, nesnažil se snad? To on byl ten naštvaný, kdo ho k sobě odmítl pustit a teď se tu vzteká, že ten o koho se stará, je někdo jiný.
Sasori si ho vážil, co víc, nejspíš ho miloval, on byl prostě jen nevděčný bratr, pozdě to měnit.
"Já vim, že se ti tu asi nelíbí, ale musíš to vydržet, než se rodiče vrátěj," brzdil Itachi jeho nápady.
"O to nejde, brzo budu mít narozeniny, oslavu mi chystaj vždycky kamarádi, chtěl sem oznámit, že jsem se rozhodl, že začnu chodit se Sakurou," pronesl klidně. Samozřejmě, že by to počkalo, jen potřeboval výmluvu, aby mohl rychle vypadnout.
"Oznámit?" Nechápal Itachi, že mu k tomu nestačí status na facebooku.
"Je to velká událost víš, za prvý sem nikdy s nikym nechodil, za druhý mě považujou za nejhezčího kluka v okolí vůbec," nadmul se arogantně a nasadil tajuplný úsměv, "takže za třetí tim zlomim srdce hromadě holek a rád bych viděl ta žárlivý výrazy," dovysvětlil.
"Ty seš fakt blbeček, lidský city nejsou na hraní," zakroutil starší bratr hlavou.
"Jako by mě na tom záleželo," pokrčil lhostejně rameny, což přidalo na dojmu, že si Sakuru vybral, protože ji prostě zná nejdýl a bude to mít nejjednodušší.

Když Sasuke odkráčel do svého pokoje, hned zjišťoval, jestli už tam Suigetsu brzo dorazí.
Z hovoru ho vyrušilo ťukání. Vrhl nevrlý pohled na vetřelce ve dveřích.
"Chtěl sem si promluvit Sasuke," začal Itachi a zavřel za sebou.
"Zase?" Zeptal se mladší a tónem dal jasně najevo, že nemá o žádný další rozhovor zájem. Co by mu asi tak řekl? Nebude se dožadovat pozornosti.
"Hele fajn, vidim, že tě to moc nezajímá, ale když odjedeš, budeme mít neuvěřitelnej průšvih oba," začal starší, jenže Sasuke ho včas přerušil.
"Ne, já ne, něco si vymyslíš, jinak řeknu, že si přede mnou líbal kluka a pil," oznámil mu s naprosto klidným výrazem v obličeji a vesele balil.
"Řekni si komu chceš a co chceš, ale zůstáváš tady," nařídil mu bratr.
"A toho chceš dosáhnout jak?" Na Sasukeho obličeji se objevil nadřazený úšklebek, pochyboval, že se jeho sourozenec sníží k tomu, aby ho tu držel násilím.
"Nijak, dělej jak myslíš, ale já si nic vymejšlet nebudu, odneseš si svou část zodpovědnosti za to co děláš, stejně jako já," ujistil ho.
"Fajn, uvidíme se až se naši vrátěj, pak si můžem o tom popovídat jako rodina!" Zdůraznil poslední dvě slova, víc nereagoval, nechal bratra odejít, podíval se na tašku na zemi do které zabalil to nejnutnější, protože se sem stejně bude muset na konci prázdnin vrátit a vydal se hezky čekat, až mu zavolá Suigestsu.

Jeho kamarád byl spolehlivý asi jako ryba na pískovišti, za několik hodin, kdy už se začalo šeřit a Sasukeho přestávalo bavit čekání, když mu konečně zavolal, že je na místě i s rudovlasou bestií na zadním sedadle. Holky jako ona uměly lézt Sasukemu dokonale na nervy.
Vstal, bez rozloučení se podíval na Itachiho, který tam něco vyšíval a vystřelil k hlavní silnici.
Jen co za sebou zabouchl, Itachi odložil kalhoty na které právě přidělával záplatu a dal na čaj.
"Seš si jistej, že bys ho tu neměl zamknout?" Zeptal se Tobi.
"Ne, vy ste si jistý, že na vás doma nečekaj?" Řekl, aby jim naznačil, ať ho nechají pro dnešek být.

Sasuke sledoval občas se mihnoucí pouliční lampy, poslouchal hlasitou hudbu, která hrála v autě a přemýšlel, alespoň tak nemusel vnímat Karin.
Itachi mu vážně klidně udělá průšvih, za to jak se teď sebral a zmizel, když má za něj zodpovědnost. Ne, že by mu to dělalo starost, protože až se zmíní co předchozí večer viděl, otec dozajista na nějaký jeho odjezd zapomene, možná by mu ještě řekl, že chápe jeho důvody. Jenže ty ve zkutečnosti neměly s tímhle nic společného.
Co věděl bezpečně, že alkohol je jedna věc a podivná orientace druhá, to by jeho otec nesnesl a Itachi by to pořádně schytal. Představoval si jaký bude mít průšvih, krom toho vždyť se s ním ani nepral, nechal ho jen tak jít, ale o jeho orientaci tátovi stejně říct nemohl, to by ho vyhodil. Všechno má svoje meze a přesto, že si namlouval, že ho nesnáší, tohle by neudělal.
Celou cestu se mu honily hlavou myšlenky na to, jak se tam ti pitomci neustále bavili a povětšinou na jeho účet. V jednom kuse z něj měli legraci, Deidara ho moc rád šikanoval, ale to zřejmě všechny. Navíc to vlastně nebylo tak příšerné.
"Až přijedu domů, můžu s kámošema chodit ven," ujistil se v duchu, "ale budu si muset prát a vařit, né že bych to nezvládl, objednám pizzu," rozhodl se.
"Ale většina je jich stejně na prázdninách... Chci se celý prázdniny předvádět před Suigatsuem?" S bratrem to bylo zábavnější, on ho nikdy za nic neodsuzoval, mohl být víc sám sebou. Vlastně, mu hodně chyběl vždycky, když byl doma sám.
Namlouval si že mu to vyhovuje, ale...
"Zastav."
"Cože?"
"ZASTAV!" Zopakoval Sasuke důrazně. Jakmile tak jeho parťák učinil, vyskočil z auta, jako by ho na nože brali.
"Jeď a o mě se nestarej, ale dík že ste přijeli." Řekl, že Karin sotva stihla dýchat.
"Víš ty vůbec, co chceš?" Kroutil hlavou druhý.
"Jo chtěl sem ho naštvat, před pár dny sem se rozhodl, že neodjedu, ale prostě ať si dělá starosti, pitomec. Nemůžu jet, naši mu budou volat a chtít se mnou mluvit," vysvětlil Sasuke, neměl zájem říkat mu pravdu.
"Tse, Sasuke seš debil." Konstatoval, zabouchla ha ním a šlápl na plyn.
Nekomentoval to věděl že je. Podíval se na mobil, aby zjistil kolik je.
"Sem asi dvacet minut autem směrem domů na silnici, přijď si pro mě." Položil to, aniž by dal bratrovi možnost odpovědět a sedl si na kraj silnice.
Čekal kratší chvíli než myslel, když se ozval z dálky sílící rachot.
"Traktor?" Vyvalil Sasuke uši a počkal, až zastaví.
"Rve mi to uši," zavrčel, ale Itachi mu namísto odpovědi podal ruku, aby vylezl nahoru.
"Promiň, příště tě tu nechám do rána, nebo přijedu na sekačce," řekl starší, když už seděl vedle něj a otočil to směr - teplá postel.
"Proč si neodjel?" Zeptal se za chvíli i přes ten rachot.
"Bylo mi líto, nechat tě samotnýho s těma kreténama a táta by tě za to možná i vyhodil, kdyby tohle zjistil." odpověděl a dal si ruce za hlavu.
"Od kdy ti na tom záleží?" Zvedl Itachi překvapeně obočí a místo na silnici se začal koukat na bratra. Tohle nějak nečekal.
"Nezáleží, řeknu mu o tvojí orientaci a na ten vyhazov se budu koukat," zašklebil se Sasuke.
" Ach tak," přikývl dlouhovlasý chápavě. Pro sebe usmál. Ať už to myslí vážně nebo ne, vrátil se a to je teď hlavní.

Jen co dorazili, Sasuke se šel vysprchovat a Itachi nachystat jeho postel, jenže matrace pořád nebyly moc suché.
"Sasu?" Zaklepal na dveře koupelny.
"Hm?" Zavrčel mladší.
"Hele, dneska v tý posteli ještě spát nemůžeš, je to celý mokrý, " na chvíli se odmlčel, slyšel, že se Sasuke obléká a za chvíli vylezl.
"No? Co teda? Chceš mi šetrně oznámit, že spím na zemi?" Podíval se na něj výrazem, který říkal, ať už to vyklopí.
"Ne, buď ti odemknu tátův pokoj, ale nesmíš tam nic zničit, nebo..." Hodil tázavý pohled na Sasukeho a na svoje dveře.
Mladší bratr se zamyslel, asi by se cítil u táty trochu nesvůj, navíc Itachi má tokovou luxusní postel, jenže spát s ním...
"Co navrhuješ ty?" Zeptal se chytře, aby to vyřešil za něj.
"Je mi to jedno, konec konců, můžeš spát u mě a já dole na lavici," vymyslel alternativu.
"Pitomče," protočil mladší panenky a nakráčel si to k němu do pokoje.
Spokojeně sebou praštil do podstatně pohodlnější postele než ta jeho a zívl. Za okamžik už si starší sedl na postel vedle něj a přikryl se.
"Tak teda dobrou," řekl Sasuke záměrně hlasitě, stáhl z něj celou deku a otočil se na druhý bok.
"Sobče," zavrčel Itachi, zezadu se na něj přitiskl, ruku mu obtočil kolem pasu, aby si ho přitáhl co nejblíž a taky na něj vyšla deka, zatím co druhou si podložil hlavu.
Mladší ztuhl, ta jeho blízkost, jak ho objal, najednou měl pocit, že má v krku knedlík, srdce se začalo chovat jo splašené.
Byl to zvláštní pocit, když ho po tak dlouhé době objal, vůbec nevěděl co dělat, co říct. Naštěstí tenhle problém vyřešil bratr za něj.
"Dobrou noc Sasuke," políbil ho jemně do vlasů. Zvláštním způsobem ho to uklidnilo.

"Dobrou, Itachi." zašeptal a zavřel oči.



Já vím, že se těšíte na Yaoi, ale vydržte chce to ještě tak dva díly. :D I když....záleží teda na koho kokrátně se těšíte. :D *vykecal toho zase moc*
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 7. prosince 2013 v 11:14 | Reagovat

Ty si,ale v tom najlepšom si to skončil  :-)a samozrejme sa teším na yaoi scénku.Ako ináč krásni dokonalí dielik už aby tu bol ďalší,ale viem ,že na všetko treba čas tak ťa hnať nebudem:-D.

2 Lea Lea | 7. prosince 2013 v 16:14 | Reagovat

Skvelá poviedka nemožem sa dočkať ďalšieho dielu.
Píš ďalej. Ďakujem za poviedku.

3 chaoss chaoss | 10. prosince 2013 v 0:44 | Reagovat

KOUKEJ PSÁT DÁL BRÁŠKO :DDD Tohle sem si zamiloval :D

4 SasuKe SasuKe | 10. prosince 2013 v 2:34 | Reagovat

He? Nééé! Ty to čteš! xDDD To mě děsí :D

5 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 19:21 | Reagovat

He knows math, and physics as well.
Calm down.

6 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 4:04 | Reagovat

Nina got a foot in the door because her friend works in that company.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama