Nesahej na květy rukama od krve (SasuSaku) - 6 Změna strategie

20. října 2013 v 17:56 | SasuKe |  Nesahej na květy rukama od krve


Změna strategie

"Sasuke, otevři ty dveře!" ozývalo se z chodby, zatím co uvnitř pokoje seděl nafouknutý rozmazlený hajzlík a dělal se důležitým.
"Chovej se sakra trochu dospěle!" povzdechl si Itachi a pokračoval v přemlouvání.
"Ani mě nehne. Jestli se mnou chceš mluvit, tak se s ní musíš rozejít." zvedl nosánek nahoru, přesto, že ho bratr nemohl vidět.
"To snad není možný..." povzdechl si dlouhovlasý a přesto, že nenáviděl násilí, v posledních dnech už měl těchhle naschválů dost. Vykopl dveře a za hlasitého rachotu a praskání dřeva vešel dovnitř.
Jeho drahý sourozenec zůstal sedět a zírat s otevřenou pusou, jako po ráně palicí, kterou by mimochodem taky potřeboval.
"Mohl bys mi vysvětlit..." starší se rozhlédl po pokoji, kde se válela povalená židle, polštáře, oblečení a dalších několik věcí, které se bál analyzovat v takovém množství, že se pod nim klec s morčetem dala dohledat jen podle neutichajícího jekotu.


Sasuke ještě stále nemohl uvěřit, že mu bratr jen tak vrazil do pokoje, takže stále mlčel, do chvíle, kdy jeho uši neupoutalo jméno té šmoulí potvory, co mu obracela život.
"Poslechni, Konan ti nic neudělala, nemáš důvod se tu zamykat, pokaždé, když se u nás ukáže." napomenul ho celkem klidným a smířlivým tónem Itachi.
"Ne? To kvůli ní nechceš odjet! Navíc je tu každou chvíli! Pomalu by si sem mohla začít tahat hadry, ne?!" rozhodil vztekle rukama mladší.
"Měl bys možná pochopit, že mám Konan rád, nevím, proč ti to tolik vadí?" zvedl jedno obočí, přesto že tušil, že Sasukeho pocit méněcennosti pramení z nedostatku pozornosti, které přivykl. Přece jen, od doby kdy se dal dohromady s tou dívkou, se ho neptal kam jde a kdy se vrátí pokaždé, jak se jen přiblížil dveřím.
"Chceš říct, že je tvoje holka a co dál? Bude s náma za chvíli bydlet? Budu už i doma muset skrývat že jsem upír? Došlo ti někdy proč chodím ze školy rovnou domů?! Od teď bych si měl možná postavit na zahradě kůlnu! Nebo si vyrobím šnečí domeček a zalezu do ně pokaždé, když jí na chodbě potkám!" prskal psychicky labilní jedinec, objímající poslední polštář co ještě nezahodil. "Myslíš ulitu?" uchechtl se Itachi, když viděl, jak je rozčilený.
"Nedělej chytrýho!" zavrčela jeho mladší vzteklá kopie a otočila se k němu zády.
"Poslechni Sasuke, ona se sem přece ještě nestěhuje, tohle všechno budeme řešit, až na to přijde čas. Mimo to, kdybych to s ní myslel tak vážně, nejspíš bych to před ní už netajil. Já přece taky nehodlám schovávat krev pod postelí." zažertoval, ale mladíkovi před ním to ani trochu vtipné nepřipadalo.
"Štveš mě!" zavrčel a rezignovaně si lehl na záda.
"To vím... Jestli se chceš den co den válet v posteli, zůstaneš takhle bílý pořád." změnil raději téma starší Uchiha.
"Mám se celkem rád a teď pokud už nic nechceš zmiz." zavrčel.
Odpovědí mu byly tiché kroky.
"A zavírej za sebou dv..." chtěl mu vynadat, když neslyšel cvaknutí, ale vzápětí si uvědomil, že teď už vlastně žádné dveře nemá.
"Musí se to zpravit." zabrblal si pro sebe.

"Já se teda ode dneška parku hodlám striktně vyhýbat!" prohlásila Tenten.
"Ino byl to určitě jen hloupý vtip." chlácholila ji zelenoočka.
"Ty si neslyšela o to přepadení?" vykulila na ni brunetka své oříškové oči překvapením.
"Hinatině?" svraštila Sakura nechápavě obočí.
"Ne, nějakou ženskou tam skoro zabili!" zalapala Karin po dechu.
"Kam chodíte na ty drby?" zakroutila hlavou.
"Tsss, já tě varovala." myslela si o tom Tenten svoje.
Sakura to nechtěla poslouchat, jelikož jim moc nevěřila, zejména Karin měla sklony ze všeho dělat aféru i když o napadení nějaké ženy se psalo v novinách.
Raději se šla protáhnout na chodbu než zase začne hodina, už tak byla celá dřevěná. Netrvalo dlouho a zpozorovala v posledních dnech na chodbě často viditelný úkaz. Známý černovlásek stál v jednom z rohů chodby a jako obvykle mu dělala společnost jedna z dívek. Pro tentokrát byla tou šťastnou Temari.
"Jen počkej ty hade." pomyslela si dívka a jistým krokem šelmy na lovu zamířila rovnou k němu.
"Ahoj Sasuke!" ušklíbla se. S očekáváním téměř jisté pohromy otočil hlavu.
"Nazdar, co zase?" upnul k ní své temně černé oči.
"Nic jen jsem si říkala, nečeká už na tebe Ino?" zamrkala, ale nepustila ho ke slovu "Nebo si se s Tenten ještě nerozešel?" pokračovala a Temari na ni zmateně koukala.
"Co to meleš?" zamračil se a hodlal se jí co nejrychleji zbavit.
"No myslela jsem, že už s Tenten spolu nejste, podle toho jako VÁS Ino stále mluvila, ale koukám už sis sehnal náhradu? Nebo si necháš Temari na příští týden? Jé promiň! Já tě tu zpovídám a tobě zatím běží zábava..." usmála se nevinně.
"Jaká pak zábava?" upravila se blondýna a jako páv odkráčela hezky rychle pryč.
"Mohla bys mi přestat neustále kazit všechno co dělám?" zasyčel.
"Hm, no pokud ty přestaneš kazit mou snahu na dokončení školního projektu..." usmála se ďábelsky.
Právě v tu chvíli už černovláskovi povolily nervy. Byla pro něj jako pijavice neustále vysávající veškerou sílu. Zabíjel ho jen pohled do těch vzpurných, zářivě zelených očí.
"Fajn, ale uděláme to u mě, nehodlám s váma nikde tvrdnout, jasný?" rezignoval po několika týdnech její perné práce.
"Co si říkal?" zeptala se Sakura i když to v tu chvíli mohlo vypadat jako úmyslná provokace, ona si jen zkrátka nebyla jistá, jestli opravdu dobře slyší.
"Zejtra po škole a teď mě přestaň otravovat." odstrčil ji s nezkutečnou úlevou, že snad konečně dojde jeho život klidu. Pravděpodobně vycházel z předpokladu, že jí dá několik úchvatných nápadů hodných Uchihovské inteligence a tím to pro něj skončí.

"Co se stalo?" koukala překvapeně blondýnka, když se její nejlepší kamarádka donesla do třídy jako obláček vznášející se spokojenosti a spokojeně zaplula do lavice.
"No vypadá to,že první kolo jsem vyhrála." usmívala se spokojeně. Ino si stále nebyla jistá o čem mluví.
"Jako první kolo čeho?" přejela ji zmateným pohledem, aby si to ujasnila.
"No zítra mě jeho výsost pozvala k sobě domů k audienci." vysvětlila tak, že nebylo pochyb o čem mluví, pouze Ino šla do mdlob.
"Jako-jako že t-ty půjdeš k němu domů?" vykulila oči.
Sakura si ji trochu nechápavě prohlédla. Vůbec ji to nijak nevzrušovalo, přece jen by toho kluka mnohem raději uškrtila, než s ním o něčem mluvit, jen to nezkutečné úsilí, které se neustále snažila vynaložit, aby ho k tomu dokopala.
"Budeš sedět v jeho pokoji? Na jeho posteli? Když půjdeš na záchod, uvidíš jeho koupelnu?" začala hlasitě vydechovat a srdce jí bušilo jako o život. Sakura se při poslední větě zatvářila dost znechuceně.
"Předpokládám, že budeme sedět na židlích nebo křesle, nejspíš někde v obýváku a návštěvu jeho koupelny neplánuju, ale pokud tě to tak rozrušuje, můžu ho požádat, abychom to šli řešit do sklepa." odpověděla růžovovláska.
"Ne!" vyhrkla na ni její spolusedící a prudce ji k sobě přitáhla za tričko.
"Chci abys mi to všechno popsala, do posledního detailu! Chci vědět jak voní jeho prostěradlo!" chrlila na ni požadavky.
"Si fetišistka? Nebudu mu očuchávat prostěradlo!" odstrčila ji od sebe Sakura a měla co dělat, aby udržela žaludek na svém místě jen z té představy.
"Ale Sakuro, až budeš u něj, musíš mi zjistit co má rád!"upřela na ni prosebný pohled blondýnka.
"Mám se mu hrabat ve věcech?" vykulila překvapeně oči její nejlepší kamarádka.
"Vyjímečně! Kvůli mě!" nepřestávala naléhat a zelenoočce bylo už teď jasné, že toho slibu bude brzo litovat.

"Už jsi doma Sasu?" zareagoval Itachi z knihovny, když se ozvala prudká rána dveřmi, jak s nimi uměl říznout pouze jeho mladší bratr a následně rázný dusot.
"Hmm..." zavrčel a mířil do kuchyně.
"Už máš opravené dveře." přišel za ním s milým úsměvem dlouhovlásek.
"Hmm..." ozvalo se snad ještě nevrleji, pokud to vůbec bylo možné, mladík vyndal z ledničky několik rajčat a začal se přehrabovat v šuplíku, aby našel nůž.
"Stalo se něco?" zeptal se starostlivě starší z bratrů.
"Hmm!" zněl už Sasuke jako zaseknutý film.
"A povíš mi to?" čišela z hlasu jeho sourozence mírná ironie.
"Nic. Jen mi zejtra tady moc neoxiduj, přijde sem spolužačka." vyhnul se záměrně slovům typu: kamarádka, přítelkyně, či jakémukoli jinému označení, které by napovídalo, že si ji snad nějak oblíbil.
Itachi nejprve nevěřícně zamrkal a pak se sám pro sebe musel jemně usmát, dokud byl Sasuke otočený zády a nemohl ho vidět.
"Ta o které si minule mluvil?" zeptal se zvědavě.
"Ať tě ani nenapadne se jí vůbec ukazovat, zalez si do nějaký části baráku, kde tě celej den neuvidíme i když se nezdrží dlouho... ..snad." zašeptal poslední slovo téměř neslyšně a přešel bratrovu otázku.
"Klid, budu v práci." upokojil ho Itachi a odebral se zpět do knihovny.

Sasuke odešel ze třídy jako obvykle první a teď stál před školou a nervozně počítal vteřiny, upřímně doufala, že ta potvora zapomene, neměl nejmenší chuť s ní cokoli podnikat. Jeho prosby bohužel nebyly vyslyšeny a za nějakou chvíli už se ze školní budovy vynořila růžovovláska s výrazem naprostého vítěze, který právě znehodnotil všechny války v historii v závěsu s blonďáčkem.
"Sakra, na toho pitomce jsem úplně zapomněl." pomyslel si pro sebe.
"Sasuke! Takže můžeme vyrazit?" zeptala se s úsměvem jako obvykle, zatím co Naruto ani nepozdravil.
"Auto stojí tamhle." ukázal na svou očividně velmi "levnou" limuzínu.
"Pojedeme tímhle?" podivila se dívka, jelikož nikdy v ničem podobném neseděla.
"Můžeš se plazit po břiše jestli chceš." odpověděl, jako by to považoval za zcela vážný solidní návrh.
"Nejsme všichni nechutní jako ty." odsekl Naruto.
Druhý z chlapců jen nebezpečně přimhouřil oči, už teď mě chuť vrazit mu pěstí a blonďáček jeho pocit naprosto opětoval.
Pak mlčky vyrazili k autu. Šofér vylezl a otevřel Sasukemu dveře jako obvykle. Ten ani nenechal Sakuru nastoupit první, jak bylo slušností, ale rovnou sebou praštil na sedačku. Zbylí dva za ním opatrně vlezli dovnitř. Odtud se auto zdálo snad ještě větší než z venku.

Jakmile dorazili před obrovské sídlo, děvče zalapalo po dechu, považovala ho za boháče, ale ne za miliardáře. Teď jí bylo od pohledu naprosto jasné, na co je zvyklý.
"Budeme tu stát a čumět, nebo jdeme dovnitř?" zeptal se mladý pán domu, jak nejzdvořileji dovedl.
"Ty dveře jsou hnusný." neodpustil si modrooký, když vcházeli.
"Smutné, že bych stále strávil zbytek života v jejich přítomnosti raději než ve tvé." oplácel mu Sasuke to drzost před školou s úšklebkem.
Jen co si začali zouvat boty, zaslechl Uchiha nepříjemné zvuky.
"Sasuke, jsi dnes doma brzo." ozval se jemu nepříjemně známý hlas, ale aby se ujistil, trhl v té chvíli hlavou, jako by ho nakopli.
"Neříkal si, že si v práci?" procedil mezi zuby.
"Náhodou jsme zrovna dneska dostali volno,není to skvělé?" usmál se jemně Itachi.
"Znám ty tvoje náhody." zamračil se druhý a v duchu přísahal, že jestli ještě někdy někdo bude muset vejít do jeho domu, jemu o tom rozhodně za žádnou cenu už neřekne.
Sakura sledovala muže kousek před nimi,kterému jako by Sasuke z oka vypadl. Na rozdíl od něj, měl však minimálně jednu kladnou vlastnost - slušné chování.
"Nepředstavíš nás?" šťouchl do černovláska jeho bratr a on měl nutkání mu vší silou dupnout na nohu. Místo toho se však mile usmál a otočil na dva příchozí.
"Ale jistě. Tohle je můj starší bratr Itachi." ukázal si přes rameno, "Tady to je Haruno Sakura, má osobní pijavice a kazič zábavy." ušklíbl se, "A tohle je nějak blbec co s náma chodí do třídy." završil to.
Nebýt v jeho vlastním domě, Naruto by se na něj vrhl a už by znovu oba leželi na zemi.
"Sasu ty se chováš hrozně." zatvářil se rádoby ztrápeně Itachi a dal mu symbolický pohlavek, po kterém se mu dostalo jen vražedného pohledu.
"Nebudu vás tedy rušit, jistě máte plno zábavy." usmál se na ně mile a zamířil po chodbě zpět odkud přišel.
"Úkol do školy Itachi! Úkol!!!" křičel za ním Sasuke a pak se dopáleně otočil na ty dva.
"Nahoru." byl jediný pokyn který vydal a sám rázným krokem vyšlapal obří schodiště.

"Obyčejně bych vás zavedl do obývacího pokoje, či místnosti pro návštěvy, ale jelikož by hrozilo jisté riziko, že se tam z nenadání objeví můj drahý bratříček, udělám raději vyjímku a budete se muset spokojit s mým pokojem." oznámil jim cestou po obrovském sídle, schválně to po chodbách vzal oklikou, aby se jim zdálo ještě alespoň jednou tak velké, než zkutečně bylo.
Po tom si Sakura vzpomněla na proslov své kamarádky, která měla nakonec pravdu, ale ani tak ji představa Uchihova pokoje nijak nevzrušovala. U Naruta byla mnohokrát a věděla, jak vypadají klučičí pokoje.
Tedy až na ten Sasukeho. Zůstala trochu překvapená, když zjistila, že tam má nejspíše větší pořádek než ona sama.
"Ten pokoj je jak pro holku." začal okamžitě rýt Naruto, aby ho v Sakuřiných očích co nejvíc potopil.
Nepříjemně vražedné ticho prolomilo až zavřískání čtyřnohého tvora.
"Ta obluda, že já ji už dávno nevysál!" pomyslel si černovlásek, ale nahlas raději nic neřekl.
"Ty máš morčátko?" hrnula se dívka hned ke kleci, aby drobečka podrbala.
"Očividně." odpověděl Uchiha otráveně a mrskl školní batoh do rohu pokoje.
"Jak pak se jmenuje?" dívala se na něj za celou tu dobu co se hádali snad poprvé opravdu mile, aniž by se za tím skrýval nějaký útok.
"Když ho Itachi přitáh, říkal mu tušim Oříšek - stupidní jméno, pro stupidního tvora." odsekl a sedl si na postel s notebookem na klíně, zatím co Naruto seděl uraženě opřený o dveře a Sakura mazlila chlupáčka.
"Nebuď na něj tak ošklivý!" zamračila se.
"Co to teda máme dělat?" přesměroval Sauske řeč k důvodu, proč ty dvě ropuchy momentálně dřepí s jeho pokoji a vydýchávají mu vzduch.
"Jasně škola." usmála se dívka.

Několik hodin strávili hádkami nad tím, jaký nápad přednesou. Sasukemu to bylo vcelku jedno, chtěl se jich jen zbavit, Naruto navrhoval samé nesmysly a růžovovláska stále jen vše zavrhovala, doku nepřišli na zkutečně zajímavý nápad.
"Divadlo." navrhla Sakura. Poprvé za to odpoledne, se oba chlapci zatvářili naprosto stejně znechuceně a prohlásili, že je to nesmysl.
Její přesvědčovací schopnosti však sahaly daleko za hranici lidskosti, jak už se Sasuke stihl přesvědčit, takže nakonec oba raději souhlasili.
Konečně si černovlásek oddechl, bylo to za ním. To by však nesměl na jeho dveře zaklepat ďábel v podobě staršího bratra.
"Připravil jsem vám svačinku, můžete si to vzít sem, ale pojďte mi to pomoct odnést." kývl na Sasukeho.
"Mazej s ním Naruto!" popostrčila ho dívka, jelikož zůstat v pokoji sama, bylo přesně to co potřebovala, aby měla pokoj od své trhlé kamarádky. Musela jen najít jednu jedinou věc, kterou má rád.
Jen co se zaklaply dveře vstala. Jeho pokoj oněm nenaznačoval vůbec nic, nezbyde jí nic jiného, než mu opravdu prohlédnout věci.
Zhluboka si povzdechla a zamířila k šuplíkům ve stole.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 28. listopadu 2013 v 15:55 | Reagovat

opäť skvelí dielik..som zvedavá či a čo nájde v šuplíku.

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 28. listopadu 2013 v 15:56 | Reagovat

Tak,že blog.cz ešte stále nefunguje,keď,že  prvý komentár sa neukázal.

3 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 15:04 | Reagovat

I’m up to my ears in work.

I can’t put up with your bad work!

4 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 11:34 | Reagovat

The police broke into the robber’s house.

5 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 4:07 | Reagovat

He often tries to pick a fight with me.

6 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 18:59 | Reagovat

All of a sudden, he refused to pay.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama