Tým 11 - VI. Spěcháme 1/2

19. října 2013 v 18:51 | SasuKe |  Tým 11
čtvrtý díl...


"Tak kam a proč, že to vlastně jdeme?" zeptal jsem se a Sora mě okamžitě spražila pohledem.
"Proč? Proč myslíš ty id*ote! Jdeme se projít vesnicí jestli si tu Hanako na něco nevzpomene!" vyjela na mě.
"Tak promiň, asi jsem zapomněl, když si mi dala do hlavy pěstí!" řekl jsem jízlivě, jelikož mě ještě stále třeštila.
"Takže asi není nějaký určitý místo kam jdeme..." nechal jsem to jako otázku, ale Sora nereagovala "..no jelikož já mám hlad." pokračoval jsem nenápadně.
"Ty máš taky hlad pořád!" vyletěla na mě.
"Co jsem ti udělal?" začal jsem se bránit, jelikož pro dnešek mě komandovala neoprávněně.
"Včera si se choval jako imbecil, naprosto si nerespektoval pokyny mě ani toho Zakuklence, takže nečekej, že k tobě budu shovívavá, zakopneš a zlámu ti všechny kosti." no řekněme, že vypadala dost naštvaně, takže jsem jí takhle mlčky následoval asi dvě minuty, než jsem skutečně zakopl.
"Yasuo! Tohle si přehnal!" otočila se vztekle.


"Tentokrát to nebylo schválně!" bránil jsem se.
"Tentokrát? Děláš si ze mě srandu? Ještě jednou Yasuo a přísahám bohu, že tě zabiju!" tohle už zdaleka neznělo tak výhružně jako prve. Měl jsem spíš dojem, že už je myšlenkama dávno jinde.
"Nad čím přemejšlíš?" zeptal jsem se opatrně, aby mě zas nezmlátila.
"V poslední době nějakej moc hovornej! Dřív si s náma nepromluvil, když si nemusel, náfuko."
"To se nezměnilo, promiň že jsem se trochu obával o tvoje duševní zdraví." odsekl jsem a evidentně jí vytočil na nejvyšší míru.
"Já jsem naprosto v pořádku, všechno je jako dřív, asi jsem jediná co?" podívala se na nás.
Hanako celou dobu mlčela, buď že ji nechtěla víc rozrušit, nebo že zkrátka neměla chuť se s ní hádat tolik jako já. Popravdě Hanako se nikdy nechtěla hádat, vždycky raději s každým vycházela.
"Od té včerejší hádky spolu nemluvili." blesklo mi najednou hlavou.
"Je to důvod, proč se Sora tváří takhle nesvá? Jde o tu zkoušku?" přemýšlel jsem a dostával nemilý pocit, že z toho chce vycouvat, kvůli Hanako, bez nás by určitě nešla.
"Možná bysme se na tu zkoušku měli vykašlat, když jsme pro tebe tak hroznej tým, navíc jsme pozadu s misí. Ani se mi tam moc nechce." konstatoval jsem a čekal jaká asi bude reakce, abych odhadl, zda se nepletu.
Hanako sebou po těch slovech škubla, jako bych jí právě do zad zabodl shuriken, zatím co Sora byla o něco vepřeději, pouze se zastavila a bez hnutí zůstala stát. Pro jistotu jsem taky zastavil, neměl jsem v úmyslu se k ní přibližovat, samozřejmě že kdybych chtěl, tak bych jí přepral, to dá rozum, ale já neměl v úmyslu jí ublížit.
"Pokračuj!" řekla rázně, ale přitom zcela normální hlasitostí.
Váhavě jsem se začal šourat k ní, plán udržet si vzdálenost selhal. Jak jsem od ní byl sotva na půl metru, prudce se otočila a já sebou instinktivně škubl, abych zase nechytil ránu.
"Bojíš se snad?" zeptala se.
Jo ve skutečnosti, kdo z nás se nebál? Jenže já byl ten co se nebojí nikdy ničeho, musel jsem každého porazit, pro čest svého klanu, takže...
"Ne, jsem líný tam jít." pokoušel jsem se pokračovat ve svém plánu a trénovat nový typ chování. Ano, zpětně uznávám, že nebylo nejvhodnější, chtít ho trénovat právě na ní, jelikož Sora byla jako neřízená bomba.
Chytila mě pod krkem za mikinu a přitáhla k sobě.
"Tak v tom případě máš smůlu! Uvědom si, že tohle je možná naše jediná šance stát se Chuuniny. Až splníme misi, budeme muset odejít, chápeš? My dva nepatříme do žádné vesnice! Jsme tu jen dočasně, kolik myslíš, že budeš mít pokusů se na zkoušku ještě dostat?" přimhouřila nebezpečně oči.
Neměl jsem v nejmenším úmyslu se zkoušky vzdát, ale potřeboval jsem znát její stanovisko, no teď už jsem toho klidně mohl nechat a dělat jako že jsem pochopil, ale já tady mimo jiné taky testoval svoje "nové chování", ne vážně nebylo rozumný zkoušet to zrovna na ni, chtěl jsem toho taky nechat, protože jsem moc dobře věděl na jak tenkým ledě stojím, ale já se do toho tak vžil, že jsem nemohl přestat.
"Nezajímá mě." odpověděl jsem a dokonce se zatvářil, že ať si ty proslovy nechá.
"Jestli mě nezbije, něco není v pořádku." pomyslel jsem si.
Pustila mě a odstrčila pěknej kus od sebe, až jsem málem porazil Hanako.
"Děláš to zas!" vykřikla.
"Co jako?" zeptal jsem se lhostejně, ale opravdu jsem si nebyl jistý o čem mluví.
"Chováš se jako de*il!" vyjela na mě.
"Zajímavé, když použiju chování osoby A pokaždé si toho všimne a vytočí jí to, zatím co chování osoby B ji jen mírně štve. Sora má zcela odlišný vkus - ne ona vkus nemá to je fakt, ale její názory jsou jiné než zdejších kunoichi, což by naprosto odpovídalo." pomyslel jsem si a měl chuť si to zapsat do nějakého bločku jako to dělají učenci.
"Hm, Soro?" měl jsem asi počkat, až se drobet uklidní.
"Co chceš imbecile?!" řekla vztekle, zatím co už se ode mě s Hanako vzdalovala.
"Mám moc rád kočičky." oznámil jsem a pak mi teprve došlo, jak absurdně to právě ode mě zní.
"Ne, tomu neuvěří..." pomyslel jsem si.
"Děláš si ze mě srandu?" zeptala se dotčeně.
"Né vážně, možná by sis měla pořídit koťátko, jsou moc roztomilá." usmál jsem se.
"Bl*ečku."
"Sakra, takhle to nepůjde, musim najít kočku..." pomyslel jsem si.
Chvíli jsme tak courali vesnicí a ona stále o něčem mluvila s Hanako, ta jen přikyvovala nebo kroutila hlavou, takže zkoušek se to nejspíš netýkalo.
"Mám hlad." konstatoval jsem, když jsme procházeli okolo ten den už čtvrté restaurace.
"Fajn teda! Půjdem do Ichiraku!" povzdechla si otráveně Sora, jako by chtěla říct, že mám snad hlad moc často, no vždyť rostu!
Když jsme vešli, spatřili jsme toho blonďatýho pitomce, jak se cpe. Za ten týden co tu bydlíme jsme ho tu potkali už třikrát.
"Naruto!!! Copak ty tu snad máš domácí právo?! Měl bys za tu stoličku platit nájem!" řekla namísto pozdravu Sora a sedla si.
"Tě taky rád vidim, proč si do mě dnes ráno tak vrazila?!" mračil se.
"Takže nejsem sám kdo to dneska schytal?" divil jsem se v duchu "Zaručeně se jí muselo něco stát."
"Protože si mi překážel, jak vidim, máš asi stejnou zálibu v jídle jako Yasuo." hodila na mě vražedný pohled ať už si konečně vyberu s čim ten ramen teda chci.
"No musim se před Chuuninskými zkouškami přece posilnit." usmíval se jak měsíček na hnoji a nalil do sebe co mu zbývalo.
"Heh, tak mě napadá Soro, že bysme mohli dneska teda o něco dřív skončit když..." její výraz byl dostačující.
"Právě jsme začali, jsme venku dvě hodiny a ty už chceš oddech?!" přikovala mě těma jejíma děsivýma očima ke stoličce.
Pro případ, že bych to ještě nezmiňoval, fakt jsem nesnášel ty její pohledy, ty její temně černý oči, šla z ní někdy fakt hrůza.
"Jak jsem říkal, jsem hrozně línej a mimo to je to strašná otrava."
"Sakra to jsem neměl, to prokoukne... ..a zabije mě, jestli jí dojde, že si z ní střílím." došlo mi vzápětí. Ničeho si ale nevšimla naštvaně se otočila k Hanako a začala mluvit s ní.
"Mňauuu." ozvalo se najednou za mnou.
"Copak mám dnes nějakej den? Čtyřlístek jsem nenašel..." pomyslel jsem si a rozzářeně se točil.
Celkem čistá, ale nejspíš hladová kočka. V duchu jsem se ďábelsky usmál.
"Čii-čii!" naklonil jsem se k ní a pohladil jí.
"Ty máš hlad chudinko?" zeptal jsem se schválně hodně nahlas a natáhl k ní zbytek svého jídla, při čemž jsem si všiml, jak mě Sora nedůvěřivě pozoruje.
"No jen si vem chudinko." dodal jsem ještě soucitně a otočil se k nim.
Nejen, že Naruto z toho byl celej hotovej, Hanako se usmívala, jako bych jí dal k vánocům poníka, ale Sora na mě trochu vyděšeně zírala a přejížděla očima mezi mou maličkostí a tou chlupatou příšerkou.
"Jestli nemáš úpal, tak nevim." pokroutila hlavou a opřela se o stůl.
"Ano, podařilo se, jestli jsem dokázal přesvědčit ji, tak už to teď bude hračka." měl jsem neskutečnou radost, všechno mi vycházelo.
[center]***[/center]
"Tak kde je?!" přecházela jsem nervózně před vchodem do budovy a snažila se přijít na jiné myšlenky.
"Nebudeme na něj čekat, určitě se na to vykašlal, protože má strach." ne, tentokrát jsem nemluvila o Yasuovi, ten usoudil, že pro dnešek už mě dráždil dost a nepřijít na Chuuninské zkoušky už by bylo moc, o kom mluvím, je Naruto! Ten oranžovej z*etek se na to na jisto vykašlal.
"Bl*ost, Naruto by přišel, i kdyby se měl doplazit po čtyřech. Bez ohledu na to, že na to nemá." komentoval to ten černovlasý.
"Uklidni se Soro, řeklo se přece ve čtyři a je deset minut po třetí." usmívala se slečna Barbie a mě docházela trpělivost.
"Já vím, právě že je [i]už[/i] deset minut po třetí! Podívej jsou to tři patra, bůh ví kolik pochybnejch existencí je už vevnitř, co když to nestihneme!" rozčilovala jsem se, kdy jsem uviděla přibíhat našeho milovaného pošuka.
"Sakura-chaaan!" ozývalo se z dálky.
"Chodí tady vůbec někdo včas? To je v téhle vesnici nějaká nemoc, ne?" zeptala jsem se do větru.
Hanako se začala smát a Sakura protáčela oči v sloup, když ho viděla.
"Jen to ne." pomyslela si. Vypadala dneska nějak přešle. Naruto ji samosebou začal okamžitě otravovat hromadou jakýchsi nesmyslů.
"No tak, budeme tu stát a zírat, nebo půjdeme?" naznačila jsem gesto, aby sebou pohnuli, když mě přestalo bavit pozorovat ostatní účastníky, jak se protahují a rozcvičují.
[center]***[/center]
Nějakou chvíli jsme se vlekli po schodech nahoru v čele s naší drahou Sorou, která byla dnes nastartovaná jako stihačka. Když jsme se dostali na chodbu, stál tam zástup ninjů, někde uprostřed nich byl hlouček a zřejmě se tam prali.
Musel jsem se samozřejmě jít hned podívat blíž, jestli jsou tu rvačky na chodbách na běžném pořádku, znamenalo by to, že se blýsknu možná o něco dřív.
Procpal jsem se až dopředu a sledoval situaci, jeden kluk tam ležel na zemi a dva to do něj hezky šili. Vypadal celkem neobratně.
"Chudák." pomyslel jsem si.
Ti dva se hádali a nechtěli pouštět ninji dál. Sora měla pravdu, když tak pospíchala, čas se nám krátí. Čekal jsem, že už se tam nedostaneme, když v tom kolem mě s klidem prošel Sasuke se svým týmem, jelikož jemu samozřejmě alespoň polovina lidí uhnula z cesty.
"Jdu do třetího patra." prohlásil svým obvykle arogantním způsobem a já začínal doufat, že by tentokrát mohl dostat pořádnou nakládačku.
"Nechte nás projít a zrušte tenhle přelud." začal blábolit cosi o genjustu, což jsem vůbec nepochopil.
"Všiml sis toho?" začal jeden z těch kluků.
"Sakuro, ty sis toho určitě všimla první, že? Tvoje znalosti genjutsu jsou z našeho týmu nejlepší." řekl Sasuke hodně nahlas, evidentně měl potřebu se se svým týmem vytahovat, jelikož podle mě byla Sakura spíše na ozdobu. Za to já bych si býval vůbec ničeho nevšiml. Tedy jsem málem omdlel, když jsem zjistil, že o tom celou dobu věděla i Sakura.
"Samozřejmě, že všimla, tohle je totiž druhé patro!"
"Sakra!" zaklel jsem v duchu. Jediné co mi přicházelo na mysl bylo, jestli bysme si dokázali poradit bez nich. Rychle jsem se otočil k Hanako, ta k mému štěstí pokývala hlavou. Takže náš expert na genjutsu to věděl, nemusím si dělat starosti.
Ulevilo se mi, v tom ale najednou Sasuke a ten kluk proti sobě vyrukovali, mínil jsem to pozorovat, ale stalo se něco ještě překvapivějšího, ten kluk co ještě před chvilkou ležel na zemi se nějakým šíleně rychlým pohybem dostal mezi ty dva a oba kopy naráz chytil.
Svraštil jsem obočí, nemohl jsem uvěřit, že by tohle někdo dokázal. Otočil jsem se k Soře, pozorovala ho naprosto stejně jako já.
"Měli bysme možná jít." navrhl jsem, když jsem si všiml, že ti dva výtržníci zmizeli. Sora se dala mlčky do pohybu a Hanako ji následovala.
"My jdem." řekla když procházela kolem Naruta a ani nezpomalila, ale ten byl očividně tak mimo, že to nevnímal.
"Myslíš, že je ten týpek nebezpečnej?" zeptal jsem se Sory.
"Kterej?" řekla, jako by si celou dobu ničeho nevšímala.
"No ten v tý zelený kombinéze."
"Těžko říct, nemůžu takhle odhadnout moc dobře co umí, ale jestli použil nějaký zvláštní trik s chakrou typuju ho na soupeře pro sebe."
"Nemůžeš si zabírat soupeře!" bránil jsem se, jelikož jsem to právě jemu chtěl docela natřít z pochopitelných důvod předvádět se. Pamatoval jsem si ho, když nás seznamovali s ostatními tými, byl tam taky, ale mám dojem, že ani oni se mezi sebou moc neznali, mimo tech co spolu chodili do třídy na akademii, tenhle kluk se, ale zdá starší než Shikamaru, Naruto nebo Sakura.
"Bobře, tak si taky někoho vyber, můžeš si to rozdat třeba s princeznou."
"Cože? S kým?" koukal jsem na ni nechápajíc o čem mluví.
"S tou co u ní bydlíš." upřesnila.
"S Yamanakou? Žertuješ? Nebudu bojovat s holkama!" vykřikl jsem rozhořčeně, když se na mě jak Sora tak Hanako podívaly, došlo mi, že bych mě v tomto případě možná spíš sklapnout, jelikož mám dvě v týmu.
Naštěstí už jsem to nestihl vysvětlit, jelikož jsme právě procházeli jakousi neznámou halou a dobíhala nás Sakura vláčející za sebou Naruta a Sasukeho.
"Kde jste se flákali takovou dobu? Nestihnem to." zeptal jsem se jako bych si ničeho podstatného nevšiml, jenže v tom okamžiku, se nahoře nad námi ozval něčí hlas. Všichni jsme se podívali nahoru, stál tam ten kluk, co jsme ho před chvílí potkali na chodbě.
"Budeš se mnou bojovat?" zeptal se a sledoval Sasukeho.
"Bojovat, teď?" zeptal se Sasuke a vypadal trochu překvapeně.
"Ne, ne, ne, nic takovýho! Žádný boje! Spěcháme!" připomenula Sora.
Jenže oni ji oba ignorovali, ten kluk skočil dolů a začal mlít o tom, že ví že je Sasuke z legendárního klanu.
"Tak klan jo?" musel jsem se trochu ušklíbnout, možná vypadal jako tvrďák, ale pochyboval jsem, že by patřil k nějakému super klanu, i když by to vysvětlovalo, proč se na něj všechny holky tak lepí.
"Troufáš si, když víš o klanu Uchiha." vysmíval se mu Sasuke a já si dnes už po druhé z duše přál, aby na ten boj došlo a on dostal nakládačku.
No jenže já mám obvykle smůlu, takže když už to vypadalo nadějně, začal ten uřvánek Naruto prohlašovat, že pana [i]Jmenuju se Rock Lee a místo vlasů nosím helmu[/i] vyřídí, protože je mu zle z toho, jak jak pořád slyší jen o Sasukem, no to jsme ostatně už byli dva.
"Naruto opovaž se!" ozvala se ještě Sora a být k němu blíž, nejspíš by ho táhla dávno za ucho pryč.
Rozběhl se prudce proti němu, jenže ten kluk se mu vyhnul a to zopakoval ještě zhruba dvakrát, pak s ním zametl podlahu a zahodil ho takovým způsobem, že se zastavil až o zeď. I mě trochu děsilo, jak je rychlej, ale konec konců, Inndigan by si s ním určitě poradil.
"Nemůžete mě porazit, jsem nejsilnější genin v Listové." začal se vytahovat a já se chtěl zasmát, ani mě neviděl bojovat a už si myslí, že pár úhybných manévrů by mě zastavilo? Nemluvě o Soře, těžko říct, kdo z nás byl silnější, každý vynikáme v něčem jiném, já používal hlavně zbraně a Kekkei Genkai, zatím co ona techniky svého klanu nikdy nepoužila, nicméně co se taijutsu týče, postavil bych proti němu Hanako, zcela vážně, jestli na ní je něco obdivuhodného, tak to jak ve svém věk taijutsu ovládá, má obrovský talent, jen kdyby se mu o něco víc věnovala. Bohužel Hanako vždycky zajímalo genjutsu a tak mám dojem že o něm přečetla víc knížek, než kolikrát byla na tréninkovém place. Každopádně ani tak bych proti ní bez zbraně bojovat nechtěl. Skutečně jsem měl chuť vysmát se tomu šílenci do obličeje, ale pak Sasuke prohlásil, že s ním bude bojovat.
"Děláte si srandu né? Na takový zdržování nemáme čas!" nadávala Sora, ale on jen prohlásil, že to bude rychlý a ignoroval ji.
"Proč tu ty idio*y nenecháme?!" zamračila se Sora.
"Yasuo, Hanako jdeme, ať si dělaj co chtěj, nemusíme se o ně pořád starat." zavelela a bývala by šla, kdybych tam nestál.
"Yasuo!"
"Pššt, chci se dívat." řekl jsem a zlomyslně doufal, že to ten náš namachrovanej bl*eček koupí stejně rychle jako Uzumaki.
Nepletl jsem se, použil na něj ten též útok co na Naruta, poprvé to vyblokoval a pak dostal pěknou ránu. Sakura za tu dobu už asi po osmé řvala Sasukeho jméno.
"Sklapni konečně." řekla vztekle Sora a vypadalo to, že se smířila s tou jejich bitkou a já to schytám až později, konec konců, tady alespoň budeme mít výhodu, budeme vědět, kdo co umí.
Co my poněkud vyrazilo dech, když se posbíral ze země, byly jeho oči.
"Oční technika?!" pomyslel jsem si a zůstal stát s překvapeným výrazem.
Sakura se celá třásla, když to viděla, nejsem si jistý, jestli proto, že věděla co to umí, nebo jí to překvapilo tolik jako mě, nejspíš obojí, ale já tomu nemínil věřit.
"ON ovládá něco takového?" stále jsem zíral před sebe a doufal, že jsem v genjutsu.
"Od rána do večera se tváří jako by někoho zabil, asi jako Sora, nikdy neřekne nic milýho a stejně má kolem sebe hromadu holek, je ze slavnýho klanu, ovládá oční techniku, ještě mi řekněte, že je poslední z klanu a má zbraň se kterou je propojený a se mnou to praští." pomyslel jsem si.
Konečně jsem začal dál vnímat co se tu děje, znovu běžel proti tomu klukovi, ale co mě překvapilo, že něž stihl něco udělat, dostal další zásah.
Teď už po něm vyděšeně nekřičela jen Sakura, ale i Naruto.
"Copak i on má o něj strach? Chudinka malej Sasuke!" pomyslel jsem si vztekle.
"Pomohl bych mu, ale jsem na to moc líný..." prohodil jsem, jelikož už mě to divadlo vytáčelo.
"Yasuo nedráždi mě!" ozvala se Sora, která mě dnes měla plné zuby, jak bylo vidět.
Po chvíli už to vypadalo hodně špatně, Sasuke byl celkem domlácený a já začínal mít, pocit, že tý dnešní zkoušky se vůbec nezúčastní, ten druhej kluk mu říkal něco co jsme neslyšeli a vypadalo to, že dá konečný zásah. Sakura si zakryla oči, v tom je však něco zastavilo a ukončilo boj. Když se kouř kousek od nás rozplynul, málem jsem spadnul na zadek.
"Želva? Jako vážně ŽELVA?!" řekl jsem zcela nahlas, jelikož moje překvapení už se nedalo skrýt.
"Copak v téhle vesnici žijou samí id*oti?" pomyslel jsem si.
"Co je to za želvu?" ozval se Naruto, který se nejspíš právě probral z otřesu mozku a evidentně taky nic nechápal.
Vzápětí ať už se tomu dá věřit nebo ne, se želva... Ano opakuju želva! ..začala hádat s tím divným klukem, který se zuby nehty bránil, že nic neprovedl.
"To... ..to... ..to je želva, že jo?" koktal zmateně Naruto, když došel k Sakuře, která se starala o to, jestli je Sasuke v pořádku.
"Čtyři nohy, ocas, krunýř a mluví..." analyzoval jsem stále dokola v hlavě situaci a ač ještě nebyl čas večeře, asi jsem už hlady viděl divné věci.
"Jo je to želva, copak nevidíš?"
"Dobře, všichni evidentně vidíme želvu." pokoušel jsem se si to zoufale srovnat v hlavě.
"Přichází mistr Gai!" zařvala najednou želva a mě málem vypadly oči z důlků v očekávání, co to má znamenat.
To co se následně objevilo před námi by se mohlo rovnat šoku, když vám někdo daruje jepici jako doživotního přítele a ona se vám ještě promění v hrocha, no zkrátka jsem měl dneska už těch překvapení dost.
Před námi stál muž v zelené kombinéze jako listy leknínu, na hlavě měl stejně odporný příčesek jako ten kluk a navíc se tvářil, jako by právě objevil největší tajemství měsíce. Trochu vyděšeně jsme ho pozorovali. Poprvé v životě jsem opravdu nenacházel slov pro to co vidím. Naštěstí to za mě Naruto vystihl zcela přesně.
"Pořád se tu objevujou samý cvoci." hezky řečeno, poprvé za tu dobu co ho znám měl v něčem naprostou pravdu. Vážně jsem si dnešek představoval jinak.
Co bylo ovšem vrcholem dneška, zdaleka nebyly chuuninské zkoušky, ale to co následovalo. Mistr Gai mu jednu ubalil a pak začali oba brečet a objímat se. Stáli jsme tam a sledovali je, evidentně i na tým sedm bylo tohle trochu moc. Vážně bych si přál vědět, jak se na to tvářila Sora, ale z údivu jsem zkameněl a nemohl se otočit.
Začínal jsem mít vážné obavy o naše duševní zdraví, jestli tu ještě chvíli zůstaneme, zvláště ve chvíli, kdy z toho Naruto dostal chuť objímat Sakuru, tak tohle jsem tedy opravdu vidět nemusel...
Když přestali s tou šarádou, chtěli jsme se vytratit a možná by nám to i vyšlo, kdyby Naruto stále neřešil otázku želvy.
"Jak se má mistr Kakashi?" zeptal se najednou ten chlap.
Když se ho Sasuke zeptal, odkud ho zná, zkrátka si zmizel. Co k tomu říct? Chybělo mu při nejmenším dobré vychování. Když jsem se otočil k odchodu a on stál přímo za náma, div mě neklepla pepka.
Naruto z toho zřejmě dostal křeč, protože zase začal koktat něco čemu nikdo nerozuměl a třást se.
"Jsme věční rivalové, padesát vítěství a čtyřicetdevět proher." řekl se svým děsivým úsměvem. Pak se začal vytahovat.
"Je to psychopat, jdeme pryč." prohlásila Sora a otočila se na odchod.
"Měli byste jít." řekl ten chlap a než zmizeli ten kluk - ten Lee, řekl něco co nás mělo zřejmě rozhodit, řekl, že v jeho týmu je ještě někdo silnější než on.
No jestli nás to mělo opravdu rozhodit, tak se mu to sakra povedlo!
"Klan Uchiha teda za moc nestojí." začal Naruto provokovat, hned jak ti dva šílenci plus želva zmizeli.
"Naruto!" rozčilovala se Sakura.
"Jo to byl teda ubohej výkon borče." přidal jsem se a měl hroznou radost, že se ztrapnil.
"Právě ti to pěkně nandal..." nepřestával Naruto.
"Naruto!" okřikovala ho Sakura.
"To bych teda chtěla vidět tebe Yasuo." zmínila se mezitím Hanako, která samozřejmě nemohla pochopit, proč jsem tak hrubý.
"Porazil bych ho, kohokoliv z nich." řekl jsem arogantně.
"Budeš mít možnost to předvést." pošeptala mi Sora vztekle do ucha tónem: Jestli to po tomhle vytahování zkazíš, uděláš mi pěknou ostudu a zabiju tě.
"Začíná to vypadat zábavně." řekl k mému nepochopení Sasuke a vypadal celkem natěšeně, když ho ti dva následovali.
"Naruto, Sakuro? Jste připravení?" dostal jsem vztek, když jsem je tak viděl.
"Právě dostal na hu*u a nic si z toho nedělá? Nemluvě o tom, jak za ním ti dva běhají jako pejsci." pomyslel jsem si.
"Hanako, Soro, myslím, že byme si nejdřív ještě měli domluvit stra..." zatvářil jsem se důležitě a chtěl jsem taky začít machrovat, ale absolutně mi to nevyšlo.
"Yasuo sklapni už a pojď!" obořila se na mě Sora a tak jsem raději mlčel.
Když jsme se po neskutečně dlouhé kruté době dostali až k mistru Kakashimu, samozřejmě se hned začal věnovat týmu sedm, zatím co my stáli bokem, jako bysme byli navíc. Sora se už zase tvářila jako vrah, tak jsem se od ní raději držel dál, od rána mě příšerně bolela hlava, nemluvě o té předchozí podívané.
"Takže jste nakonec opravdu přišli všichni." řekl a my zpozorněli.
"To je dobře, takže se můžete zúčastnit zkoušky."
"Co by se stalo, kdybychom nebyli všichni?"
"To bych vás pak poslal domů..." začal vysvětlovat a myslím, že tady někde Sora přestala poslouchat, když uhýbala pohledem Hanako a snažila se najít nějaký pevný bod, aby se jí nemusela podívat do očí.
Právě jsme pochopili, že přijít bez ní, by nás stálo všechno. Ještě víc možná Soru položilo Kakashiho druhé prohlášení, o tom, že kdyby to řekl, Naruto a Sasuke by do toho Sakuru nutili. Ona mě nutit nemusela, chtěl jsem sem jít, ale to nevěděla.
Tohle byla chvíle, kdy jsme jí měli podpořit my, ukázat jí, že se nic neděje.
[center]***[/center]
Měla jsem pocit naprostého selhání, konce.
"Možná na tohle přece jen nestačím. Vždyť jsem to všechno málem pokazila. Chtěla jsem Hanako zakázat sem jít, ale bez ní by jsme nemohli pokračovat a na Yasua jsem možná až moc tlačila" pomyslela jsem si a podívala se na něj. K mému překvapení se vítězoslavně usmíval.
"Tak už to přestaňte zdržovat mistře, už se nemůžu dočkat!" prohlásil a pak se podíval na mě.
Oplatila jsem mu stejným výrazem, pochopila jsem, tohle není chvíle, kdy bych se měla zabývat problémy, musíme si od teď bezmezně věřit a pracovat tak jako vždycky.
Není důvod, abych si o Hanako dělala pořád takové starosti, možná je mladší, ale v boji jsem se na ni mohla vždycky spolehnout, nikdy nic nepokazila, dokonce i toho Zakuklence jsme skoro dostali. Né všem chybám se vyhnout dá, ale to musíme risknout.
"Od teď jsme soupeři!" prohlásil Naruto a otočil se na nás, snad jako bychom do teď byli kamarádi. Nenapravitelný idi*t, ale budu ho muset asi během zkoušky zkopat do kuličky, aby si to uvědomil. Moje bojová nálada byla zpátky, před námi se otevírali dveře a mi vcházeli do velkého sálu.
Uvnitř bylo docela slušně narváno, procpala jsem se kolem Naruta, který zůstal zírat jako puk, ostatně jako vždycky.
Najednou kolem mě proletělo něco nechutně blonďatého a přistálo to na Sasukem. Z jeho výrazu soudě, ji určitě strašně rád viděl, zvláště, když z něj evidentně nemínila slézt. Byla to naše princeznička v celé své kráse.
"To vysvětluje ten výběr, oni sem pustili každého." řekla jsem s povzdechem.
Podle toho, jak se na to tvářil Yasuo jsem pomalu očekávala, kdy jí půjde sundat.
"Že by se s ní nakonec spřátelil? Ne to těžko." přemýšlela jsem.
"Vypadni od Sasukeho Ino-prasečino!"
"Sklapni Sakuro velký čelo!" začaly se hádat růžovka a manekýna.
"Vy se toho taky účastníte?" slyšela jsem za sebou nepříjemně známý hlas.
"Ahoj." pozdravil mě Shikamaru, když jsem se otočila.
"Nazdar." odpověděla jsem mu a pak se zaměřila na žrouta co přišel sním. Všichni tady byli divní, ano opravdu divní!
Vzápětí už k nám přibíhala zoologická zahrada.
"Jsem zvědavý kam se dostaneme, co Sasuke?" řekl ten se psem na hlavě.
"Muj bože, vážně se s nima musíme bavit?" pomyslela jsem si.
"Vypadáš sebevědomě Kibo." komentoval to Sasuke, když z něj ta princezna konečně slezla.
"No dost jsme trénovali na rozdíl od vás."
"Jak může vědět, jak moc ostatní trénovali?!" pomyslela jsem si naštvaně.
"My s váma teda neprohrajeme!" vyskakoval si Naruto.
Někdy tou dobou jsem přestala dění vnímat, byli otravní, skutečně protivný děcka co neví kdy přestat, samozřejmě, to by nebyl Yasuo, aby se nezapojil. Prohlížela jsem si místnost ve které jsme byli, působila chladně. Tak nějak jsem si představovala výslechové místnosti ANBU jen menší a bez oken.
Když už se hádali moc dlouho, přišel jim nějaký kluk vynadat.
Mojí pozornost to přilákalo až tehdy, když začal mluvit o tom, že má informace o lidech tady. Vytáhl nějaký kus papírku a na něm měl fotku toho kluka, co jsme ho potkali a něco o jeho týmu.
"Je mu 13? a má za sebou dvacet D - misí a dvanáct C."
"Chm, my jsme dělali i misi B a úspěšně." vytáhl se Naruto.
"Je stejně starý jako já a Yasuo, navíc mi měli za sebou už B mise dokonce dvě, takže, pravděpodobně, to nebude takový oříšek." zamyslela jsem se.
Zkoumali tam ještě nějaké další lidi, ale mě to až tak nezajímalo. Ty informace by ani nemusely být pravdivé.
Když přestal ten kluk dělat chytrého, šla jsem k nim.
"Nějaký důležitý informace?" zeptala jsem se Naruta, jelikož byl první po ruce a zrovna asi jediný kdo se něčím nevytahoval.
"Nebude to jednoduchý." řekl mi, jako by to snad považoval, za důležitou informaci, no jestli jsem čekala, že právě on mi poví něco chytrýho pletu se.
Naruto se najednou příšerně roztřást, jako budík po ránu. Podívala jsem se tázavě na Shikamara, zda je to u toho pito*ce normální, nebo se s tím musí něco dělat. Bohužel Shikamaru jen tupě zíral do stropu jako obvykle, je mi jasný, že to dělá venku, ale nikdy jsem nepochopila, co ho fascinuje na špinavých zašlých stropech...
Z přemýšlení o jeho nezvyklé povaze mě vytrhl lví řev.
"Já jsem Uzumaki Naruto a všechny vás tady porazím!" zařval ten oranžovej bl*ec.
"Ach bože, to je de*il." vylezlo ze mě a položila jsem si ruku na čelo.
"Co je to s ním?" ječela bloncka.
"Je moc bl*ej na to, aby se bál." osvětlila to růžovka.
"Je to pako." komentoval to Shikamaru. Mám dojem, že dostal ještě hromadu čerstvých pojmenování, ale já už příliš nevnímala, každou chvíli něco odvádělo mou pozornost. Vlastně jsem neměla nejmenší ponětí o tom, co po nás budou chtít. Moje představa byla, že budeme bojovat jeden proti druhýmu a ty nejlepší pak budou muset splnit nějaký úkol, jak jinak by z nás měli vybrat ty nejsilnější.
Zkrátka jsem doufala, že na to mám, že vyhraju. Najednou se kus za mnou ozval hluk, otočila jsem se, jeden z geninů zaútočil na toho co šprta s papírkama.
"To má za to, že machruje." komentoval to Shikamaru, já raděj dělala, že ho neslyším, lezl mi na nervy čím dál víc.
Začali se prát, Naruto se Sakurou se tam vrhli a doprostřed toho všeho se uprostřed třídy objevila hromada jouninů za doprovodu kouřových efektů.
Vepředu stál nějaký zjizvený chlap v plášti a všechny přísně měřil pohledem.
"Co to má všechno znamenat?" čekala jsem vysvětlení, kterého se mi dlouho nedostávalo.
"Jmenuju se Morio Ibiki, jsem váš zkoušející pro první test Chuuninské zkoušky." oznámil konečeně.
"Řekl test?" zatvářil se Yasuo znechuceně z představy, že by snad musel sáhnout po tužce, zatím co ten chlap výslovně zakazoval jakékoliv souboje kromě organizovaných.
"Aby bylo jasno, nikoho se ani nedotkneš, nenechám se kvůli tobě vyhodit." zdůraznila jsem Yasuovi, jelikož jsem moc dobře věděla, že se těší až se bude moct poprat se Sasukem.
"Máte deset minut pauzu a pak začneme." oznámil.
Pravdě podobně nám právě dal deset minut na to utéct, což bylo směšné, tedy alespoň pro mě, čekala jsem tu už dost dlouho na to, abych potřebovala pauzu. Nějakou chvíli jsem nervózně přecházela sem a tam a pak si odskočila, když jsem se vrátila, musím říct, že po dost dlouhé době, jelikož zdejší kunoichi měly velmi zvláštní koníček tlachání na záchodech a musely se se mnou právě dnes seznámit, našla jsem tam tech šest bl*ů pořád stát a zírat.
Mlčky jsem si stoupla k nim a všichni jsme asi dvacet vteřin zírali na podlahu, než se ozval Naruto se svým postřehem.
"Kde jsou všechny holky?" rozhlédl se překvapeně.
"Ani jedna tu není." řekl jako by to zjistil až teď, jako že nejspíš jo a já uvažovala, jestli mu vrazit nebo to brát jako poklonu, že mě neřadí k těm nánám.
"Holky se zrovna baví na záchodě, že Ino a Sakura prý budou fandit Sasukemu, Tenten Nejimu a Leemu, Hanako Yasuovi a Hinata bude fandit Kibovi a Shinovi, jelikož jsou s ní v týmu.... jinak nic zajímavého." oznámila jsem hodila na něj chladný pohled, aby si to uvědomil.
Jenže on má vedení až na druhým konci světadílu.
"A co já?! Kdo má rád mě?!" začal poskakovat jako štěně.
"Naruto, tebe nemá rád nikdo!" oznámil mu jemně Shikamaru.
"Co ty Soro, máš mě ráda?" zakoulel očima.
"Nesnáším oranžovou." odpověděla jsem vražedným hlasem a přála si konečně dostat povolení ho oficiálně zbít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nat  .lFow Nat .lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 11:02 | Reagovat

I have seen this kind of design for the first time.This is unique indeed. It gives you the perfectly punk look. I’ll definitely give these a try.

He is in charge of marketing.

2 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 2:02 | Reagovat

His mother is always after him to study.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama