Nesahej na květy rukama od krve (SasuSaku) - 3 Nechoď v noci sama ven

20. října 2013 v 17:40 | SasuKe |  Nesahej na květy rukama od krve




Nechoď v noci sama ven


"Hahahaha! Áhahaha!" Dusil se Sasuke neskrývaně v záchvatech smíchu cestou autem.
Bratr na něj dost zmateně koukal. V životě ho nezažil se takhle smát, ani předtím, než přišli o rodiče. Vždycky, ať už měl sebevětší radost, z čehokoli co udělal, zůstával chladný, nanejvýš se spokojeně šklebil. Tohle byla rána, hlasitě se smějící Sasuke vedle něj na sedačce.
Okamžitě uvažoval, zda-li je možné, že už se vybourali a teď je v ráji, ale raději se dál snažil soustředit pozornost na cestu.
"Co se stalo?" Zeptal se poněkud zmateně.
"Já jen... ..já..." snažil se odpovědět mladší Uchiha mezi záchvaty smíchu, "zbožňuju ten její výraz, když se mě snaží donutit ke spolupráci," vyhrkl, než ho zavalila další vlna nezkrotného hlasitého smíchu.
"Máš novou kamarádku?" usmál se spokojeně Itachi, jelikož měl pocit, že se právě stalo něco v co už ani nedoufal.
V tu chvíli jako na povel mladík zmlkl, zbledl, na okamžik snad i maličko zezelenal a pak se podíval už celkem klidně na bratra.

"Já přece nemůžu mít kamarády, ani kdybych chtěl a ty to moc dobře víš," odpověděl, byl to zase ten ledový Uchiha jako dřív.
Itachi chvíli přemýšlel, co je ona dotyčná zač, že v jeho mladším bratříčkovi probudila jeho pečlivě skrývané emoce, které podle vlastních slov neměl, ale z přemýšlení ho vytrhl hlas jeho spolujezdce.
"Hele nevim nad čim dumáš, ale kámoši fakt nebudem. Ta holka je protivná, otravná a hlavně postrach všech normálně smýšlejících lidí. Má pocit, že mě donutí pomáhat jí s projektem. Vlastně myslim, že nejspíš neumí jednat s klukama, jinak by jí muselo dojít, že takový chování dost odrazuje," vysvětlil mu své mínění o Sakuře a jejím přístupu k jeho egu.
"Tak normálně smýšlející," říkal si jeho bratr v duchu a pro jistotu to více nekomentoval.

"Ten pitomec!" Ulevila si růžovovláska.
"Sakuro, proč ho nemáš ráda? Vždyť je tak milej," zeptala se posmutněle její nejlepší kamarádka.
"Ino si slepá? Je to nezodpovědnej, namyšlenej, sobeckej zmetek, co kašle na lidi kolem sebe!" Vyjela nepřátelsky.
"Když to říkáš takhle, zní to jako by byl špatný..." Fňukala blondýna.
"Ty nejsi zamilovaná, ale zabedněná!" Zakroutila nevěřícně hlavou Sakura.
"Není to tak, že žárlíš, Saky?" Mrkla na ni Tenten.
"Posloucháte mě?" Rozhodila zoufale rukama, zjevně žádné z dívek nedocházelo, že ho opravdu nesnáší.
"Nesnáším ho a nechci s ním nic mít!" rozčílila se, pak přidala do kroku, aby jí holky nestačily.
"Nebojíš se, že ti ho přebere?" Rýpala brunetka, protože vidět rozzuřenou růžovku vždycky stálo za to.
"Asi si šlapeš vážně na uši, ona ho nenávidí, což je naprosto hrozné. Moje nejlepší kamarádka a kluk kterého miluju se nesnáší! Co mám dělat?" Začala dramatizovat Ino, takže hnědovláska se raději také ztratila.

Kolem jedenácté večer, se Sasuke probudil. Necítil se moc dobře. Byla mu zima a žaludek ho pěkně bolel.
Jak měl ve zvyku, když nastaly tahle situace, dotrmácel se za bratrem. Před dveřmi se co nejvíc narovnal a s podrážděným výrazem který nasadil, vtrhl dovnitř.
"Je mi blbě, mám zimnici, hlad a nemůžu spát i když bych chtěl!" Oznámil s očekáváním nápravy svého žalostného stavu.
Okamžitě ale zjistil, že jeho bratr není doma. Postel byla prázdná a pečlivě ustlaná a závěsy na okně roztažené. Až teď si vzpomněl, že hledaný je v práci.
"Zatracený Itachi!" Zaklel a zas mířil pryč.
Věděl, že na tohle mu nebude stačit si lehnout, zničeně se vydal dolů po obřím schodišti vedoucím do přízemí.
"Dneska mám po příjemně stráveném výletě, co jsem si vymyslel, můžu zase hezky zapomenout. A jestli na sebe nezačnu konečně dávat pozor, tohle jednou špatně skončí, co mám teď asi sám dělat, když sotva stojím na nohou a klepu se jak osika?" Myslel si. Když šel chodbou, oblékl si jeden z kabátů, protože měl pocit, že jinak nejspíš zmrzne.
Ino mezitím ve svém pokoji vymalovaném blankytně modrou nemohla spát, stále myslela na na jeho kouzelné oči, jemné rty, a všechno to co na něm bylo tak zvláštní.
Na rozdíl od Sakury, jí se to líbilo, vlastně skoro všem dívkám, toho se trochu obávala. Přála si s ním konečně začít chodit. Jak se asi budou tvářit, když jim ho vyfoukne?

Sice uběhlo několik dnů, ale Sakura to nevzdávala. Pořád byla odhodlaná přinutit toho flákače ke spolupráci. Mladý Uchiha si jako už tradičně hověl ve své lavici obklopen davem krásných dívek a Karin.
"Mohli bysme všichni někam jít ne?" Navrhovala Temari, která byla z dívek nejodvážnější.
"Skvělý nápad," pokyvovala hlavou brunetka.
"Půjdeš s námi Sasí?" Koukala prosebně Karin.
"Nikam se mi nechce," zatvářil se černovlásek, jako že neví, zda se rozhoupat. Na zdrobněliny si dvakrát nepotrpěl, ale nechtěl je hned poslat do háje.
"Ale, nenech se prosit!" Žadonila Tenten.
"Musíme jít všichni. Půjdeš taky ne Hinato?" Zavolala na dívku, která se držela stranou.
"Já-já se musím sem v-večer vrátit na hodinu klavíru," vypravila ze sebe a nervózně si namotávala vlasy na prst. Byla od pohledu celá roztřesená a nervózní.
"I kdyby ne, ani tak by nikam nešla," ozval se z druhého konce třídy pro jistotu její bratránek a hlídací pes Neji.
"Tak co Sasí?" Zakňourala rudovláska znovu, protože si jednoduše nechtěla dát pokoj.
Než stihl namítnout něco, aby se ztratila nebo souhlasit, přerušilo je jisté růžové tornádo.
"Musíme si promluvit!" Vyštěkla Sakura a už ho za rukáv mikiny tahala, aby vstal.
"Nesahej," vyškubl se jí a vyčerpaně nebo spíš znuděně se postavil, aby ji následoval.
"Tak ho nech!" začala si stěžovat Temari, když viděla, že jim odvádí jediný zajímavý objekt v dohledu.
"Jo, děláš jako byste ty a Naruto nemo-" chtěla něco namítat brunetka, ale byla surově přerušena.
"Sklapni Tenten, to se tě netýká," odsekla dívka a s Uchihou v závěsu mířila na chodbu, kde mu to hodlala pěkně vytmavit.
"Nevím co si o sobě myslíš, ale my za tebe práci rozhodně dělat nebudem! Koukej souhlasit a přestat zdržovat, ty jeden sobecký, samolibý, nafoukaný-" nejspíše by mu asi vyjmenovala hodně jeho špatných vlastností, kdyby ji nechytil při gestikulování za zápěstí.
"Poslechni Sakuro, přestaň mi tu lichotit a radši už to vzdej," přerušil ji vážným tónem.
"Nehodláš mi tím naznačit, že na to kašleš, že ne?" Zamračila se.
"Já nic nenaznačuju, jen ti říkám, že buď si to uděláte sami, nebo strav zbytek času tím, že mě budeš otravovat, ale pak nebudete mít nic," vítězně se zašklebil.
"To ty taky ne," podotkla dívka.
"Řekněme, že je mi to úplně jedno, mám dobrý známky a tohle by byl jen bonus, kterýho se rád vzdám. Radím ti vzdej to, já vždycky dostanu co chci," řekl spokojeně a vrátil se do třídy, aniž by počkal na jakoukoli reakci.
Teď už to pro ni bylo dost osobní, Uchiha jí tu právě vyhlásil válku.
"Sakuro, uděláme to sami," přišel k ní zezadu Naruto a položil jí prosebně ruku na rameno, aby už toho pitomce nechala být.
"Zapomeň!" Řekla rozhořčeně zelenoočka, ve které vřela krev.
"Někdo mu musí ukázat, kde jsou meze lidského chování, když nikdo jiný tak já!" Prohlásila a od teď byla odhodlaná, připravit mu peklo na zemi, dokud ho nepřinutí udělat co po něm chce.
Těsně po setmění už Sasuke stál u vchodových dveří.
"Neplížíš se dnes ven nějak brzo?" Objevil se za ním najednou Itachi jako stín a dýchl mu na krk.
"Itachiiii!" Vyjekl, nadskočil a pak se bleskově s výrazem vraha otočil na bratra.
"Kolikrát jsem tě žádal, aby ses choval jako člověk ty stalkere!" Vrhl na něj zlostný pohled.
"Promiň, ale tvůj výraz je k nezaplacení," usmál se nevinně dlouhovlasý.
"Chm. Seš jak malej," zvedl nosíček nahoru, uraženě vzal džínovou bundu a jemně za sebou bouchl dveřmi.
"Na tohle si prostě nezvyknu," zašeptal, když odcházel po kamínky vysypané cestě za svitu měsíce.
Pro dnešek byl jeho cíl jasný - střední škola v centru Konohy. Sice se mu vůbec nechtělo jít pěšky, ale nebylo to zase tak daleko, on byl zkrátka jen pohodlný. Bohužel, pro tentokrát by mu Itachiho asistence rozhodně nepomáhala.
Sice by mu v jeho plánech nejspíš nebránil, už si zvykl, že musí něco obětovat, aby s tímhle děckem vůbec vyšel, ale i tak, by ho něčí přítomnost jen rušila.

Jakmile dorazil před školní areál, zalesklo se mu v očích. V jednom z oken se stále svítilo a linula se z něj tichá hudba. Spokojeně vydechl a přeskočil již zamčenou bránu.
Pak se opřel o jednu ze zdí budovy a trpělivě vyčkával. V takových chvílích spíše trpělivostí překypoval. Miloval pocit, když jeho nic netušící oběť v klidu dělá všechny ty pro ni běžné věci, kterých by rozhodně hned nechala, kdyby věděla co ji čeká.
Brzy se ozvalo zaskřípání hlavních dveří, které ve dne nebývalo slyšet, přes hluk hovořících puberťáků.
Z budovy školy vyšla Hinata. Vytáhla vypůjčené klíče a mířila k bráně. Nahoře se stále svítilo, takže její učitel tam zřejmě zůstal. Sasuke vyčkávající nepozorovaně o kus dál se dal do pohybu, hned jak za sebou dívka zamkla. S výrazem lovce se ladně přehoupl přes bránu.
Hinata se prudce otočila, když za sebou uslyšela dopad, jako by někdo skákal. Jenže chodník i ulice byli prázdné.
Zatřepala hlavou, v domnění, že se jí to jen zdálo a pokračovala směrem k sídlu klanu Hyuuga, které by se tomu Uchihů mohlo celkem dobře rovnat.
Dlouhovláska si ale najednou uvědomila, že za sebou slyší kroky. Ohlédla se, ale jakmile to udělala, vyděsila se ještě víc. Nikdo tam nebyl a ten zvuk též ustal. Tohle už bylo podivné, jenže jak šla dál, za chvíli si uvědomila, že to slyší znova.
Prudce se otočila tak rychle jak jen dovedla, ale znovu byla ulice mrtvolně prázdná a zvuk nikde. Hinata dostala obrovský strach, ona ty kroky přece slyšela! Není šílená. To se jí potvrdilo, jakmile se otočila nazpět a přímo pár metrů za ní se to ozvalo zase, tentokrát si byla jistá, zřetelné šoupání podrážky o prach a drobné kamínky na zemi.
"Kdo je to? Neji?" Vykřikla vyděšeně, v duchu si zoufale přála, aby to byl jen další z hloupých žertů jejího praštěného bratránka.
Nic se neozvalo, žádná odpověď, jako by tam dotyčný nebyl. Hinata se pokusila udělat několik kroků, při kterých našlapovala jako myška, aby slyšela, jestli tam dotyčný někde stále je. Chvíli nic a tak trochu zrychlila, ale stále napínala uši. Trochu se jí ulevilo, když dlouho nic neslyšela, procházela už parkem a tak si oddechla a rázným krokem pokračovala. Doufala, že to byl jen nějaký hloupý žert a onen vtipálek zůstal kde byl a taky se vrátil domů.
Jenže pár vteřin na to, jako by trest za její opovážlivost přestat být v pozoru...
"Křup!" Ozvalo se asi metr od ní a když se podívala tím směrem, přísahala by, že viděla postavu stojící za stromem se zlověstně zářícíma očima.
"Íiííííííííííííííí!" Vykřikla a jako šílená se dala do běhu. Někdo tam byl, opravdu ji sledoval a zřejmě byl i nebezpečný.
Utíkala, ale kroky za sebou slyšela stále. Nemělo význam se ohlížet, nikdy nikoho neviděla, co víc, myslela, že je jich možná několik, ten dupot se ozýval pokaždé z jiné strany, někdy blíž někdy dál.
"Prosím dost!" Vykřikla celá vyděšená, když dobíhala na kraj parku, Sasuke se zastavil a nechal ji být, když tak hezky prosí, beztak už teď byla k smrti vyděšená.
Nahodil znovu svůj výraz znuděného, bohatého dítěte a zamířil si to domů.

"Bavil ses?" Vybafl na něj z kuchyně Itachi.
"Jak jinak. Vaříš?" Zvedl mladík jedno obočí.
"Dáš si taky?" Zeptal se ho s milým úsměvem, zatím co se chystal k přípravě jídla.
"Víš kolik je hodin?" Protočil mladší Uchiha panenky z obavy, že Itachiho dneska chytila nespavost a celou noc mu tu bude třískat nádobím, i když v tak velkém domě, jaký měli tentokrát, by to nejspíš ani nebylo slyšet, kdyby si lehl do nějakého pokoje dostatečně daleko.
"Jasně, promiň, ty asi nemáš hlad," přikývl jeho starší bratr, když mu došlo, že hodiny vlastně ukazují něco před dvanáctou.
"A co vaříš?" Překročil konečně Sasuke práh kuchyně a kecnul si ke stolu.
"No, špagety... Jestli chceš, udělám ti na ně i nějaký maso nebo tak," řekl starostlivě.
"Fájn teda," odpověděl jeho mladší bratr.
"No a co škola?" Zeptal se ho dlouhovlasý, když měli teď příležitost si chvíli popovídat.
"Známky má skvělý," odpověděl, protože se hodlal vyhnout tématu kamarádů a obětí.
"To jsem rád a co tvý spolužáci?" Pokračoval však starší.
"Už je to tu zas," proletělo Sasukemu hlavou.
"Proč se na to pokaždé ptáš?! Stále dokola, znova a znova, když víš, že je to vždycky stejný, moje odpověď se za ty roky nezměnila," zeptal se Sasuke podrážděně.
"Možná protože doufám, že se to jednou změní," zašeptal starší Uchiha, ale voda bublající v hrnci ho přehlušila.
"Cože?" Zeptal se jeho bratr, protože mu nerozuměl ani slovo.
"Říkal jsem, že se omlouvám, neuvědomil jsem si to," odpověděl, naprosto klidně Itachi.
Za chvíli už nandaval dva talíře plné špaget, jeden pro svého malého otrokářského bratra a druhý pro sebe.
Sasukemu dal na ně ještě pořádnou porci masové omáčky a sám zamířil do ledničky. Vrátil se s pochybnou lahvičkou něčeho, co vzdáleně připomínalo kečup ve velmi tekutém skupenství a na talíř toho plácl asi dvakrát víc, než bylo potřeba.
Mladší z bratrů sedící naproti němu ho znechuceně pozoroval, když si toho všiml, natáhl k němu ruku s lahvičkou.
"Chceš taky?" Usmál se zdvořile.
"Itachi... ..jsi dobytek," podíval se na něj s odporem a nabýval dojmu, že u jeho večeří by rozhodně být nemusel.
"Proč na mě stále tak koukáš?" Zeptal se ho po chvíli bratr, když z něj mladší nespouštěl oči.
"Jen že dneska nejíme v jídelně, tak sem si chtěl připomenout jak vypadáš u jídla, když ode mě nesedíš deset metrů," zamračil se mladší, pak vstal od napůl nedojedeného jídla a odebral se do svého pokoje.

Když Sasuke ráno vešel do třídy, byl tam obrovský hlouček a tentokrát vyjímečně ne kolem jeho lavice.
Místo k nim si šel sednout a tvářil se, že ho to nezajímá, přitom ale pečlivě poslouchal.
"Nevím co chtěl, hrozně jsem se bála a utekla," ozýval se Hinaty hlas.
"To muselo být příšerné," kroutila se Tenten.
"Já se teda budu centru od teď pozdě večer vyhýbat," řekla rudovláska.
"A ty se už po setmění nikam sama nehneš," komentoval to Neji.
"Kdo ví co to bylo za psychopata. Dějí se tu divné věci, pamatujete toho mrtvýho před několika týdny? A sousedům někdo nedávno zabil všechny slepice, v noci, jen tak. Začíná mě to děsit," pištěla brunetka.
"Mě někdo nedávno v noci sledoval a pak mi dal do schránky moje fotky!" Řekl Suigetsu i když v tu chvíli to znělo spíše jako naprostá blbost, která nikoho nezajímá.
"Dozajista se tu pohybuje nějaký šílenec," roztřásl se následně po celém těle, jako vyděšená malá holka.
"Nebo je to prostě jen nějaký blbec, co nemá nic lepšího na práci, tak otravuje svoje okolí a baví se tím," povzdechla si zelenooká přihlížející.
"Jak to můžeš tak s klidem říct?" Zírala na ni vyjeveně Ino, která byla taky z duše vyděšená.
"Protože nikomu se nic nestalo, pochybuju, že jde o něco víc, než o ubohou provokaci nějakého magora," řekla klidně a odešla k sobě na místo.
"Tak provokace magora?" Sasukemu naskočila na čele drobná malá žilka. Nikdy ho nikdo nedokázal vytočit jako takhle protivná holka. Doposud nepoznal jediného člověka, který by mu vydržel tak dlouho vzdorovat.
Za pár minut se všichni rozešli a část dívčího osazenstva už jako vždy zase okupovala jeho lavici. Dnes neměl vůbec náladu si s nimi ani jen povídat. Nezúčastněně přikyvoval na všechno co mu říkaly a vůbec neskrýval, že ho to ani trochu nezajímá.
V jeho těle se probudila téměř alergická reakce, když uslyšel mezi dívkami povědomý hlas.
"Sasuke?" Ozýval se milý hlásek, který nemohl věstit nic dobrého.
S odporem zvedl své temně černé oči a upřel je na Sakuru.
"Jen jsem chtěla vědět, jestli sis to nerozmyslel. Však víš, ten náš projekt?" Usmívala se jako jarní květinka.
"Jsi zpomalená, že jo? Jasně, že nerozmyslel," odpověděl klidným vážným hlasem, aby si zachoval svůj šarm a nedotknutelnost.
"Hmm, to je škoda. No nevadí, ještě jsem si tak říkala, že si stále stěžuješ na to slunce a horko, navíc jak tak vidím jsi stále obklopený tolika žhavýma dívkama..." Řekla a pak její hlas prudce změnil tón. "..možná potřebuješ zchladit." dokončila větu jízlivě a vylila mu na hlavu skleničku vody, kterou schovávala za zády.
"Nevadí, přijdu se zeptat zase zítra," dodala s úsměvem a tentokrát už měla opravdu radost, protože se jí to podařilo.
Uchiha tam zůstal sedět s pootevřenou pusou, vykulenýma očima a zdemolovaným účesem. Nechápavě koukal před sebe, protože nevěřil tomu, co se právě přihodilo.
Nějaká blbá holka na něj vylila vodu? Jen tak? Takhle přede všemi? Nevěřil, že by si na to někdo troufl, nikdo s ním tak nikdy nejednal.
"Jsi v pořádku? Vypadáš jako zmáčené štěňátko! Co si to ta megera dovolila?!" Plazila se po něm Karin, jako had na sluníčku.
Sakura se smíchem vyběhla na chodbu, kde potkala Kibu, Naruta a Ino. Snažila se uklidnit, když je viděla, ale jen trochu ztišila hlas, takže její smích byl teď roztomile zvonivý.
"O co jsme přišli? Asuma zase vykouřil filtr?" Zíral na ni hnědovlasý.
"Né. Tohle je daleko zábavnějí," uchechtala se růžovovláska a pak uhnula pohledem, protože se stále nemohla přestat usmívat.
"Tak co?" Ptala se dlouhovláska.
"Ty bys tam možná měla jít Ino, tvoje zlatíčko teď asi potřebuje silnou psychickou podporu a myslím, že všechny ty holky u jeho lavice asi nebudou stačit." Zakřenila se.
"Co? Co se děje?" Koukala její kamarádka zmateně, protože to znělo, jako že se Sasukemu něco stalo, ale nechápala, proč se v tom případě tak směje.
"Řekněme, že vevnitř dřepí ukázkový exponát Uchihy po pádu ksichtem do kaluže a je nejspíš v těžkém psychickém šoku," vysvětlila se smíchem, ale víc už říkat nemusela, jelikož vzápětí ze třídy vylezl rozzuřený, zmáčený černovlásek, chytil ji za rameno a otočil čelem k sobě.
"Co si sakra myslíš, že děláš? Jsi blbá nebo co?!" Ječel jako hysterka.
"Nech Sakuru na pokoji a běž si odkapávat jinam frajere!" Přitáhl ji Naruto k sobě.
Ta se tak lekla, že v tu chvíli nevěděla ani čí je, takže se vyjímečně nebránila, jinak by Narutův pokus dát jí ruku kolem ramen okamžitě uvedla do patřičných mezí.
"Tebe sem se neptal," uzemnil blonďáka, pak se podíval na Sakuru.
"Tohle si přehnala, nemáš ponětí s kým tuhle válku vedeš," měl přesně ten výraz který ji tak děsil, jako by byl nezranitelný a daleko nad všemi ostatními. Co ji vlastně děsilo nebyl ani tak ten výraz, ale vědomí, že k němu musí mít nějaký důvod.
"Parchante!" Vypěnil modroočko a vrhl se na něj tak, až ho povalil na zem. Černovlásek však na nic nečekal a jednu mu vrazil.
"Nechte toho!" Vypískla Ino.
"Naruto přestaň se rvát, hned!" Zachovala duchapřítomnost druhá z dívek.
To už se na chodbu přihrnul i zbytek třídy.
"Ty šílenče na ho být!" Ječela Karin na blonďáčka. Nebylo to však nic platné, rvali se jako dva malý kluci.
"Sasuke prosím přestaň," fňukala Ino, protože nebyla ničeho jiného momentálně schopna. Měla strach, že se její lásce něco stane.
"Jdu pro ředitelku!" Vykřikla růžovovláska ve chvíli, kdy se Sasuke přehoupl nad Naruta a praštil mu hlavou o zem tak, že dostala strach, že mu ji rozbije. Rychle zamířila chodbou za roh a v jejich zájmu doufala, že půjdou od sebe, než k té ředitelně dojde.
Naruto se po té ráně nebyl moc schopný bránit a tak jeho protivník vztekle vstal a zamířil pryč.
"Jsi v pořádku Sasuke?" Chytila ho Ino, když kolem ní procházel, ale on ji odstrčil.
"Dej mi pokoj," prskal vztekle a mířil rovnou ven.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 24. listopadu 2013 v 11:29 | Reagovat

waw dokonalé ..zábavne a to ako mu Sakura vyliala vodu na hlavu bolo úžasne.

2 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 14:27 | Reagovat

Keep me posted about your plans.

Take an extra shirt, just in case.

3 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 16. července 2017 v 5:18 | Reagovat

In the long run, it’ll be better to buy it.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama