Nauč mě líbat, nauč mě milovat 6 (ItaSasu)

23. října 2013 v 8:10 | SasuKe |  Nauč mě líbat, nauč mě milovat


6 - Návrat domů


Sasukeho pohled:
Když se pomalu všichni dostávali do nálady, přiřítil se odněkud už celkem slušně nalitý Naruto a řízl sebou vedle mě.
"Hej Sasuke!" Zařval mi do ucha, až jsem ho chtěl po druhé za ten den shodit na zem. Bohužel na mě však s přibývajícím alkoholem začala doléhat i deprese.
"Hm?" Zavrčel jsem neochotně a čekal, co z něho vyleze.
"Ino je zalezlá na záchodech a řve tam kvůli tobě! Mazej s tim něco udělat!"
"Proč?"
"Protože Sakura je tam s ní a já jí potřebuju v místnosti pro personál," zamával mi před nosem klíčema.
"Ty seš úchyl," no, já měl v té chvíli co říkat.
"Já? To ty si divnej! Proč si se s ní rozešel? Vlastně, proč si s ní vůbec nezačal chodit? Víš jaký mi to způsobuje komplikace?" Zeptal se drze.
"To ty si ten, kdo tu v jednom kuse dělá problémy. Třeba mě zajímá úplně jiná holka!" Když jsem to namluvil Itachimu, můžu to stejně tak říct i Narutovi.



"He?" Zůstal na mě zírat s otevřenou pusou a pak do sebe musel hodit dalšího panáka.
"Neboj, neví to a nechce mě," to jsem neměl hned říkat, jelikož přísedící hned všechno zpětně vyplivl na podlahu.
"Fuj, mohl by si se chovat jako člověk?" Napomenul jsem ho a sebral mu lahev, abych se sám znovu napil.
"Tebe taky někdo nechce?" Vykulil oči a zařval, takže jsem poprvé za večer byl rád za tu ohlušující hudbu. Než jsem stihl cokoli říct, blonďák s ďábelským výrazem vytáhl nějakou krabičku a podal mi ji.
"Po tomhle tě chtít bude," zamrkal na mě.
Překvapeně jsem si to prohlídl.
"Co je to?"
"Neboj není to nebezpečný, jen léky na stres, uvolňujou, když je smícháš s alkoholem, tak až trochu moc," vysvětlil mi.
"Stejně bych do tebe nikdy neřekl, že budeš schopnej něco takovýho používat," zakroutil jsem hlavou.
"Já bych to nepoužil, proto to dávám tobě, ty si hajzl," usmál se. Upřímnost nadevše.
"Hele, jdu pro Sakuru, jestli nevyleze, jdem hrát flašku," oznámil mi něco, v čem jsem neviděl logiku a odpotácel se na dámské toalety.
Za několik minut se vrátil snad v ještě horším stavu, nadšeně mával lahví nad hlavou a prohlašoval, že tedy jdeme hrát.
"To je nápad!" Vypadlo ze mě najednou.
"Políbím někoho, zamiluju se do něj jako Šípková Růženka a doma bude zase klid. Jen bych dal tentokrát přednost holce," oznámil jsem mu své myšlenkové pochody.
Naruto byl naštěstí už tolik na mol, že to vůbec nepochopil.


Čím víc jsem pil, tím legračnější se mi všechno zdálo. Sice jsme hráli, ale k ničemu to nebylo, líbat moc neuměli a ani jsem neměl dojem, že by mě někdo začal přitahovat. Po nějaký době nás to přestalo bavit, jelikož pro nás už bylo fyzicky těžký roztočit rovně lahev, aby neodletěla a zároveň aby vůbec dosáhla pohybu.
Trochu jsme změnili typ zábavy, jakmile se vrátila Sakura, my tři - ona, já a Naruto, jsme si vylezli na stůl, skákali, tancovali a křičeli všechny nesmysly co nás napadly.
Pak začali lidi pokládat jeden druhýmu otázky a ten musel odpovědět, buď šokující pravdu, nebo si něco vymyslel a ostatní hádali, jestli to fakt tak je nebo si vymýšlí.
Kámen úrazu nastal, když napadla výtečná otázka Sakuru.
"Proč si nechal Ino po prvním rande?" Zeptala se škodolibě.
Mě prostě v tu chvíli nenapadlo odpovědět nic lepšího než: "Protože jsem na kluky." Hrozně jsem chtěl znát jejich reakci. Co jsem provedl, mi došlo, až když zmlkli a zírali na mě. Nikdo si netroufal tipovat.
"To asi nebylo moc legrační, co?" Vylezlo ze mě, abych zachránil situaci.
"Víš jak si mě vyděsil?" Oddechla si růžovovláska.
"Věřili jste mi to?" Koukal jsem překvapeně. Pár lidí se začalo ošívat a Sakura se rozpačitě usmála.
"Řekněme, že už docela dlouho odmítáš všechny holky, tak si tu a tam někdo myslí... No co, já vím, že je to blbost," rozesmála se. Mě teda do smíchu nebylo. Oni si toho všimli dřív než já? Měl jsem chuť jít se pohřbít. Takže ono se o mě povídalo, že sem gay, ještě než jsem na to přišel? Bezva!
"Promiň, zdálo se mi to legrační, asi sem moc pil," řekl jsem a začal slézat ze stolu. Ostatní tomu evidentně věřili, jelikož se taky zasmáli, řekli něco, že jak by kluk jako já mohl být gay a bavili se dál.
"Kam jdeš?" Zajímal se Naruto, až málem sletěl za mnou, nebýt Sakury.
"Domů... Musim... Musim se vyspat," vyblekotal jsem a mířil ke vchodu.
"Trefíš?" Volal za mnou ještě.
"Ne, ale ono se to podá," mávl jsem bezstarostně rukou a šel. Teď jsem mu záviděl, že bydlí tak blízko.

Itachi:
Celou noc se nevracel, kde může být tak dlouho? Nemá moc kamarádů, ke kterým by šel a hlavně já neznám jejich telefony. Sám mobil taky nebral, nejspíš ho ani neměl. Nevěděl jsem, jestli mám být naštvaný za tu jeho příšernou nezodpovědnost, nebo se klepat strachy, co se mu stalo. Nakonec sem úspěšně zvládl obojí.
Netrvalo dlouho a já uslyšel nárazy do dveří. Že je to on mi bylo jasné, proč dělá takový kravál jsem však nechápal. Nejprve jsem sázel na to, že myslí, že spím a chce mě vyprovokovat, ale když jsem došel k okýnku vedle dveří, zjistil jsem, že má slušný problém, trefit se klíčem do zámku.
Nechal jsem ho být, několik minut se s tím mučil, než vpadl dovnitř. Musel jsem se chvíli obávat, že dveře vyletí z pantů.
"He, nazdar Itachi! Já věděl, že tu budeš!" Prohlásil celý vysmátý. Překvapivě, že? Já tu totiž bydlím!
"Opil si se?" Zeptal jsem se vážným tónem, přesto, že to bylo očividné. Když si vezmu, jakou jsem měl starost a on se zatím někde nalíval, ke všemu v jeho věku.
"Já ne, to ty dveře!" Bránil se a s dotčeným výrazem se pokoušel zout si boty, když se mu to konečně podařilo, pro změnu je nemohl dostat do botníku.
Stál jsem tam a mlčky ho pozoroval, na jednu stranu, abych nedostal záchvat smíchu, když sem to viděl, ale na druhou proto, že jsem na něj nerad křičel, jenže on si to zasloužil.
"Nevzal sis mobil, utekl jsi, opil jsi se a vrátil skoro ve tři ráno, jdi si lehnout a doufám, že je ti jasné, že tím to neskončilo. Zítra si promluvíme o tom, že alkohol ti nepatří do rukou," změřil jsem si ho přísně.
"Nebudu si brát mobil, abys mi mohl zavolat kde jsem, když utíkám před tebou, ne? Mimochodem tohle mi říká ten pravej, co?" Podal okamžitě argumentaci.
"Tak se utíkat rychle odnaučíš, máš domácí vězení. A já rozhodně nezačínal pít ve čtrnácti jako ty a co se pamatuju, opil jsem se za celý svůj život čtyřikrát a to je mi o pár let víc než tobě," odmítal jsem naši situaci srovnávat, protože on byl prostě jen rozmazlený hajzlík, který se snažil mi přidělat starost, jak to šlo.
"A o tom co si nepamatuješ, radši nebudeme mluvit," dodal Sasuke z podlahy.
"Sasuke! Nebuď drzý!" Zamračil jsem se. Už toho bylo tak akorát.
"Jasný," znělo to až uraženě.
Po boji s botníkem, ve kterém zatím skřínka vedla jedna - nula, se sebral a i s botama zamířil chodbou někam pryč.
"Kam to neseš?" Nechápal jsem jeho jednání.
"Do koupelny, tady už je plno," oznámil mi.
"Koupelna je v patře. Koukej to nechat ležet a mazej spát," upozornil jsem ho.
"Nepotřebuju tvojí péči, zmiz!" Vyštěkl po mě.
"Sasuke, zklidni se a to hned, nic ti nedělám!" Napomenul jsem ho, jelikož se to ubíralo známým směrem.
"Nech mě bejt!" Začal ječet.
"A dost!" Okamžitě jsem k němu přišel a prudce ho chytil za zápěstí, až zakňučel. Sice by zasloužil spíš pár facek, aby se uklidnil, ale já nemám rád násilí. Bohužel, se Sasukem to po dobrém nešlo.
"Jestli hned nepřestaneš, já už to nevydržím!" Křičel lítostivě a i když jsem neměl ponětí o čem mluví, alkohol v něm evidentně probouzel emoce, které nebyl v tom stavu schopen kontrolovat.
Teď rozhodně nebyl chladný a nepřístupný jako obvykle, připomínal spíše zoufalé dítě.
"Tak naposledy, vysvětlíš mi, co jsem ti udělal? Protože tomu nerozumím! Nechápu proč se se mnou úplně normálně bavíš a pak bez jakéhokoli podnětu utečeš z domu a opiješ se! Nic se nestalo, tak proč si to udělal?" Ztrácel jsem nervy, věděl jsem, že za tím vším něco je, že Sasuke má důvod, proč mi dělá samé naschvály a je neustále tak podrážděný, ale odmítal mi ho říct.
"Nic! Nic si neudělal! Prostě tě nenávidím!" Vykřikl a vyškubl se mi. Měl v úmyslu kolem mě projít, ale já ho znovu prudce chytil a otočil čelem k sobě.
"Můžeš to vysvětlit? Jen tak ze dne na den jsi se rozhodl, že mě nenávidíš? Tomu, nezlob se, nevěřím. Včera jsi se rozhodně nechoval nenávistně. Sám jsi mi řekl, že to tak není," na mysl mi přišlo, jestli náhodou nemá rozdvojenou osobnost, to by to tak nějak celé vysvětlovalo, ale taková věc se člověku nestává z ničeho nic, ze dne na den.
"Nechceš se přestat chovat jako dítě? Nejsem idiot, poznám, že něco není v pořádku a pokud nechceš zítra navštívit psychologa, měl bys mi to říct. Protože já už vážně nevím co jiného s tebou, Sasuke!" Vážně jsem se na něj podíval.
"Polib mě," zasmál se, čímž mě přesvědčil, že je naprosto na mol a nedostanu z něj nic.
"Fajn, zítra tě objednám k lékaři," zakroutil jsem rezignovaně hlavou a zamířil po schodech nahoru. Ať si ten puberťák dělá, co chce. Nechtěl jsem na něj tlačit, nechtěl jsem z něj dělat psychicky nemocného, ale věřil jsem, že každý na mém místě včetně rodičů by udělal totéž. Přece ho nemůžu takhle nechat, za chvíli by mě už ani neposlechl a jednal jako psychopat.
"Víš, kde je ten problém, Itachi?" V polovině schodiště jsem se zastavil v naději, že mi chce konečně dát vysvětlení.
"Nevíš o mě všechno," řekl s ironickým smíchem. Jsem naivní.
"Dobře, pokud nechceš, abych to věděl já, budeš to muset říct tomu, kdo tě dostane na starost, já za tvá tajemství svoje nervy obětovat nehodlám," odpověděl jsem zcela vážně. Jen to říct mě bolelo. Obětoval bych pro něj vážně všechno, jenže tohle nebyla ta správná situace, kdy by to potřeboval.

Bratr začal lézt po čtyřech za mnou, až jsem měl strach, že mu to uklouzne a vyrazí si zuby.
"Stůj, ty zrádce!" Křičel přes chodbu, když byl konečně nahoře.
Otočil jsem se a sledoval, jak se ke mě snaží dostat, přitom šel ode zdi ke zdi.
"Dobrou noc, Sasuke," řekl jsem klidně, abych to ukončil.
"Musíme si konečně promluvit!" Zařval na mě ten, jenž mi celou dobu opakoval, jak se se mnou o ničem bavit nechce.
"Jenže ty jsi protivný jako obvykle a nestačí ti chodba, tak běž spát, promluvíme si zítra," odpálkoval jsem ho.
"Ne! Musím ti to říct teď, zítra už to neřeknu," protestoval.
Napadlo mě, že na tom možná bude něco pravdy, že by ho alkohol donutil mluvit? Jenže s ním se teď rozumně bavit nedá... I když to ani normálně.
"No, dokud nepodáš patřičné vysvětlení, nebudu se s tebou bavit vůbec," odpověděl jsem polohlasně.
"Udělal si ze mě úchyla!" Vykřikl.
Zmateně jsem se otočil, on tam stál a mířil na mě prstem.
"Cože?" Nepřikládal jsem takové informaci žádnou důležitost, jelikož prakticky je to nemožné a pokud tím chtěl něco říct, zjevně zase plácl naprostou blbost.
Musel jsem nejprve počkat, až se ke mně dopotácí, aby popadl dech.
"Je to tvoje vina," podíval se na mě lítostivýma očima.
"Co jako?" Změřil jsem si ho nechápavě.
"Jsem na kluky!" Řekl nervózně.
"Sakra Sasuke, nech už těch blbostí a jdi si lehnout!" Docházely mi nervy.
"To nejde! Snažil jsem se, aby to bylo jako dřív, abych byl normální, ale ono to nefunguje! Sem na kluky!" Opakoval hystericky.
"Jsi opilý, jdi spát! Ráno budeš zase heterosexuál," uklidnil jsem ho, nebo se o to alespoň pokusil.
"Ale to potřebuju, teď hned!" Nechtěl jsem si domýšlet, co myslí tím "to", ale musel jsem toho malého úchyláka hned dostat do jeho pokoje. Zjevně to s ním mávalo víc než jsem si myslel, ten se bude ráno divit co mi tvrdil.
Ještě v bundě jsem ho hodil na postel.
"Tady zůstaneš a nechci o tobě slyšet!" Vážně mě tentokrát naštval, pak jsem se jednoduše sebral a s prásknutím dveří odešel k sobě.

Ležel jsem v posteli a přemýšlel, jestli sem na něj neměl hned u dveří vylít studenou vodu. Vážně je to čím dál horší a jestli to bude pokračovat, zblázníme se oba. Věděl jsem, že hned ráno musím najít psychologa, který si s mým démonickým bratrem bude ochoten promluvit a zjistit, kde je chyba.
Dlouho jsem nemohl usnout, to se v takové situaci ani nedalo, přemýšlel jsem, jestli bych ho neměl jít zkontrolovat.
Najednou jsem na chodbě uslyšel znovu kroky. Doufal jsem, že jde jen do koupelny, protože jinak ho uškrtím, ale vstal jsem a šel se podívat.
Sasuke stál na konci chodby, vykláněl se z okna a koukal kamsi do tmy.
"Co to zase děláš?" Zeptal jsem se, ale neodpověděl. Doufal jsem, že si je vědom toho, že mi jde pěkně na nervy. Jenže jsem si nemohl pomoct, on očividně úplně při smyslech nebyl.
Došel jsem až za něj a chytil ho kolem ramen.
"Jdi od toho okna, nastydneš," chytil jsem ho zezadu za ramena.
"Naštvalo tě to?" Řekl polohlasně aniž by se pohnul.
"Co?" Zeptal jsem se. Byla hromada věcí, kterými mě dneska naštval, ale nic co bych mu neodpustil.
"Ty blbosti, co jsem říkal."
"Ne, naštvalo mě, jak ses vrátil domů. Naštvalo mě, že jsi zmizel a já měl o tebe strach a nejvíc mě štve, že tě něco trápí a nechceš mi to říct," položil jsem si tvář do jeho vlasů.
"Já-já se změním. Už nebudu takový," špitl a znělo to, jako když to myslí vážně.
"To po tobě nechci, jen omez ty své výkyvy nálad," uklidnil jsem ho.
"Jdi si už prosím lehnout a zavři to okno," pohladil sem ho po vlasech a vrátil se do ložnice.
Za okamžik jsem zaznamenal cvaknutí dveří a šedou šmouhu blížící se k mé posteli.
"Sasuke?" Mlčky si lehl vedle mě a přetáhl přes sebe kus peřiny.
Trochu mě to překvapilo, ale nechal jsem ho být, už jen z vděčnosti, že si konečně lehl a chce spát. Přitáhl jsem ho k sobě.
"Dobrou noc, Sasuke," zašeptal jsem.

Sasukeho pohled:
Když jsem se probudil, Itachi stále spal. Bylo to krásné, tak dlouho jsem si přál se takhle probudit, myslím, že dnes nastalo jedno z mých nejhezčích rán. Chvíli jsem tak ležel v jeho obětí a pak si konečně poručil vstát. Jak jsem se tak posadil, něco mě tlačilo v kapse.
Ježkovy voči! Vytáhl jsem ty léky, co mi dal Naruto. To už bylo trochu moc. Vystřelil jsem a mazal je schovat do šuplíku ve svém pokoji.
Včera nastal den, kdy mi konečně došlo, že tohle bohužel není žádná nemoc a jen tak to nepřejde. Myslím, že někdy mezi pátou a osmou skleničkou jsem si přiznal svou sexuální orientaci. Jediný, kdo to doposud odmítal brát vážně, byl můj bráška.
Nejen, že jsem byl odhodlaný ho o tom přesvědčit, ale taky ho získat. Tohle všechno byl teprve začátek, odteď se musím snažit, protože včera mě nebral vůbec vážně. No, nedivím se. Z nějakého důvodu on byl jediný, kdo mě zajímal, stále ve mně zkrátka byla taková jiskřička naděje, že s ním to začalo a s ním to může i skončit, prostě až dostanu to na co stále myslím, ten vypínač skočí zase hezky zpátky. Tím, co jsem momentálně chtěl, byl Itachi. Jeho doteky a rty.
Takže bych si měl možná taky přiznat, že zcela neskrývaně jedu po vlastním bratrovi. To je děsný! Jak se ze mě sakra mohl stát takový úchyl?!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 22. listopadu 2013 v 4:09 | Reagovat

uff ale aj tak nádherá

2 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 2:34 | Reagovat

I’m coming down with a cold.

3 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 15:39 | Reagovat

He knows this town from A to Z.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama