Když zavřeš oči (ItaSasu) 2

21. listopadu 2013 v 2:02 | Sasuke |  Když zavřeš oči
Tak sem dávám druhý díl, nastává týrání Sasukeho. :D Brzo přidám i třetí, ať máte co číst a pak se jdu vrhnout na NMLNMM xDD




02 - Setkání


"Baf!" Skočil Sasori Itachimu na záda.

"Myslíš, že sem o tobě nevěděl?" Shodil ho pohotově s úšklebkem.

"Poslal mě Fugaku, dorazil tvůj dlouho ztracený bráška," zasmál se.

Itachi jako na povel přestal pracovat a očistil hrábě.

"Co to plácáš? Neztratil se..." Odvětil, aby na to nemusel moc reagovat.

"Hehe, tak pojď, ne?" Zatáhl ho Sasori za zápěstí.

"Dyť jo," zavrčel Uchiha a neochotně kráčel směrem k domu.

"Hele, možná bych ti měl něco říct," zbrzdil najednou rudovlásek a hodil po něm trochu starostlivý pohled.

"Hn?"

"Já teda nevím, ale podle toho, co si o něm dřív říkal, určitě bych ho nepoznal, ani špetkou mi nepřipadá takový, jak si o něm mluvil," vysoukal ze sebe opatrně.

"Jo, to je logický, dyť vyrostl," odpověděl Itachi.

"To sem nemyslel," řekl Sasori, ale víc už to raději nerozebíral. Černovásek moc dobře pochopil, co chtěl říct, ale tak nějak na to byl připravený. Nečekal, že až vejde, uvidí svého rozjařeného malého bratříčka, který se mu vrhne kolem krku. Nečekal - ale doufal.

Venku se od něj Sasori odpojil a s posledním povzbudivým pohledem zase zaplul zpět mezi slepice.

Itachi se zhluboka nadechl a otevřel vchodové dveře.




Sasuke poslouchal rodiče, jak diskutují o své dovolené, na jednu stranu byl rád, že s nimi nemusí probírat možný budoucí život o kterém stále doufal, že nenastane. Na stranu druhou, že jim nepřišel ani tak důležitý, aby to s ním probrali, ho silně štvalo.

Seděl na židli zády ke dveřím a koukal k oknu, za kterým se nacházela jen samá příroda. Napadlo ho, že už by si mohl stáhnout ty brýle a dát si je na hlavu, když jsou uvnitř, jen co si je sundal z obličeje, uslyšel cvaknutí dveří a kroky na chodbě, nějak se na to vůbec nesoustředil, dokud se kroky nezastavily ve dveřích místnosti.

Oba jeho rodiče zvedli pohledy a chlapec se taky otočil. Trochu zapomněl dýchat a jeho pohled zůstal ledově zapíchnutý do někoho kdo právě přišel. Na sobě měl jen džíny a na jeho těle se rýsovala hromada svalů, byl ještě aspoň o půl hlavy vyšší než Sasuke ne-li víc, to poznal už ze sedu. Několikrát si ho zmateně prohlédl a kdyby neměl dlouhé havraní vlasy svázané v culíku a ve předu mu do obličeje nepřepadávaly kratší pramínky, nejspíš by neuvěřil. Tímhle jediným rysem připomínal jeho bratra. Představoval si ho všelijak jen ne takhle.

Hned co vešel se samozřejmě ozval otec.

"Itachi, kam si šel? Řekl jsem ti přece, že máš tady čekat! Děláš mi zase jen ostudu!" Peskoval ho a tak jeho pohled spadl na maminku stojící hned vedle, ta si zakrývala dlaní ústa, když nemohla uvěřit, jak moc vyrostl, i když měla jistou představu, protože měla u sebe Sasukeho, který už taky dávno nebyl dítě.

Mikoto ho okamžitě objala, Sasukeho se to dotklo, že se na něj ještě ani nepodíval a už to bral z jeho strany jako jasné nepřátelství.

Itachi se mu vyhýbal pohledem úmyslně.

"Vyrostl si," řekl Mikoto, až se jí do očí hrnuly slzy. Na otci bylo znát, že by byl radši, kdyby to tak nedramatizovala.

Teď teprve se konečně Itachi otočil k bratrovi. Přejel ho pohledem. Tolik se změnil. Z jeho stylu bylo znát to o čem mluvil Sasori. Rozhodně už dávno nepřipomínal jeho malého brášku. Možná někde hluboko uvnitř. Přes to všechno měl radost, že ho vidí.

"Sasuke," řekl a trochu zvedl koutek úst.

"Ahoj," odvětil mladší a odložil brýle na stůl.

"Když se na ně tak podívám, Sasuke je stále o dost menší," začal hodnotit otec, zatím co chlapci jen koukali kolem.

"Ale jednou z něj bude určitě krásný mladý muž, jako Itachi," ujišťovala ho maminka.

Starší z chlapců se zatím s úsměvem opřel o futro a sledoval to, zatím co Sasuke se tvářil, že bouchne.

Jestli něco nechtěl, tak být jako Itachi i když teď ta představa nebyla nejhorší, nehodlal si to přiznat. Má z něj jen legraci, ani se o něj nezajímá, nebude se s ním teda bavit.

"Tak mě napadá, kde vlastně Sasuke dochodí střední?" Zamyslel se najednou otec.

"To už jako mluví o stěhování?" Zbystřil hned mladší.

"No to uvidíme, ještě jsem nevymyslela, jak to zařídit," pokrčila rameny Mikoto.

"Mohl bych třeba příští tři roky strávit na internátě, nebo spíš mi necháš náš byt, ty děcka z internátu by na mě nemusely mít dobrý vliv, někteří si tam prý nosí drogy," vložil se do diskuze Sasuke, aby dal hned jasně najevo, že on tedy školu měnit nebude a rovnou si zajišťoval, jak se bude bydlet, aby nemusel být s nimi. Klidně zůstane sám, když na tom tak trvají.

"Nemůžeš přece jen tak bydlet sám," zakroutil otec nesouhlasně hlavou. Černovlásek cítil, že mu nevěří, kdyby chtěl teď Itachi jít studovat do města, určitě by ho nechal, nic se nezměnilo, pořád se spoléhá jen na svého prvorozeného.

Sasuke už toho měl dost teď.

"No tak abyste tomu rozuměli, večer s maminkou odjedeme a spoléhám na to, že to tu vy dva zvládnete, rád bych, aby Sasuke taky zjistil, jak to tu funguje, takže mu všechno vysvětli Itachi a dej na něj i statek pozor, až budeme pryč," řekl, "zatím ho někam vezmi, my s maminkou nanosíme věci do auta a uděláme si ještě kávu," pokynul lehce hlavou Itachimu, aby zmizeli.

"Mohl bych ti to tu zatím ukázat, jestli chceš?" Navrhl, i když se sám bál jít ven jen s ním, ale dřív nebo později stejně zůstanou sami, možná lepší když si promluví, než rodiče odjedou.

"Nechci, ale samozřejmě pudu," odpověděl Sasuke, ať si to přebere jak chce.



Jen co vyšli ven, Itachi se zastavil a protáhl. Chtěl se pro tentokrát vyvarovat poznámek o tom, jak se Sasuke změnil, oba si toho byli vědomi a navíc neměl zřejmě na nic náladu.

"Jestli seš unavenej a nechceš to tu teď celý obcházet, necháme to klidně na zítra, můžeme si jít někam sednout a jen si povídat," navrhl mu vstřícně.

"Nejsem unavenej, je jedno, jestli mi to tu ukážeš dneska nebo zejtra, prostě to tu stejně budu nesnášet," vysvětlil mu stručně sourozenec, aniž by se na něj podíval.

"Proč?" Zeptal se přímo Itachi, jelikož čekal, že to co mu tu vadí je on.

"Měl sem naplánovaný super prázdniny a teď ze dne na den mám trčet tady? Ty si asi nepamatuješ, jak vypadaj velkoměsta co?" Stále se neodvažoval podívat Itachimu do obličeje, byl z toho prostě příliš nervózní na to, aby pak dokázal klidně a sebevědomě mluvit. "Jednoduše si připadám, jako bych se ocit na špatným konci týhle planety." Dokončil to dotčeně.

Samozřejmě, že Itachi věděl, jak to vypadá, tam kde žili, ale neviděl na tom kde je teď nic špatného. Měl to tu rád.

"Jasně, je to rozdíl, ale bude se ti tu líbit," pousmál se jeho starší bratr.

"No to teda nebude, proč si řekl, že si nesmím vzít ani notebook?" Zamračil se Sasuke a konečně se na něj podíval.

"Ještě by se ti tu zničil, navíc tady je pořád plno práce," vysvětlil mu, když ho přerušil křik.

"Drž ten žebřík pořádně!" Ozvalo se za rohem a následně pěkná rána.

Itachi ten hlas poznával moc dobře, okamžitě se tam rozběhl.

"Hej!" Sasukemu nezbývalo, než jít za ním, samozřejmě se nenamáhal běžet.

"Co tu vyvádíte pitomci?" Řekl dlouhovlasý pronikavým hlubokým hlasem, když viděl žebřík válet na zemi a Deidaru vztekajícího se, že už se na to vykašle. Sasori seděl naštěstí v pořádku na stromě.

"To nic. Jen sem na tom žebříku měl položenou svačinu, drcl do něj a on ho nedržel, teď je v trapu." Usmíval se Sasori a houpal nohama.

"Pako, lekl sem se, že si sletěl ty!" Zvýšil Itachi mírně hlas, ve kterém byla znát starost.

Sasuke to pozoroval opřený o zeď domu.

"Deidy, dojdi za Tobim a dodělejte to pole, vypadá to, že já už se k tomu dneska nedostanu." Pokynul si jemně hlavou přes rameno. Mladší Uchiha nebyl ani slepý, ani blbý a tohle se ho opravdu dotklo.

"To se teda omlouvám, že ti kazím zábavu na poli," pomyslel si a raději to nekomentoval.

"Až Fugaku odjede, mohli bysme zítra spravit ten plot u krav na kopci, ne? Děsně se na to těšim," řekl se smíchem blonďák.

"Nevim jestli hned zejtra, ale snad. Jen si nejsem jistej, jestli tam ty dva chci brát. Sasori a Tobi by si mohli ublížit," koukl nahoru s vyčítavým pohledem na rudovlasého, aby mu bylo jasné, že ho chce jen popíchnout.

"To bylo od tebe ošklivé!" Zasmál se kluk na stromě.

"Fajn tak my jdeme," řekl a mířil zpět, následován svým bratrem.

"Né, že bych ho neměl rád, ale ten kluk nám nadělá nakonec jen potíže," ozvalo se shora.

"Hm." Deidara to nekomentoval a začal sbírat žebřík.



"Oni tu dělaj jako, co?" Zajímal se hned Sasuke.

"Pomáhají tady, otec je zaměstnává," vysvětlil mu sourozenec.

"Takže mě budou poslouchat?" Svitlo mladšímu nad vidinou dominance.

"Ne, spíš na tebe budou dávat pozor," objasnil mu Itachi s úšklebkem.

"Můžu se na něco zeptat?" Strčil si Sasuke ruce do kapes.

"Na co?" Podíval se na něj.

"Když si se sem," zdůraznil své znechucení, "v deseti přestěhoval, co tě udrželo nad vodou, že si to tu přežil?" Podíval se na něj se zájmem, že by mu mohl poradit.

"Mě se tu hned zalíbilo, jasně že to neni město, ale jde jen o zvyk. Jenom to tu prostě funguje jinak, je tu odlišná zábava, ale prostě sem si to tu oblíbil," vysvětlil.

Sasuke vztekle nakopl šutr.

"Co tady tak může bejt zábavnýho," zavrčel.

"Neslyšel si? Zejtra jdeme předělat ohradu, jestli chceš, vezmu tě s sebou," navrhl.

Sasuke už se nezmohl ani na odpověď, nechápal co může bejt tak legračního na zatloukání hřebíků do dřeva a neměl ani potřebu to zjistit. Celé to tu bylo odporné, to jak se široko daleko chodilo pěšky, zápach ze zvířat, hnusné hadry co tu měli všichni na sobě, to parné slunce na každém rohu.

"Ukážu ti teď kde máš pokoj, včera sem ti tam vyklidil skříň a dal pastičky na myši," řekl starší, jako by na sebe byl hrdý.

"Pastičky na myši?!" Zhrozil se mladší Uchiha, ne že by se jich bál, ale tohle bylo trochu pod jeho úroveň.

"Neboj, nemyslel sem to tak, že je to tam nějaká myší díra, spíš nám lítala nedávno nahoře jedna krysa, tak proto," "uklidnil" ho.

"Krysa? Kousne mě to a dostanu nějakou smrtelnou nemoc!" Začal hned vyšilovat. Musí říct mámě, aby ho tu nenechávala, necítí se tu bezpečně.



"Hádám, že povídat o dětství si asi moc nechceš," pronesl nenásilně Itachi cestou nahoru po schodech.

"Nebylo by nic zajímavýho, co bych ti mohl říct, samo o sobě je to takhle divný, nemusíme to zhoršovat," odpověděl mu bratr trochu nepříjemným tónem.

Itachi si jen tiše povzdechl a zavedl ho nahoře v patře k prvním dveřím u schodiště.

"Můj pokoj je hned naproti když něco, tady budeš mít pokoj ty," řekl a otevřel dveře.

Když vešli Sasuke si začal prohlížet místnost. Na okně byly pavučinky, podlaha byla ze dřeva a stejně tak postel. Skříň při otevření ošklivě zaskřípala.

"Bože to je díra." Okomentoval to šokovaně chlapec.

"Díra bude v podlaze, jestli tu budeš moc dupat a poskakovat," upozornil ho bratr škodolibě.

"Hlavně nesahej pod postel, jsou tam ty pastičky." Podotkl, jako by se nechumelilo.

"Tady já nesáhnu na nic," reagoval Sasuke znechuceně.

"Co je tam nahoře?" Zeptal se když si všiml, že ve stropě je vyříznuté cosi a visí odtud šňůrka.

"Tam je půda, na to radši nesahej," vysvětlil mu bratr, ale Sasuke byl k varováním odjakživa hluchý.

Po té, co zatáhl za šňůrku, se poklop ve stropě otevřel a shora se vysunulo schodiště, které ho srazilo na zem. Ke všemu tam ještě bylo nezkutečně prachu, takže se na chvíli rozkašlal.

"Já říkal, abys na to nesahal..." Povídal si druhý sám pro sebe a přešel k němu, aby mu podal ruku. Sasuke ho jen naštvaně odstrčil a vstal.

"No bezva to vypadám!" Komentoval to, jako by to byla Itachiho chyba. Následně vyšel na chodbu, kde bratr nechal stát jeho kufr a začal z něj vytahovat jedno módní tričko za druhým, aby vybral cosi vezme.

"Donesu ti pučit nějaký moje oblečení, ať si tohle nezničíš." Pronesl Itachi a zmizel na chvíli ve svém pokoji.

Když se vrátil, Sasuke byl už převlečený.

"To je v pohodě, nechci nosit tvoje věci." Řekl docela upřímně.

"Jen mi řekni, kde je pračka." Prohodil s klidem.

"Necky jsou opřený venku o zeď a mejdlo s valchou najdeš v kůlně, tam tě zavedu pozdějc," odpověděl mu bratr se stejně klidným výrazem, pak už jen sledoval, jak mu lezou oči z důlků.

"Cože? Teď si děláš srandu, že jo?" Lapal Sasuke po dechu.

"Ne, na co asi pračku? Stačí, když v tom jednou za tejden vlezeme do potoka myslim," odpověděl naprosto spokojeně. Samozřejmě, že si to obleční prali i když né v pračce, ale možná by do toho mohl takhle Sasukeho snáz zapojit.

"Prosim tě, máte tady elektřinu, že jo?" Naskočila mu všude husí kůže, kam se to sakra dostal?

"Jasně, že jo, to má snad každej, ne?" Podíval se na něj Itachi, jako by to byla úplná samozřejmost a vychutnával si ten moment, dělat z něj pitomce.

"Kluci!" ozval se zdola křik.

Oba poslušně sešli schodiště, přitom mladší z bratrů dával z nepochopitelných důvodů pozor, aby se pod nimi nepropadlo.

"Tak mi jdeme, užijte si to tu a nic neprovádějte," loučila se maminka a Fugaku neměl co dodat.

Sasuke chvíli uvažoval, že se jí vrhne k nohám a začne hystericky křičet, ať ho neopouští, jenže měl nemilý pocit, že by se tím nanejvýš ztrapnil před zbytkem rodiny, takže se raději držel plánu, že zmizí hned jak bude příležitost a vrátí se domů.



Maminka je ještě políbila oba na čelo a pak odešli.

"Fajn, půjdu nám připravit něco k jídlu. Chceš čaj?" Optal se Itachi zdvořile.

"Hm," zavrčel Sasuke, měl vážně žízeň.

"Tak to bude chtít nejdřív umejt nádobí, dojdi pro vodu." Nařídil mu.

Nemůžeš jí natočit sám? V kuchyni není kohoutek?" Koukal na něj dotčeně.

"Ne, myslím do studny." Vrazil mu vědro a Sasuke na něj zíral o to víc.

"Prostě vyjdi ven a uvidíš jí," postrčil ho bratr ze dveří.

"Vážně po mě chce, abych nosil vodu?" Sváděl silný vnitřní boj, aby tu věc co držel jednoduše nerozbil někomu o hlavu. Takhle si teda prázdniny nepředstavoval ani v nejmenším.

Došel ke studně a začal jí zkoumat, nebyl pitomec, možná vyrostl ve městě, ale tolikrát tohle už viděl ve filmech, to přece zvládne.

Zvědavě se naklonil přes její okraj.

"Zajímalo by mě jak je to hluboký?" Řekl sám pro sebe.

"Docela dost na to, abys se zabil, když tam slítneš," vyděsil ho něčí hlas.

Byl to jeden z tech kluků, co tu pracovali, ten co šel předtím pro Itachiho.

"Ukaž, udělám to," vzal mu vědro a přátelsky mu ukázal co s ním. Uchiha ani nepoděkoval, neměl rád, když z něj dělali neschopného.

"Takže tu budeš přes prázdniny? To je fajn, vždycky sem si tě tolik přál poznat," řekl tiše s tajuplným, letmým úsměvem Sasori.

"Co?" Sasuke to vůbec nepochopil.

"Nic, líbí se ti tu aspoň?" Zeptal se.

"Ne." Řekl černovlasý upřímně.

"No, né že bych to nečekal." Odpověděl druhý s tichým povzdechem.

Sasukemu se ten kluk nelíbil, naháněl mu nepříjemný pocit, ten jeho zdánlivý klid, za kterým se něco skrývalo. Neměl nejmenší ponětí co to je, ale těšil se, až odsud zmizí.

"Co Itachi?" Pokračoval rudovlasý dál.

"Co je s ním?" Zvedl Sasuke trochu nos a uhnul hlavou, čímž dal jasně najevo, že o něj nestojí.

"Radši nic, kolik ti vlastně je?" řekl Sasori trochu chladným tónem, protože byl sice přátelský, ale Sasukeho odměřenost mu šla na nervy.

"Šestnáct," odpověděl a nechápal, kam tím rozhovorem směřuje.

"Tak to jsme i stejně staří, vlastně asi jediný co máme společný, vůbec nechápu, čím jsem u tě tak připomínal," konstatoval Sasori a vytáhl vědro.

"Co?" Sasukemu se ty jeho narážky nelíbily a vůbec se nemohl dovtípit o co tomu klukovi jde.

"Nic, dovnitř to vezmu, ať to nevyleješ, příště víš jak na to," řekl a následován Uchihou si to namířil dovnitř.



Sasuke nechápal, že zatím co on sám se ještě nezorientoval, Sasori ví přesně, kde mají kuchyň.

"To sem takhle leze běžně?" Pomyslel si.

"Pomohl sem tvýmu bráškovi s tou vodou, příště už to zvládne," usmál si mile.

"Fajn, tady oba máte čaj, tak počkejte, já ještě udělám to nádobí," pokynul jim hlavou ke stolu.

"Ten hrnek sis vypěstoval taky sám?" Rýpl si mladší Uchiha, když si ho od něj bral.

"Ne, ten omylem vyrostl v květináči," vrátil mu bratr a zmizel za rohem.

Sasori se musel tomu jejich škádlení uchechtnout, přestože věděl, že Sasuke je protivný úmyslně.

Sasuke se otráveně sesunul na židli.

"Nevíš, jestli už Itachi večeřel?" Zeptal se za chvíli Sasori a začal se hrabat v jednom kredenci. Černovláskovi to bylo jedno, očividně tu byl víc doma, než on sám.

"Jak to mam vědět?" Zavrčel a hleděl si hrnku, který ještě detekoval očima, jestli je bezpečné se z něj napít.

"No myslel sem, že bysme mu mohli udělat večeři," řekl s nadšením.

"To jako proč?" Teď přijel a už by tu měl otročit, to zrovna.

"Protože to má rád, no chápu, to tebe nezajímá. Pudu, abych nerušil a aby si o mě babička nedělala starost, měj se zatím," řekl trochu zvláštním tónem a zmizel. Sasukemu se vůbec nelíbilo, kolik toho o jeho bratrovi ví.

"To mu běžně dělá jídlo?" Pomyslel si znechuceně, nechápal, proč by jeho bratra někdo obskakoval a už zase měl dojem, že se s ním jedná hůř než s Itachim.



Sasuke ležel na posteli a zíral do stropu, na jeho vkus byla moc tvrdá a navíc tu bylo chladno. Hodlal se hned zítra sbalit a zmizet. Tohle mámě neodpustí, nikdy. I kdyby se měl doma přivázat, sem ho už za živa nedostane.

"Můžu dovnitř?" Vyrušil ho tichý, hluboký hlas.

Sasuke neodpověděl a jeho bratr to bral jako svolení. Nechal pootevřené dveře, aby tam šlo světlo a sedl si k němu na postel.

"Co si vlastně myslíš o tom rozhodnutí rodičů?" Zeptal se starší Uchiha, protože věděl, že jeho bratr není vůbec ve své kůži a nečekal, že bude až tak nepřátelský.

"Byla to podpásovka." Odpověděl klidně mladí a otočil se čelem ke zdi.

"Takže ty nejsi rád , že budeme zase žít pohromadě?" Povzdechl si jeho bratr.

"Tobě se to kecá, ty se nebudeš muset stěhovat, myslim, že je jasný, že táta si ten svůj dobytek do města nepotáhne," zavrčel Sasuke.

"Proč tomu tady nechceš dát šanci?" Itachi to nechápal. Nerozuměl tomu, jemu se tu líbilo a přál si, aby si na to zvykl i Sasuke. Samozřejmě by mu bylo jedno, kdyby žili kdekoli, ale i on si uvědomoval, že v tomhle tátu nemá cenu přesvědčovat.

"To nepochopíš! Každý jsme prostě zvyklý žít úplně jinak! Nemám to tu rád. Né, nenávidím to tu. Jestli mám někde žít tak ve městě, myslím, že už tak je tohle všechno dost divný," posadil se prodce do sedu, stále zády k bratrovi a koukal do zdi.

"Divné?" Zopakoval jeho sourozenec.

"Prosím tě, netvař se, že to nevidíš! Vždyť o sobě nic nevíme, ten týpek co nám leze do baráku, tě zná líp. Vůbec nemam ponětí, co si celý ty roky dělal a ty stejně tak! Vlastně sem pro tebe cizí člověk, nemůžou po nás chtít, abysme to celý jen tak přešli, je to všechno děsně nepřirozený!" mluvil dál do zdi. Itachiho hrozně bolelo, že to takhle cítí. Pro něj se vůbec nic nezměnilo, ať byl Sasuke daleko, pořád byl jeho bratr. Navíc ač si toho mladší nebyl vědom, on o něm věděl naprosto všechno, ale teď to s ním nechtěl rozebírat.

"Nesnáším tohle místo," zašeptal chlapec a přejel rukou po zdi.

"Né Sasuke, zkus zavřít oči a pak mi řekni co vidíš, v čem je to tu odlišné," zakryl mu zezadu oči jednou rukou a ztišil hlas.

"Si tu ty a sem tady já a brzo i rodiče, je jenom na tobě, jestli to přijmeš, když zavřeš oči, tahle místa jsou naprosto stejná," řekl tiše. Sasuke na chvíli zkameněl a pak se vzpamatoval.

"To teda ne! A nesahej na mě!" Ať si to přiznával nebo ne, vrátil se mu právě ten pocit, kdy byl ještě dítě a jeho bráška mu ukazoval kouzla která nechápal. Tohle bylo jedno z nich a dotklo se ho hlouběji než chtěl.

"A já sem ti udělal, co?" Zeptal se Itachi rovnou.

"Nic! Právě, že si neudělal vůbec nic. Neozval si se, nezajímalo tě, co se mnou je tak si teď nehraj na bráchu," odstrčil ho a zase si lehl.

"Dobrou noc Sasuke," řekl Itachi milým tónem, jako by se ho to ani nedotklo a zmizel za dveřmi.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 21. listopadu 2013 v 9:11 | Reagovat

úchvatní dielik ..Sasuke sa naozaj chová ako rozmaznaní zasran..som zvedavá ,ako to bude ďalej pokračovať.

SasuKe nerozmýšľal si,že by si sa prihlásil do súťaže na ajaakta.blog.cz? Píšeš úžasne ja na tvojom mieste by som to skúsila.

2 SasuKe SasuKe | Web | 21. listopadu 2013 v 10:32 | Reagovat

[1]:  No nevím, nejsem zrovna ten typ, co by byl na soutěže. určitě se n to kouknu, ale když já těžko vyprodukuju nějakou povídku do soutěže, většinou mě moc nebaví psát na zadané témě, mám radši "volnou ruku". :D Uvidím, třeba když se mi bude chtít to zkusím. :D

3 Aki-chan Aki-chan | Web | 21. listopadu 2013 v 14:55 | Reagovat

Nemáš náhodou záujem o SB ak áno tak mi napíš na môj blog.

4 FinFin FinFin | 22. listopadu 2013 v 15:31 | Reagovat

Dobré ..

5 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 9:45 | Reagovat

I’ll pick you up at 7.

6 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 17:26 | Reagovat

By the way, Ann is coming back today.

7 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 16. července 2017 v 3:34 | Reagovat

If you play your cards right, he’ll agree to your plan.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama