Když zavřeš oči (ItaSasu) 3

22. listopadu 2013 v 0:30 | Sasuke |  Když zavřeš oči
Tak jo, tady je slíbený 3. díl a teď zase bud okračovat s druhou rozepsanou Yaoi povídkou. Každopádně tenhle díl je celkem dlouhej, snad se bude líbit. ^^



Sasuke vzal ráno batoh s nejnutnějšími věcmi a klidně se viděl dolů. O to víc byl v šoku, když tam našel krom bratra ještě vesele se bavící další tři pobudy.

"Copak oni tu i bydlí?" Podíval se rozhořčeně na Itachiho, jelikož neměl trochu soukromí.

"Ne, ale sme zvyklí vstávat brzo, taky si zvykneš a měl by si přestat nosit tvoje drahý oblečení, všechno ho tu zničíš," oznámil mu sourozenec.

"No já si teda na nic zvykat nebudu. Já mizim," konstatoval mladší a namířil si to ke dveřím.

"Ani nechci vědět kam chceš jít, ztratíš se tady. Vůbec mi není jasný proč tak vyvádíš, když jsme na tom stejně, prostě to rozhodli za nás a s tím se nedá nic dělat," odpověděl mu Itachi, než stihl odejít.



"O to spíš bys měl chápat moje znechucení z tohohle místa!" vyjel Sasuke a očividně chtěl pokračovat.

"Jdeme do kůlny pro věci." Nařídil Deidara a Tobi se poslušně zvedl.

"Užijte si to," odpověděl na půl pusy Sasori, podepřel si hlavu a ukousl z buchty, jako by to byl popcorn.

"Ty hlavně!" Zvedl ho blonďák za límec trička.

"Ne, to poněkud nechápu, jak jsem ti říkal, mám to tu docela rád, vůbec mi není jasný co tě tak žere," povzdechl si starší Uchiha.

"Kámoši třeba! Že tu nejsou lidi se kterýma bych se mohl bavit!" Rozčiloval se Sasuke.

"Napadlo tě třeba, že by sis mohl najít nový kamarády?" Odpovídal mu bratr naprosto klidně.

"Koho asi? S tvejma kámošema si rozumět určitě nebudu," zavrčel Sasuke.

"No tak se uklidni a radši se najez, jestli půjdeš s náma, budeš možná utahanej," podal mu talíř, kde ležel chleba s máslem a tři rajčata.

"Máma ti řekla, co mi máš dělat k jídlu? Roztomilý, nemám chuť!" Odsekl a vyrazil mu jídlo z roky.

"Budeš hladovej, ale nevadí," povzdechl si Itachi a uklidil to. Samozřejmě mu to neřekla Mikoto, ale Sasukeho to nezajímalo, nechtěl vědět nic o minulosti ani o bratrovi, takže proč by mu něco vysvětloval?

"Hele já, chci zmizet a ty mě tu taky určitě nechceš, takže mi řekni jak se odsud dostanu a uvidíme se za pár tejdnů, až se budou naši vracet," řekl mladší už trochu klidnějším tónem.

"Jdi si kam chceš, ale jedno by mě zajímalo, kdy a jak si došel k závěru, že tě tu nechci? Měl sem docela radost, když mi táta řekl, že tu budeš se mnou, ale věděl sem, že budeš jednat jako pitomec. Ty si za ta léta totiž přišel o všechen zdravý rozum a soudnost." Propíchl ho pohledem.

"Je fajn, že to zmiňuješ, jenže o tom ty nic nevíš, protože si se mnou nebyl," řekl ublíženě.

"Sakra Sasuke, ale už toho mám dost! Děláš jako by to byla moje chyba, že se naši rozešli!" Podíval se na něj starší přísně.

"Co já vim, mě ze všeho vynecháváte, jen mi říkáte kde a s kým budu momentálně bydlet," nedával si Sasuke pokoj.

"Nebudem se o tom bavit, ty si prostě jen potřebuješ vylít vztek a já na to nemám náladu, promiň," povzdechl si. Vážně doufal, že bude stačit si promluvit, jenže on měl v hlavě piliny a odmítal to chápat.

Sasuke naštvaně vystřelil ven. Deidara, Sasori a Tobi vyskočili vyděšeně od dveří. Samozřejmě šli ven, jen aby mohli nerušeně poslouchat a nepřekáželi.

Itachi šel hned za ním, mladší Uchiha se rozhlédl a vůbec nevěděl kam má jít.

"Kde mam vzít autobus nebo taxík?!" Otočil se nakonec nasupeně na bratra. Jeho tři kamarádi propukli v záchvat smíchu.

"Tady nic jako taxíky nejezdí," brečel smíchy blonďák.

"Maximálně běž po tý ulici, odkud jste přijeli tak čtyři kilometry a narazíš na zastávku," řekl klidně Itachi.

Sasori to sledoval a vůbec nechápal. Vážně by ho nechal klidně odejít?

"Fajn dostanu se odsud jinak! Za každou cenu!" Praštil černovlásek naštvaně do hromady dřeva a sotva stihl uskočit, než spadla.

"Chová se jako idiot, vůbec nevěřím, že je to tvůj bratr," povzdechl si Deidara.

"Sasuke, nekoukej na to tak černě. Ukážeme ti dneska něco, co se ti bude líbit," mrkl na něj Sasori, zatím co Itachi s Tobim a Deidarou se vydali napřed.

"Vážně si mysleli, že to zvládnu?" Postěžoval si potichu starší z bratrů, jelikož měl pocit, že ho rodiče přecenili.



"Já vím, že tu na to asi nejsem zvyklej, ale bylo by lepší, kdybys tu zůstal, aspoň kvůli Itachimu" povídal si zatím Sasori s mladším Uchihou.

Ten si myslel cosi o tom, že je vlezlý a nechtěl tohle ani slyšet.

"Proč tě to vůbec zajímá?" Odsekl.

"To bys zřejmě nepochopil, ale pro všechny bude lepší, když tu zůstaneš, nerad bych tě k tomu nutil násilím," řekl a přidal trochu do kroku, takže černovlásek za ním jen nechápavě koukal.

"Co to právě řekl?" Tenhle kluk mu naháněl husí kůži, měl z něj pocit ďábla skrytého v těle anděla.Co si o něm má myslet? Proč se pořád plete mezi něj a bratra? Itachi by byl rozhodně poslední, kvůli komu by tu zůstával. Ví jistě, že ho nesnáší i když nic neřekne a musí se přemáhat každou vteřinou, kdy jsou spolu. Určitě byl taky rád, když se ho tehdy zbavil. Mohl se přestat ohlížet za svým nanicovatým sourozencem.

S rukama v kapsách se ploužil za ostatními.

"Ita-chan, taky se tak těšíš?" Zubil se Sasori, když je doběhl.

"Ani ne, jestli to kolo zničíte, schytám to já, moc dobře vím, proč sme tu opravu nechávali na dobu, až tu otec nebude," povzdechl si a odhrnul neposlušné pramínky z obličeje.

Tobi právě drmolil něco o plánech na víkend, tak Itachi nenápadně zmírnil tempo, nechal je si povídat a počkal, až ho Sasuke dojde.

Sám vlastně nevěděl, co by mu měl říct, nehodlal se jen tak do prázdna omlouvat, když ani nic neudělal a Sasukeho si stejně tak lehko neudobří. Mlčky šel vedle něj a nechal ho přemýšlet.

"Co je zač ten kluk?" Zeptal se najednou Sasuke. Schválně se vlekl, aby je vepředu neslyšeli.

"Sasori?" Dovtípil se starší, že myslí jeho.

"Jo, jak dlouho se s nima znáš? Sou to kamarádi?" Začal se ptát jeho bratr. Itachi nevěděl proč, se na tohle tak najednou vyptává.

"Tak nějak," přikývl, nechtěl ho nudit zbytečnýma řečma.

"Tak nějak? Mohl bys to prosím upřesnit?" Nasadil mladší Uchiha formální tón a dlouhovlásek se na něj jen překvapeně podíval.

"No snažíte se mě přesvědčit, jaká je tu zábava a jak se mi tu bude líbit. Pokud očekáváš, že s tebou budu trávit prázdniny, měl bys mi pár věcí vysvětlit, ne? Tak co sou zač? Sou to tvoji kámoši?" Naléhal dál Sasuke a Itachimu trochu zacukal koutek.

"Se všema se znám už pár let, se Sasorim asi nejdýl. V době, kdy sem se sem nastěhoval to byl můj první kamarád. Hodně sem mu o tobě tenkrát vyprávěl, možná proto se kolem tebe pořád tak motá," vysvětlil.

"O mě?" Nic neřekl, ale tohle ho zarazilo. Fajn, že měl jeho bratr čas o něm povídat ostatním.

"Nemám ho rád," konstatoval Sasuke. Neměl co víc k tomu dodat, chtěl, aby si byl Itachi vědom, že se cítí trochu zrazeně přitom, že sám mám k němu tak daleko a Sasori s ním je v podstatě pořád. Stará se jestli jedl, aby nebal smutný, když se k němu choval nehezky. Vážně ho ten kluk štval. Navíc o něm nevěděl nic, zato jemu Itachi zřejmě povídal plno humorných příběhů z jejich dětství.

"Co ti na něm vadí? Doufal sem, že si budete rozumět, jste si hodně podobní," usmál se na něj Itachi.

"Je vlezlý, promiň, ale já ještě ani nevím, kde máme koupelnu, zato on by u nás zvládl vařit. Taky se do všeho šťourá a pořád mi o tobě říká něco čemu nerozumím," řekl Sasuke dotčeně.

"Co ti řekl?" Itachi očividně zneklidněl. Jeho sourozenec nechápal proč, ale nechal to být.

"Blbosti, prostě mi tim asi chce říct, abych se k tobě choval hezky, nebo co já vim," mávl Sasuke rukou.

"Tak si to neber zle, víš vyrostli sme spolu, v podstatě sme spolu trávili každý den, když sem začal pracovat, on mi chodil pomáhat a tak nějak sme spolu vlastně byli každý den. Zkus ho poznat, Sasori je vážně moc fajn kluk," ujistil ho Itachi.

"Jo, prostě to zkraťme, odstěhoval ses a hned si našel novýho nejlepšího kámoše a mě už nepotřebuješ, nechápu co tu dělám," Sasuke měl chuť si za tohle nafackovat, přímo z toho čišela sebelítost, kterou nechtěl dávat najevo, ale tohle se ho opravdu dotýkalo.

"Promiň, měl sem se zamknout do sklepa a čekat tam na dnešní den," odpověděl jeho bratr sarkasticky, protože mu teď Sasuke připadal jako malý sobeček, co žárlí, že má vůbec kamarády a když se tu po tolika letech ukáže, měl by mu nejspíš padnout k nohoum a poslat je hned k ledu.

"Proč ti říká Ita-chan?" Zeptal se ho mladší.

"No, to dělá taky od mala, vadilo mi to, ale časem sem si na to zvykl, teď je to vlastně celkem roztomilý, když si vezmu, že s tím začal proto, že nedokázal správně říct 'Itachi'." Zasmál se.

"Ne, je to trapný, já bych mu za to už dávno vrazil," zakroutil Sasuke hlavou, jako že nechápe, co se na tom komu může zdát roztomilýho. Nebo ho spíš štvalo, že tak někdo říká jeho bratrovi. Ať chtěl nebo ne, musel si přiznat, že i kdyby Itachiho sebevíc nenáviděl, žere ho, že jsou si tolik cizí, zatím co Sasori jako by ho znal skrz na skrz.



Jen co došli na místo, Tobi s Deidarou hodili věci na zem a rozběhli se k mlýnu, který stál hned kus vedle. Očividně nefungoval,ale ti dva se tam hnali jako splašení.

"Hej, Deidaro! Řeklo se, že jdeme spravovat ohradu, mohli bysme to udělat nejdřív, než se stihnete zabít!" Rozkřikl se Itachi.

Sasuke to nechápavě pozoroval.

"Mohli bysme se vystřídat, hm? Navíc my to sem donesli, vy jděte zatím zpravovat." Zavolal na Uchihu a už šplhal po zaseknutém mlýnském kole nahoru.

"Budu se vám smát, až to někde křupne, nebo to roztočíte a natlučete si," zavolal na ně ještě Itachi a pak následován Sasorim zamířil k místu, kde byla ohrada rozbytá.

"Tak na tohle se těšili celou dobu?" Koukal Sasuke jako na větvi.

"Snad sis nemyslel, že se fakt těší na spravování tý ohrady?" Rozesmál se jeho bratr.

"Vidět to táta, zabil by je, proto sme to nechávali, až tu nebude, jsou jak děcka," zakroutil hlavou.

"Jasně." Sasuke si připadal jako v blázinci.

Itachi vzal hřebíky a kladivo a Sasori mu držel prkno. Sasuke si sedl na trávu a sledoval to. Nechápal jak mlže ty pitomce zabavit lezení na mlýnský kolo.

"To tady takovýma blbostma tví kažej den?"

Chyběl mu notebook, aby si něco zahrál. Navíc tu bylo horko a žádná klimatizace. Jestli po něm bude Itachi chtít, aby chodil každý den ven, brzo jeho bělostná pleť na které si tak zakládal ztmavne.

"Au! Sakra!" slyšel za sebou Itachiho hlas, otočil se, aby se podíval, co provedl.

"Ukaž to," bral mu Sasori prst, do kterého se praštil a dokonce mu tekla krev.

"To nic není," bránil se černovlásek.

"Ukaž Ita-chan," usmál se a prst mu nejdřív pofoukal a následně z něj olízl krev.

"Lepší?"

"Dík," rozesmál se Itachi.

"Řeknu Deidarovi, a Tobimu, ať to dodělaj," řekl Sasori pak se otočil k jeho bratrovi a vytáhl ho na nohy.

"Pojď Sasuke, teď sme na řadě my," rozběhl se ke kolu.

"Kam mě to vlečeš," bránil se černovlásek.

"Úkol je vylízt nahoru," vyplázl jazyk, hned jak jim kolo uvolnili a začal šplhat.

Sasuke to vzal jako výzvu, oběhl ho z druhé strany a rozhodl se, že bude nahoře první. Staré kolo bylo ale kluzké a všude porostlé mechem, takže lezení nahoru, nebylo úplně nejbezpečnější.

"Itachi, nerad to říkám, ale jedna chybí," konstatoval Tobikdyž už počítal krávy v ohradě asi po osmé.

"To protože NĚKDO to chtěl odkládat, aby si mohl zablbnout, jako malej," konstatoval Uchiha dost hlasitě na blonďákovu adresu.

"Klid, však určitě nešla daleko, pak se pokusím naší slečnu najít," řekl Deidara bezstarostně.

"Ne!" Ozval se výkřik a Itachi jen z dálky sledoval, jak rudovlásek sletěl z kola.

"Sasori!" Vykřikl a rozběhl se jeho směrem.

"Seš v pohodě?" Naklonil se Sasuke ze shora, ale Sasori nereagoval, jen bolestně zkřivil obličej.

"Sasori? Co tě bolí?" Přiběhl k němu hned Itachi.

"To je dobrý," řekl a pokusil se opatrně posadil, přesto že mu to dělalo problém.

"Jako bych neříkal ať tam nelezete!" klečel u něj černovlasý a mapoval jeho tělo očima, jestli jde opravdu jen o pár odřenin.

"Nemůžu za to, Sasuke mě strčil," zatvářil se rudovlasý ublíženě.

"Cože?" Vykulil shora oči mladší Uchiha, ale to už ho Itachi spražil pohledem.

"To snad není možný! Co si myslíš, že děláš?!" Rozkřikl se na něj.

Sasuke zůstal vyjeveně koukat. Nikdy v životě neviděl Itachiho takhle vyvádět, občas zvedl hlas, ale nikdy se opravdu nerozzuřil.

"On lže!" Vykřikl Sasuke.

"Sasuke! Přestaň mi lhát do očí!" Itachi nemohl uvěřit, že jeho bratr je schopen i něčeho takového, změnil se víc než čekal. Když říkal, že Sasoriho nesnáší, nikdy by ho nenapadlo, že klidně zajde takhle daleko.

"Jste potomci oba!" Vyprskl Sasuke jakmile slezl.

Itachi ho ignoroval a zvedl Sasoriho, který se ho pevně chytil kolem krku.

"Deidaro, doděláte to tu?" ohlédl se na blonďáka. Sasuke toho měl právě po krk a vydal se rychle zpátky odkud přišli. Se Sasorim si to vyřídí později, teď neměl ani chuť ho vidět.



Naštvaně se vrátil zpátky, vletěl do svého pokoje a začal hledat mobil. Tady teda končí. Nenechá se od Itachiho a jeho kamarádů ještě šikanovat. Vlastní bratr mu nevěří a ten blbeček Sasori... ..toho si ještě podá.

Když konečně vytáhl mobil z kalhot co nechal válet na zemi, jelikož nechtěl jít hledat necky, měl pocit, že ho snad šálí zrak.

"Sakra vždyť sem to nabíjel!" Začal okamžitě hledat potřebný kabel, aby mohl telefon zapnout. Jenže ani po připojení do zásuvky se nerozsvítil.

"No to snad...!" Začínal mít chuť, říznout s ním o zem, ale zachoval duchapřítomnost a ještě několikrát se pokusil krabičku zapnout, než se konečně rozsvítila.

Okamžitě projel seznam kontaktů a vytočil Suigestuovo číslo.

"Hm?" Ozvalo se rozespale, na druhém konci, po několika zazvoněních.

"Jaký hm? Ty snad ještě chrápeš!" Rozčílil se Sasuke.

"No bych řekl, je teprve půl dvanáctý," řekl druhý.

"Tak teď hned vstaň, nastartuj auto a přijeď na adresu kterou ti napíšu,"rozkazoval mladík a už jednou rukou strkal věci do kufru.

"Já ale nemůžu teď nikam odjet, pučil sem auto," ozvalo se na druhé straně po krátkém zívnutí.

"Jak nemůžeš?! Snažíš se mě naštvat? Na to vás všechny mám! Seš jedinej kdo má řidičák a ke všemu nemůžeš! Bezva!" Teď toho měl právě dost, on se odsud snad nevyhrabe.

"Tak se uklidni, kde seš?" Začal se jeho kamarád zajímat o situaci.

"U svýho povedenýho bratříčka! A chci hned pryč!" To nejspíš nemusel říkat, ale stejně.

"Je to tak hrozný?" Zasmál se druhý.

"Eště horší! Je to tu hnusný! Má tady necky! A taky krávy! Zakázal mi notebook a asi mi zvlhnul mobil, protože se vypíná! Má tady celou partičku kamarádů a hodlá mě tu držet po zbytek života! A mučit!" Dramatizoval Uchiha.

"Fajn no, jestli ti to pomůže, můžu pro tebe přijet v neděli," řekl s naprostým klidem Suigetsu.

"Já ale nechci čekat do neděle!" Zařval hystericky.

"No tak to budeš muset vrtulníkem, já fakt nemůžu nic dělat," odpověděl lhostejně druhý.

"Fajn! V neděli tě budu čekat! Pošlu ti adresu! Jestli zapomeneš, zabiju tě!" Nezapomněl mu pohrozit, než típl telefon.



Sešel dolů a sedl si na lavici pod oknem. Nikdo tu nebyl, domem se rozléhalo příjemné ticho. Opřel si hlavu o rám otevřeného okna a zavřel oči.

"Proč se musí všechno vždycky tolik komplikovat? Proč sou všude lidi, co se mi snaží zničit život." Ptal se v duchu sám sebe.

Nebyl si jistý, proč chtěl Sasori, aby si jeho bratr myslel, že ho dolů shodil, ale ať už měl jakýkoli důvod, on mu to překážet nehodlá. Ať si Itachi myslí co chce, vypadne odsud.

Ani sem nechtěl, všechno mělo zůstat jako dřív. Prostě už neměl Itachiho nikdy vidět. Teď si jen o to víc uvědomoval, jak ho mrzí, že už to mezi nimi není jako kdysi.

Vzpomněl si na to co mu včera řekl. Oči měl zavřené a představoval si, že je zpátky ve městě. Kdyby se něco takového stalo tam, hned zítra by za Sasorim přišel s celou partou kamarádů a oni by mu vysvětlili, že už to nemá nikdy zkoušet znovu.

Tady nebyl nikdo, kdo by se ho zastal.

"Copak si nedokážu poradit sám?" Pomyslel si. Přece jen, tohle tomu klukovi stejně neprojde. Teď si vzpomněl, že by měl navíc napsat Sakuře, už dlouho o něj stála a on uvažoval, že s ní nakonec začne chodit. Byla celkem hezká a znali se už hodně dlouho a dobře.

Z myšlenek ho vytrhlo, jak mu někdo olízl obličej.

"Snad tady nemá i psa?!" Otevřel oči a pak vystřelil jako raketa na druhý konec místnosti.

Oknem dovnitř strkala hlavu kráva a ožvykovala kytku. Sasuke málem dostal infarkt, srdce mu bilo jako o závod a sotva mu stačil dech.

"Já tady umřu!" Vykřikl jako na lesy. Bohu dík už se vraceli Deidara a Tobi, aby na něj dali pozor.

"Jé Sasuke nám našel naší slečnu!" Ozval se blonďák z venku a začal se s krávou klidně mazlit, jako by se nechumelilo.

"Dej tu věc pryč!" Depkařil Uchiha v rohu místnosti.

Tobi zatím vešel dovnitř a vystrkal hezky její hlavu zpátky ven a okno zavřel.

"Nemusíš se jí bát, holky jsou hodný. Na Raitona bych si dával pozor," konstatoval, když vyděl, že je Sasuke bledší než obvykle.

Když se vzpamatoval, měl nutkání se zeptat, kde je Itachi s tím blbem, ale nemohl tu otázku dostat přes svoje ego.





Večer ho Deidara donutil, aby se šel podívat, jak se sype slepicím. Černovláska to vůbec nezajímalo a nechápal, co na tom uvidí. Deidara ho donutil vlézt až dovnitř a zavřel za nimi.

"Sem si stoupni," ukázal mu.

"Klid, slepic se zase nebojim," odsekl hrdinsky. Blonďák se pro sebe ušklíbl, kaj to dělal, když měl něco za lubem a následně obsah jednoho z pytlíků zrní vysypal Sasukemu k nohám. Zvířata okamžitě zareagovala a hnala se pro jídlo div se neušlapala.

"Né! Co to sakra!" Vykřikl černovlásek, ale neměl pořádně kam utíkat.

"Né! Ať jdou pryč!" Vyjekl a skočil Deidarovi na záda. Ten měl co dělat, aby sebou v záchvatu smíchu i se Sasukem netřískl na zem.

"Čemu se sakra tlemíš?!" Vztekal se kluk, než se slepice znovu rozutekly a on se mohl postavit na zem.

"Nechápu proč si ze mě všichni děláte srandu!" Zatvářil se uraženě.

"Tak promiň, to si zvykneš. To není nic proti tobě, je to vzájemný," zasmál se.

Sasuke mlčel, když uslyšel hlasy. To se vraceli Itachi a Sasori.

"Brácha je tu, pudem?" Pobídl ho Deidara.

"Běž napřed, eště se protáhnu," odpověděl chlapec a čekal až odejde.

Za chvíli k domovním dveřím došli ti dva.

"Vážně si se mnou nemusel chodit," usmíval se Itachi.

"No myslel sem, že ti ještě třeba s něčím pomůžu," odpověděl mladší.

"To teď asi vážně není nejlepší nápad, běž si odpočinout," prohrábl mu vlasy.

Sasori, živý a zdravý bohužel pro Sasukeho Itachiho ještě objal. Tohle Sasuke nechápal a nechtěl chápat, věšel se mu na bráchu jako malé děcko, co chce pochválit a pusu na rozloučenou.



Počkal, až Itachi zaleze dovnitř a Sasori půjde domů. Rychlím krokem se vydal za ním a prudce ho chytil za rameno.

"Nazdar!" Začal rovnou, aby věděl, že mu to dopoledne teda rozhodně neodpustil.

"Sasuke?" Zjevně ho překvapil.

"Jo. Můžeš mi laskavě říct, co to dneska mělo znamenat?" Vyjel Uchiha.

"Myslím že ne, ty bys to asi stejně nepochopil. Tohle je prostě jen mezi mnou a tachim, bude lepší, když tomu nebudeš rozumět," zakroutil hlavou a chystal se zmizet.

"Hej! Nemyslíš, že tě nechám jen tak vypadnout bez vysvětlení, ne?" Zesílil Sasuke prudce stisk jeho ramena. "Nechceš mi laskavě aspoň jednou vysvětlit, co tim chceš říct?" Netvářil se, že by mu dával moc na výběr.

"Prostě... ..jen to, že tě jednoduše nenávidím, protože vím od začátku, že budeš dělat problémy," začal a vyrazil tím Sasukemu dech natolik, že ho i pustil, "ale přitom bych ti měl být hloupě vděčný." Zkřivil trochu obličej, "jinak bych ho ztratil úplně." Podíval se někam do dály noční tmy a pak zpět na Sasukeho.

"Poslyš Sasori, bereš nějaký léky? Jelikož zníš malinko jako vyšinutej psychopat, víš? Vlastně se tak i chováš," sdělil mu opatrně.

"Varoval jsem tě, že tomu nebudeš rozumět," pokrčil rudovlasý rameny, jako by mu bylo fuk, co si o tom všem Sasuke myslí a vlastně se ho to ani netýkalo a měl jen přihlížet.

"Tak to mi promiň," odsekl mladík sarkasticky, "tvrdíš, že chceš abych tu zůstal,přemlouváš mě k tomu, přitom mě nesnášíš? Nebo to jako měníš z hodiny na hodinu?"

"To protože když tu nebudeš ty, odejde...! A já nechci ztratit Itachiho..." skousl si spodní ret.

"Cože? To nedává smysl!" druhý z chlapců nesouhlasně zatřepal hlavou.

"Otec mu nechá celej tenhle odpornej statek co tak miluje, tak kam by asi chodil? Jeden z vás to nemá v hlavě v pořádku, jen si nejsem jistej kdo," řekl popravdě a tónem, že to raději ani zjišťovat nechce.

"To ty to nemáš v hlavě v pořádku. Řekl že až bude mít dost peněz, až si rozmyslí co ti vlastně řekne, odjede odsud. Vrátí se do města, aby mohl být s tebou! Já to taky nechápu to mi věř! Protože nemůžu pochopit, proč by opouštěl všechny a všechno co má tak rád, aby mohl něco vynahrazovat rozmazlenýmu parchantovi jako seš ty!" Řekl Sasori upřímně.

"To je blbost, proč by se měl vracet za mnou? Do teď sem ho nezajímal, mohl třeba zavolat a neudělal to. Nevidim důvod, proč by odjížděl," černovlásek stále odmítal přijmout to co mu tu ten kluk říká.

"To se zeptej jeho. I když já bych asi tak nezavolal, umím si živě představit, jak bys ho poslal do háje, kdyby to udělal. Víš co? Něco ti řeknu, možná bys měl nejdřív soudit sebe. Kolikrát si mu za ty roky napsal? Opravdu si s ním chtěl mluvit? Nebo ti byl úplně ukradený? Nic o Itachim nevíš a jak si sám řekl, ani nechceš. Vážně smutný, jelikož on tě má rád a vzdal by se pro tebe všeho. Ani nevíš kolikrát za ty roky jsem si přál být na tvém místě, mám dojem, že ti na něm nezáleží ani z poloviny tak jako mě.Možná si to ty kdo někde udělal chybu, nemyslíš?" Na tohle mu Sasuke neodpověděl, jen stál a koukal. Nějak se tomu klukovi podařilo vyvolat v něm dojem, že je to snad jeho chyba. Docela věřil, že ví o Itachim a jeho důvodech daleko víc než řekl, ale na to by se měl zeptat nejspíš vážně bratra, pokud to chce vědět.

"Jestli už nic nechceš pudu," řekl druhý a zamířil domů. Sasuke tam stá a koukal na jeho záda, dokud se neztratila ve tmě.



Za chvíli se vrátil dovnitř.

"Sasuke, kde se couráš?" Začal Itachi hned, jak slyšel bouchnout dveře.

"Máš tady večeři," houkl na něj.

"To je dobrý nemám hlad," odpověděl mu bratr sotva na půl pusy.

"Seš v pořádku?" Naprosto ho přešla jakákoli nálada mu dělat kázání, když viděl jak se tváří.

"Ne, není mi dobře, pudu si lehnout," odpověděl mladší z bratrů a ploužil se po schodišti nahoru.

"Nepotřebuješ léky? Nechceš něco donýst?" Staral se Itachi.

"Ne, to je dobrý, klidně jdi spát, nemusíš za mnou už dneska chodit," řekl Sasuke a pak už by myšlenkami někde jinde. Chtěl teď v klidu přemýšlet o tom všem. Že by ho měl vážně tak rád? Měl od začátku pocit, že mu tu bude jen překážet, že je to pro oba stejně nepříjemné, ale možná byl sám. Jediné co zatím nechápal, proč čekal Itachi až do teď, bude se ho na to nejspíš muset zeptat.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Boží Boží | 22. listopadu 2013 v 15:33 | Reagovat

další dobrá povídka! Moc se mi tvoje povídky líbí :D Hlavně o ItaSasu♥ :D Jsem do nich blázen XDD Budu se těšit na další díly :D (Twl psát to v 0:30 Borééc :D)

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 22. listopadu 2013 v 15:39 | Reagovat

úžasní dielik ako to prosím ťa robíš,že tak úchvatne píšeš. :-)

Som veľmi rada,že sa spriatelíme a už som si ťa pridala medzi Sb-čka.

3 Dráče Dráče | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 15:13 | Reagovat

Tak konečně Sasoriho chápu... A taky se už těším na to, až se Sasuke a Itachi sblíží O:)
Jsem ráda, že jsem objevila tenhle blog. Moc kvalitního yaoi (a vůbec ItaSasu) v češtině se na netu nevyskytuje... Určitě se sem budu vracet :)

4 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 13:55 | Reagovat

Fresh air and exercise will do you good.

I couldn’t handle two jobs and family. I really bit off more than I could chew.

5 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 3:25 | Reagovat

She never carries out her plans.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama