Jak ne-psat (fanfikce) 01

20. prosince 2013 v 7:55 | Sasuke |  Myšlenky
Jak ne-psat fanfikce

No řekl jsem si, že budu dělat chytrýho. Pokud fanfikcemi myslíme povídky s příběhem a postavami podle vzoru nějakého příběhu, pak je to teď přesně rok a půl, co to dělám. Většina lidí s tímhle začíná, když si něví rady s vlastním příběhem. Můj první dojem, když jsem se s tímhle druhem příběhu setkal byl, že něco takového nikdy nedokážu. Nebudu vědět, jak použít cizí postavy a příběh a zplodit z toho ještě něco přínosného.
Do té doby jsem napsal desítky příběhů, kde ale všechno stvořila čistě moje fantazie a nebyl jsem si jistý, jestli mě vůbec bude bavit pracovat s něčím, co stvořil někdo jiný.
Když jsem začal, byla to konec konců doba, kdy jsem už čtyři měsíce pracoval na jednom velice složitém příběhu, kterému se věnuju do teď a taková ta nálada ho psát a inspirace odcházela, když jsem neměl nikoho, koho by zajímalo něco, co napíšu, na druhou stranu, jelikož jsem paranoidní a bojím se, že všechny ty dobrý nápady co v tom jsou, by mi někdo štípnul, takže to jen tak někomu ukázat nemůžu.
No tak jsem si řekl, že bych mohl psát něco jinýho, kam dám takový ty míň hodnotný nápady, který stojí za využití. Prostě to bude jen něco kam dám všechny ty zbylý myšlenky, co se do mého příběhu nevejdou.
Výsledek byl takový, že jelikož to, co bych psal, by bylo určitě ve stylu anime, musím to začít dávat někam na nějakou stránku s anime. Tenrai mi v tu dobu zrovna nefachal, tak zkráceně řečeno jsem se dostal k tomu, že zkusím napsat nějakou fanfikci na Naruto. Popravdě ze začátku jsem se s tím nemohl sžít. Používat cizí postavy a vymýšlet s nimi něco, když už mají vlastní příběhy.

Naprosto první věc co jsem napsal v tomhle stylu byla parodie Hurá na prázdniny . Proč parodie? Dostáváme se k prvnímu bodu. Ve fanfikcích by se měly dodržovat charactery postav. Neměli byste tam mít vysmátého Shikamara a věčně ubrečenou Temari, minimálně pokud neděláte nějakou obdobnou verzi z moderního prostředí, která nesouvisí s původním příběhem. No a tohle bylo přesně to, čeho jsem se bál, ty postavy vytvořil někdo jiný a já nedokážu vystihnout jejich chování. Proto jsem zvolil parodii, kde konec konců každý čeká, že z nich udělám pitomce - tomu jsem patřičně dostál, troufám si říct až moc, když se teď na to podívám, byl to prostě pokus, jako bych do těch postav trochu strčil a sledoval, co z toho vzejde. Opravdu se to nedá číst, no o to horší je, že sem tomu za nějakou dobu napsal pokračování, které ani snad nebylo vtipné jako trapné, ale co už, každý nějak začínal, záměrně to tu nechávám, je to vzpomínka a snad vám to bude užitečné, alespoň jako odstrašující příklad.

Existují i názory, že ve fanfikci můžeš s každou postavou udělat co chceš, ale to je podle mě pak o ničem a vyplatí se rovnou vytvořit vlastní postavy. Jediná situace, kdy tohle využívám je, když vezmu postavy a zasadím je do úplnějiného prostředí. V takovém stylu jsou tu napsané asi tři sériové povídky, myslím.
Většinou se snažím dodržovat aspoň základní vztahy a fakty i když jsem taky byl schopný lecčeho. Nejlíp se mi tyhle příklady ukazují a na vlastních povídkách, takže Dva večery a dvanáct let pro Hokageho je krásný úkaz toho, jak moc blbě to může vypadat, když si řeknete jednoho podzimního rána, kdy ležíte na střeše s depresí a sledujete oblohu "Nelíbí se mi, že až bude jednou Naruto Hokagem, už to nebude ono, nebude ho to bavit, nesedí to k němu, aby byl rozumnej, napíšu něco o budoucnosti a zkusím tam vyobrazit, jak moc by se všichni mohli změnit."
No nápad na příběh původně nebyl vůbec zlej, ale ve výsledku je Naruto žabař, Sakura pořád jen brečí (Jestli mi chcete říct, že Sakura v Kishimotově příběhu je nějaká slabá fňukna, co si neumí poradit, nečetli jste tohle.), Sasuke není ani trochu chladný, nebo se nesnaží vypadat drsně a odtažitě, on se dokonce svěří Sakuře, že se snažil pomáhat lidem, takže je toprostě zralé v budoucnu na přepsání, nechávám si to zejména kvůli tomu nápadu a práci, kterou mi to dalo. Neduste se za těma monitorama tolik. No a to co tomu chybí, samozřejmě nahradí Shikamaru, který se chová jako naprostý šílenec. Bohužel, taková budoucnost na téma "lidi se mění" nesmí být přehnaná, aby byla fanfikce dobrá. Jediné co mě utěšuje je, že lidi jsou schopni napsat i daleko horší příběhy a myslet je úplně vážně a reálně, ne příběhy z budoucnosti, ale přímo z reality. Mrzí mě, že nemám zkopírovaný odkaz na jeden "zajímavý příběh", co jsem nedávo četl. Spočíval v tom, že je po válce, Naruto zraněný leží v nemocnici a přemýšlí o všem a všech, vzpomíná na ně, chvíli se směje, chvíli doslova brečí, až ho z myšlenek vytrhne příchozí Hinata, chvíli si povídají, než ovšem mu vrazí kudlu do břicha a pak začne do něj řezat jako psychopat, nakonec to komentuje nějak jako: "Naruto-kun už jsem nechtěla trpět," hezky vyřešeno, vskutku, úplně jí vidím, posedlou ďáblem, jak ho zabíjí a krev stříká kolem. Ne teď vážně, je to Hinata ne Gasai Yuno!
Neříkám, že je nutné na chlup dodržet chraktery všech postav, ono už jen tím, že píšete yaoi KakaIru asi těžko budete popisovat, jak se Kakashi chová, když ho Iruka pozve na rande, když účelem vašeho příběhu je, aby šel, zatím co v anime by mu asi údivem spadla maska a odporoučel by drahého Iruku na psychiiatrii. Ale prosím, alespoň ty hlavní znaky jejich chování u těch důležitějších postav to chce zachovat. Sám jsme tohle hned na začátku nechápal, nevěděl ateď brečím, když to někde vidím.

Další věc je název. To je celkem základ, umět příběhu dát název, který to vystihne a zároveň hned na začátku neprozradí celou pointu.
Když jde o povídku je to lehký, ale třeba pokud jako já rádi vymýšlíte i k jednotlivým kapitolám, musíte to promýšlet.
Název by měl prozradit o co tam půjde, bohužel například takové "Kakashiho zabití Obita" není úplně nejlepší název, to vezme divákovi veškeré překvapení, protože to jasně určuje, o co tam jde. Taky není zrovna inteligentní to pojmenovat "Kterak Naruto našel kytičku", když je to o dětství týmu sedm a jsou tam dvě věty o nějaký kytce.
Já si s tímhle dávám někdy docela práci. Ono to je jedna z věcí, co by měla čtenáře přimět otevřít a číst, musí umět navnadit, vzbudit dojem, že ho zajímá, o čem to ten název vlastně mluví. Málo kdo asi bude číst jednorázovku s názvem "Sasukeho život".

Teď způsob psaní, příběh se totiž dá vyprávět nezčetně způsoby, ale měli byste si ho vybrat a ujasnit hned na začátku a provozovat celou dobu. Není dobré jeden díl psát Ich formou a druhý z pohledu vypravěče. Rozmyslete si dopředu všechny nastalé situace a vyberte, jak je chcete popisovat. Já třeba zkusil i způsob, kde v Nauč mě líbat, nauč mě milovat jednoduše rozlišuju vypravěče kurzívou a pak píšu buď "Sasukeho pohled" nebo "Itachiho pohled", většina čtenářů s tímhle nemá problém, pokud to nějak úměrně střídáte, vážně pak když s tímhle začnete není možný, abyste u kapitoly dvanáct začali psát deset kapitol jen ze Sasukeho pohledu. Působí to pak prostě divně. Psát se dá skoro jakkoli, ale mělo by to jednoduše mít svoje pravidla. Nelehčí je asi pro začátek samozřejmě vypravěč, i když mě se takový ty dramatický věci píšou dobře třeba jako rozmluva ke třetí osobě. Kde stávalo přátelství - tam je to asi hezky vidět, jak něco takovýho vypadá, vypravěč - tedy já povídá příběh a zároveň v něm mluví k někomu třetímu, často to zní, jako že mluví ke čtenáři, takový styl bych třeba doporučil, pokud ho zvládnete používat.
Další dost důležitá věc je - pište o věcech které znáte. Nepište příběh z prostředí Ruska před dvě stě lety, když jste tam v životě nebyli a nečetli o tom žádné konkrétní informace, neviděli dokument, nevíte prostě o prostředí vůbec nic. Proč to říkám? Pak si to přečte člověk, co tam někdy byl, co zná historii toho státu a vysměje se vám, že to co píšete je holý nereálný nesmysl. Stejně tak s nějakým sportem a podobně, alespoň si o tom něco zjistěte.
Pak i když je příběh úžasně sepsaný, vezme mu to všechnu věrohodnost. To jen podotýkám k tomu, že dost často někdo vezme postavy z Fairy Tail a pošle je do Tokia, kde samozřejmě se nacházejí lidé východoevropského vzezření a platí se tam dolary.
To se pak prostě nedá číst. Nebo když někdo píše povídku, kde Itachi a Sasuke s jejich japonskými jmény bydlí ve městě popsaném vzhledově jako Las Vegas, ale další zázemí toho místa nezná, takže tam opět samozřejmě všude jezdí tramvaje, které projíždějí kolem věžáků, mládež tam dělá přesně to, co dělají dnešní otaku a ve finále zmiňuje v dialogu hrdiny mezi řečí Pražský most, protože to přirozeně to se každému Japonci vybaví jako první, že?
Já nejsem žádnej velkej kritik, ale tyhle věci, když už je musíte zmiňovat si nějak ujasněte, ano? Je to celkem důležitý "detail".

Když píšete, pokuste se vyhýbat takovým tem nad slunce jasným věcem, zkusím dát pár příkladů:
"Vešla do kuchyně, tam si vyskočila na kuchyňskou linku a hodila si jednu nohu přes druhou." Protože v kuchyni míváme běžně obývací linku, že?
Taky vím že je často těžké se vyhýbat opakování jmen, proto se používají přídavná jména (blonďák, černovlasý, zelenoočka, starší, jmenovaný, usměvé děvče...) Jasně! Hezký způsob jak ukázat svou slovní zásobu, ale zkoušel jsem to, aby to vypadalo tak, že pokaždé o postavě vlastně mluvím jinak, no a v závěru je z toho jen chaos, protože čtenář neví moc o jaké postavě je řeč, když jednou napíšete modroočko, po druhé blonďák a po třetí Uzumaki, jestě se to dá chápat, pokud čtanář ví jak postava vypadá a zn její celé jméno, ale jestli tma budete psát tohle a pak do toho hodíte "zamyšlený, zmatený, vysoký" a podobně, už je toho moc. To radši občas opakujte ta jména. Hezký příklad tady: Raději bych byl mrtvý konkrétně:

"Tak pojď! Musíme házet všichni." snažil se přinutil mladého Uchihu ke spolupráci, ale ten se tvářil tak, že i když mu dá ten míček do ruky a pohne mu ramenem, on ho stůj co stůj schválně pustí na zem. Sakura když viděla jeho náladu, rozhodla se dojít pro zmrzlinu.
"Prosím!" Koulel druhý smutně modrýma očima, zatím co Sasuke se schválně díval jinam.
"Ne! Tobě já pomáhat už s ničim nebudu," řekl uraženě s nafouklými tvářemi.
"Prooosííím!" Nepřestával blonďák prodlužoval samohlásky.
"Postav tam Itachiho," odpověděl Sasuke, aby mu připomněl, za co je na něj ještě stále naštvaný a že to jen tak nepřejde.
To už se vracela Sakura.
"Promiňte kluci, ale měli jen vanilkovou," nevinně se usmála.
Naruto se na zmrzlinu vrhl tak nechutným způsobem, že jej nelze popisovat na veřejnosti. Pak růžovovláska natáhla ruku natěšeně k Sasukemu.

Já vím co píšu, takže se v tom vyznám, ale čtenáři to někdy může přijít chaotické. Zvlášť pokud píšete třeba o méně známých postavách, aby si uvědomil, která že to měla fialové oči a která má jizvu a jaká je zrovna hladová, takže se snažte udržet to v únosné míře.

Dál, pokud píšete o postavách v jejich prostředí, platí totéž co u charakteru - dodržovat. Ne, Naruto opravdu nemůže z ničeho nic umět přivolávat potkany a Hinata nepoužívá k úderům chakru obalenou katonem. Vyvarujte se alespoň takových nesmyslů, nežeňte to do extrémů.
Taky jsem hezky někdy před rokem začal psát Tým 11, který má mít průběh jako normální Naruto až do chvíle, kdy má Sasuke odejít z vesnice. Ten fail, když si vezmu, že to začíná tím, že Tsunade je Hokage už před Chuuninskou zkouškou a Hiruzen dávno po smrti. Opravdu netuším, jak budu tuhle nesrovnalost po zbytek příběhu zahlazovat, protože už teď vím, že minimálně dvakrát s tím bude problém. Nechcete si podobně naběhnout? Nepište nesmysli a držte se faktů!

Pak je tu takové zajímavá věc, vytváření OC. Spousta lidí má potřebu si vytvořit vlastní postavu do příběhu a psát o ní. Proč, ne? Ale uvědomte si, že třeba zrovna Naruto už je plný zajímavých životních příběhů, takže originalita nebude lehká a ne, to, že vaší postavě dát schopnost létat, není originalita, ale Mary Sue. Tak se říká přepláceným super power postavám. Jak vypadá Mary Sue? Je krásná, chytrá, samozřejmě hned po jejím narození její rodiče zemřeli, aby jí zachránili život, protože se narodila se schopností ovládat deseti ocasou vačici, v pěti letech se dozvěděla, že má vlastně starší sestru, která ji odvrhla, protože ji nesnáší, za to že jejich rodiče umřeli. Takže je vlastně strašně oblíbená, protože je chudinka, ale přesto se cítí osamělá a trpí, protože jediné po čem touží, je uznání a láska její sestry. Navíc všichni kluci se do ní bezhlavě zamilovávají, aniž by ji pořádně znali. Ovládá už ve svých dvanácti letech všechny živly a má Kekkei Genkai, které jí umožňuje zastavit čas. Obvykle má ještě nějaké hrozně super jméno jako: "Annies Rose Van Uzumaki," protože je vlastně příbuzná s Narutem, je to jeho sestřenka, ale nikdo to neví, takže se tváří, že má jen tři jména. Pokud mají všechny ostatní postavy jednobarevné vlasy, ona je bude mít až na zem s minimálně dvěma druhy melírů, nebo jí budou barvu měnit podle nálady.
Jo takhle nějak to vypadá a přesně tak by to taky vypadat nemělo. Prostě ta postava musí mít svoje plusy a mínusy. Koho bude bavit číst o dokonalé postavě, která si vždy se vším poradí? Naruto měl taky trable! Dejte jí normální jméno, aby zapadla a normální schopnosti. Neměla by být desetkrát silnější než hlavní hrdina a vyoupnout ho naprosto z příběhu, to už je úplné vykrádání.

Tady asi takový příklad mých postav v týmu jedenáct v Konoze:

Sora (13) Ostrá a přímá, né vyloženě zlá, starostlivá, hlavně k Hanako, ale i Yasuovi. Je takovou týmovou vedoucí a cítí za ostatní zodpovědnost. Špatná minulost, žárlivá, náladová, drzá.
Dobrá v taijutsu. Ovládá Kekkei Genkai

Yasuo (13) Pochází z významného klanu, a je na to hrdý, jediný kdo ještě žije, (ne nemělo to nic společnáho se Sasukem, já mám prostě jen rád vyvražďování), namyšlený, značně panovačný a tak celkově zvyklý, že ho všichni musí obdivovat, sobecký, svou funkci ve středu pozornosti si značně užívá, vlastně je na ní téměř závislý. Jediný koho respektuje je Sora. V Konoze však tenhle post nemá a proto si ho hodlá vydobýt.
Tváří se, že ji ani Hanako nemá nijak extra rád a je silně paličatý, neposlušný, umíněný, nedůvěřivý, drzý, trochu šílený, když jde o jeho ego.
Ovládá Doton a Kekkei Genai, používá obrovský meč.

Hanako (11) Tichá a stydlivá, nerada bojuje, má sílu, ale neumí ji moc používat, přátelská a laskavá, tichá, hodně citlivá. Už mě nic nenapadá.
Používá taijutsu, ninjutsu a Kekkei Genkai.

Tak nějak vypadají, působí prý jako normální tým, tak snad nejsou moc Mery Sue, jen jejich schopnosti jsou možná trochu víc než by měl být. Každopádně tohle je odkaz, na kterém si při tvorbě jakékoli postavy vyzkoušíte, jestli je Mary Sue http://useless-fire.blog.cz/1006/test-je-tvoje-postava-mary-sue



Takže toť k článku. Já jdu balit, jedu na víkend pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 20. prosince 2013 v 8:17 | Reagovat

Arigato SasuKe za velmi poučni článok.Na vylete si hlavne poriadne oddychni ,ale zaroveň si ho poriadne uži.:-) a vrať sa nam v zdravi späť.

2 SasuKe SasuKe | Web | 20. prosince 2013 v 10:37 | Reagovat

Bych nebyl já kdybych odpočíval. :D

3 Hagumi-chan Uchiha Hagumi-chan Uchiha | Web | 21. prosince 2013 v 16:15 | Reagovat

Nom... :D Nemůžu se vším souhlasit, ale.. ano celkem je to pravda :D

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 23. prosince 2013 v 13:07 | Reagovat

Zajímavé poznatky a postřehy. Něco už znám, někde se plácám jako ryba na suchu a jinde zase naliskala za svou přehnanou tvořivost.

5 Seiya Seiya | Web | 24. prosince 2013 v 21:58 | Reagovat

Koukám, že jsi krásně vystihl moje probléomy. Třeba ty formy, až teď mi došlo, že jsem v jedné za svích povídek přeskočila z er formy na ich. Ach jo, ale předělávat se mi to nechce. Mám dilema, jakou formou pokračovat.
A ty přídavná jména, no ano. Asi dávám fantazii kam není potřeba, sekám jich tam moc.
Děkuju za článek ;)

6 SasuKe SasuKe | Web | 24. prosince 2013 v 23:33 | Reagovat

Čekal jsem spíš žádost ať se jdu vycpat s poučováním, než že se vám to bude líbit. :D Taky dělám hromadu chyb.

[5]: Přídavná jména samozřejmě potřeba jsou, jen někdy mi přijde, že se to přehání, ale lepší než lidi co je nepoužívají vůbec. Co se té formy týče, já to tahle měl s tečkama na koncích vět v přímí řeči, pak jsem začal psát správně čárky a nechtělo se mi to opravovat jen to dál dělám správně...

7 Nat  .lFow Nat .lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 11:31 | Reagovat

She was beside herself with worry / with grief.

I’m staying at Tom’s house. Write to me in care of Tom Gray, Chicago, Illinois.

8 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 16:21 | Reagovat

Her father footed the bill for the party.
Leave me alone!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama