Nesahej na květy rukama od krve (SasuSaku) - 9 Jak se pozná prohra

23. října 2013 v 15:12 | SasuKe |  Nesahej na květy rukama od krve



Jak se pozná prohra


Tentokrát dostal Uchiha vztek, tím mu jako chtěla říct, že ho nechce? Ne, ona to v podstatě řekla. Stále si odmítal připustit fakt,že by to myslela vážně. Nikdy žádná holka by ho neodmítla. Sám se v duchu ujišťoval, že je mu to vlastně jedno, jak kráčel po chodbě, ale nebylo.

Jeho krok najednou nebyl tak jistý a oči nepropalovaly sebevědomě okolí. Těkaly zmateně ze strany na stranu a snažily se pomoct zbytku hlavy si to urovnat. Najednou Sasukemu začalo docházet, že vlastně ani Hinata se netvářila moc nadšeně, ale byl si nějak jistý, že by ji nakonec dostal.

Když se vrátil do třídy, dělala, že ho ani nevidí a bavila se o něčem asi velmi zajímavém se svou nejlepší kamarádkou.

Černovlásek se šel posadit, uvažoval, co má teď udělat. V jeho nitru se vzbouzela zoufalá potřeba dokázat si, že má nad tou holkou stále na vrch.


"Já přece můžu všechno." ujišťoval se a rozhodl se, že to musí pochopit i ona.



Konec vyučování, chvíle na kterou každý den netrpělivě čekal, dnes však neměl namířeno rychle domů. Jeho plán byl absolutně odlišný od předešlých dní. Počkal v šatně do chvíle kdy se tam objevila Sakura a nenápadně ji sledoval. Nebyla sama byla s ní Ino a tvářila se dost zkroušeně.

"Ta Žvejkačka jí patrně všechno vyslepičila." pomyslel si, ale nějak ho to právě nerozhodilo.

Sledoval je celou cestu, až do chvíle kdy se rozloučily před květinářstvím Yamanaka a růžovovláska zamířila sama domů.

Netrvalo dlouho a zmizela za brankou jednoho z menších domků. Nebylo to nic extra, vlastně podle Sasukeho zhodnocení seto rovnalo brabizně. Teď už chápal jak mohli být ona a Naruto tak unešeni jeho domem.

Našel si stinné místo pod jedním ze stromů přečnívajících z vedlejší zahrady, opřel se o oprýskaný nezvykle mahagonový plot a čekal.

Z jeho nečinnosti ho vyrušil až vyzvánějící telefon, který se zoufale dožadoval pozornosti. Sasuke si znechuceně přečetl bratrovo číslo, bez tak mu nikdo jiný volat nemohl a nakonec hovor s odporem přijal.

"Hm." zavrčel do telefonu a obezřetně sledoval Sakuřin dům, aby si ho nevšimla, kdyby šla ven.

"Sasuke?" ozval se z druhého konec starostlivý a jak se zdálo mírně podrážděný hlas.

"Né, tady děd Vševěd. Co si přeješ princi?" odpověděl s tou nejsilnější ironií jakou dovedl v tu chvíli ve svém hlase vyvolat a že už to měl pěkně natrénované.

"Vyučování už to skončilo?" ozvalo se netrpělivě, když bratr přehlédl jeho drzost.

"Ne, zrovna tu vedle mě stojí učitel matematiky a počítá za mě příklad, abych ti to nemusel pokládat." pokračoval dál Sasuke a měl v plánu mu po příští otázce už na rovinu oznámit, že se ptá jako blbý.

"Copak na tebe nečekalo auto?" vyptával se jeho sourozenec dál.

"Čekalo, chtěl jsem se dnes projít." vysvětlil mu mladší.

"Tak pojď hned a co nejrychleji domů." nařídil mu Itachi.

"Jasně." řekl otráveně, chvíli počkal, jestli má jeho drahý bráška ještě něco na srdci a pak zavěsil.

"To zrovna." zavrčel si pro sebe a telefon pro jistotu vypnul, ani nevěnoval sebemenší pozornost Itachiho naléhavému a nervóznímu jednání, kterým se obvykle zrovna nevyznačoval.



Sakura konečně s pečlivým soustředěním dopsala úkol a mohla zaklapnout sešit. Vzhledem k tomu, že byli právě doma oba její rodiče to nebylo nic jednoduchého. Hádali se jako obvykle a každou chvíli odtrhávali její pozornost různé výpady zejména z otcovy strany.

Povzdechla si a natáhla se na postel, její zrak na chvíli spočinul na nástěnce, kde měla připíchnuté datum odevzdání návrhů, které měli ve skupinách společně vytvořit. To jí připomnělo všechny události u Sasukeho doma a navíc dnešní dopoledne. Byla už teď jasně přesvědčená, že ten kluk je sobecký, bezohledný hajzl, ale ani to jí stále nedovolilo přestat přemýšlet nad tím, že je s ním ještě něco špatně.

Pak dostala zajímavý nápad, zapnula počítač a čekala, až se načte.

Její čekání jí "zpříjemňoval" poslech debaty jejích rodičů.

"Je snad moje chyba, že když mám po noční, zapomenu koupit kečup? Promiň, že jsem taky občas unavená, mohl sis pro něj snad dojít sám, ne?" rozčiloval se ženský hlas.

"Copak sem ženská, abych chodil i nakupovat?" ozývala se rozhořčená odpověď.

"Včera to byly kytky na okně, dneska kečup. Jestli se chtějí za každou cenu rozvést, jsou na nejlepší cestě." povzdechla si dívka, kterou tahle situace trápila.

Po přihlášení na facebook se hned snažila najít Sasukeho profil, jenže se jí to vůbec nedařilo.

"To není možné, nikoho za třídy si nepřidal? Přece každý má facebook, každý! Zvlášť pseudohvězda jako on by ho mít měla." přemýšlela dívka, když se vedla ozval dopad něčeho na podlahu.

"Byl to dárek k narozeninám!"

"Říkal jsem to že přes to roští nevidím z okna na parkoviště!"

"Vážně se bojíš, že ti tu kraksnu někdo ukradne?!"

Tohle už Sakura nevydržela. Vyskočila od zapnutého počítače, vzala mikinu, jelikož věděla, že večer už bude dost zima a vrhla se po klíčích.

"Jdu pro ten kečup tati." zavolala na rodiče, aby se konečně uklidnili a nedělali si starost, že utíká a vyběhla ven.

"A bude to chtít taky novou kytku." pomyslela si.

Vlasy si nechala padat do tváře, aby zakrývaly bolest, kterou se snažila co nejrychleji vytěsnit. Takže si ani nevšimla Sasukeho postávajícího o kousek dál.

Mířila do parku a zkratkou rovnou do centra.



"Copak ta holka fakt nemá kamarády?" pomyslel si Sasuke, který nechápal, proč nevyleze ven, když se kolem něj za okamžik nečekaně prořítila jako velká voda.

Vůbec nechápal, co to do ní tak najednou vjelo. Takovou ji neznal, vždycky ve škole bývala klidná a nad věcí, případně rozčílená, když už, ale nikdy ne tahle roztržitá.

Běh jí nevydržel dlouho, když doběhla do parku zpomalila a šla dál klidným krokem. Přemýšlela, proč běží pro kečup až do centra, když mohla skočit o ulici dál, do nejbližší večerky a pro kytku k Ino. Jenže, neměla chuť teď vysvětlovat kamarádce, proč se tváří takhle a taky neměla v plánu se brzo vracet domů, takže tahle cesta by měla splnit všechny body programu.



Pomalu procházela mezi regály s různými dochucovadly, přitom i připadala nezkutečně hloupá, že opravdu nenašla lepší záminku proč zmizet na celé odpoledne, než nákup kečupu. Když konečně našla onen červený regál, zapřemýšlela.

"Jemný? Ostrý? Kyselý?" chvíli nehnutě a soustředěně zírala na lahvičky, jako by je chtěla teleportovat domů a pak z ničeho nic začala jednu za druhou vztekle shazovat do košíku.

"Vždyť je to jedno! Koupím mu horu kečupu! Ať má konečně klid! Může ho pak jíst od rána do večera! Může si ho mazat na chleba k snídani a mačkat do polívky!" zarazila se ve chvíli, kdy se jí toho válelo v košíku už víc než dost a uvědomila si, že křičí na celý krám.

Vydechla a rukou si projela vlasy, tohle se jí obvykle nestávalo. Sama se v duchu pokárala,, že by si měla dávat trochu víc pozor na svoje chování, než ji zavřou do blázince. Pak vzala jeden z kečupů, košík tam nechala stát a zamířila rychle k pokladně.

V jednu chvíli se v ni téměř krve nedořezal, když měla pocit, že zahlédla Sasukeho, jak stojí a zírá přímo na ni, ale jen co se rozhlédla pořádně už nikoho neviděla.

Teď jí zbývalo, koupit ještě kytku pro mámu. Matně zapřemýšlela, co že to na tom okně vlastně stávalo. Nebyla si jistá, takže strávila chozením mezi květinami skoro dvě hodiny. Když jí došlo, že i tady už se dost divně koukají, vzala prostě první dvě kytky co se jí zalíbily, zaplatila a rychle mířila pryč.

Venku už byla tma., takže se jí celkem ulevilo, že úkol má vlastně už dodělaný. Taky jí došlo, že by rodiče mohli mít strach. Pro jistotu se rozhodla zvolit stejnou zkratku jako předtím.

Když si byl Uchiha jistý kudy půjde, zvedla mu tím náladu, bez tak ho to celodenní trmácení už nebavilo, ale jak zapadlo sluníčko, energie a nápady se mu rychle vracely. Silně ho překvapilo, že se nebojí jít parkem, po tom co se stalo jejím kamarádkám, ale jemu to vlastně hrálo do karet.

Na tváři se mu znovuobjevil onen úšklebek, jaký míval, když se těšil, jak někomu ublíží a přidal trochu do kroku, aby ji ve správnou chvíli dohnal.

"Když nad tebou nemůžu vyhrát ve škole,vychutnám si tě hezky v parku, chci tě vidět prosit na kolenou." pomyslel si.

Sakura nevěnovala žádnou pozornost tomu, že za ní někdo jde, nebylo ještě ani tak pozdě a cestu přes park si zkracovala hromada lidí. Takže ji ni nenapadlo se vyděsit, překvapení se dostavilo až o několik okamžiků později, kdy jí někdo jednu ruku obmotal kolem krku a druhou zakryl oči.

Cítila chlad a něčí lehce znatelný dech na své šíji. Nechápala o co dotyčnému jde a zatím to považovala za vtip.

"Co se děje?" zeptala se, jelikož ji vhodnější otázka v té situaci nenapadla.

"Já jsem ten kdo se ptá. Nemáš strach?" zašeptal skoro neslyšně, ale rozuměla mu, jelikož to bylo přímo do jejího ucha.

"Ne. Nevím aní co chceš." odpověděla, ale to těle se jí objevila husí kůže. Tohle Sasukeho trochu zarazilo, její přístup byl úplně jiný, než ostatních které nepadl.

"Chci si hrát. Hrajeme hru víš a já jí chci vyhrát, protože vždycky vyhrávám." nedal najevo své vyvedení z míry a jako profesionální psychopat pokračoval stejným tónem.

"Hru?" zopakovala dívka, jelikož měla dojem, že to opravdu šílenec je,ale nebyla si jistá, jaký typ pošuka ji to právě přepadl a co přesně jí chce udělat.

"Máš strach?" zeptal se černovlásek znovu a čekal, že jí konečně dojde v jaké je situaci, takže se na konci trochu škodolibě uchechtl.

"Už jsem říkala, že ne," na okamžik se zarazila, jelikož ten zvrácený smích jí něco připomínal, měla dojem, že si tu z ní někdo dělá legraci a chtěla vědět kdo to je, první co jí napadlo bylo, že je to Naruto, ale tohle nebyl jeho hlas, "zahraju si s tebou, vysvětlíš mi teda pravidla?" pokračovala, aby získala čas.

"Ale mi už hrajeme. Začali jsme před pěknými pár týdny, navíc má jen jedno pravidlo: Já vyhraju. Pak hra skončí." uchechtl se znovu.

"Fajn." nevěděla co mu má říct, byla si jistá, že se jí snaží vyděsit a že je to někdo koho zná a nemínila mu dát co chce.

"Uděláš teď co ti řeknu?" zeptal se už normálním hlasem, jelikož mu Sakuřino "fajn" znělo jako rezignace.

"Zbláznil si se?" odpověděla, přesto že si nebyla jistá, zda má dál vzdorovat a čeho bude onen dotyčný schopen. Stále pátrala v paměti. Znala tu voňavku, znala ten hlas, teď když promluvil normálně si tím byla ještě jistější.

"Nebojíš se o svůj život?!" zeptal se na přímo mladík, jelikož jeho trpělivost se ztrácela jako ranní mlha.

"Sasuke?" vystřelila dívka trochu od boku, ale předpokládala, že se neplete, jen jí trvalo si spojit hlas se správným člověkem, teď už si byla skoro jistá a Uchiha který to nečekal a ztuhl, jí její domněnku potvrdil.

Ve chvíli, kdy byla přesvědčená, že je to on už neměla nejmenší strach, právě jeho se nebála, litovala ho.

"Pusť magore!" praštil ho loktem, ale ne dost silně, aby ji pustil úplně. Pouze odkryl obličej a chytil ruce za zády. Pořád měl o mnoho víc síly.

"Pořád se nebojíš? Protože to bys měla!" nechal ji, aby se mohla částečně otočit a viděla mu do obličeje.

"Pubertálního pošuka, co se baví strašením lidí v parku a solením melounů?" odpověděla se zakroucením hlavou.

"Ne, jsem daleko horší než si myslíš. Kdybys věděla všechno, třásla by si se jako vyděšenej ratlík." začal jí pomalu vyhrožovat.

"Možná o tobě vím víc, než si myslíš. Vlastně by mě vážně zajímalo, co za tím vším je. Dávno vím, že s tebou není něco v pořádku." řekla a měla pak chuť si nafackovat, jelikož věděla, že se žene sama do průšvihu.

"Když ti to řeknu, tak je dost možný, že tě pak zabiju." ušklíbl se, jelikož měl pocit, že by ji mohl konečně vyděsit.

"To je mi jasný. Myslíš, že si neumím dát jedna a jedna dohromady? Ta zakrvácená košile u tebe pod postelí a to že někdo přepadá holky od nás ze třídy v tomhle praku, stejně tak tady někdo napadl a skoro zabil tu ženskou, jen jediný by mě zajímalo. Proč? Jakej k tomu máš důvod a jak to souvisí s těma fotkama?" dívala se mu s každým slovem přímo do očí, přesto že věděla, že se tím staví do příšerné situace, nedokázala odolat výrazu v jeho tváři, pocitům, které z něj přímo čišely, když zjistil, že tuhle "hru" už dávno nemá ve svých rukou.

Chvíli jako němí koukal před sebe a pak ji pustil. Nemělo smysl ji držet, kdyby se dala na útěk, lehce by ji dohnal.

"Vážně to chceš vědět?" zauvažoval, jestli mu nepřeskočilo, když jí tu hodlá vyklopit něco, co by ho mohlo připravit o "život", ale jestli ji neděsí, že je vrah, jak zareaguje ne tohle?

"Je to naprosto jinak, než si ta tvoje hlavinka myslí. Jsem něco, co většina lidí na tomhle světě nepoznala, něco horšího než člověk. Jsem upír." řekl zcela vážně a pro dokázání svého tvrzení vycenil dva tesáky.

"Co mi řekneš teď?" zaleskly se mu oči a čekal její šokovanou reakci.

"Že jestli máš pocit, že tě to nějak omlouvá, jsi opravdu blázen a víc mě nech na pokoji. " zvedla ze země igelitovou tašku, kterou netušila kdy upustila a chtěla odtud rychle zmizet.

"Myslíš, že když všechno víš nechám tě jít?!" chytil ji vztekle za rameno a otočil čelem k sobě.

"Průšvih je na světě." pomyslela si Sakura a začínala litovat svého jednání. Stále tomu trochu nemohla věřit, ale pak by všechno popravdě dávalo o dost větší smysl.

"Popros a pak tě nechám možná žít." usmál se ďábelsky.

Růžovovláska věděla, že lže, ale i tak o tom chvíli uvažovala, dokud znovu nepromluvil.

"Fajn, uklidni se, neublížím ti. Řekni mi pravdu, vím že si dneska ráno žárlila. Navíc si zjistila o mě tolik věcí, takže nakonec přece jen ani Haruno Sakura mi nedokázala odolat, že?" zabodl do ní hluboký pohled temně černých očí.

Tohle "neublížím ti" bylo snad ještě horší než "zabiju tě", věděla, že ji zabije tak jako tak, ale rozhodně ho nemínila nechat myslet si, že tím vyhrál. Nedá mu to co chce, když už má zaplatit vlastním životem.

Z ničeho nic se k ní naklonil, aby jí políbil. Měl to být další z jeho bezcenných polibků, jakými si značil dívky jako trofeje.

Nevěděla jak a proč, prostě její základní instinkt jí poručil a dívka mu vrazila takovou facku, jakou nedostal ani jako dítě od vlastní mámy. Zatím to on a jeho ego to rozdýchávaly, rozhodla se mu to řádně vysvětlit.

"Pleteš se a moc. Jsi nafoukanej hajzl, co si myslí, že mu patří svět a možná tím oblbneš dost holek, ale mě ne. Nejsem ničí majetek a nikdy nebudu tvoje. Je mi jedno kdo nebo co si Sasuke Uchiho, nezajímají mě už tvoje hry, ani ty. Nechci o tobě už slyšet, prostě budu od teď dělat, jako bys neexistoval, do chvíle než odsud zase odjedete. Už nikdy se mi nepleť do života. Neexistuje nic co by mě přimělo, aby mě zajímal sobecká zmetek jako ty. Měla jsem o tobě pravdu i tvůj vlastní bratr se v tobě dost plete, když myslí, že máš ještě uvnitř něco dobrého." po těch slovech jí došlo, že už nemá na co čekat, nechala ho tam stát s rukou přiloženou na tváři než se vzpamatuje a rozběhla se pryč.

Sasuke za ní neběžel, stál tam a přehrával si tisíckrát každé slovo. Nechápal to, vůbec nerozuměl tomu, jak se cítil, byl naprosto zmatený a hlavou mu běžela myšlenka, že tohle ještě nikdy nikdo neudělal. Vážně nečekal, že by mu takhle vrazila.

Nemohl si to srovnat v hlavě. Neměla nejspíš v úmyslu o něm komukoli říct, bude dělat, že neexistuje, takže mu patrně dá pokoj i s tím projektem a on si bude moct nadále dělat co se mu zachce.

"Nemělo by se mi teď ulevit?" přemýšlel nad tím tíživým pocitem, který pociťoval, takže ho ani nenapadlo se pozastavit nad tím, kdy a proč se vůbec objevil.

"Ona mi v podstatě řekla, že mě nesnáší a nikdy se to nezmění." těkal očima po chodníku před sebou, jak se blížil domů.

Snad stokrát za tu cestu si přehrál v hlavě co mu řekla. Z myšlenek ho částečně vytrhlo až zaskřípání brány, když ji za sebou zavíral. Aniž by si uvědomil, že se vrací domů ze školy v deset večer a Itachi na něj určitě čeká, vešel domovními dveřmi. Pochopitelně jeho starší bratr už přešlapoval v obýváku a jen co slyšel prásknout dveře, hnal se jako velká voda na chodbu.

"Co si myslíš, že děláš?!" vykřikl nezvykle na svého mladšího sourozence.

Sasuke jen odlepil oči od podlahy a zatvářil se jako chcíplá moucha. Neměl teď nejmenší náladu probírat s Itachim svůj pozdní příchod. Porušil už daleko horší věci, proč by měl řešit zrovna tohle zrovna teď.

"Můžeš mi odpovědět?" zvýšil znovu mírně hlas.

"Nemůžu, není mi dobře, jdu k sobě a seřveš mě zítra, promiň." zamířil raději rychle ke schodišti.

První co staršího praštilo do očí bylo jeho vstupování, které se ani vzdáleně nepodobalo jeho arogantnímu bratříčkovi a následovalo "promiň", slovo o němž neměl ani ponětí, že v jeho slovníku je.

"Zítra tě už seřvat nebudu mít chuť, budu muset celou noc řídit,takže stůj." zabrzdil ho rovnou bratr.

"Cože?" Mladík nechápal, takže sek němu pouze otočil čelem a poslouchal.

"Řekl jsem ti, abys přišel ihned! Když říkám hned, myslím to tak rozumíš?! Jde tu o tvoje bezpečí!" vysvětlil zčásti proč tak vyšiluje.

"Fajn, ale já pořád nechápu o co jde." řekl docela bez zájmu Sasuke, který měl momentálně v hlavě jen to, že ode dneška bude ve škole den co den sprostě ignorován a nebyl ani pořádně schopen se soustředit na to, co mu doposud bratr povídal.

¨Najednou mu došlo,kolik času trávil tím, že si dělal starost, co na něj zase ve škole ta holka vymyslí. Stejně tak,když sám chystal něco na ní. Vlastně ho to věčné pošťuchování možná někde v jádru bavilo i když se mu to moc často nepovedlo jak chtěl. Každopádně byla nejspíš jeho jediným zdrojem zábavy.

"Sasuke musíme hned odjet, ta co si ji napadl, se dnes probudila z kómatu, zítra k ní pustí policii a budou to vyšetřovat, pokud si něco pamatuje, nemuselo by to dobře dopadnout, takže si jdi hned nahoru zabalit to,na co jsem zapomněl. Máš na to dvacet minut."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nell Nell | 11. ledna 2014 v 2:44 | Reagovat

Juu, dúfam, že bude pokráčko^^

2 SasuKe SasuKe | Web | 12. ledna 2014 v 3:48 | Reagovat

Určitě bude, budu se snažit.

3 Aki-chan Aki-chan | Web | 23. ledna 2014 v 9:08 | Reagovat

waw luxusní dielik..som zvedavá či naozaj odídu a ako to bude pokračovať.

4 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 8. února 2014 v 20:27 | Reagovat

prosím, prosím pekne prosím a smutne pozerám..chcem ďalší diel :), prepáč, že som nekomentovala predcháduajúce časti, ale nechávala som si to na túto časť..úplne som sa tam nasmiala a dúfam, že ešte nasmejem,a le viem, že teraz chcme pokračovanie, že ako sasuke zareaguje, ked mu toto teraz itachi povedal a že či vôbec bude chceť ešte ísť preč :)

5 Sayuri Sayuri | Web | 16. dubna 2014 v 18:03 | Reagovat

Waw super doufám že pude pokračování :)

6 Nat  .lFow Nat .lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 11:14 | Reagovat

First things first: how much money do we have to pay right away?

By the way, Ann is coming back today.

7 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 15. července 2017 v 13:56 | Reagovat

They hit upon gold. I hit upon a plan.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama