Nauč mě líbat, nauč mě milovat 7 (ItaSasu)

23. října 2013 v 8:14 | SasuKe |  Nauč mě líbat, nauč mě milovat
Tak další díl konečně... celkem by mě zajmalo, rooč mi to u některejch dílů háže ty mazery mezi řádkama a jinde ne, když to všude mám nastavený ve woldu stejně, ale už mě to nebaví zpravovat -.-" budu se moc těšit na kometáře :D




7 - S pravdou ven
Sasukeho pohled:
Sešel jsem dolů, abych si připravil snídani. Moje boty, které se válely uprostřed chodby, mě utvrdily v tom, že můj příchod byl nezapomenutelný.
Uvařil jsem čaj a přichystal vajíčka se slaninou. Domem se rozléhala nádherná vůně, která brášku nejspíš vzbudila. Rozespalý sešel schody a zmateně se rozhlížel po stole.
"Děje se něco?" Zeptal jsem se s úsměvem a roztomile naklonil hlavu.
"Nic, divím se, že už jsi vzhůru. Jak je ti?" Zeptal se, přesto, že jsem čekal, že mi spíš vynadá.
"Trochu mě bolí hlava," přiznal jsem.
"Dobře, jestli jen to," uchechtl se a posadil naproti mně.
Počkal jsem, až sní pár soust a pak jsem se na něj se zájmem podíval.
"Chtěl bych o něčem mluvit," začal jsem opatrně, i když se mi nechtělo kazit mu dobrou náladu.
Itachi na mě jen koukal a čekal, až mu povím víc.
"Víš, to moje chování, to všechno proto, že mám teď v hlavě zmatek, sám jsem dost vyděšený a nevím co si myslet od chvíle, kdy vím, že mě přitahují kluci. Konkrétně jeden, co si to ani neuvědomuje a proto jsem se ti to taky snažil vysvětlit, jen jsem ti tvrdil, že jde o holku," vysoukal jsem ze sebe.



"Nechceš už s tím přestat?" pousmál se a protočil oči v sloup jako by říkal, že mi na to neskočí, ale já to nehodlal jen tak vzdát.
"Ale já to myslím vážně, taky bych o tom chtěl vážně mluvit, takže pokusil by si se to tak prosím brát?" Skoro jsem se při slově prosím kousl do jazyka, ale tahle situace to vyžadovala.
"Dobře teda," odpověděl. To není dobře! Nebereš to ani trochu vážně! Neboj, to se změní.
"Takže když ti to nevadí, nemusím to už před tebou tajit," usmál jsem se. Itachi se nezdál nijak vyvedený z míry, zřejmě mi stále nevěřil.
"Jsem rád, že ti to nevadí. Takže chtěli bysme se chtěli jít s partou zítra někam bavit, chápeš? Takže můžu?" Zeptal jsem se nevinně.
"V žádném případě!" Odpověděl rázně.
"To jako proč?!" Zamračil jsem se, i když jsem moc dobře věděl, proč.
"Po tom v jakém stavu jsi se naposledy vrátil, už nikam hodně dlouho nepůjdeš. Teď máš domácí vězení, pokud si zapomněl. Vlastně mě překvapuje, že se vůbec ptáš, tohle není tvůj styl. Spíš bych čekal, že utečeš oknem," řekl.
"To je fakt," Přikývl jsem a vstal.
"Sasuke!" Napomenul mě.
"Neboj, už budu hodný, byl to jen žert," usmál jsem se.
"A teď když dovolíš, musím si jít dát sprchu po tom včerejšku," omluvil jsem se a zmizel mu z dohledu.
Itachiho pohled:
Nechápal jsem, o co Sasukemu jde, ale rozhodně mi to bylo podezřelé. Z nějakého důvodu mi tvrdil, že je gay a začal se chovat jako andílek. Samozřejmě stále rýpal a provokoval, ale dodržoval chození ze školy rovnou domů, dokonce se mnou zase začal jezdit v autě a dobrovolně vařil i uklízel.
Bylo to s ním snad ještě jednodušší než dřív a trvalo to už čtvrtý den, nejspíš ho vážně mrzelo, jak se choval.
Zaparkoval jsem, dnes měl být doma první. Vešel jsem dovnitř, ale bylo ticho. V kuchyni ještě nebylo nachystané jídlo a po něm ani vidu ani slechu. Že by si hrál na počítači? Né, že by to dělal často.
Přesto jsem se šel podívat do jeho pokoje, ten byl prázdný.
Začal jsem dostávat strach, všechno bylo v pořádku, nevěřil jsem, že by zase utekl.
"Sasuke? Sasuke!" Proběhl jsem celé přízemí a zotevíral všechny dveře. Když jsem ho nikde nenašel, začínal jsem být vyděšený, co se mu mohlo stát. Možná se ani nevrátil ze školy.
Musel sem se mu pokusit zavolat, mobil u sebe sice moc nenosil, ale musel jsem to vyzkoušet. Nechtěl jsem si představovat, co všechno se mohlo stát.
Vrazil jsem do svého pokoje a nestíhal žasnout. Na posteli jsem měl složenou hromádku vyžehleného prádla a vedle ní se rozvaloval můj bratr. Spal a pravděpodobně ho vzbudil až můj vpád dovnitř.
Spadl mi kámen ze srdce, že je přece jenom v pořádku. Zatím co Sasuke začal mžourat a vrtět se, já jsem si konečně vydechl. Překvapil mě. Hned co přišel ze školy šel žehlit? Dobrovolně? On? Ještě během úlevy z toho šoku, jsem se na něj vrhl a obejmul ho. To ho teprve pořádně probralo.
"P-přeskočilo ti?" Zeptal se zmateně.
Odtáhl jsem se, aby mi za chvilku nevynadal a usmál se na něj.
"Ne, jen jsem rád, že jsi v pořádku. Nemohl jsem tě nikde najít a neozýval jsi se," vysvětlil jsem mu své divné chování.
"Tse, prosim tě, děláš jako bych ti chyběl," řekl z legrace.
"Divil by jsi se bráško, už jsem jsi zvykl mít tu někoho kdo mě stresuje," ušklíbl jsem se na oplátku a uklidil prádlo do skříně.
"Vážně si dobrovolně vyžehlil?" Musel jsem se divit.
"Hm," odpověděl a znovu zavřel oči.
"To tě to tak zmohlo?" Zasmál jsem se.
"Mmmm," zavrněl přetáhl přes sebe deku.
"Taky bych se rád natáhnul," naznačil jsem mu, že jsem unavený.
"Hm," ozvalo se krátce.
"Naznačuju ti, abys opustil můj pelíšek," řekl jsem a pošimral ho na krku, až se musel ošít a znovu otevřít oči.
"Máš blbý, buď si lehni vedle mě nebo na zem, já už spinkám," zamrkal a přetáhl si peřinu přes hlavu.
"Sobečku," vyplázl jsem jazyk, "tak se alespoň rozděl o mojí deku," souhlasil jsem a kousek ho posunul, abych se tam vůbec vešel. Pak sem si ho přitáhl k sobě, abych měl možnost se přikrýt. Byl jsem překvapený, když mi v polospánku omotal ruce kolem krku a obličej přitiskl na krk. Nemohl jsem si pomoct, ale byl neskutečně roztomilý. Takový Sasuke mi chyběl, takový býval jako dítě, než se z něj stal protivný, zamlklý a izolovaný kluk,ale musel jsem se pozastavit nad myšlenkou, co by řekli jeho spolužáci, kdyby tohle viděli. Takhle jsem ho nejspíš znal vážně jen já. Nebyl jsem si jistý, jestli vážně hned neusnul, jelikož to přesně tak vypadalo.
Já začal zabírat až za chvilku.
Když jsem se vzbudil, uběhlo pár hodin a já už měl pořádný hlad, ani jeden z nás dnes neobědval. Jak jsem se pohnul, Sasuke mě pustil, protože to za celou dobu neudělal a zavrtěl se. Pak začal otevírat oči a protahovat se jako kotě.
"Dobrý ráno," ušklíbl jsem se. Pěkně se prospal a teď bude chtít celou noc blbnout u počítače, ale zítra nevstává, takže to nebude nejhorší.
"Měli bysme si jít udělat večeři," navrhl jsem a jemu souhlasně zakručelo v žaludku.
"Tím "měli" myslíš, že já bych měl," konstatoval a začal vstávat.
"Jo a já si zatím půjdu dát sprchu," oznámil jsem mu a šel do skříně pro čistý ručník.
Když jsem sešel dolů, Sasuke měl už skoro hotovo. Zatím jsem vyndal talíře, aby neřekl, že musí dělat všechno sám. Byl jsem rád, že mi najednou tak pomáhá, ale zase jsem nechtěl, aby se hned udřel.
"Sedni si, já to nandám," řekl jsem mu, když vypnul vařič.
"Nech tu omáčku ještě tři minuty," upozornil mě. Připravoval něco na rýži.
"Fajn," přikývl jsem.
"Mohli bysme to sníst u televize?" Hodil na mě psí oči.
Neviděl jsem důvod, proč ne. Sice jsem radši, když jí u stolu, ale už mu taky není pět a jelikož řekl mohli, znělo mi to jako celkem hezký večer.
"Jdu se kouknout co dávaj!" Usmál se a zmizel jako pára nad hrncem.
Ne, nezdálo se mi to, vážně se usmál jako ranní sluníčko.

Sasukeho pohled:
Když jsem se vrátil, Itachi už nandaval na talíře. Malinko mě deptal tím, jak tu pochodoval s rozpuštěnými, stále trochu mokrými vlasy a jen v kalhotách, ale dnešek jsem si nechtěl kazit. Přece jenom s tím asi nic neudělám, prostě mě přitahoval.
Došel jsem k němu zezadu, rukama ho chytil kolem pasu a koukl mu přes rameno i když jsem se musel postavit na špičky.
"Mmm, vypadá to dobře," zavrněl jsem.
"Taky si to vařil ty," připomněl mi.
"Pravda," zvedl jsem nosánek nahoru, až se musel zasmát.
Pak jsem popadl jeden z talířů a hůlky a oba jsme se odebrali do obýváku.
Pořád jsem se cítil hrozně unavený.
"Co si vybral?" Zeptal se Itachi a mě chvilku trvalo, než jsem pochopil, na co se ptá.
"Tohle," zapnul jsem televizi.
"O čem to je?" Zeptal se znova.
"Romantická komedie," odpověděl jsem jako by nic. Bratr mě přejel nevěřícným pohledem.
"Čekal jsem od tebe spíš kovbojku," podotkl. Pravda, tyhle věci sem dřív nemusel, patrně bych zhnuseně odešel, kdyby se mě na to pokusil donutit koukat, ale teď se mi to zdálo celkem roztomilé.
"V pátek večer? Prosim tebe," zakroutil jsem hlavou.
"Mimochodem Sasuke, proč válíš župan v obýváku?" Podíval se na černou sametovou věc přehozenou před gauč.
"Nemůžu za to, že zapomínám, kde sem nechal válet svoje věci," bránil jsem se a on už to raději nekomentoval.
Chvíli jsme se dívali, ale já spíš než film vnímal vůni jeho šampónu, ale byl jsem moc unavený, abych se o něco pokoušel. Alespoň jsem si o něj opřel hlavu, bylo to hrozně příjemné, dotýkat se té jemné kůže.
Bratr si zřejmě všiml jak mžourám.
"Vážně to chceš dokoukat?" Podíval se na mě tázavě, jenže mně se nikam nechtělo.
"V pohodě," odpověděl jsem.
Když jsem se probudil, nejen že bylo asi deset dopoledne, ale já ležel na gauči pod Itachim.
"Kdy jsem usnul?" Přemýšlel jsem, ale jistý jsem si nebyl.
Trochu jsem se pohnul v pokusu ho nějak opatrně posunout na malém gauči, ale zjistil jsem, že je něco špatně. Trochu vyděšeně jsem vykulil oči, když mi došlo, že mám poněkud větší problém tam dole.
Tohle byla snad ta nejtrapnější věc, co se mi kdy stala. Zpanikařil jsem a rychle vyskočil, čímž jsem zapříčinil Itachiho pád na zem.
"Sakra," vypadlo ze mě, když přistál na zemi.
"Promiň," prohodil jsem a přeskočil ho, abych mohl zmizet. Jenže Itachiho rána dost probrala.
"Sasuke, co zase blbneš?!" Vyjel a čapl mě za zápěstí, abych si nemyslel, že se mi podaří zmizet, při čemž si mě rovnou otočil na sebe.
Chtěl asi pokračovat, ale zarazil se. Já se v té chvíli nezmohl na nic.
"To je...?" Koukal zmatně na moje kalhoty, na které měl teď ze své pozice velmi zajímavý výhled.
"To protože nejsi schopný se oblíknout! Říkal sem ti to už tolikrát!" Rozkřikl jsem se na něj, jelikož jsem se cítil děsně trapně a nepotřeboval jsem zrcadlo, abych věděl, jak jsem začal rudnout. Stále tam seděl a civěl na mě, jako by nechápal, jen mě pustil.
"A nezírej tak!" Dodal jsem a sáhl po županu, který jsem tu nechával ležet, abych si ho přes sebe přehodil, trochu mi vadilo jak na mě Itachi momentálně kouká.
"Počkej, takže... Chceš říct, že si opravdu na kluky?" Koukal zaraženě, když jsem si zavazoval župan, najednou jsem se zasekl a podíval se na něj.
Nevěděl jsem jak mu na tohle mám odpovědět, chtěl jsem pryč. Netušil jsem, proč se mi najednou do očí derou slzy, přece mi bylo od začátku jasný, že to nebere ani trochu vážně. Jenže teď sem měl strach z jeho opravdové reakce.
Otevřel jsem pusu, jako že něco řeknu, ale prostě sem nevěděl co, chtěl sem říct alespoň něco jako "promiň", ale nemohl jsem říct vůbec nic, prostě jsem se otočil a rozběhl do svého pokoje. Tak strašně moc jsem se bál, co teď udělá, potřeboval jsem se rychle uklidnit.

Itachiho pohled:
Bylo to už několik hodin, co se Sasuke zavřel u sebe a já stále nevěděl, co říct, až za ním přijdu. Nejdřív jsem ho nechával na pokoji, možná mě ani nebude chtít vidět a určitě o tom nechtěl mluvit, ale bylo to už několik hodin a nemůžu ho tam nechat umřít.
S několika nádechy a absolutně nepřipravený na to, co mu mám říkat jsem po dopití třetího kafe a zjištění, že se mi to nezdá, šel do pokoje svého mladšího bratra.
Zaklepal jsem a vešel.
Sasuke seděl zády ke mně na posteli. Trochu ztuhl, když mě slyšel vejít, ale i blbý by poznal podle toho jak se třese a hlasitě dýchá, že stále brečí. Sedl jsem si na druhou polovinu jeho postele a chtěl ho uklidnit.
Natáhl jsem k němu ruku, ale sotva jsem se ho dotkl, zase ji rychle stáhl zpátky, jelikož jsem nevěděl, jestli bych na něj měl vůbec sahat, když ho všechno tak rozhodí.
"Není to nakažlivý," zašeptal dotčeně.
"Sasuke já jen... To nevadí," snažil jsem se ho uklidnit.
"No tobě možná ne!" Zvýšil hlas a ještě víc se roztřásl, stále se na mě nechtěl podívat.
Pochopil jsem, jak se cítí.
"Promiň," řekl jsem tichým hlasem.
"Za co?" odpověděl.
"Že sem tě nebral vážně, že sem si nevšiml dřív, jak ti je."
"V pohodě, taky jsem si toho nějakou dobu nechtěl všimnout," řekl už trochu klidněji, ale viděl jsem jak těžce polkl. Zvedl jsem se, zezadu ho obtočil rukama a hlavu si položil mezi jeho rameno a krk.
"Zvládneme to," zašeptal jsem.
Bráška konečně tázavě zvedl hlavu a podíval se na mě. Tváře měl ještě stále vlhké a růžové, ale vypadal, že už je klidnější.
"Určitě," dodal jsem ještě a on přikývl.

Sasukeho pohled:
Byl jsem rád, když mě objal, nebude mě za to nakonec nenávidět, i když pořád neví všechno.
Když jsem se uklidnil, ošil jsem se.
"To hrozně kouše," naznačil jsem bratrovi, aby mě zase pustil a pak se na něj otočil. Teprve teď jsem si prohlédl červený rolák, který měl na sobě.
"Itachi!" Vykřikl jsem.
"Co?" Podíval se na mě nechápavě, proč zase vyvádím.
"Je tu jen dvacet stupňů, mohl sis vzít rovnou kombinézu!" Nasměroval jsem jeho myšlenky správným směrem.
"Nikdy neklepeš a nenosíš roláky! Nechci, abys to tolik přeháněl, vůbec mi to nepomáhá. Naopak by mi pomohlo, kdyby ses choval normálně a přirozeně," zamračil jsem se.
"Promiň, mám si ho sundat?" Zeptal se a vypadalo to, že už se k tomu schyluje.
"Proboha ne! Jsi se převlíct!" Zarazil jsem ho včas. Připadal jsem si trochu trapně, když jsem si uvědomil,co to tu vlastně řešíme.
Pak jsem si jednoduše lehl na postel a zabodl pohled do stropu, né že bych o tom všem nepřemýšlel už stokrát, ale prostě v tuhle chvíli nešlo přestat, skoro jakoby to, že si to uvědomil Itachi teprve znamenalo, že je to pravda.
Nejspíš jsem až do dneška ve skrytu duše doufal, že je to všechno jen nějaká hloupost a teď jako by už nebylo cesty zpět. Jen stěží si teď budu namlouvat, že jsem normální.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 22. listopadu 2013 v 10:02 | Reagovat

dokonalí dielik,len mi je ľúto Sasukeho prečo ho tak trápiš.:)

2 Nat  .lFow Nat .lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 11:24 | Reagovat

I’ll pick you up at 7.

She never carries out her plans.

3 Ремонт Холодильников lFow Ремонт Холодильников lFow | E-mail | Web | 12. května 2017 v 14:52 | Reagovat

She lost my umbrella again, so I gave her a piece of my mind about her carelessness.
It's not the end of the world!

4 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 3:22 | Reagovat

His books are not easy to understand; you have to read between the lines.

5 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | Sobota v 20:55 | Reagovat

I had quite a bit of trouble with that car.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama