Nesahej na květy rukama od krve (SasuSaku) - 2 Namyšlený, arogantní Uchiha Sasuke

20. října 2013 v 12:32 | SasuKe |  Nesahej na květy rukama od krve


Namyšlený, arogantní Uchiha Sasuke

Sasuke znepokojeně procházel domem. Když míjel knihovnu, zaznamenal uvnitř stejně černé oči, jako byly jeho vlastní.
"Jak ses bavil ve škole?" Ozval se vzápětí starší z bratrů.
"Samá blbá holka, nebo pošahanej kluk. Co ty?" Usmál se ironicky.
"Nic zvláštního, proč se ptáš?" Odpověděl mu naprosto klidně dlouhovlasý. Bratrovo chování už ho nějaký čas nevyvádělo z míry.
"Jsi tu z práce nějak brzo, tak mě zajímá proč?" Odvětil podezřívavě.
"Nic zvláštního, pořád vyšetřujeme tu vraždu," oznámil mu, jako by o nic nešlo.
"Chm, si pokrytec," pokýval Sasuke hlavou, jako by říkal, "jen tak dál".

"Mimochodem Itachi, od zítřka mě vozíš do školy a vyzvedáváš," nařídil mu jeho rozmazlený mladší bratříček.
"Potřebuješ mě, nebo ti stačí šofér?" Otázal se ho starší Uchiha, jako by mu měl přinést zmrzlinu a ptal se na příchuť.
"Co mě je po tom, kdo to bude řídit? Chci auto!" Odsekl sotva sedmnáctiletý chlapec.
"Jak chceš. Jde ti jen o to vozit si zadek, nebo už si začal nějakou zajímavou hru?" Usmál se na něj jeho starší bratr.
"Ale hra přece začíná ve chvíli, kdy se přistěhujeme do města," otočil se na něj přes rameno s téměř spokojeným výrazem, jaký se u Uchihy neviděl často.
"Mám to brát tak, že ti nevadí tu zůstat?" Zeptal se Itachi již téměř s úlevou.
"Ne, tak si to nevykládej, nelíbí se mi tu, jen jsem se rozhodl ukázat ti dobrou vůli, ale až ztratím trpělivost, tentokrát já vybírám město a ty dům," řekl nekompromisně, jako by automaticky počítal, že se za chvilku zase stěhují.
"Jak chceš Sasuke, ale teď tu pro vlastní bezpečí musíme zůstat. Nerad bych na sebe upoutal větší pozornost, ale neboj, vždycky budu dělat všechno co můžu, abych ti tu nehodu vynahradil. Jen mysli na to, že i tvoje hry mají podmínky a pravidla, jestli někomu ublížíš..." Podíval se na něj výhružně a větu nechal nedokončenou.
"Copak jsem psychopat?" Pokrčil Sasuke nevinně rameny.
"Ne, nejsem si jistý co jsi..." Objevil se v Itachiho tváři lehký zármutek, jelikož on neuměl věci tak snadno házet za hlavu, jako jeho sourozenec.
"Chm, přitom právě ty bys to měl vědět nejlíp!" Odsekl mladší a v jeho hlase se ozvala notná dávka výčitek.
"Jenže ty nejsi jako já! Já bych z vlastní vůle nebo pro zábavu přece nikdy-" zarazil se, vstal a poodešel k oknu. Nemohl se na něj dívat, bylo to jako sledovat tvář zrazeného dítěte, které se jeho vlastní vinou přímo jemu pod rukama mění v něco strašlivého.
Myslel, že bude Sasuke stejný, jenže mezi nimi a proto i jejich jednáním byl podstatný rozdíl. Itachi měl v období pro něj nejhorším rodinu, kvůli které mu stálo za to zachovat si svou lidskost a ovládat všechny myšlenky, které mu nedaly spát.
Jenže jeho bráška, ztratil všechno tohle v jediném okamžiku. Na rozdíl od Itachiho, byl Sasuke plný nenávisti. Jeho bratr se mu snažil všechno vynahradit, jenže na místo toho z něj vychoval bezcitného egoistu s pocitem, že ho nikdo nemůže zastavit.
"Jen říkám, že kdybys neporušoval moje zákazy, ani bysme se třeba stěhovat nemuseli," Zašeptal Itachi sjíždějíc rukou po rámu okna.
"Co tě trápí bráško? To stěhování? Nebo že si zahrávám se životy lidí kolem? Proč vlastně?" Zeptal se mladší nezvykle klidným tónem.
"Trápí mě, co s tebou bude, až si stejně jako já kdysi i ty jednou uvědomíš, co děláš. Pak si totiž budeš přát vlastní smrt," řekl Itachi, konečně se na něj otočil, aby zabodl pohled svých černých očí do těch jeho.
"Sám si to řekl, nejsme stejní. Já totiž nemám svědomí nebo pocity. To všechno jsem pohřbil spolu s rodiči a svým předchozím životem," zareagoval naprosto vyrovnaně Sasuke, nebose takový alespoň zdál.
"Ale máš, jen zatím spí a až přijde čas, všechno se to v tobě začne probouzet a svědomí bude první," pokýval jeho bratr hlavou jako učený mudrc.
"Nechme toho, jdu k sobě, chci se trochu vyspat přes odpoledne," otočil se Sasuke ve dveřích.
"Jak myslíš, hlavně nezapomeň nakrmit Oříška," odpověděl mu Itachi.
"Co, že to?" Zamrkal překvapeně.
"To morče co jsi chtěl," vysvětlil mu, aby pochopil. Pak teprve si mladší Uchiha vzpomněl na svůj včerejší požadavek.
Černovlásek vyšel téměř nekonečné schodiště vedoucí k jeho pokoji. Když otevřel dveře, naskytl se mu zvláštní pohled na klec v rohu místnosti, kterou okupovala podivná chlupatá kreatura. Opovržlivě si živočicha prohlédl a následně přešel k psacímu stolu.
To co po chvilce štrachání vytáhl z šuplíku byl foťák. Dal nabýt baterii a pak si zalezl spokojeně do postele.

Probudil se kolem deváté hodiny. Venku se právě rozprostírala čerstvá tma. Sasuke krátce zaklel, když se podíval na hodiny. Vstal a zamířil rovnou pro předem připravenou rekvizitu.
"Sakra, takhle pozdě už venku nikdo nebude," stěžoval si rozhořčeně sám sobě, když odcházel z domu.
Procházel pak Konohu téměř dvě hodiny, brzo dostával chuť to vzdát, jenže to by se pak po zbytek noci kousal doma nudou. Raději zůstane venku až do rána. V noci to tu bylo mnohem klidnější a příjemnější, kdyby našel něco zajímavého, nejspíš by se tu i donutil zůstat.
Najednou si všiml dvou kluků v podobném věku, když se podíval pozorněji, zjistil, že je to Suigetsu a ten týpek, co ho ráno s ním a Karin viděl.
"Bingo!" Zajásal v duchu a začal vytahovat foťák. Ani nedoufal, že někoho z nich najde.
Suigetsu zamířil po ulici pryč a černovlásek ho skrytý ve stínek tiše sledoval. Tu a tam zcela nepozorovaně udělal nějakou fotku. Za chvíli bělovlasý zmizel v jednom malém pouličním krámku, když se znovu vynořil ze dveří, držel krabičku cigaret a neohrabaně se do ní dobýval.
"Čuně, neví snad, že kouření může zabíjet?" Zasmál se samolibě, přičemž několikrát stiskl tlačítko pro focení.
Světlovlasý mladík měl husí kůži. Divně ho zamrazilo v zádech, neustále se musel ohlížet, nakonec usoudil, že by měl značně přidat do kroku. Přece jen už bylo dosti pozdě.
Sasuke samozřejmě neměl nejmenší problém udržet s ním tempo. Působilo mu nezkutečnou radost, cítit jeho strach. Netrvalo dlouho, než Suigetsu rozklepaný dorazil ke svému domu. Hlasitě zachrastil klíči, jak je násilím rval z kapsy a dovnitř doslova vletěl.
Pronásledovateli se ďábelsky zalesklo v očích. V klidu se vydal na cestu domů. Dnešní večer ho uspokojil, ale nejvíc se těšil na nadcházející den.

Jakmile dorazil, zasedl k notebooku, aby roztřídil fotografie a vybral ty nejlepší které vytiskne. Při jeho zábavě mu byl svědkem jen měsíc a chundelatá kulička podupávající v rohu místnosti.
Vybral patnáct, na které byl nejvíce hrdý, pak svou práci uložil do obálky. Zapřemýšlel, jestli by mu k nim neměl přidat ještě nějaký zajímavý, poučný vzkaz. Například něco jako: "V noci je to venku nebezpečné." Nakonec se však rozhodl, že tohle mu jako poučení nejspíš bude stačit.
Sám se natáhl na postel, chtěl se ještě trošku prospat, jelikož ho brzy čeká další otravný den, za zdmi odporné staré budovy.

Vstával brzy ráno. Vyskočil z postele, vletěl do koupelny, provedl brzkou ranní hygienu a pak věnoval tradiční čas úpravě svého zevnějšku. Arogantně se na sebe usmál do zrcadla. Vzal batoh, obálku a mínil se rychle vypařit.
"Kam to jdeš tak brzy?" Ozvalo se přes zavřené dveře Itachiho pokoje, když se kolem nich po špičkách plížil.
"Copak má uši na chodbě?" Pomyslel si jeho mladší bratr.
"Na procházku!" odsekl na půl pusy.
"Nebyl si na ní náhodou už v noci?" Ozvalo se znovu, ještě dotěrnějším hlasem.
"Sakra Itachi, ty si horší než hlídací pes! Spíš vůbec něk-" Sasuke vzal za kliku jeho pokoje s úmyslem vtrhnout dovnitř, jenže se zarazil ve chvíli, kdy otevřel dveře a sotva dvacet centimetrů od jeho obličeje vysel hlavou dolů za nohy zavěšený na nějakém "bidýlku" ze stropu jeho dávno dospělý bratr.
Dlouhé vlasy mu spadaly vinou gravitace dolů, takže už tak to byl vcelku děsivý pohled, co teprve ve chvíli, kdy se Itachi zakřenil, vykulil oči a hlubokým hlasem mu odpověděl: "Ne!"
Sasuke zbledl, pokud to ještě víc vůbec šlo a následně už šel téměř do kolen.
"Imbecile!" Ulevil si.
"Vyděsil si mě!" Začal okamžitě vyšilovat mladší, když se trochu vzpamatoval z prvotního šoku.
"O to šlo." odpověděl dlouhovlasý spokojeně, od srdce se rozesmál a skočil dolů.
"Říkal jsem ti, ať tyhle blbosti neděláš! Děsí mě to a není to vtipné!" Vztekal se jako malý.
"Ale no bráško... Snad by si se právě mě nebál? Přece víš, že já ti nikdy nechtěl ublížit," objal ho konejšivě Itachi.
"Právě, že nechtěl a ublížil si!" Zatvářil se jako raněná zvěř.
"A teď už musím!" dodal a bratra odstrčil.
"Počkej, vážně, ke si byl v noci a kam to jdeš teď?" Zaměnil starší Uchiha veselý tón za ustaraný.
"Na lovu divý zvěře." protočil svá Uhelně černá očka Sasuke ke stropu a zpět.
"Poslechni Itachi, jestli mi nevěříš..." Povzdechl si, zamával mu následně neznámou obálkou před nosem a spěchal pryč, aby to stihl nechat Suigetsuovi ve schránce, než se probudí.

Docela dlouhou dobu po splnění úkolu bloumal probouzejícím se městem. Neměl ve zvyku chodit do školy mezi prvními a nehodlal s tím začínat. Měl ještě hodinu, takže se rozhodl nemarnit čas. Vytočil číslo, aby mohl komandovat bratra.
Po dlouhém zvonění Itachi telefon konečně zvedl.
"Mmmm?" Ozvalo se z druhého konce.
"Ty chrápeš?" Obul se do něj okamžitě jeho mladší sourozenec.
"Je to problém?" Zavrčel rozespale starší z bratrů.
"Když sem odcházel vysel si ze stropu!" Sasukemu projel mráz po zádech. "Copak ty nejdeš do práce?" Vyptával se.
"Uááh, mám noční," zíval druhý.
"Já tě...! Hej Itachi už si zařídil toho šoféra?" Dostal se konečně k věci.
"Ještě, uáááh, ne," odpověděl klidně.
"Tak okamžitě vykopej ten svůj línej zadek z postele a přijeď pro mě! Sem..." zmateně se rozhlédl, "..nevim kde sem, jsou tady divný stromy a chodník," podal vyčerpávající popis místa, kde se právě nachází a zavěsil.
Po chvíli se pro jistotu ještě podíval na GPS a napsal mu ulici, jelikož vážně potřeboval do školy odvést.
Když vedle něj zabrzdilo rudé nablýskané auto s polospícím Itachim za volantem, neváhal, naskočil na přední sedačku, nohy si hodil na palubní desku a očekával odjezd.
Starší Uchiha chtěl něco říct, ale nakonec si ho jen přeměřil přísným pohledem a šlápl na plyn.
U školy už se shromažďovali někteří studenti, když se ze zatáčky vyřítilo Uchihovic auto a zabrzdilo samozřejmě stylově přímo před branou.
"Hm," pokynul dlouhovlásek krátce mladšímu směrem ke škole.
"Vylez a otevři mi dveře," kývl na něj.
"Děláš si legraci?" povzdechl si Itachi, ale nakonec rezignoval, vylezl a přece jen Sasukemu jako věrný otrok otevřel.
"Tak odpoledne," připomněl mu hned spokojeně, když vystupoval, "nezapomeň si nařídit budíka," dodal tiše.
S úšklebkem, vychutnávajíc si pozorné pohledy všech přítomných kolem si to nakráčel na školní pozemek.
"Taky tě mám rád," zašeptal neslyšně nevrlým tónem Itachi, když se vracel do auta a myšlenkami už dokonce do postele.
"Musí se tak předvádět?!" Zeptala se s odporem Sakura.
"Neříkej, že se ti taky nelíbí?" Dloubla do ní laškovně Temari.
"To teda nelíbí," odpověděla suše. Proti jeho zevnějšku sice nic neměla, ale jeho chování přesahovalo hranice reality.
"Proč právě já musím být s tím ignorantem ve skupině?!" Postěžovala si ještě hlasitě.
"Ani nevíš jak ti závidím!" Povzdechla si nešťastně Ino a poupravila si vlasy.
Sakura raději nic neříkala a už se jako bohyně Pomsty nesla k šatním skřínkám a přitom myslela na to, jak ho už teď nesnáší.

Černovlásek spokojeně vešel do třídy, kde se usadil. Nic zvláštního se tu sice nedělo, ale pohled na přicházejícího pobledlého Suigetsua mu udělal obrovskou radost. Chlapec s nepřítomným vyděšeným pohledem vešel dovnitř. Chvílemi se až zdálo že zelená.
"Kde seš tak dlouho? Ráno sme na tebe čekali!" Vyjela na něj okamžitě Karin, která si zřejmě nevšimla, že se něco stalo.
"Já asi zaspal," řekl omluvně, ale vyděšený výraz mu z tváře rozhodně nemizel.
Sasuke se sám pro sebe usmíval, ale nečekal, že by hned na začátku někoho tak vykolejil.
"Sasuke?" Ozval se nekompromisní hlas známé růžovovlásky a jmenovaný ucítil, jak se mu někdo tvrdě opřel o lavici. Pomalu otočil hlavu v očekávání, co chce.
"Musíme se dohodnout na tom projektu, nejlíp hned dneska po škole," navrhla předem připravený plán jejich odpoledne.
"Dneska ne, ze školy jdu domů," Sasuke nerad s někým spolupracoval, vlastně si nedal říct ani od vlastního sourozence. Navíc ze všeho nejvíce chtěl jít domů a spřádat plány, kam se jeho "zábava" bude ubírat dál.
"Tak kdy?" Nedávala se dívčina odbýt.
"Nikdy, ten projekt mě nezajímá," odsekl černovlasý.
"Ale jsme ve skupině, musíš nám pomoct!" Naléhala Sakura.
"Kdepak, já nemusím nic," objevil se mu na tváři známý vítězný úšklebek.
Dívka si naštvaně odfrkla a odsoptila zpět na svoje místo.
"Nefoukaný, rozmazlený... Co si o sobě vlastně myslí?!" Třískla sešity vztekle o lavici.
"Co se stalo?" Koukala na ni blondýnka.
"Blbý, arogantní, sebestředný Uchiha!" Nadávala dál, jako by ji neslyšela, ale částečně tím zodpověděla onu otázku.
"Co si myslí? Má pocit, že nemusí nic dělat? Že ostatní vždycky všechno oddřou za něj? Někdo by ho měl možná vyvést z omylu!" Sedla si nasupeně do lavice.
Jelikož její druhý týmový parťák byl Naruto, nechat Uchihu uchihou by znamenalo, udělat všechno v podstatě sama a to při své aktuální situaci rozhodně neměla zapotřebí.

Při velké přestávce se vydala najít Naruta, ten samozřejmě se zvonkem okamžitě zmizel k automatům s jídlem. Když šla chodbou, všimla si něčeho nevídaného. U jednoho z oken byl jí nepříjemně známý černooký mladík s její nejlepší kamarádkou.
Ona se opírala o topením na kterém seděl a on jí k sobě mačkal obětím, přičemž jeho dlaně se posouvaly velmi nenápadně dolů, až spočinuly na jejím pozadí.
Co víc, Ino si to zatím nechávala líbit, oba se tvářili, že se vůbec nic neděje a byli zabráni do nějaké jistě velmi zajímavé konverzace.
"Sviňák," zasyčela nazlobeně Sakura a šla dál, jako by si jich ani nevšimla.
K jejímu štěstí, alespoň ten druhý darmošlap byl lehce k nalezení.
"Uzumaki!" rozlehlo se chodbou, až Naruta zamrazilo.
"Dnes odpoledne se mnou půjdeš vymýšlet ten projekt!" Šla na něj rovnou o něco tvrději než na Uchihu.
"Ale já dneska něco- Co kdybychom šli raději rovnou na rande?" Zakřenil se.
"Ne." zamítla mu to růžovka.
"Jdeme vymýšlet projekt, už jsem řekla," čapla ho za ruku a vlekla toho nenažrance zpět do třídy, tedy spíše za ní vlál jako fáborek.
"Dobře beru to jako rande," usmál se jako pitomec, který nepochopil co mu to říkala a vychutnával si dotek její teplé ručky.
"Ber to pro mě za mě jako svatbu," odsekla, i když dobře věděla, že si tím zahrává s ohněm. Přeci jen to byl všeho schopný Naruto.
"Ale nejdřív k tomu musíme ještě dokopat Sasukeho. Tedy hned, jak mu skončí období říje," zašklebila se.
"Já tam toho náfuku nechci," protestoval blonďáček.
"To povídej ředitelce," mračila se asi stejně nadšená dívka.

Jen co přišla do třídy, zpražila Ino pohledem.
"Jak sis to s ním užila?" zeptala se až nepatřičně jízlivě.
"Jen jsme si tak povídali," odpověděla jí zmateně kamarádka.
"Já vím o tvaru tvýho zadku nepochybně," odsekla naštvaná Haruno.
"Co je s tebou Sakuro?" Koukala na ni druhá dívka překvapeně.
"Toni, jen že když jste tak dobří přátelé," kladla důraz na poslední slovo, "mohla bys mu říct, aby se přestal laskavě vyhýbat svým povinnostem," rozčilovala se.
"Eh?" Vyšlo nechápavě z úst její kamarádky.
"Zapomeň na to," mávla rukou a povzdechla si. Nechtěla se hádat, tohle si vyřeší sama.

Bledý mladík samozřejmě hned po vyučování mířil bez jediného slova rozloučení pryč. Tentokrát už byla však Sakura připravená, vzala věci a vyběhla ze třídy za ním.
"Uchiho zastav!" Nařídila křikem chlapci na druhém konci chodby. Ten se otoči, aby na ni hodil jeden ze svých arogantních úsměvů.
"Jestli mě chytíš," řekl mizíc vzápětí už za rohem.
Děvče překvapením zalapalo po dechu.
"To si snad dělá legraci?" Prolétlo jí hlavou a následně se už dala do běhu.
Jediné na co myslela bylo, jak moc ho nesnáší, nikdy a kvůli nikomu se ještě nemusela takhle ponižovat.
Konečně vyběhla ven, ale mohla už sledovat pouze odjíždějící auto a duchu tomu náfukovi slibovala pomstu.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 24. listopadu 2013 v 11:12 | Reagovat

úžasne ..veľmi si ma týmto dielikom pobavil

2 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 16:30 | Reagovat

This bank was held up twice last year.

He racked his brain to solve the puzzle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama