Nauč mě líbat, nauč mě milovat 17 (ItaSasu)

16. listopadu 2013 v 18:18 | Sasuke |  Nauč mě líbat, nauč mě milovat
Tak jo sedmnáctka :D Začal jsem včera dělat na nový povídce ItaSasu, jelikož tahle se pomalu chílí ke konci a nevím, jak dlouho jí ještě budu psát.. Původně měla být delší, ale nechci tam úplně cpát zdlouhavé nudné zápletky xDD navíc sem dostal takový hezký nový nápad... Tak zatím tohle.. :D



17 - Jako sen
Itachiho pohled:
Vracel jsem se co nejrychlejším krokem po cestě plné kaluží. Přes Sasukeho jsem pro jistotu přehodil svojí bundu, ale i tak jsem cítil, že se třese. Samo sebou se tvářil jako hrdina a nic neříkal, ale rty měl úplně modré.
Tiše jsem otevřel dveře a přejel pohledem Konan spící se sluchátky na gauči. Sasuke si nejspíš ani nevšiml a já to nechtěl komentovat. Odnesl jsem ho rychle do svého pokoje a posadil na postel. Když jsem shodil bundu a začal mu rozepínat promočenou bílou košili, konečně se trochu vzpamatoval a ledovýma rukama mě odstrčil.
"Zvládnu to," řekl polohlasně. Přikývl jsem, poodstoupil a začal se přehrabovat v šuplíku.
"Tohle si pak obleč," podal jsem mu svou černou mikinu a odešel z pokoje, abych uvařil čaj.


Hlavou se mi honilo, jestli tohle všechno bylo nutné, abych si to uvědomil. Samozřejmě pro mě bude vždycky na prvním místě, ale může tohle fungovat? K čertu s tím, že jsme kluci, ale my jsme sourozenci. Jestli mě zavřou, kdo se pak o něj bude starat? Sasuke byl sice samostatný až moc, ale taky naprosto nerozumný, jednal vždycky impulzivně a měl ještě hodně před sebou.
Vrátil jsem se nahoru se dvěma hrnky. Bratr se zatím o nic nezajímal, seděl na posteli teď už opravdu jen v mikině a boxerkách a klepal se jako čivava.
Venku se zatím zatáhlo, až převážně sešeřilo a začalo hřmít.
"Můžeš se klidně přikrýt," pronesl jsem směrem k němu a natáhl k němu ruku s čajem. Jen co si ho vzal, začal jsem kolem něj obtáčet deku.
"Kde je Konan?" Zeptal se, když se napil.
"Dole. Nestarej se teď o ni," řekl jsem asi trochu sobecky. Konan byla úžasná dívka i kamarádka a rozhodně si nezasloužila moje chování. Tolik se snažila, aby ji Sasuke měl rád, jen abychom mohli zůstat spolu, ale ani k jednomu z nich sem nebyl fér. Měla pravdu, nemůžu neustále balancovat mezi ní a bratrem.
Z myšlenek mě vytrhlo tříštění skla.
"P-promiň." Sasuke zaraženě koukal na zem kam upustil hrnek. Celý se třásl.
"Nevšímej si toho," odpověděl jsem a bleskově sesbíral pár větších kousků, naštěstí to nebyla žádná pohroma.
"Je mi hroz-zná zima," zašeptal Sasuke.
"Mám ti přinýst další deku?" Reagoval jsem okamžitě a chtěl vstát, ale chytil mě za ruku.
"Myslim, ž-že to nepomůže."
Oči měl matné a dlaně ledové. Sáhl jsem mu na čelo, ale pálilo jako kamna.
"Já jsem ti to říkal, že prostydneš!" Pronesl jsem s hromadou výčitek v hlase, ale zakrýval jsem jimi strach.
Sasuke si dal hlavu na polštář a nespouštěl ze mě oči.
"Vydrž," nařídil jsem mu a zmizel na chodbě.
Pár minut mi trvalo připravit obklady a léky, ale co nejrychleji jsem mu dal na čelo modrý kapesník.
"Tohle zapij." Podal jsem mu léky a svůj čaj.
Opatrně se naklonil a spolkl to.
"Teď lež a zkus spát, to přejde," řekl jsem.
"Je mi příšerná zima," řekl s tichým povzdechem, jako by to bylo něco, co ho jen štve a nechtěl si stěžovat. Pořád se snažil vypadat tak silně i když moc dobře věděl, že ho znám, zuby mu drkotaly přes půl pokoje.
Chtěl jsem ho zahřát a teprve teď jsem si uvědomil, že mám na sobě stále mokré oblečení. Rychle jsem se začal převlékat do tepláků a jeho pohled mě znervózňoval. I v téhle situaci si mě nezapomněl důkladně prohlížet.
"Řekl jsem ti, ať se snažíš spát," poznamenal jsem, když jsem ze sebe stahoval mikinu zároveň s trikem.
"Nejde to," řekl polohlasně.
"To proto, že bys nejdřív musel zavřít oči, pak by to třeba šlo," napomenul jsem ho.
"Pak třeba umřu zimou," řekl vyděračským tónem, jako bych po něm chtěl riskovat život. Hned jsem se vrátil k posteli.
"Posuň se."
Koukal na mě jako spadlý z višně.
"No posuň se, nebo chceš abych spal na zemi?" Pokusil jsem se mu dovysvětlit situaci. Jednak ho někdo zahřát musí a já nerad spím na podlaze. Bylo mi jasné, že v tom zase hned uvidí bůh ví co, ale teď mi to bylo nějak jedno.
"Tak?" Neochotně se odkulil na druhý konec postele.
Zalezl jsem k němu pod deku a cítil jak se třese. Přitáhl jsem si ho do náručí a pevně sevřel. Co jiného mám v takovou chvíli dělat. Rozhodně sem to po téhle stránce cítil pořád jako péči o mladšího bratra.
Položil mi obličej na hrudník a za chvíli začal zabírat. Jeho mělký dech na mé kůži mě uklidňoval, usnul.

Když se Sasuke probudil, Itachi seděl u okna a něco četl, hned, jak uslyšel bratra se na posteli ošít, vyskočil.
"Jak je ti?" Zeptal se pohotově.
"Fajn," zamžoural černovlásek, "co děláš tady? Co Konan?" Vykulil překvapeně oči.
"Odjela a už se nevrátí," povzdechl si starší.
"Aha," Sasuke na něj ještě chvíli koukal jako zpomalený film.
"Seš si jistej, že ti nic není? Nemáš teplotu?" Položil mu pohotově ruku na čelo, ale zdálo se, že je vše v pořádku.
"Jo," odpověděl znovu klidně mladší.
"Utíkat! To je tvoje Sasu! Takhle ty řešíš problémy!" Začal moralizovat hned, jak se ujistil, že je vážně v pořádku.
"Láska nemá vypadat tak, že si neustále něco vynucuješ!" Zamračil se dlouhovlasý.
"Tak mě nauč, jak má vypadat," řekl Sasuke, chytil ho za límec košile a prudce shodil na sebe.
Itachi přivřel temné oči a zadíval se do těch jeho, jejich rty dělilo asi pět centimetrů, ale on nebyl jen tak připravený na něco takového. Bohužel, Sasuke se rozhodl ujistit, že se mu tohle všechno nezdálo.
Prudce se přisál k jeho spodnímu rtu a jednu ruku mu obmotal kolem krku. Itachi samozřejmě líbal úžasně, jak už se dávno přesvědčil, ale přesto se mu něco nezdálo. Nebyl tak uvolněný, všechno to připomínalo spíš starostlivé polibky staršího bratra než milence, ne jako oné noci, kdy se na něj přestal dívat jako na dítě o které se stará a konečně ho začal vnímat i jinak.
"Co je s tebou?" Zeptal se jakmile se odtrhl a přejel očima starostlivě jeho tvář.
Itachi mlčel, nevěděl jak by mu měl tohle vysvětlit. Jenže jeho mladší sourozenec si chtěl hrát. Vůbec nevěděl co přesně má dělat, čekal, že ho to spíš všechno naučí, ale nějak ho k tomu musel nejdřív přimět. Uchopil oběma rukama jedno jeho zápěstí a pak si ukazováček vložil do úst. Několikrát přes něj jemně přejel horkým jazýčkem, přitom se upřeně díval staršímu bratrovi do očí.
"Co se děje?" Řekl po chvíli, když Itachi ucukl.
"Nic, jen mi dej trochu času," usmál se trochu ustaraně.

Sasukeho pohled:
No to snad ne! Tohle nemyslí vážně! Já myslel... Začaly se mi do očí hrnout slzy. Měl jsem strach, že mě chtěl včera jen přinutit vrátit se domů. Co když mi prostě lhal? Na tohle by neměl sílu nikdo. Chtěl jsem jen trochu jeho pozornosti.
"Lhal jsi?" Zeptal jsem se třaslavým hlasem, koukal na mě dost překvapeně.
"Ne!" Vyhrkl Itachi a přitáhl mě k sobě.
"Tak proč se chováš jinak? Jsi tak odměřený, když jsi se mnou byl předtím, choval jsi se jinak, koukal jsi na mě jinak," šeptal jsem.
"Byl jsem taky v příšerném stavu, teď jsem střízlivý a ty jsi můj bratr, potrvá než si na to zvyknu. Nechci udělat chybu," vysvětloval, ale vůbec to tím nevylepšil.
"Chybu? Bojíš se, že jsem chyba? Jestli si tím nejsi jistý tak to řekni!" Odsekl jsem rozčíleně a odtáhl se. Copak mě chce takhle trápit na pořád? Nepustí mě pryč a u sebe mě taky nechce, jako zvíře v kleci na které se přijde podívat, když se mu zasteskne a nikdo jiný k němu nesmí. Přesně tak jsem se cítil.
"Tak se přece uklidni, tak jsem to nemyslel!"
Natáhl ke mně ruku a když jsem se snažil bránit, obratně jí chytil obě moje zápěstí a stáhl dolů. Druhou mě uchopil pod bradou a palcem přejel spodní ret. Pak lehce stiskl čelist, abych otevřel ústa a jemně, ale dravě do nich vnikl jazykem.
Přestal jsem se bránit, teď to bylo jiné, bylo to, jako by mi tím polibkem chtěl sdělit všechno, co cítí.
Když přestal, probodl mě pohledem.
"Miluju tě."
Nejspíš jsem na chvíli zapomněl dýchat. Věděl, že to chci slyšet, znal mě líp než kde kdo jiný.
"Stačí to?" Vytrhl mě za chvíli z myšlenek.
"Ne! Chci ještě rýžový kuličky k obědu!" Poručil jsem si a začal se hlasitě smát. Asi jsem vypadal jako děsný pako, ale nemohl jsem si pomoct, ani jsem mu na to nedokázal odpovědět. Copak se na tohle dá normálně odpovědět, když to na vás někdo jen tak vybalí?
Nějak jsem si myslel, že tohle je prostě ten šťastný konec, který už se jen tak neztratí.
Přecenil jsem to, nebo jsem přecenil jeho, ale takhle vztahy prostě nefungují. Jakmile zmizí jedna překážka, objeví se další.
Následujících pár dní jsme strávili největšíma nesmyslama co nás napadly a stejně to nikdy nebylo lepší. Zdálo se, že hodinu od hodiny je to přirozenější, jako bychom spolu takhle byli odjakživa.
Když nadešel čas balit, vůbec se mi nechtělo, přece jenom, až dorazíme domů, zapletou se do toho všechny ty běžný věci.
Když jsem vešel do svého pokoje, abych ho uklidil, našel jsem při vyndavání kufru na zemi zapadlou obálku.
"Sasuke."
Nechápal jsem, proč mám tady tenhle vzkaz, ale nebyl to Itachiho rukopis, bleskově jsem obálku rozškubl podél horní strany a začal číst.
"Ahoj zlatíčko, takže jsi přece jen vyhrál? Dlouho mi to nedocházelo, nechápala jsem, proč mě tak nesnášíš, když už na základce jsi se rád staral jen o svoje věci. Nikdy jsi neměl k Itachimu zvlášť dobrý vztah, věřila bych, že se to za čtyři roky změní, ale ne, že až tolik, že ho nebudeš chtít od sebe pustit. Časem jsem si všimla toho zvláštního lesku ve tvých očích, kdykoli jsem se k němu přiblížila. Znám jeho naivitu až moc dobře na to, aby mi bylo jasné, že mu to vůbec nedochází, ale tvůj výraz přímo křičel: "Nech ho být, je můj!" Musela jsem se smát, když mi to docvaklo, to se jen tak nevidí, hlavně do tebe bych to neřekla. Chudinky ty zástupy holek, co se na tebe lepily. Nakonec se z toho nějak stal boj mezi námi dvěma, ale už když řekl, že pojedeš s námi, protože nemůže dovolit, aby tě ztratil úplně, mi bylo celkem jasné, že máš navrch. Bohužel, Itachi si to asi neuvědomoval, když jsi utekl a já viděla jeho výraz, došlo mi že nemá smysl se snažit. Prostě jsem mu musela dát jasně na výběr a přestat to protahovat. Teď tě někde venku hledá, ty blbečku a já doufám, že seš v pořádku. Jak sem řekla, tak jsi to nakonec vyhrál, ale za to že ti jdu z cesty pro mě udělej dvě věci. Dávej pozor, aby si nikdo nevšiml jako já, né každej by tenhle váš vztah skousl. Ta druhá je lehká, prostě nikdy nedovol nikomu, aby ti ho vzal, protože jestli se ho jednou vzdáš, já už ti po druhé z cesty neustoupím. Tak se měj, určitě se ještě uvidíme, cvrčku a koukej se o něj pořádně starat. Konan."
Sedl jsem si na postel a srdce mi bilo jako o závod. Ona si toho všimla? Mám o tom říct Itachimu? Nevypadá, že by to chtěla někde vykládat, nejspíš to věděla už delší dobu, ale stejně.
Vyděsilo mě to. Jenže přece jen to tu leželo už pár dnů, kdyby o tom chtěla někomu říct, udělala by to. Možná v tuhle chvíli nebylo nejlepší bratra stresovat, ale pomůže to, když si to nechám jako tajemství?
Sešel jsem schodiště a mlčky mu podal dopis. Pak jsem jen čekal, co řekne, až to dočte. Jeho výraz se za celou tu dobu nezměnil. Až na konci se na mě podíval a rozesmál se. Nedocházelo mi, co je tu vtipného.
"Celá ona, vždycky myslí na ostatní," vysvětlil svůj pronikavý smích nakonec.
"N-neřekne to nikomu?" Trochu ustrašeně jsem zamrkal.
"Určitě ne. Když odjížděla, zdálo se, že je v pořádku, nejspíš to věděla už docela dlouho. Ale to, jak naznačila, že mám dlouhé vedení se mě teda dotklo," konstatoval a předstíral uraženého.
Cesta domů trvalo věčnost, hned jak auto zaparkovalo, jsem vyskočil, abych se protáhl.
"Mohli bysme dneska zkouknout nějakej film, ne?" Navrhl jsem pohotově.
"Sasu, jsem mrtvej. Budu rád, jak si lehnu," vymluvil se a nesl kufry do domu.
"A kam si přesně lehneš?" Následoval jsem ho jako neodbytný hmyz.
"No, do postele?" Zřejmě byl vážně unavený, když mu to nedošlo.
"Do své?" Zeptal jsem se zase.
"Jasně, kam jinam?" Otočil se na mě, jako že už ví kam tím mířím.
"A já si tam můžu lehnout taky?" Zeptal jsem se ďábelsky.
Pokrčil rameny, složil věci a šel po schodech rovnou nahoru.
"Jestli chceš," ozvalo se celkem lhostejně.
Taky mohl být milejší, ale tam jsem v jeho posteli spal celou dobu, takže nic nového. Rád jsem se k němu v noci tiskl.
Když jsem vyšel nahoru, slyšel jsem tekoucí vodu, musel jsem k sobě do pokoje, vyhrabat černé pohodlné kalhoty a tílko, abych se vzorně uložil ke spánku, hrozně sem si oblíbil ten jeho výraz "zase vypadáš k sežrání", když večer vcházel do pokoje, ale nechtěl jsem to přehánět. Nemůžu zase provokovat moc.
Zalezl jsem si pod peřinu a když jsem slyšel kroky, zatvářil se jako překvapení v dárkovém papíru.
Itachi si ještě cestou ručníkem osoušel vlasy. Samozřejmě už přišel jen v kalhotách a ze šuplíku vytáhl košili.
Sledoval jsem každý jeho pohyb a cítil, jak mnou projíždí zvláštní mrazivé vlny.
Nejprve chtěl sáhnout po vypínači a pak mě přejel očima a nechal ho být. Klekl si vedle mě na postel a dvěma prsty mi přejel po klíční kosti.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ♥ | 22. listopadu 2013 v 15:04 | Reagovat

DOKONALÉ :D

2 Wow Wow | 23. listopadu 2013 v 7:27 | Reagovat

Moc povedené♥

3 Aki-chan Aki-chan | Web | 23. listopadu 2013 v 11:12 | Reagovat

Perfektní dielik ..veľmi sa teším na pokračovanie ,ktoré sa tu dúfam objaví už čoskoro.:-)

4 SasuKe SasuKe | Web | 24. listopadu 2013 v 4:29 | Reagovat

Právě se na něm pracuje :3

5 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 13:45 | Reagovat

We took advantage of the low prices and bought a computer and a monitor.

She went to pieces when she heard it.

6 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 18:02 | Reagovat

He was on his toes and produced a very good impression on them.
No kidding? Are you serious?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama