Nauč mě líbat, nauč mě milovat 3 (ItaSasu)

23. října 2013 v 8:02 | SasuKe |  Nauč mě líbat, nauč mě milovat



3 - Příšerné myšlenky


Sasukeho pohled:

Hned jak jsem vlezl do pokoje, ručník místo na hlavu jsem hodil na křeslo a ještě celý mokrý si vlezl do postele. Co to je? Proč mě pořád čím dál víc vyvádí z míry jeho přítomnost? Zíral jsem před sebe a kladl si ty otázky.
"Je to kvůli tomu, že jsme..." Okamžitě jsem tu myšlenku zahnal. Řekl jsem přece, že na to chci rychle zapomenout. Jenže ono to nejspíš opravdu je kvůli tomu, co jsme dělali. Zíral jsem do stropu a přemýšlel, proč se mi to stále tak živě vrací, takže jsem si ani nevšiml, kdy se tam objevil on.
"Válíš se mokrý v posteli?! Vstaň!" Chytil mě za ramena a zvedl do sedu. Jenže já si momentálně zdrceně přehrával v hlavě stále dokola to, co se před necelým týdnem stalo.
Když viděl, že nereaguju, začal mi zmateně zírat do očí. Kdyby se v ten pravý okamžik maličko naklonil- Ne! Dost! Tohle muselo okamžitě přestat, nemůžu přece takovým způsobem o Itachim přemýšlet. Možná má pravdu, možná mi úplně přeskočilo z toho všeho.
"Sasuke, tak odpověz! Co je s tebou?!" Poznal jsem, že má o mě snad i trochu strach.
"Hm..." vylezlo ze mě nejdřív pomalu, "je to snad moje postel, tak je to jedno, ne?" řekl jsem, protože jsem absolutně neměl ponětí, na co že to mám odpovědět a odebral se pro klid jeho duše k šatní skříni kvůli oblečení.

"Žertuješ, né?" Žasl Itachi. Ani jsem se na něj pro jistotu neotočil. Byla to jen chvilková slabost a teď už je na čase se vzpamatovat.

Seděl jsem právě v obýváku u televize, když si bratr přišel sednout ke mně, sedl si tak blízko, až jsem skoro přestal dýchat. Dávno jsem zapomněl sledovat televizi, místo toho jsem očima sjížděl jeho překrásný obličej.
Netrvalo dlouho a i Itachi si toho všiml.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě a pak se kouzelně usmál.
"Itachi..." zašeptal jsem a pak jsem se mu musel vrhnout kolem krku a začít ho líbat.
Prudce jsem se vymrštil z postele, když začal zvonit budík, ještě stále cumlajíc polštář.
Jestli jsem šel večer spát malinko znepokojený, tak teď už jsem byl silně rozhozený. Zdá se mi o vlastním bratrovi a cucám polštář! To je nechutný! Jsem jako Naruto, když usne o hodině, ale Sakura je holka a není jeho příbuzná! Ježkovy voči, sem horší než Naruto! Na tohle voda nepomůže, co to se mnou sakra provedl?
Zmateně jsem se dopotácel ke dveřím.
"Byl to jen sen."
"Jaký sen?" Vyrušil mě najednou Itachiho hlas, až jsem naskočil, pak jsem si uvědomil, že jsem nějak sešel schody, stojím u kuchyňské linky a pořád to nahlas opakuju.
"Hnusná noční můra," odsekl jsem.
"Vidím, sypeš si lupínky do dřezu," odpověděl se smíchem, posadil se ke stolu a víc si mě nevšímal. Přesně tohle mě tak vytáčelo! Kdykoli chce mě dle libosti začne ignorovat, nebo naopak otravovat. A tahle moje roztržitost je už taky příšerná!
Vztekle jsem praštil pytlem cereálií a šel si nahoru pro tašku.
"Ty už jdeš? Mohl jsem tě přeci odvést," volal na mě, když jsem se obouval.
"Raději půjdu pěšky, nechci vedle rýpala jako ty sedět i v autě," nemohl jsem mu prostě vysvětlovat, že mi dělá problém trávit čas v jeho přítomnosti a sedět vedle něj dvanáct minut v autě by mě zabilo.
"Jestli se chceš hádat, máš smůlu, dobře jsem se vyspal," odpověděl mi jako by nic.

Když jsem dorazil do školy, jeho auto už tam samozřejmě stálo. Jen co jsem stihl dojít ke skřínkám, odněkud se vynořil Naruto.
"Zdár!" Začal energicky a vypadal, že zase něco zamýšlí, vzhledem k tomu, co aktuálně vzešlo z jeho posledního nápadu, jsem neměl moc radost.
"Píšeme anatomii," zchladil jsem ho místo pozdravu, ač tentokrát jsem sám nic neuměl.
"Sakra!" Praštil blonďák do skřínky těsně vedle mě, načež okamžitě schytal jeden z mých nenávistných pohledů.
Cestou do učebny jsem si nemohl nevšimnout svého povedeného bratra. Stál opřený o zeď jako manekýnka a o něčem zapáleně hovořil se dvěma kluky z jeho třídy. Deidaru jsem znal, párkrát u nás byl, toho druhého jsem si zrovna nepamatoval.
Sledoval jsem, jak si hraje s pramínkem vlasů a cosi složitě vysvětluje. Ti dva na něm mohli oči nechat. Z takové vzdálenosti to skoro skoro vypadalo, jako by s nimi flirtoval. Naštěstí jsem ho znal, takže jsem věděl, že něco takového není možné, přestože jeho úsměv a pohled přesvědčoval o opaku.
"Hej, na co to zíráš, Sasuke?" Ozval se najednou Naruto.
Zase! Už zase stojím kdo ví kde a pitomě čumím s myšlenkama naprosto mimo. Jestli to hezky rychle neodezní, tak bych se jednou mohl takhle vzpamatovat na psychiatrii a že k tomu nemám daleko.
"Možná bych ho mohl jít aspoň obejmout a omluvit se za ráno." Prolétlo mi hlavou a pak jsem si už chtěl rovnou nafackovat. Jsme přece ve škole! Musím se mu vyhýbat, než tyhle šílené nápady zase zmizí. To bude jistě snadný, bydlím s ním. Bravo Sasuke, to si to vymyslel.
"Tak pojď!" Tahal mě Naruto za rukáv, abychom nepřišli pozdě. Od kdy ho tak zajímá matika? Mohl jsem se ještě chvíli dívat na Itachiho... Né! Zabijte mě prosím! Stává se ze mě magor.

Tentokrát už jsem ani nepospíchal domů. Představa, že tam najdu na gauči rozvaleného Itachiho a v hlavě se mi nahromadí znovu všechny ty nesmysly, mi náladu moc nezvedala. Vlastně za tohle všechno může jen a jen Naruto! Kdyby nevymyslel tu hloupost s Ino, nestával by se ze mě teď psychopat.
"Kudy to jdeš? Bydlíš přece na druhou stranu. Nejsi v poslední době nějak moc mimo?" Zajímal se ochotně Naruto. Bylo to tak moc vidět?
"Jdu se jen projít, nechce se mi domů," vysvětlil jsem.
"Pohádal jsi se s Itachim?" Vyptával se.
"Ach, tak něco," zavrčel jsem, jelikož právě tohle jsem rozhodně rozebírat nechtěl a raději vykročil rychle pryč.
Když mi došlo, že rybník obcházím už asi po třetí, napadlo mě, že už bych měl asi vážně jít domů. Sledoval jsem, jak se slunce pomalu mění na obzoru v ohnivě rudou záři. To zase bude řečí, že jdu pozdě. Cestou jsem nechával chladný vítr, aby mi rozcuchal vlasy, cítil jsem se trochu napjatý a unavený.
To přešlo, jakmile jsem přišel domů. Nejprve jsem ucítil vůni, vůbec se mi nechtělo věřit, že brácha vaří. Obával jsem se, že to nebude moc poživatelné. Pak se mi zase začaly hrnout do hlavy ty zvláštní myšlenky. Rozhodl jsem se tomu tentokrát udělat přítrž hned od začátku, musím si uvědomit, že mi ve skutečnosti vlastně jen jde na nervy a přidělává starosti.
Začal jsem být nepříjemný hned ode dveří.
"To bude zas blivajs," poznamenal jsem svým obvyklým tónem. To jsem však ještě netušil, že hned co vejdu, se mi naskytne pohled na mého úžasného bratra v zástěře.
Zdál se mi prostě u té plotny momentálně ještě jednou tak sexy než obvykle. To mi snad dělal schválně. Vlasy mu spadaly na záda a pobrukoval si nějakou písničku, byl až neuvěřitelně přitažlivý. Co se mi to stalo? Jsem úchyl?
"Takhle se chodí domů?" Otočil se na mě s lehce ustaraným výrazem, ale usmíval se a já dostal pocit, že mě nejspíš zradí kolena.
Na místo jakékoliv odpovědi jsem se prostě jen sesunul ke stolu a hlavu si složil do dlaní.
"Sasuke? Je všechno v pořádku?" Cítil jsem na sobě jeho zmatený pohled a uslyšel cvaknutí, jak vypnul sporák.
"Já už nemůžu," zašeptal jsem. Jak by to asi mohlo být v pořádku? Vždyť z nějakého důvodu zcela očividně vyjíždím po svém bratrovi.
"Sasu?" Ucítil jsem jak mě ze strany objal a přivinul mě k sobě, jako když jsem byl ještě dítě a rozbil si koleno. Najednou jsem se cítil mnohem líp, všechny ty myšlenky se ztrácely kdykoli se mě dotkl a byl tu jen ten příjemný pocit.
"Ať už se děje cokoli, můžeš mi to říct, nejsi na to přece sám," připomněl mi jako obvykle, že je tu jen pro mě, což mě vždycky uklidnilo, ale tentokrát to pomoct nemohlo.
Ne, tohle ti opravdu říct nemůžu. To až v případě, že by na to nepomohly ani silný údery do hlavy.
"Já vím," odpověděl jsem a dál už nepokračoval, jen jsem se k němu přitiskl víc čelem a obtočil ruce kolem jeho pasu.
Otázka teď byla, jak dlouho to hodlám vydržet, jelikož představa, že se tahle situace sama srovná, se začínala zdát velmi nereálnou.
Jak je možný, že jenom pohled na něj mě takhle vyvádí z míry?! Vždyť je to přece kluk! Opomenu-li, že dokonce můj sourozenec!
"Lepší?" Zeptal se po chvíli, naprosto klidným, tichým hlasem.
Úlevně jsem si oddychl a uvolnil sevření, jen hlavu jsem stále nechal opřenou o jeho břicho.
"Jo jsem jen trochu přepjatej," odpověděl jsem jako by nic.
"Hej Itachi, co bys dělal, kdybych byl gay?" Zeptal jsem se, aby to vyznělo jako otázka typu "Kdybyste se ocitli na pustém ostrově..."
Brácha se možná na moment zastavil a pak s vědomím, že jde o vtip rozesmál. Mě moc do smíchu nebylo a on by rozhodně taky mlčel, kdyby si uvědomoval, jak pravděpodobná ta situace je.
"Jistě by to pro tebe bylo děsivé a ponižujíci," snažil jsem se z něj za každou cenu vypáčit odpověď. Dokonce jsem na moment zvedl hlavu a ušklíbl se s krátkým pohledem do jeho uhlových očí, rychle jsem ji však zase sklopil, jelikož bych to dlouho nevydržel.
"Upřímně, fakt že bys byl homosexuál by nezměnil nic na tom, že jsi stále můj milovaný mladší bráška," odpověděl.
Jindy bych odsekl něco jako ať není taková nechutná citlivka, ale právě v těchhle chvílích se ten jeho přístup naprosto hodil. Ta odpověď mě uklidnila, ale těžko říct, jaká by byla jeho reakce, kdyby to bral vážně.
Přitiskl mě k sobě blíž, bradu jsem měl opřenou o přezku na pásku jeho kalhot. Až teď mi najednou došlo, že mám obličej pár centimetrů od jeho... Ježiši Kriste! Jako by mnou projela elektrická vlna, vyskočil jsem prudce od stolu a vyškubl se mu.
V tu chvíli na mě koukal dost zmateně, takže jsem potřeboval rychle výmluvu, proč se zase chovám z Itachiho pohledu jako blázen.
"Já zapomněl... Ráno vypnout... Sprchu!" Vrhl jsem se bleskově ke schodišti, když mi došlo, že jsem ze sebe právě vysoukal jednu z nejpitomějších věcí, co jsem kdy vymyslel.
Možná si teď bude myslet, že trpím nějakým typem demence, než že jsem magor. Jenže není to totéž?


Itachiho pohled:

Sasuke zmizel jako vítr. Začínal jsem si dělat vážnou starost o jeho zdraví. Buď mi nadával a házel po mě věci, nebo se pro změnu tvářil jako boží umučeníčko, vrcholem toho všeho odcházel do školy brzo sám a vracel se pozdě večer.
Možná bych měl zjistit, co pořád dělal, že se vracel tak přetažený, škola ho nikdy moc nevzrušovala a nebyl ani ten typ kterého by šikanovali, to už spíš naopak, i když, to by neudělal. Že by šlo o nějakou holku? S Ino to nedopadlo moc dobře, ale zamilovanej se mi teda taky moc nezdál.

"Je ten problém v nějaké dívce?" Zeptal jsem se jen tak mimochodem u pozdní večeře, předem připravený, že začne nadávat a zase jako vždy zmizí do svého pokoje.
Nejprve mě otráveně přejel pohledem a pak zkřivil koutek úst.
"Tak nějak," odpověděl polohlasně.
Tak přece! Jeden by neřekl, že kluk jako on může mít v tomhle ohledu nějaký problémy, to abychom se my ostatní šli asi rovnou zahrabat.
"Nechceš mi říct o co jde?" Vrhl jsem na něj důvěrný pohled.
Sasuke se na okamžik zamračil a mlčky se přehraboval v talíři, aniž by dal něco do úst. Byl vždycky hrozně roztomilý, když se snažil řešit problémy sám.
"Nevím, jak to říct," začal vysvětlovat, když konečně zvedl hlavu.
"Tak nějak mě přitahuje. No a nejspíš bych měl začít tím, že mě má rozhodně ráda." Tohle mě překvapilo, ale nechal jsem ho, aby to vysvětlil celé.
"Jenže ona se na mě dívá jinak,nebere mě prostě jako kluka... Ale spíš... No, jako kámoše, nebo bráchu asi," vysoukal ze sebe. Z toho jsem pochopil, že se patrně nejedná o Ino.
"Možná by se dívala jinak, kdybys jí to nějak naznačil," navrhl jsem.
"Ne, ne, ne!" Zvedl ruce rezignovaně vedle hlavy a zakroutil jí.
"Opravdu za ní nemůžu jen tak napochodovat a všechno jí vyklopit, myslela by si, že jsem divný," zaprotestoval jednoznačně.
"Možná bys jí nemusel nic říkat, ale určitě by změnila názor, kdybys jí ukázal své pocity," pokusil jsem se mu dodat odvahy.
"Tak to si rozhodně nemyslím. Tohle je právě ten problém, já sám se v těch pocitech nevyznám, ale děsí mě! Nejradši bych se jich hezky rychle zbavil ale nejde to," zatvářil se, jako by ho to opravdu velmi trápilo.

"A víš, co je nejhorší?" Nahnul se mladší lehce přes stůl.
"Že ji musím vídat každý den! Ve škole!" dodal rychle poslední slova, aby to bylo věrohodné.
"Pořád se usmívá jak sluníčko, je jedno jak jsem protivný! Kdybych jí vyhodil věci z okna nenaštve se na víc jak hodinku," líčil Sasuke situaci co nejpodobněji té jeho.
"Je ke mně přes to všechno milá a ohleduplná, ať udělám cokoli. Nemůžu v klidu sníst svačinu, když sedí naproti mně a hraje si s vlasy! Někdy ji jen vidím a mám chuť se na ni vrhnout! Mám naprosto šílený myšlenky a nemůžu se kvůli tomu soustředit na učení." Sasuke musel přestat a vydýchat se, když si uvědomil, že na Itachiho celkem křičí a stejně to k ničemu není. Alespoň mu však vylíčil svůj problém tak, že teď už bylo jeho bratrovi to chování naprosto jasné.
"Proč mám pocit, že ses nám dost možná zami-"
"Ne!" vykřikl jeho bratr a nalepil mu vztyčený ukazováček přímo před obličej.
"Ne-vy-slo-vuj-to!" Kladl důraz na každou slabiku.
"Za prvé, vůbec na ni nemyslím v tomhle smyslu, ale v úplně jiném! Navíc za to určitě můžou moje pubertální hormony! Ano! Je to jen nějaké zvrhlé pobláznění mysli a určitě to zase zmizí," konstatoval nakonec Sasuke, aby sám sebe uklidnil. Pak pomalu odsunul talíř s jídlem.
"Už jsi dojedl?" Protáhl starší nespokojeně obočí.
"Jo, a teď když dovolíš, jdu se nahoru věnovat tomu... No né TOMU... Učení, chci říct!" Položil si ruku na hlavu jako by měl migrénu a nevěděl co mluví, pak se odebral rychle pryč.
"Sasu?" Vylezl za ním Itachi na chodbu. Chlapec se otočil s tázavým pohledem.
"Jestli to nepřejde, třeba zjistíš, že je v tom něco víc, měl by si se s tím pokusit něco udělat. Zamilovat se není nic hrozného," usmál se starší.
"Říkám ti přece, že takhle to není a hleď si svýho," mávl rukou druhý a odešel.

Jakmile byl ve svém pokoji, došel k posteli, sesunul se před ni na měkký koberec a zády se lehce opřel. Kolena si přitáhl k obličeji, který si zakryl rukama tak, že jeho dlouhé prsty se mu proplétaly do vlasů a nehty jemně zarývaly do kůže.
"Itachi, ty blbče… Kdybys věděl..." Zašeptal do ticha pokoje.
Za okamžik uslyšel zvonek, když vyšel z pokoje, aby se podíval dolů ke dveřím, kdo to je, uviděl vážně hovořícího Itachiho a jeho holku. V poslední době si moc nerozuměli.
"Co sem má co lézt?" Zavrčel si pro sebe.
Nikdy neměl rád jeho přítelkyně, ať už kvůli průběhu Itachiho vztahů, které mívaly vždy podobný scénář, nebo faktu, že jeho bratra okrádaly o čas, ve kterém mohl dělat něco zajímavějšího, třeba se konečně naučit vařit.
Sasukemu se prostě zdály vztahy vždycky hrozně zbytečné a hlavně sobecké, nebyl schopen chápat, co na tom Itachi má. S hlasitým prásknutím dveří se vrátil k sobě a sedl si k notebooku.
"Naruto okomentoval status, Naruto doporučil přátelství, žádost o povolení aplikace od Naruta..." Četl si hlasitě všechna upozornění.
"Nenávidím tolik věcí na tomto světě," napsal jeden ze svých typicky pozitivně laděných statusů na facebook a šel si konečně lehnout.
Kolem jedné v noci, ho probudilo pípání telefonu.
"Jestli je to Naruto...!" Pomyslel si naštvaně a podíval se na display.
"Prosím, jdi zítra po škole ven s kamarády," přečetl si ve zprávě od Itachiho.
"A je to tu zas. Už mi leze na nervy," pomyslel si, ale vzápětí znova usnul.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 21. listopadu 2013 v 12:31 | Reagovat

No tak to som zvedavá aké dievča mu do toho všetkého lezie...skvelé

2 Dráče Dráče | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 23:52 | Reagovat

Ať už je ta slečna kdokoliv, už teď vím, že ji nemám ráda. Z principu nemám ráda ty baby, které chlapcům lezou do zelí...
Jinak se Sasukem to dobře mlátí... Chuďátko malý :3

3 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 13:04 | Reagovat

He was cast down by the bad news.

Please remember me to your family.

4 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 17:31 | Reagovat

He’s back on his feet after a long period of debt and unemployment.
I know how you feel.

5 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 2:54 | Reagovat

He usually gets to the bottom of things.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama