Nesahej na květy rukama od krve (SasuSaku) - 7 Tajemství

20. října 2013 v 18:17 | SasuKe |  Nesahej na květy rukama od krve



Tajemství



"Vezměte i té slečně, je toho dost." podával starší Uchiha chlapcům talíře.

"Meloun?" podíval se na něj Sasuke ironicky, jako že to musí dělat naschvál, na nechápavý bratrův výraz reagoval tak, že svůj talíř položil zpět na linku, sáhl po slánce a začal ji sypat na meloun.

Když se mu zdálo, že dírky jsou moc malé, odšrouboval vršek a překlopil tam slánku celou, tak že nadělal docela slušný svinčík všude kolem.

Až teď upřel spokojený výraz na Itachiho, kterého jeho chování nijak nevzrušovalo.

"Díky za svačinu, jen jsem ji musel upravit do trochu chutnějšího stavu." řekl s předstíranou vděčností a ironie z něj přímo sršela. Očekával, že sourozence konečně vytočí, za všechny ty dnešní podrazy a přehnanou zdvořilost, kterou trpěl.

"Dobrou chuť a ukliď tady." přejel letmo očima sůl rozsypanou po podlaze a odešel.

Blonďák to jen mlčky pozoroval. Všiml si Sasukeho výrazu, který byl očividně podrážděný, že se mu bratra nepodařilo vtočit, jak si to představoval.

"Pomoz mi najít lopatku a nečum!" napomenul ho hned drze černovlásek, sám se hned začal zmateně rozhlížet po kuchyni.

"Nevíš, kde máte lopatku?" přejel ho druhý nechápavým pohledem.



"Vypadám jako uklízečka?" odsekl Sasuke a začal se nepříliš elegantně plazit pod stůl, v domnění, že právě tam by ji mohl najít. Kam jinak se taky běžně dávají lopatky, že?

"Sasuke?" oslovil ho za tu dobu poprvé jménem. Uchiha zvedl hlavu v očekávání, co mu chce a jen tak tak se vyhnul ráně o stůl.

"Jsi čuně." konstatoval Naruto a očima přejel posolený meloun.



Sakura otevírala jeden šuplík po druhém, ale nacházela jen rozčárané obrázky a další nesmysly. "Foťák? On rád fotí?" zamyslela se, ale vrátila ho zpátky. Otráven se odebrala k šatní skříni a i když si teď připadala vážně hrozně, otevřela ji.

Našla bohatý výběr oblečení mdlých barev, především modré a černé. Zhluboka si povzdechla a pomyslela, že to opravdu nemá cenu. Netušila co denně ten kluk doma dělá, jelikož tu němá nic co by napovídalo, proč ze školy vždy tak záhadně mizí rovnou sem.

Věřila by, že sedí stále jen u notebooku, ale měl snad s kým chatovat, když nechce přátele? Možná tam kde bydlel dřív nějaké měl. Nikdy se ho na to neptala. Jak by taky mohla? Po většinu času se jen hádali, nebyli si nijak blízcí.

Sklonila se ke kleci, aby ještě pomazlila toho chlupáče, Sasuke mu očividně moc pozornosti nevěnoval. Vlastně podle toho jak mluvilo zvířatech ani nečekala, že by doma něco živého strpěl.

Jak se tak skláněla nad klecí, najednou si něčeho všimla. Proč ji to nenapadlo hned? Lidi jako on přece nebudou důležité věci vystavovat na poličky, aby je každý hned viděl.

Sasuke rozhodně nestál o to, aby o něm kdokoli cokoli věděl. Z pod postele vyčuhovala prostorná kartonová krabice. Dívka si k ní okamžitě přiklekla a povytáhla ji ven.

Odklopila víko, aby mohla řádně prozkoumat obsah, neměla představu, co by tam tak mohl mít. Když se konečně podívala dovnitř, první co našla byly fotky. Fotografie místností, spíše pokojů. Některé vypadaly dětské, jiné jako pokoje někde na koleji,jen poloprázdné. Nerozuměla tomu, co to má být?

Jak si je postupně prohlížela, všimla si, že na všech tech fotkách visí nad postelí na zdi nějaký obrázek, nebylo znát co na něm je,ale měl velmi zajímavý starý rám, který upoutal Sakuřinu pozornost. Pořád jí nebyl jasný význam tech fotek,ale byla si jistá, že ta věc ty fotky nějak spojuje.

Rozhlédla se kolem sebe a když zkutečně spatřila na zdi nad postelí stejný rám, téměř se jí zastavil dech.

Zvedla se a šla blíž,aby se podívala co na něm je. Byla to fotografie, dva chlapci na ní museli být bez pochyby Itachi a Sasuke. Sasukemu na ní mohlo být tak nanejvýš sedm. I když to nerada přiznávala, vypadal tam opravdu roztomile.

Všechno to bylo až příliš zvláštní, co měly znamenat ty fotky? Znovu si je pozorně prohlédla. Teď si začala všímat, že fotografie nad postelí nebyla jediná věc, co je spojovala. Na některých to byly plyšové hračky na posteli, jinde batoh pohozený v rohu, stejně jako ho tam mrskl dnes.

Pomalu jí docházelo, že ty fotky by se daly i přibližně seřadit. Jako by byly focené vždy po určité době, v několika uplynulých letech, protože podle toho se obsah pokoje změnil, až ty poslední dvě se naprosto ztotožňovaly s tím nynějším.

"Copak to všechno jsou místa, kde žil?" nechápala, jak se někdo může tak často stěhovat, pokud nemá za rodiče zrovna herce.

Teď se její mysl vrátila k rodičům.

"Kde má Sasuke rodiče? Proč tu s nimi nežijí?" měla trochu obavu o tom přemýšlet, přece jen to, že tu má jejich společnou fotografii muselo něco znamenat a on nebyl ten sentimentální člověk, by si jen tak dával do pokoje šťastné rodinné snímky.

Vrátila se zpět ke krabici, aby zjistila co v ní je dalšího. Našla spoustu obrázků, co patrně kreslil jako dítě, kreslení ho nejspíš bavilo. Moc se nevěnovala jejich obsahu, byly to typické dětské kresby, jen on rád kreslil noční oblohu.

To Sakuru nijak nezaujalo, ona zase ráda jako dítě malovala žížaly. Uklidila věci zpátky a když ji strkala zpět, její ruka o něco zavadila. Vytáhla tmavomodrou špinavou mikinu.

"Že by přece jen pořádek na Narutově úrovni?" pomyslela si. Jenže jen co se podívala blíž, zjistila, že krom hlíny je na ní i krev a peří.

"Co to sakra je?" vykulila oči, ale nebylo pochyb.

Byla to nepochybně jeho mikina, kterou měl na začátku roku několikrát ve škole a vypadala jako po satanistickém rituálu.

Tohle ji trochu vyděsilo, co ten kluk vlastně dělá? Najednou uslyšela blížící se kroky, kdyby jí tu nachytal, asi by si tím nadělala obrovské potíže.

Rychle hodila mikinu zpátky pod postel a vyskočila na nohy. Přesně v té chvíli se otevřely dveře a vešel Itachi.

Dívka překvapená a ještě stále strnulá na něj zůstala nezdvořile zírat.

"Ahoj." usmál se lehce a zavřel za sebou.

"Sakura, že?" zeptal se přátelsky. Dívka zmateně přikývla, nebyl asi jistá, proč sem Sasukeho bratr přišel sám.

"Kluci ještě dole uklízí, hned tu budou. Chtěl jsem si popovídat." vysvětlil.

"Aha, popovídat." polkla na sucho a tvářila se stále tak, že poslouchá ať jí řekne o co jde.

"Vyděsil jsem tě?" poznal starší okamžitě z jejího jednání jak to myslí.

"Ne, já-" trochu se zarazila, co by teď měla říct? Byla zvyklá jednat na přímo.

"Jen je mi jasné, že nepůjde jen tak o obyčejný rozhovor." vypravila ze sebe.

"Dobře, máš pravdu, stejně nemám moc času, než se Sasuke vrátí, takže radši přejdu rovnou k tomu na co se chci zeptat." přikývl Itachi a přešel k ní blíž. Pak jí ukázal na postel, ať si sedne a sám tak učinil.

Růžovovláska si k němu trochu neochotně přisedla.

"Ty a Sasuke, jak spolu vycházíte?" přešel hned černovlasý k věci.

"Ehm," začala opatrně dívka, přece jen to byl jeho bratr. Měla by mu říct, co si o něm doopravdy myslí? Že ho nesnáší od první chvíle, co ho trochu lépe poznala, kdyby bylo na ní, asi už by ho dávno vykopla ze školy, za ty naschvály. Mimo to právě našla pod jeho postelí něco co ji drobet vyvádělo z míry.

"Popravdě... ..prostě spolu máme školní projekt, takže s ním vycházet musím. Teda on je jiného názoru. Řekla bych, potkat se někde jinde,byl by to asi přesně ten člověk kterému bych se vyhla." vysvětlila co nejzdvořileji to šlo a pak pohled od země odlepila a upnula na Itachiho. Ten se sotva znatelně zasmál, což ji udivilo.

"Takže si se s ním nepokoušela spřátelit?" zeptal se ještě.

"Neřekla bych, že nepokoušela, spíš mi dal jasně najevo, že o to nestojí. On stojí pouze o lidi co ho obdivují a skáčou mu k nohoum. Budeš mě za to asi nesnášet, ale myslím, že on si zkutečně váží jen sám sebe a každým kolem opovrhuje, takže mi dva bychom jen stěží mohli být přáteli." vysvětlila dívka.

"Zdá se, že ho znáš dost dobře." odpověděl jí černovlasý tak, jak rozhodně nečekala.

"To o co tě teď požádám bude trochu zvláštní, ale zkus to prosím zvážit," upřel na ni vážný pohled "jsi totiž velice všímavá mladá dívka. No řekněme, že si mého bratra celkem vystihla. Bohužel vím celkem přesně jak se chová k lidem, ale i když už jsem tomu moc nevěřil, myslím, že musí existovat něco co ho změní." řekl a odmlčel se,

"Možná, ale pořád nechápu, jak to souvisí se mnou. Těžko dá na moje rady, nesnáší mě." odpověděla růžovovláska.

"No prostě řekněme, že si myslím, že máš na něj dobrý vliv. Podle toho co říkal, mu nejspíš obracíš život naruby, ale i tak si tady, což je samo osobě dost zvláštní. Je to několik let, kdy si nepřivedl ze školy domů žádné kamarády. Jen tě chci prostě požádat, abys s ním zkusila trávit trochu víc času." vyřkl konečně co měl na srdci.

Sakura na něj zůstala dost zmateně zírat.

"Jenže my dva spolu nemáme o čem mluvit, já se ráda bavím, když mám volno a on by se neusmál, ani kdyby na něj mířili pistolí." zakroutila vzdorovitě hlavou.

"To sem si taky myslel a pak jsem ho viděl se smát jako šíleného, když si se na něj ve škole nejspíš zlobila. Moc mi toho bohužel neřekl." vysvětlil k jejímu překvapení Itachi.

To už se na chodbě ozvaly kroky dvou příchozích.

"On že se smál?" pomyslela si dívka, jelikož tohle nechtěla už uvěřit ani jemu.

Představa smějícího se Sasukeho se zkrátka vytvořit nedala, ba i každý sebemenší úsměv na jeho tváři se okamžitě změnil ve vítězný úšklebek.

"No promiň, teď bych se měl ztratit." mrkl na ni a zmizel do koupelny.



"Tam ho Sasuke přece najde, ne?" nechápala dívka, ale přemýšlet o tom neměla moc času, jelikož dveře se rozlétly a dovnitř napochodoval Uchiha s modrým šrámem na tváři kus pod okem.

Mrskl svůj talíř na stůl bez úmyslu se ho dnes ještě dotknout a hodil na dívku vzteklý pohled, jakoby vše byla jen a jen její chyba.

"Neni tu Itachi? Myslel sem, že slyším hlasy?" přeměřil si ji podezřívavě.

"Povídala jsem si s morčetem." odpověděla nakonec i když chvíli zvažovala, zda-li mu má lhát.

Sasuke samozřejmě instinktivně musel do koupelny hned nahlédnout. Zelenoočka mu nervózně koukla přes rameno, ale když zjistila, že jsou tam druhé dveře vedoucí přímo z chodby oddechla si.

"Co se ti stalo?" zeptala se pak s ohledem na jeho tvář.

"Hledal lopatku." zasmál se Naruto.

"Ty sklapni." spražil ho ponížený Uchiha, vrazi Sakuře druhý talíř a posadil se na postel.

"Nepůjdeš si na to dát make-up?" ryl vesele dál blonďáček.

"Jestli chceš, udělám ti taky takovej a můžeš se make-upovat celej den!" zavrčel černovlasý, jelikož už jich měl tak akorát.

"Tssse, musim na záchod." odkráčel modrooký.

"Ty nebudeš jíst?" zeptala se Sakura, když dožvýkávala svůj kousek melounu.

"Ne." odsekl mladík, ale vzápětí dostal nápad hodný satana. Otočný ještě zády se zašklebil, pak sáhl po talíři, na kterém se už sůl na melounu hezky rozpustila a otočil se s ním k dívce.

"Nemám chuť, ale je toho škoda, když se s tím brácha dělal, tak jestli ho chceš?" hodil na ni jeden za svých pohrdavých pohledů, aby nebyl příliš nápadný.

"Vážně?" zeptala se trochu ostýchavě Sakura i když měla chuť.

"Hm, tak chceš to nebo ne?" otázal se nevrle a v duchu už viděl, že má vyhráno.

Růžovovláska sáhla po melounu a zakousla se do něj. Během ani ne pár vteřin pocítila v ústech nechutnou hořkost, vzhledem k množství soli, kterým jej posypal. Vše co měla momentálně na jazyku prudce vyplivla a rozkašlala se.

On tam jen tak stál s cukajícím koutkem a rukama založenýma na hrudi a sledoval to divadlo. Pomsta za tohle její několika týdenní mučení byla doslova hořká. Když Sakura konečně přestala zoufale kašlat, vrhla na něj nebezpečný pohled.

"Co to sakra bylo?!" vydala ze sebe, když ještě lapala po dechu.

"Ponaučení, aby si se ke mně příště už nepřibližovala, čím víc si budeš dovolovat o to víc to může bolet a jednou se spálíš." ušklíbl se. Právě v té chvilce vyšel z koupelny Naruto.

Nechápal ani za mák pohledy, které si ty dva vyměňovali. Přibližný obraz toho co se stalo se mu v hlavě vytvořil až po té, co Sakura vyplivla zbytek melounu přímo na Uchihovu drahou postel a ten ji se zaúpěním odstrčil.

"Co to sakra děláš?" vyjekl, přesto že zbytek válející se na podlaze mu nevadil.

"Třeba tě to odnaučí těm blbejm vtipům! Jdeme Naruto!" chytila blonďáčka za mikinu a vlekla ho ke dveřím.

"Ale já ještě nedojedl..." bránil se.

"Už nemáš hlad!" utnula to dívka a vyletěla ze dveří.

"Seš zrůdička bráško." nakoukl do pokoje z chodby všudypřítomný Itachi.

"Já? Koledovala si..." odsekl však celkem spokojený Sasuke a pak se zadíval na zaneřáděný pokoj.

"Převleč mi postel a ukliď to tu, jestli nechceš abych si rozbil hlavu při hledání hadru na podlahu!" řekl mladší z bratrů výhružně, přehodil si přes rameno župan a odkráčel do koupelny.

"Možná by se ti rozsvítilo." reagoval tiše starší.

"Říkáš něco?" vystrčil znovu hlavu Sasuke.

"Aby sis nezapomněl rozsvítit." odpověděl klidně jeho bratr a začal svlékal prostěradlo z postele.

"Vypadám jako idiot?" zakroutil nevěřícně hlavou a praštil za sebou dveřmi, aniž by nejprve stiskl vypínač a za okamžik už se ozvala slušná rána a tiché nenávistné vrčení.

"Zdání může klamat." řekl potichu dlouhovlasý sám pro sebe.



"Imbecil." vztekala se růžovovaláska cestou domů.

"Tak už se uklidni!" dal jí Naruto ruku kolem ramen, ale ona ho prudce odstrčila a přidala na rychlosti.

"Já se mám uklidnit? Jak asi? Jak sakra může mít jeho bratr pocit, že bych s tím zmetkem mohla vydržet?! Jediný odpoledne s nim mě skoro zabilo! Nesnáším ho! Nenávidím to nafoukaný hovado! Jako by celej svět patřil jenom jemu! Nevím, proč má Itachi pocit právě já to dokážu tomu rozmazlenci dostat z hlavy?! Tím že s ním budu trávit víc času maximálně jeden z nás brzo přijde o nervy a ta nefrněná hromádka slizu nejspíš vydrží hodně. Nikdy si nepřizná, že né všechno může mít a já mám lepší práci, než se s ním zahazovat." křičela v duchu.

"Vzdáš to už přece ne?" podíval se na ni tázavě modrýma očima, jelikož už nechtěl dál riskovat přítomnost toho šílence.

Jenže vzdát se proti někomu takovému, bylo pro Sakuru víc než ponižující.

"Ne, ten projekt prostě dokončíme všichni." řekla rázně.

V tuhle chvíli jí hlavě vrtala ještě jedna nevyjasněná otázka, se kterou to pro ni byl ještě mnohem větší problém nechat být.

"Co byly ty věci v jeho pokoji? Co to všechno znamená?" nyní si už byla naprosto jistá, že s tím klukem opravdu není něco v pořádku. Od první chvíle na ni působil divně. Děsivý pohled, nic neříkající tvář jako bez emocí. Stále je sám a chodí rovnou domů. Proč? Nenašla nic, co by naznačovalo, co doma každý den dělá.

Navíc kdo schovával pod postelí zkrvavené oblečení? Chvíli si nebyla jistá, jestli chce tohle sama vědět, jestli chce znát tajemství Uchihy Sasukeho. Bohužel byla až příliš zaujatá tím vším kolem něj.

Sama sobě měla na okamžik chuť slušně nafackovat, když si uvědomila, že se o něj vlastně zajímá. "Proč se starám o toho blba?" praštila se pomyslně do čela a víc už se na to snažila nemyslet.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 23. ledna 2014 v 8:23 | Reagovat

Bombový dielik veľmi si ma ním pobavil. :-D

2 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 15:59 | Reagovat

He knows this town from A to Z.

Learn this poem by heart for tomorrow.

3 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 20:24 | Reagovat

His name is on the tip of my tongue.
Calm down.

4 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 12:47 | Reagovat

She got lost in the old part of town.

5 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 20:23 | Reagovat

For the time being, this house is all right for us.

6 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 16. července 2017 v 10:17 | Reagovat

Hurry up, it’s time to go.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama