Tým 11 - II. Tým jedenáct hlásí příchod 1/2

19. října 2013 v 18:37 | SasuKe |  Tým 11
Tak další díl.. no vůbec jsem to po sobě nekontroloval, doufám, že se to bude dát číst xDD

Vzbudil jsem se celý rozlámaný, možná to nebyl až tak nejlepší nápad spát na zemi, ale stejně, copak jsem se s ní měl hádat?
Vstal jsem, ta blondýna ještě spala a já vážně nevěděl co dělat. Šel jsem se projít po jejím obrovském pokoji a nakonec jsem si řekl, že si prohlédnu co vlastně může ve všech těch šuplících, zásuvkách a skříních mít.
Otevřel jsem její stolek a našel něco co vážně připomínalo dívčí deník.
"Zajímavé." řekl jsem si v duchu a otevřel to. Na přední straně byla jakási malůvka. Zamířil jsem na ne tak staré zápisky a četl.


"Teda, tomu nebudeš věřit, ale Sasuke mi dnes řekl třikrát "hm" a Sakuře jen dvakrát!"
"Hm. No tomu teda fakt nemůžu uvěřit." pomyslel jsem si a dál zíral jako vyvoraná myš.
"Vždycky jsem věděla, že mě má radši!"
"Eh, třikrát za den říct "hm"? Očividně..." protočil jsem panenky a když jsem za sebou uslyšel šustění raději tu věc zase zavřel.
"Co to děláš?!" ozvalo se okamžitě a já stihl sotva zastrčit šuplík.
"Tak si konečně vzhůru." řekl jsem s úšklebkem.
"Co si tam viděl?" zeptala se a rozběhla po posteli přímo ke mně, jenže se jí nohy zamotaly do deky a téměř se přerazila. Naštěstí jsem ji včas chytil a posadil tu mumii na postel, aby se uklidnila.
"Dík. Hej co si tam viděl?" byla její jediná starost. Ztěžka jsem si povzdychl.
"Vážně nic, máš hrozně lehký spaní." uklidnil jsem jí, protože vážně nehodlám nikomu vykládat právě o jejím deníku, mimo jiné ten Sořin byl zajímavější s o dost vražednějším podtextem.
"No jo, vlastně Sora!" řekl jsem najednou.
"Kdo?" otázala se mě překvapeně.
"No ta červenovlasá, to je Sora, máme dneska v deset sraz." připomněl jsem si.
"Ta hysterka?" odfrkla si bloncka a začínala se dostávat do ráže.
"Heh, Sora a hysterická? Neřek bych." pomyslel jsem si a raději jsem o tom mlčel.
"Jenže jak nás může poslat před akademii, když nevíme kde to je?" zeptal jsem se sám pro sebe, ale ona sebou trhla.
"Tak to je hodně divný..." řekla.
Sora se probrala pozdě, byla moc unavená a když vstala, Shikamaru už byl dole. Několikrát nervózně přešla po pokoji sem a tam, vůbec si nechtěla představovat, jak tam vejde a vyruší je. Řekla si, že nemá hlad, raději se rovnou oblékla a zavázala si čelenku, ale dolů se jí stále nechtělo.
Došla k oknu a vyklonila se z něj ven, až teď si všimla, že jsou v nějaké odlehlejší části vesnice, přímo pod okny se rozkládala louka.
"Má kliku, žít si tady." pomyslela si a v tom se přímo za ní ozvalo zaklepání.
Sora nadskočila a prudce se ohlédla se svým typicky vražedným pohledem.
"Neumíš klepat?" osopila se na Shikamara.
"Jasně, promiň." řekl a položil jí na stůl snídani.
"Pro mě?" zamračila se jako by ho žádala, ať to otestuje na jed.
"Jo nervózo."
"Jaká nervóza?! Jen tak sem vtrhnout?! Co kdybych byla třeba nahá!" nepovažovala svůj proslov rozhodně za otázku k zamyšlení, jenže to byl bohužel Shikamarův nejoblíbenější koníček. Nejprve se zatvářil, že přemýšlí a pak se ušklíbnul.
"Přesto že by to bylo asi trochu divný, bych se ti nejspíš omluvil a odešel, takže by se vlastně zas tak moc nestalo, až na to, že ta snídaně by byla teoreticky na zemi." řekl a sledoval její reakci.
"Zmis!" zasyčela dotčeně a otočila se zpět k oknu.
"Hele počkej!" došlo jí.
"Říkala si..."
"To je fuk, chci něco vědět, kde je ta akademie, co se tam dneska máme sejít?" zeptala se.
"To bych ti sice mohl říci, ale na druhou stranu... "
"Tak vyklopíš to?!" zuřila Sora a on si to očividně vychutnával.
"Zavedu tě tam." řekl nakonec a Sora už mířila pro věci.
Když jsme já a to blonďaté tornádo řítící se daleko přede mnou dorazili na místo, stáli tam tři dospělý, ale nikde žádný Kakashi-sensei. Krom nás už byly na místě i Sakura s Hanako, Naruto, nějakej týpek v zelný kombinéze se stejně odporně vypadajícím chlapem, nejspíš senseim, pak nějakej kluk co mu nebylo moc vidět do obličeje, protože ho měl celej zahalenej a nosil tmavý brýle, asi byl slepej jak poleno, jelikož si nevšiml, jak nemoderně vypadá, no a poslední malá holka asi stejně stará s Hanako a hodně divnej kluk se stejnejma očima. Všechny jsem si je prohlížel, než mě vyrušil Inin řev.
"Sasuke-kun tu ještě není?" ozvalo se a já měl touhu poslechnout si v tu chvíli raději kočku škrábající na dveře.
"Neboj tamhle jde! Sasuke kde se flákáš, zase jsem tu první!"
"Naruto sklapni!" obořili se na něj současně jak Sakura tak Ino.
Otočil jsem se směrem kam se právě ubíraly jejich zamilované pohledy a prohlédl si přicházejícího. S rukama v kapsách a výrazem podobně vražedným jaký jsem znal od Sory se vlekl ulicí.
"Tak tohle je ten jejich Sasuke? Očividně místní hvězda, ale to se uvidí. Nevím co na něm mají, ale měl by si užít poslední chvilky slávy, jako obvykle, začnou brzo obdivovat mě." pomyslel jsem si a zhluboka se nadechl, když mě z myšlenek vytrhl další příšerně rozeřvaný hlas, tentokrát bohužel ten, jaký mě posledních pár měsíců mého nešťastného života budil každé ráno.
"Jsi si jistý, že se mnou nejdeš jen aby si se vetřel?" ozývalo se na druhém konci jedné z postranních uliček a já sledoval dvě osoby mířící k nám.
"Neboj, pochopíš to." ozvala se rozespalá odpověď pohodáře vedle Sory, ale to už si nás všimla.
"Co tu všichni dělají?!" divila se jako by přistála z Marsu.
"Pravda, už byste nám mohli říct, co tu vlastně děláme?" zeptal se právě příchozí kluk v kapuci.
Muž s cigaretou si odkašlal.
"Ještě tu nejsme všichni." řekl, načež se všichni rozhlédli, zřejmě se navzájem znali, alespoň od vidění. Jen ten uječený, Naruto koukal stále kolem sebe a pak začal znovu pokřikovat.
"Ale kdo, vždyť jsme tu všichni!" rozčiloval se.
"Naruto." řekla klidným hlasem Sakura a on se podíval pořádně.
"Aha!" vykřikl a zatvářil se naštvaně.
Jeho rozčarování jsem pochopil přesně za hodinu a dvanáct minut, kdy se za obrovského kouře objevil vážený Kakashi.
"Zase jdeš pozdě." konstatoval ten s cigaretou.
"Pardon, ležel mi v cestě kámen a musel jsem ho obejít." začal se vymlouvat stejně hloupě jako vždycky. Překvapilo mě, když jsem najednou uslyšel smích. Byla to Hanako, zřejmě jí to všechno připadalo legrační.
"S vámi je zábava Kakashi-sensei." řekla.
"Dobře tak teda proč jsme se tu sešli." řekl klidně a prohlédl si nás. "Vzhledem k tomu, že máme nový tým, rozhodli jsme se dnes uspořádat zacvičení nováčků." oznámil nám.
"Neměli bychom to nejprve předvést Kakashi?" zazubil se chlápek v zeleném.
"Na to teda zapomeň." odpověděl mu Kakashi a podíval se na nás tři.
"Jde o dva jednoduché úkoly." řekl a pak přejel zrakem ostatní "Vlastně vás chceme všechny trochu vyzkoušet." řekl a pak nám všem pokynul ať jdeme dovnitř.
Procházeli jsme Konožskou akademií, dokud jsme nedošli k prázdné třídě.
"Rozdělte se do týmů po třech, ale tak abyste nebyli s nikým z vašeho týmu a zvlášť děvčata a zvlášť chlapci." zadal nám dost podivný požadavek, ale neprotestovali jsme. Tedy až na Soru dřepla si do kouta třídy a čekala, až na toho kdo si k ní sedne.
Hanako měla vyřešeno od začátku, zůstala se Sakurou a jelikož zbylý dvě holky se opatrně přibližovaly k Soře, zůstala s nimi i ta uřvaná Ino.
Já se zatím rozhlížel kolem. Nakonec jsem skončil s tím zahaleným týpkem a Shikamarem, kterého už jsem tak trochu poznal. Byl asi stejný optimista jako já, takže vlastně bezva kluk. Táhlo se k poledni a já už to chtěl mít za sebou, okem jsem pozoroval Soru. Stále tam seděla jako pecka a tvářila se, že jí jdeme všichni na nervy, tak se ale ona tvářila vždycky.
"Hej, co se jí stalo?" zeptal jsem se po chvíli Shikamara, ale ten jen pokrčil rameny.
"Těžko říct, v tý se člověk nevyzná. Je to s ní tak problematické."
"Mi povídej." odvětil jsem a měl chuť se jít někam zahrabat.
"No koukám, že první část jste zvládli celkem úspěšně, čekal jsem, že vám bude dělat největší problém to rozdělení." podrbal se Kakashi na hlavě. Já si ho samozřejmě dosti podezíravě změřil.
"Jsou všechny jeho úkoly tak pitomé?" zeptal jsem se po chvíli Shikamara, jelikož se mi zdál jeden stupidnější než druhý.
"Nicméně jsem zvědav jak si poradíte s druhou částí. Každý smíte použít jeden shuriken a hodit ho na terč metr daleko, ale nejprve musíte říct pořadí v jakém budete ve skupině házet. Kdo první zasáhne, jeho tým má dneska volno a získá speciální odměnu." po těch slovech spokojeně odešli ze třídy. Já měl tu kliku, že Shikamaru pochopil hned, o co vlastně jde, takže jsem se další hodinu než to vysvětlil všem bavil sledováním hádek ostatních, ale upřímně, kdyby nám to neřekl, asi jsme všichni v háji.
Každopádně si prý máme pomáhat a tak to vyklopil.
Musel jsem se v duchu smát, když jsem viděl Sory typicky povrchní výraz dávající najevo, co si o jeho úkolu myslí a přesto znal přesně její myšlenky, které zrovna propočítávaly šanci na výhru podle toho kolikátá přijde na řadu.
Po hodině si Shikamaru povzdychl, věděl, že bez toho, aby to ostatním vysvětlil to nepůjde a tak začal s něčím pro jejich mozky dost jednoduchým.
"Došlo vám, že jde přesně o to abyste se museli hádat kdo půjde první, že jo?" řekl, přesto že věděl, že nedošlo.
"Jistě, hned jsem to říkal!" ozval se Naruto.
"Naruto sklapni, hádal si se tu nejvíc." napomenul ho zcela v klidu a pokračoval.
"Je to lehký co? Kdo z nás netrefí terč metr daleko? Tak se zamyslete, jestli se teď dohodneme, že budeme házet všichni naráz, nejen ve skupinách, ale celkově, těžko se jim bude určovat, kdo trefil první." řekl pobaveně a všem se rozsvítilo, jen Sora se tvářila stále jako by ji nic z toho všeho nezajímalo.
"Mimo to, myslím, že tu vůbec nejde o žádnou speciální cenu a volno, rozházel nás a změnil skupiny, aby věděli, jestli budeme s těma třema a i s ostatníma spolupracovat a jestli je vezmem mezi sebe. Říkal přece - zacvičení nováčků. Ne?" povzdechl si a podíval se na mě. Přikývl jsem, jako že je to přece jasný i když popravdě jsem se i teď trochu ztrácel.
"Ale kdybych šel první stejně bysme vyhráli!" prohlásil Naruto aby se vytáhl.
"Naruto, tomu přece sám nevěříš." ozvala se z druhého konce třídy Sakura.
"Proč myslíš, že ne?!" nafoukl se jmenovaný.
"Otravnej prcek připomíná veverku." pronesl jsem a asi polovina lidí v místnosti propukla v smích.
"Proč prcek?! Zdám se vám snad mrňavej?!" rozčílil se blonďák, který to slyšel.
"Dneska menší než obvykle." ozval se ten v modrý mikině, co se pokaždý tvářil jako vrah.
"Počkej Sasuke to si vyřídíme!" rozčiloval se a pomalu přikročil ke mně.
"No jistě.." stihl se mu ještě za zády ozvat výsměch.
"Co si zač?" zeptal se.
"Co jsem zač? No jmenuju se Tadashi Yasuo z klanu Tadashi a možná se ptej spíš co nejsem, vrah hloupejch dětí." řekl jsem mu posměšně.
"Já nejsem hloupý dítě, já jsem Uzumaki Naruto a stanu se Hokagem!"
[center]***[/center]
Jak jsem je tak z koutu třídy pozorovala, říkala jsem si, že je to poprví, co slyšim někoho představit se směšněji než Yasuo, jsou věci který se do světa nevyřvávaj, jako: "stanu se Hokagem" nebo "chci povraždit vlastní rodinu", ale to tady zřejmě nefungovalo.
"Pche, Uzumaki? O takovým klanu jsem nikdy neslyšel." poškleboval se mu Yasuo.
"Já o tvým taky ne! Vlastně nikdy nikdo o tvým pitomým klanu neslyšel!" rozčiloval se ten pošuk a já si přála, ať v tomhle směru Yasua už moc nedráždí.
"Já o něm slyšela."
"Já taky." ozvala se nejdřív růžovka a pak bruneta co seděla u mého stolu.
Naruto lehce zrudl, Yasuo na něj chvíli zíral a pak vstal.
"Jestli mi chceš říct, ještě něco o mém klanu, pojď ven!" řekl zcela vážně.
"Ok, fajn, už je to tu." pomyslela jsem si a jen jsem doufala, že Yasuo někoho nezabije hned druhý den, špatně by se to vysvětlovalo.
Yasuo tam stál a vyzýval ho pohledem, jestli si troufne ještě něco vyslovit. Ten kluk byl očividně zaskočenej, pravda, že jsem ho taky nesnášela, ale když to vypadalo, že s tím bude souhlasit, musela jsem to stopnout. Prudce jsem vstala a podívala se na ty dva pitomce.
Musel na sobě cítit můj pohled, který ho probodával. Sedl si opatrně zpátky, aby mě uklidnil.
"Nemá to cenu, stejně přijdou až za několik hodin, za tu dobu tady chcípnu hlady." postěžoval si se svým obvyklým nadšením.
Všimla jsem si té přihlouplé blondýny která včera tropila takový poprask a právě mířila k němu. Rychlostí blesku vytáhla dvě svačiny a dala ruce před sebe.
"Teda! Co je to za jutsu?" vypadlo z Yasua, který už musel nejspíš hlady šilhat, protože zase tak rychlá, aby to vypadalo jako jutsu nebyla.
"Cože?" zeptala se překvapeně a zůstala na něj zírat.
"Jak si to tak rychle udělala?" ptal se Yasuo celý unešený.
"Myslíš zabalila? To není žádný jutsu ty pako, máma mi je pro nás ráno dala." praštila jedním za sendvičů o stůl a mířila zpět na své místo.
"Proč nám taky nedala Shikamarova mamka zabalený doma dělaný sendvič?" pomyslela jsem si dotčeně, jelikož jsem měla celkem hlad.
Věřte nebo ne, ten šedovlasej šílenec se vrátil za dvě hodiny, nezapomněl nám spokojeně oznámit, že už je po obědě, vyslechl si naše stanovisko a pak prostě řekl, že je to v pohodě a můžeme jít. No tak pitomý zacvičování nováčků jsem ještě neviděla.
"Potěšilo mě, že jste se dokázali shodnout, obvykle když přijde nový tým, tedy ne že by to byl častý jev, ale ostatní ho nepřijmou." vysvětlil Zakuklenec a pak nás už odrovnal úplně "Nic méně žádný volno se nekoná, moje týmy dnes budou mít ještě menší trénink." řekl a jakoukoliv zmínku o jídle vynechal.
Došla jsem k Hanako a ujistila se, že je v pořádku.
"Nemáš hlad?" ptala jsem se jí jako malého děcka.
"Ne, měli jsme kopu palačinek." usmála se. Jen jsem přikývla a zase poodešla.
Takže jsem opět očividně jediná v háji, nevadí, já jsem už zvyklá.
"Vymyslí jen další pitomou hru nebo stupidní nápad jako ty předchozí nad kterými budeme muset přemýšlet, souboj s třemi jouniny naráz, to by byl teprve pořádný trénink." v duchu jsem se pousmála. Už zase myslím na trénování svých schopností, nikdy nemám dost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 15:08 | Reagovat

I have to say I am quite obsessed with making lists. Lists help me stay organized sooo much! And having a calendar I can write on also helps out. Great tips! Especially for bloggers.
You did it!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama