Nesahej na květy rukama od krve (SasuSaku) - 1 Hra už začala

18. října 2013 v 10:20 | SasuKe |  Nesahej na květy rukama od krve



01 - Hra už začala



Byl celkem teplý podzimní den, sluníčko zářilo o něco silněji než obvykle a na stromech ještě švitořily spousty ptáčků, což však v žádném případě nemohli slyšet žáci druhého ročníku Konožské střední.
Oproti venkovnímu klidu se uprostřed malé a útulné třídy rozléhal humbuk, takže nikdo ani nezaslechl kroky blížícího se učitele.
Šedovlasý muž vešel do třídy a hlasitě si odkašlal, aby se všichni usměrnili, až nyní si všimli, že vedle něj stojí bledý, černovlasý kluk s pronikavýma očima. Tvářil se hodně nezúčastněně, rozhodně se neusmíval nebo z nové třídy nevypadal nadšený. To bylo všem jeho spolužákům na první pohled jasné.
Hned jak ho uviděla dlouhovláska, měla co dělat, aby to s ní nepraštilo. Vlastna většina dívek ve třídě byla okamžitě unešená jeho víc než uspokojivým vzhledem.

"Naruto, Shikamaru! Otevřete prosím okna," nařídil Kakashi, zatím co si pokládal na stůl pomůcky k výuce. Blonďák se okamžitě hyperaktivně vrhl k oknu, zatím co ze zadní lavice ze ozvalo jen otrávené zamručení.
Jakmile třídou prolétl závan teplého větru, učitel se spokojeně, zhluboka nadechl a rozhlédl, pak zaměřil svůj pohled na mladíka vedle sebe.
"Tohle je váš nový spolužák, přistěhoval se těsně před koncem prázdnin, takže nastupuje o něco později. Mohl by ses jim trochu představit?" Navrhl.
"Mé jméno je Sasuke Uchiha, je mi sedmnáct a bydlím teď ve východní části Konohy," řekl stroze. Žádné koníčky, žádné "těší mě", zkrátka jen to co bylo nutné, nikomu do něj přece nic není.
Ino si však při jeho představování téměř poslintala svou fialovou blůzičku, před očima se jí pomalu zamlžovalo.
"Já jsem Ino Yamanaka, bydlím hned v centru, můžeš za mnou klidně někdy přijít. Miluju květiny-," bývala by nejspíš pokračovala, kdyby jí nepřerušil hlasitý smích třídy.
Právě si uvědomila, co to dělá. Sasuke na ni koukal stále stejným pohledem, jeho výraz se ani trochu nezměnil.
"Děkujeme, že jste nám to připomněla slečno Yamanaka, ty se běž posadit," komentoval to Kakashi.
Sasuke mlčky zaplul do zadní lavice, která byla naprosto volná. Tak mu to i vyhovovalo. Všichni se konečně posadili a učitel jim začal něco vykládat o dějinách, což samo sebou nikoho nezajímalo.
"Co to mělo být?" koukala se na ni nevěřícně její spolužačka Sakura.
"Teď si určitě myslí, že sem vadná." zafňukala blondýna.
"Nepřeháněj," mrkla na ni její kamarádka.
"Musíš uznat, že je kouzelnej!" Otočila okamžitě Ino. "Hm, jo máš pravdu je hezkej, ale určitě bude mít taky holku," zapochybovala růžovovláska, které bylo už jasné k čemu se schyluje.
"Nesmysl, vždyť se přestěhoval! Určitě se rozešli, vztahy na dálku nikdy nefungujou," oponovala druhá sebejistě.
"Půjdem se s ním pak seznámit?" Navrhla nakonec Sakura a Ino jen přikývla.


Hned jak zazvonilo, přišly ty dvě k jeho lavici. Sasuke si právě něco otráveně čmáral do sešitu a nevěnoval jim špetku pozornosti.
"Ehm, Sasuke?" Oslovila ho Sakura. Mladík mlčky zvedl hlavu a čekal co mu bude chtít.
"Já jsem Sakura a tohle je má kamarádka Ino," představila je s úsměvem. Dlouhovláska jen zvedla ruku v přátelském gestu, jelikož se ještě stále cítila trapně.
"Snad si to budu pamatovat," řekl lhostejně, otočil se k oknu a koukal z něj ven než ty dvě odejdou.
"Mohl být tedy přívětivější," poznamenala růžovovláska, když seděly zpět ve své lavici, v tom se k nim přihrnula Karin.
"Ten je můj, jasné?!" Vykřikla o poznání hlasitěji než bylo nutné a hned se hrnula k černovláskově lavici.
"No nazdar," protočila Sakura oči v sloup.
"Ahoj, ty jsi Sasuke? Nádherné jméno!" Sedla si mu nadšeně na lavici jednu nohu přes druhou.
"Hm," odpověděl otráveně, jenže Lochneska se nedala odbýt.
"Já jsem Karin! Prý bydlíš, ve východní části města, to si určitě boháč, ale nebojíš se? Prý tam před pár týdny někoho zabili," vykulila oči a ošila se jako správná drbna.
"Ani ne," odpověděl černoočko tónem, který dával jasně najevo, že ho její proslov vůbec nezajímá.
"Páni! Jsi krásný a statečný, ideální muž!" Rozplývala se.
"A ty děsně ukecaná," usadil jí, pak se zvedl a odešel raději na zbytek přestávky na chodbu. Nemohl uvěřit, že zdejší holky jsou tak pitomé.
"Co je tohle zase za ústav?" Ptal se sám sebe.
Po celý zbytek vyučování se tvářil stále stejně znechuceně, s nikým nemluvil a jakmile skončili, vyrazil rovnou domů.


Bydlel v obrovském, nádherném sídle zahrada vedla až daleko za něj. Během doby co tu bydlí si ještě ani nenašel čas ji celou projít. Přesto, že dům byl obrovský, kde hledat Itachiho věděl přesně. Při vstupu do obýváku za sebou nezapomněl hlasitě prásknout dveřmi, aby upoutal dostatečně jeho pozornost. Bratr seděl s knihou v rudém polstrovaném křesle. Zvedl mírně hlavu, aby zjistil oč běží.
"Kdy se stěhujeme pryč?" Vyštěkl Sasuke a namířil si to ke gauči, kam mrskl batoh.
"Nevím, co se stalo?" Zeptal se ho starší naprosto klidným a vyrovnaným hlasem.
"Nic, nesnáším to tu. Tak kdy se stěhujem?" Zopakoval naléhavě svůj dotaz.
"Sasuke, jsme tu teprve chvíli, zkus si to užít," reagoval jeho bratr s ledovým klidem.
"Stejně tu dlouho žít nebudeme, prý tu před nedávnem někoho zabili," zpražil ho mladší Uchiha pohledem.
"Co mi vyčítáš? To ty si vybral tenhle dům," zaklapl Itachi knihu a odložil ji na stůl.
"Já nejsem ten, kvůli komu jsme museli pryč! Proč se sakra nepřestěhujem jinam?" Řekl naštvaně.
"Protože prostě bydlíme jednou tady, však ty to přežiješ. Proč tak vyvádíš? Vždycky tě bavilo si hrát se svými novými spolužáky, ne? Copak sis tentokrát nic zábavného nevymyslel? Nebo chceš pomoct?" Vyptával se nechápavě starší.
"Já si nechci hrát, nemám náladu. Tentokrát jsem to prostě já a já to tu nenávidím!" Vystřelil rychle nahoru do svého pokoje.


Jak očekával, zanedlouho za ním Itachi tichými kroky přišel.
"Nauč se klepat," zavrčel Sasuke ležící s notebookem na posteli.
"Nauč se zdravit," oplatil mu a zavřel za sebou.
Šel se posadit vedle něj na postel. Mladší z bratrů dopáleně odlepil oči od obrazovky a čekal proslov který bude následovat.
"Venku je krásně, proč se nejdeš projít?" Navrhl mu dlouhovlasý.
"Venku je hnusně!" Zatvářil se Sasuke znechuceně při pohledu z okna na sluneční paprsky tančící po zemi i stromech, za doprovodu harmonických zvuků přírody.
"Neříkej mi, že sis ještě nezvykl," povzdechl si starší Uchiha.
"Nezvykl a nechci si zvykat!" Odsekl z čehož Itachi usoudil, že nemá cenu ho dál dráždit a raději ho nechá být.
"Jen počkej bráško..." Zašeptal nasupeně hned jak se dveře jeho pokoje znovu zavřely.
"Nelíbí se mi tu, jsou tu otravní lidé, odporně pálící slunce a všechno je tu takové moc... ..živé! Mě by se stejnak líbilo nejvíc u rodičů, jenže tam já už se díky tobě nikdy nedostanu. Však si taky nemysli, že ti to budu nějak usnadňovat. Moje duše beztak hoří v pekle, je mi jedno, co budu muset udělat, abych z tohohle místa vypadl, od první chvíle co jsme se přistěhovali z něj mám špatný pocit. Ještě rád odsud zmizíš," řekl tiše s pohledem zabodnutým do stropu.
"Však počkejte všichni," zamumlal vztekle a zaklapl notebook.
"Hej Itachi!" ozývalo se za chvíli po chodbách shora volání. Když vyšel schody, jeho milovaný mladší bratříček už stál ve dveřích.
"Jestli tu mám vydržet, kup mi nějaký čistokrevný morče!" vyprskl a zvedl nosánek nahoru.
"Proč zrovna čistokrevný?" povzdech si Itachi a pojal podezření.
"Proč asi? Na výstav s nim budu jezdit!" odsekl ironicky a praštil dveřmi.


K ránu už Sasuke nemohl spát, věděl že než odsud bratra donutí odejít po dobrém potrvá věčnost a po zlém to s ním pak nebude mít jednoduché. Rozhodl se proto, že nejprve ukáže dobrou vůli a zkusí se tu na pár dní zabavit. Pak mu buď Itachi vyhoví, nebo nedostane na výběr.
Před východem slunce, kdy se teprve na obzoru objevovaly první paprsky, vyšel na zahradu a z několika záhonů květin jich pár natrhal, jen růžím se pro jistotu vyhnul. Sice je ještě pokrývala rosa, ale ta z nich brzo opadne. Spokojeně se vrátil k sobě, lehl si na postel a zapátral v paměti po jméně jisté blondýnky.
"Ino... Ino... Yaki-, né Yami-, né sakra... Ino bude muset stačit," rozhodl nakonec, aby se mohl konečně odebrat ke skříni, kde si pečlivě vybral oblečení.
Většina jeho oblečení byla celkem ve třech barvách, modrá, bílá a černá. Včera měl černou mikinu, tak si dnes vezme bílou košili a černé džíny, i v tomhle měl jistý systém. Znuděně si před zrcadlem prohrábl vlasy a nanesl na ně gel.
"By mohlo stačit," řekl sám svému odrazu spokojeně.


Sešel dolů a mířil do jídelny, kde už za honosným stolem kam by se vešlo alespoň dvacet lidí seděl Itachi.
"Krásné ráno," pozdravil bratra, ten však jen soci nevrle zavrčel, posadil se a zkontroloval obsah talíře.
"Ten dům je sice pěknej, ale v noci tu lítala krysa," podotkl starší z bratrů.
"Hm, měl si ji zabít... Nebo se přestěhujem!" Zkusil to Sasuke, i když věděl, že mu to nejspíš nevyjde.
"Proč zas? Starej se radši, ať tu nenecháš tu kytku, co si se pro ni ráno osobně plížil," rýpl si dlouhovlásek.
Teď už Sasukeho definitivně přešla chuť k jídlu. Né, že by předtím byla bůh ví jak velká.
"Víš co? Chcípni Itachi," vstal a uraženě se dal na odchod.
"Jako by se stalo," zašklebil se na něj spokojeně straší a dal se do čtení ranních novin s pocitem zadostiučinění, že ho alespoň trochu popíchl.


Sasuke stál opřený o zeď školy a čekal. Chvíli ho napadlo, jít počkat dovnitř, ale pak si řekl, že by tam na něj civělo ještě mnohem víc lidí, takže to rychle zavrhl. Nechápal, že ty kytky v takovém horku nevadnou, když konečně spatřil přicházet Ino v doprovodu růžovovlásky.
Obě dívky byly zabrané do hovoru, takže si ho nevšimly.
"Ty," ozval se a přišel k nim z boku. Obě se na něj překvapeně otočily.
"Ino?" Oslovil jednu z nich a natáhl k ní ruku s kyticí.
"C-co to je?" Koukala překvapeně a pomalu si je vzala.
"Dárek, kytky ne? Říkala si, jak je máš ráda a nepoznáš je?" Ušklíbl se.
"Ne-to-já... ..děkuju," vykoktala zmateně.
"Odkud je máš?" Zeptala se, když si uvědomila, že její rodina vlastní nejspíš jediné květinářství ve městě.
"Ze zahrady," pokrčil lhostejně rameny a ona se málem rozplynula jako ranní rosa.
"Nevěděl jsem jakou máš rád, tak jsem jich natrhal víc," vysvětlil, jako by to vlastně nic nebylo. "Děkuju!" Vykouzlila úsměv jako princezna před svatbou a to už ji Sakura táhla za rukáv dovnitř.
Nějakou chvíli je spokojeně pozoroval a pak se vydal pomalými kroky za nimi.
"Sasuke! Sasuke!" Ozýval se za ním křik a nepřiměřeně rychle se jeho zádům blížila červenovlasá stíhačka.
"Ty?" Otočil se otráveně.
"Tobě to dnes sluší!" Kroutila se jako čerstvě vylíhnutá housenka.
"Jak jinak," nahodil trochu proti své vůli znovu okouzlující úsměv Cassanovi.
"Hej Karin, nechceš na nás počkat?" Hnali se k nim dva neznámí kluci.
Ten ukřičený s bílými vlasy podle všeho patřil k nim do třídy, ale úplně jistý si tím Sasuke nebyl.
"Suigetsu odpal!" Osopila se na něj dívka.
"Co to do tebe vjelo? Jdeme přece do škol vždycky společně!" Namítl mladík.
"Já jdu dneska se Sasukem, viď?" Otočila se, ale po mladém Uchihovi nebylo dávno ani vidu ani slechu.


Sasuke vešel do třídy a mlčky prošel kolem Ino, jako by si jí nevšiml. U jeho lavice už stál zástup děvčat. Neměl chuť vnímat jejich pištění, takže si sedl a zahleděl se na chvíli z okna.
"Dneska byl tak pozorný! Navíc ke mně!" Rozplývala se Ino.
"No asi byl včera nervózní. Byl to první den tady ve škole," odpověděla druhá a zatím co se blondýnka stále mazlila s kyticí, ona se vydala zjistit, co tam ten hlouček stále dělá.
"Jaká je tvá oblíbená barva?" Vyptávala se Tenten.
"Černá," odpověděl bez náznaku emoce.
"Vyslýchají ho jako by byl celebrita," pomyslela si růžovovláska a šla ještě kus blíž.
Bledý mladík sedl ve své lavici se znuděně podepřenou hlavou, poslouchajíc všemožné lichotky dívek.
"Jak se ti tu líbí?" Zeptala se trochu na rozpacích Hinata.
"To slunce na to že je podzim vůbec nevypadá, máte tu vedro. Nejspíš donutím bratra, aby mě vozil do školy v tom horku autem a vyzvedával. Ani ti ptáci by nemuseli být pořád tak hluční," odpověděl a nezapomněl si hodit nohy na protější židli.
"Prý jste hodně bohatí," předklonila se výrazně Temari, ale černovlásek nespouštěl oči z jejího obličeje. Tyhle triky na něj rozhodně neplatily.
"Máš pravdu," pokrčil rameny.
"Takže si toho můžeš hodně koupit co?" Ušklíbla se.
"I bez tech peněz bych to získal," zabodl jí svůj pohled do očí a skousl si jemně spodní ret.
"Takový náfuka!" Zakroutila Sakura nevěřícně hlavou a pak se vrátila na své místo.
"Možná bys měla toho svého miláčka přehodnotit. Bude to asi pěkně namyšlenej, rozmazlenej puberťák," obeznámila svou kamarádku.
"Proč? Co proti němu máš?" Koukala na ni nechápavě blondýna.
"TY buď ráda, že si právě neviděla to co já a raději na něj hezky rychle zapomeň," povzdechla si druhá a to právě vcházela do třídy ředitelka, aby rozehnala dav a dala jim práci.
Velmi autoritativní, vnadná blondýna, jež na svůj věk rozhodně nevypadala, se postavila před tabuli, s hlasitým odkašláním pak vytáhla lístek.
"Jak víte, čeká nás každoroční školní projekt, který se uskuteční na konci roku. Rozdělila jsem vás do skupinek ve kterých na něm budete pracovat. Teď vám přečtu rozdělení," porozhlédla se po třídě, zda není námitek, než začala.
"První skupina: Temari, Gaara, Kankurou. Druhá skupina: Karin, Suigetsu, Sai. Třetí skupina: Hinata, Kiba, Shino. Čtvrtá skupina: Tenten, Lee, Neji. Pátá skupina: Ino, Shikamaru, Chouji a poslední: Sakura, Naruto a Sasuke. Kdo má s rozdělením nějaký problém, nechť si ho nechá pro sebe," řekla, zmuchlala papír, zahodila do koše a chůzí sobě vlastní se zase nesla pryč.
"Ale ne," zafňukala okamžitě Yamanaka. "Koukám, dala si záležet, aby byla jedna holka v každý skupině," komentovala to Sakura. Nevěděla co jí štve víc, zda-li blbeček a "přísavka" Naruto, jak ho kdysi otitulovala, nebo namyšlený, náladový Sasuke. Každopádně už teď ji spolupráce s těmi dvěma nijak netěšila.
Netrvalo dlouho a do třídy vešel Asuma, tradičně s cigaretou v puse a stohem opravených testů.
"Jak vám asi paní ředitelka již řekla, čeká vás celoroční projekt. Prvním úkolem je, abyste vymysleli v každé skupině návrh na něco, co předvede vaše třída při dni pro veřejnost. Návrhy si pak odhlasujeme."
Učitel ještě pokračoval, ale to už ho Sasuke dávno neposlouchal, sledoval veverku svobodně si poskakující z jedné větve na druhou. Rozčilovalo ho to, přímo mu to drásalo nervy, jak jen ta hloupá veverka může být tak šťastná?


Po vyučování se někteří studenti začali domlouvat na práci na projektu. Sakura se jako obvykle snažila mít všechno včas hotové, takže se rozhodla také rovnou domluvit s těmi dvěma, kdy to proberou a něco vymyslí.
Když si všimla, že Sasuke má pravděpodobně v úmyslu zmizet hned domů stejně jako včera, posbírala věci z lavice a hned vyrazila za ním.
"Sasuke, počkej prosím!" Ozvala se hned jak ho na chodbě doběhla. Uchiha se poněkud neochotně otočil. Až teď si všimla, že vyjma rána, se jeho výraz vůbec nemění. Stále ten nezúčastněný výraz a mrtvý, prázdný pohled, který ji malinko děsil.
"Já jen kvůli tomu projektu-," začala opatrně, ale v tom se za nimi ozval dusot jako stáda koní, cosi se k nim nebezpečně blížilo.
"Sakurko!" Vykřikla blonďatá pohroma, když se na dívku vrhala a ztrhla ji sebou k zemi.
"Jé promiň! Já nechtěl!" Omlouval se Naruto, když viděl co provedl.
"Idiote, slez ze mě!" Vrazila mu pohlavek.
"Sasuke, počkej!" Volala na černovláska, ale ten je naprosto okázale ignoroval, míříc pryč z budovy školy.
Když se zelenoočce podařilo dostat ven, nikde ho neviděla.
"Zatracený Naruto!" Zaklela sama pro sebe, jenže věděla moc dobře, že Sasuke jí to udělal tak schválně, Kdyby chtěl počkal by na ni. Ti dva budou horší, než kombinace Hurikánu a Tsunami.
"Saky?" Doběhla ji její nejlepší kamarádka.
"Hm?" Odpověděla ještě dost nepřítomně a zamyšleně.
"Poslechni, když budeš teď se Sasukem na tom projektu, mohla bys mi o něm něco zjistit?" Zamrkala na ni prosebně.
"Nezdá se, že by trpěl potřebou se přátelit. Na rozdíl od Naruta," ztišila na konci nápadně hlas, aby jí nebylo rozumět.
"Navíc víš kolik mám starostí a nejen kolem školy ne?" Podívala se na ni přísně, jenže Inin prosebný pohled zmučeného králíčka nepolevoval.
"No jo teda," zavrčela a společně vyrazil na cestu domů.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 18. října 2013 v 12:19 | Reagovat

děkujiiii =) taky zajímavě píšeš =)
Máš moc hezký blog =)

2 SasuKe SasuKe | Web | 18. října 2013 v 19:58 | Reagovat

Wow, páni, děkuju :))

3 Aki-chan Aki-chan | Web | 24. listopadu 2013 v 10:59 | Reagovat

Krásni dielik

4 Nat  .lFow Nat .lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 10:39 | Reagovat

He needs to catch up with the others.

Laura has it in her to be a good doctor.

5 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 14:20 | Reagovat

You must quit smoking once and for all.

6 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 15. července 2017 v 19:45 | Reagovat

She always goes with the flow.

7 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 17. července 2017 v 5:59 | Reagovat

He ate three big fish. No wonder he’s sick.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama