Nesahej na květy rukama od krve (SasuSaku) - 8 Dávno ztracený

21. října 2013 v 11:46 | SasuKe |  Nesahej na květy rukama od krve



Černovlásek se nesl chodbou školy jako kohout připravený k námluvám. S pocitem, že ode dneška už nebude nikdo a nic kdo by obtěžoval jeho život energicky rozrazil dveře třídy, až Tenten leknutím málem sletěla ze židle.

Rozhlédl se po třídě a nikde žádná Haruno s jejími pokusy ničit mu pěkné dopoledne. Na tváři se mu objevil arogantní úšklebek a s lehkým přikývnutím, které značilo, že je konečně spokojený zamířil ke své lavici.

Okamžitě se na něj nalepilo červené torpédo a začalo ho obletovat jako masařka.

Tuhle holku vážně neměl rád, byla na jeho vkus moc ošklivá, vlezlá a její hlas dosahoval příliž vysokých tónin. Se znechuceným výraz se na ni otočil, když došla až k jeho lavici. Začínal mít dojem, že je to jako prokletí, nikdy nebude mít pokoj od tenhle slepic. Ne okamžik se zamyslel a uvážil-li to, pokud se na ně díval jako na slepice, Sakura byla alespoň nějaký speciální vyšlechtěný druh, který si na otravování našel vždycky nějaký speciální způsob, jak se dožadovat jeho pozornosti, zatím co ostatní za ním jen tupě běhaly a kvokaly.



"Pomalu mi začíná chybět ta její originalita." pomyslel si a jako by bůh vyslyšel jeho prosby, vzápětí už mu přistála v obličeji houba.

Jeho pohled získal novou úroveň znechucení a Uchiha obrátil zrak směrem odkud přiletěla a odkud zároveň přicházela i omluva.

"Jé, promiň Sasuke, já nerada." usmívala se příchozí růžovovláska.

"Vážně? A kam ta houba měla jako doletět? Hodlala si ji mrsknout z okna?" probodl ji vražedným pohledem, jak měl ve zvyku.

"Né, chtěla jsem trefit Karin, je po zvonění a ona už zase oxiduje kde nemá." usmála se nevinně a ignorovala rozčilování zmíněné megery.

"Ty seš chodící pohroma!" zakroutil bledý mladík hlavou a kousl se do rtu, aby jí náhodou taky "omylem" netrefil, když jí houbu vracel.



"Sasuke?" ozval se za ním milý hlas.

"Zase nějaká koza." pomyslel si, když se otáčel, aby spatřil dlouhovlasou blondýnku.

"Hm?" zeptal se nevrle se svým obvykle neutrálním výrazem.

"Myslela jsem, jestli bys třeba nechtěl dneska odpoledne někam jít..." začala nesměle.

"Někam?" zvedl černovlásek jedno obočí a očekával nějaký konkrétní návrh, kde že by se to s ní měl otravovat.

"No mohli bysme se projít a ukázala bych ti taky svůj pokoj." zakroutila se jako malá žížalka a hodila po něm stydlivý leč nezbedný pohled.

"Dobře." přikývl, aniž by projevil sebemenší náznak nadšení, zatím co Ino se musela pomyslně přilepit k chodníku, aby nezačala skákat radostí.

Přesto, že dobře věděl, kde bydlí, nechal ji aby ho tak nějak vedla. Na procházku rázem zapomněla. Sasuke nemohl absolutně pochopit, proč se tak těší, že mu ukáže pokoj, ale očekával, že tam má teda asi něco zajímavého.

Dívčí logiku nemohl pochopit ani on, což mu došlo ve chvíli, kdy ho přivedla do převoněné místnosti, s elegantně ustlanou postelí a několika skřínkami polepenými kdejakými plakáty.

"Sedni si." ukázala na postel a černovlásek se otráveně posadil.

"Hned jsem tu." usmála se a zmizela za dveřmi místnosti.

"Ách." povzdechl si Sasuke.

Být to jeho postel, rozvalil by se do ní a už se do večera nepohnul, to odporné slunce, které tady pravděpodobně mají celý rok ho už pomalu ubíjelo.

Za okamžik se vracela blondýnka s talířem v ruce.

"Náhodou jsem ráno pekla." usmívala se a podávala mu ho.

"Náhodou, protože holky běžně vstávají od dvě hodiny dřív a pečou než jdou do školy, že jo?" pomyslel si ironicky a nebezpečně přejel talíř pohledem.

"Sladký zrovna nemusím." řekl odmítavě.

"A-aha..." koukla překvapeně. Tohle jí Sakura říct nemohla? Nezapomněla jí popsat detaily jako barvu jeho koberce, ale tohle jí prostě povědět nemohla!

Dívka zbledla a odhodila koláč na psací stůl, jako by Sasukeho každá vteřina v jeho přítomnosti měla zabít.

"Promiň, tak co bys chtěl? Co ti mám přinést?" ptala se rovnou.

"Nemám hlad." zakroutil hlavou a teď už byla opravdu v koncích. Dnešek se vůbec nevyvíjel, jak si plánovala.

"Jak se má do mě zamilovat, když neochutnal co jsem upekla? Kdyby mu to chutnalo, zamiloval by se, ale takhle..." z myšlenek jí vytrhla až cizí ruka na zápěstí, za které jí k sobě Uchiha za moment přitáhl tak, že mu přistála obkročmo na klíně.

Na tváři se mu objevil záhadný úšklebek, který ještě neznala a pak se jeho rty jemně přitiskly na její. Dlouhovláska byl chvíli mírně v šoku, takže nereagovala, až pak zavřela oči a jemně mu polibek opětovala.

"Dobře, zdá se že zamilovaný už je dost..." pomyslela si trochu zmateně, jelikož nevěděla, kdy přesně k tomu došlo a předpokládala, že by to tedy vědět měla. I když k ní nejspíš musel něco cítit už dřív, když jí dal tu kytku.

Ucítila, ruku zajíždět do vlasů a byla čím dál víc nesvá, přesto, že se právě měla cítit jako princezna v pohádce.

"Nesnáším, když žvaní. Všechny jsou stejně dotěrné." pomyslel si Sasuke a druhou ruku jí obtočil kolem boku.

Jakmile se jejich rty na chvíli odpojily, Ino se tázavě zadívala do temně černých očí, než ale stihla znovu promluvit, stočil ji pod sebe a začal znovu líbat.

Teď už se nechtěla na nic ptát. Nakonec Sakura přece jen neměla pravdu, miluje jí a zřejmě jí to až do teď nemohl dát najevo. Právě však došla k další důležité otázce. Kam až chce zajít? Vždyť jsou sami u nich doma, ale jestli couvne mohl by si taky myslet, že ho odmítá...

Nemohla si to užít, když ji neustále hlodaly tahle otázky. Černovlásek na ní všechnu tu nervozitu poznal.

Za chvíli se jemně nadzvedl.

"Už musím jít, bude to naše tajemství." mrkl na ni a vstal. Blondýnka zůstala vyjukaně sedět a ani za ním nešla na chodbu. Byla ráda, že včas přestal, jelikož na nic víc ještě nebyla připravená, ale nechtěla, aby ještě odešel.

"Co to vlastně říkal, tajemství? Já mám tajemství se Sasukem Uchihou?!" pištěla v duchu.

"Nikomu neříkat, no jasně od čeho mám Sakuru..." sáhla okamžitě po mobilním telefonu a začala vytáčet.

Mobil na druhém konci drnčel, ale jako na potvoru ho nikdo nezvedal.



"Haló?" ozvalo se konečně, když už dívka volala asi po jedenácté.

"No to je dost, že to taky zvedneš!" začala hned lamentoval, ale zarazila se při vzpomínce na tu krásnou chvilku.

"Tak poslouchej, musím ti toho hrozně říct! Začnu tím, že teď ode mě Sasuke odešel." usmívala se a představovala si kamarádčin výraz.

"Ehm, co? Uchiha byl u vás doma?" nechápala pořádně jak ho tam dostala i když sejí jevilo několik pravděpodobných možností, jako například půjčený bagr od tatínka během zahradní architektury, teoreticky stačilo s ním počkat před školou a posadit do té nabírací lžíce nějakou pěknou studentku, on už se pak chytí sám.

Když se nad tou myšlenkou tak pozastavila a pokusila se si to představit, musel se smát.

"Čemu se směješ? Jo byl tu a to není to nejlepší! Počkej až ti povím všechno, nevíš co jsme dělali!" škodolibě narážela na nedávnou událost, ze které se její nebohá postel ještě nestihla vzpamatovat.

"Co jste dělali?" Sakuře zamrzla krev v žilách, tohle téma se jí přestávalo líbit, on byl ten poslední, kdo by měl její nejlepší kamarádce motat hlavu.

"No seděl prostě tak na posteli a já k němu přišla, protože-" začala vyprávět dívka, ale byla surově přerušena.

"Zadrž! Jsi si jistá, že mi to chceš říct?" vyjekla růžovovláska na druhém konci.

"Zase tak daleko jsme se nedostali." zavrčela druhá, jelikož jí přešla chuť cokoli povídat.

"Myslím, že spolu chodíme, ale nikomu to neříkej jasné?!" kladla jí na srdce.

"Myslíš?" zeptala se nedůvěřivě zelenoočka.

"No jo, vysvětlím ti to zejtra, zatím se měj." nepočkala ani na odpověď a típla telefon.

Sakura zůstala seděl v křesle jako opařená. Že by se v něm spletla? Pravděpodobnější se jí však zdála úplně jiná možnost. On si s ní jen hraje.

"Ale jestli to myslí vážně?" napadlo ji pošetile a zamyslela se. Proč se tedy cítí tak mizerně, přece by to znamenalo, že od nich obou bude mít konečně pokoj.

Sice to byl poslední člověk na téhle planetě, kterého na ní chtěla vidět přilepeného, ale když budou spokojení, proč ne? To co ji trápilo nakonec přisoudila strachu ze samoty. Přece jen, teď budou nejspíš trávit čas jen spolu a na ni už si ani nevzpomenou. Sasuke bude mít ještě méně času na ten hloupý projekt, ale Ino ji zase pro změnu nebude stále nutit je násilně zbližovat.

Povzdechla si a odložila mobil na stůl. Tohle bude ještě asi zvláštní...



Sasuke vstával se svou obvyklou náladou, takže nebylo divu, že když se hnal chodbou do koupelny, téměř zašlápl nebohého Itachiho.

"Co šílíš?" vyjekl na tornádo, když se kolem něj bezpečně prohnalo a většina zdí zůstala na svém místě.

"Nestíhám, proč už nejsi v kuchyni a nechystáš mi snídani?!" zavrčel mladší a práskl za sebou dveřmi.

"Měl jsem tu nechat do zdí vybourat zkratky." povzdechl si dlouhovlasý, když se coby otrok démona odebíral do kuchyně.

Jen co do kuchyně dorazil i jeho mladší bratr nespokojeně se podíval na tři talíře na lince.

"Zase nás napadli šmoulové?" zamračil se, jelikož Konan v jeho jídelně byla to poslední co toužil vidět.

"Nemohl by si se jednou chovat slušně?" pokáral ho jeho starší bratr.

"To teda nemoh." zvedl druhý nosíček pyšně nahoru a i se snídaní odkráčel.

Když Itachi sám mířil do jídelny, byl trochu překvapený tím, že jeho bratr pečlivě maskovaný dekou na hlavě sedí uprostřed chodby.

"Můžeš mí říct, co tu provádíš?" podíval se na něj zmateně.

"Snídám, s ní vevnitř sedět nebudu. Leda bys ji poslal domů." odpověděl, ale v jeho pozici to neznělo zdaleka tak namyšleně jako obvykle.

"Pak teda nechápu proč sis nesedl o chodbu dál, je tem měkčí koberec." řekl na to spokojeně Itachi a pokračoval majestátním krokem v cestě do jídelny, zatím co Sasuke pomalu rudnul vzteky.



Jestli doufal v nějakou záchranu, byla to škola. V poslední době tam chodil o poznání raději než domů, ale přece jen ani tady by dlouho nevydržel. Cestou po chodbě se mu najednou zamotala hlava. Zastavil a prudce se opřel rukou o zeď.

Teprve nyní si vzpomněl, že vlastně nic moc nejedl, jenže představa toho jak mu Itachi kape taky studenou krev na špagety mu vůbec nedělala dobře. Za chvíli se to všechno srovnalo a jemu otrnulo.

Měl chuť najít si nějakou oběť. Pomalu procházel budovu školy. Teď mu přišlo na mysl, že neví jak tentokrát svou hru zakončí, dřív nebo později přece musí přijít den, kdy odsud konečně vypadne. Co nejdřív musí vymyslet něco zajímavého. Něco co usadí všechny ty holky.

Kousek od kabinetu zmerčil postávat Hinatu. Zamyslel se, tu ještě nikdy neotravoval,tedy jednou v parku,ale ani neví, že to byl on. Vykročil k ní pomalým klidným krokem a nahodil úsměv ala "nejdůležitější osoba na pozemku školy".

"Hinato." usmál se na ní, jak jen mu jeho Uchihovská hrdost dovolovala.

"S-s-asuke?" dívka rychle sklopila pohled do země a když už u ní stál moc blízko, začala rudnout.



Sakura mířila do ředitelny, nahlásit, že Kiba a Shino už zase rozdupali všechny křídy při soutěži kdo první přebarví Leeho kombinézu. To samozřejmě neřekne, jen poví, že se nějak rychle vypotřebovali a požádá o nové.

Lee by totiž jediný, kdo se za celý školní rok normálně neoblékl a stále coural v kombinéze na tělocvik. Ke všemu zářivě zelené barvy s oranžovými puntíky.

Povzdechla si, pořád jí přidělávali práci.

"Taky bych možná měla najít Sasukeho, zeptat se ho na to jak mi Ino volala a taky by mě vážně zajímalo, co pořád dělá." přemýšlela a pak se praštila rukou do čela.

"Proč jsem tak strašně zvědavá?" pokroutila hlavou, ale to co našla pod jeho postelí jí dávalo jasnou odpověď.

Nemusela ani hledat daleko, když před sebou uviděla Uchihu, který téměř dýchal Hinatě do obličeje, celá zbledla.

"Jak jsem si jen mohla myslet, že ten rozmazlený parchant by bral někdy něco vážně?" ječela v duchu sama na sebe.

"Sa-suke j-já bych už m-měla jít." kroutila se dívka, ale on jí nechtěl ustoupit z cesty.

"Co je s tebou?" zvedl ruku, aby jí pohladil po vlasech, jenže tu najednou někdo pevně zachytil.

Zářivě zelené oči plné nenávisti ho probodávali.

"Co si sakra myslíš, že děláš? Nech už ty holky laskavě na pokoji ano?!" vyjekla na něj téměř nepříčetně.

Tmavovláska hned využila příležitosti a ztratila se chlípníkovi z dohledu.

"Proč jsem si sakra myslel, že už mi dáš konečně pokoj?! Nebudu tě poslouchat!" odsekl důležitě černovlásek a vyškubl se jí.

"To bys teda sakra měl, nebo to řeknu Ino!" zkusila Sakura jeho reakci.

Uchiha na ni hodil ironický pohled.

"Proč by mě měla zajímat? Tak bude o slepici míň no." odsekl, aniž by tušil, že růžovovláska ví o všem co se stalo předchozí odpoledne.

"Bez tak nejsem idiot, vím proč za mnou pořád běháš, žárlíš co?" nahodil triumfální výraz odhalení, zatím co Sakura nemohla popadnout dech.

"Jsi snad úplně na hlavu nebo co, že sis od začátku roku nevšiml, že tě nesnáším?" vykulila oči a znovu lapala po dechu jako smysl zbavená.

"Vážně? Přitom bych řekl, že budeš za chvíli moje." upíral zrak přímo do jejích očí, strčil ji na zeď a nebezpečně, sebejistě se přiblížil. Žádná holka nedokáže odolat tomuhle kouzlu.

"V tom případě se radši nedávej na věštění." praštil ho růžovovláska oběma rukama do hrudníku a hnala se pryč jako uragán.

A tak se stalo, že ten den nebylo čím psát na tabuli.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 23. ledna 2014 v 8:52 | Reagovat

opäť super dielik...Itachi mi príde ako nejaké trdlo a sluha Sasukeho čo sa mi neuveriteľne páči.

2 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 14:40 | Reagovat

She lost my umbrella again, so I gave her a piece of my mind about her carelessness.

He’s still in despair and can’t let (it) go. You can’t change anything, so let it go.

3 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 3:55 | Reagovat

Fresh air and exercise will do you good.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama