Nauč mě líbat, nauč mě milovat 15 (ItaSasu)

23. října 2013 v 15:27 | SasuKe |  Nauč mě líbat, nauč mě milovat
Takjo... další díl :D... počítejte s tím, že ten příští bude, až podle komentářů, jelikož mám teď hodně školy ˇ^ˇ


15 - Poslední chvíle s Itachim
(je to množný číslo jasný?! XDD)


"Hajzl, ani to nemyslel vážně! Jinak by si to snad aspoň pamatoval!"
Sasuke vyhazoval ze skříně do tašky jeden kus oblečení za druhým, věci z poličky tam rovnou sházel, ani se nenamáhal je rovnat. Když měl pocit, že už je sportovní taška dost přeplněná, aby nešla zapnout, přestal, smáčkl tam věci a táhl ji za sebou na chodbu a po schodech dolů.
"Pitomý Itachi, jen ať si dělá starosti, překážím mu, tak sem zvědavý, co bude teď dělat," brblal si pro sebe, zatím co si v šeru nočního klidu obouval boty.
"Vůbec nic," ozvalo se asi metr za ním, až skoro nadskočil.
"Itachi! Co tu sakra děláš?!" Myslel mladší Uchiha, že leknutím vyletí z kůže a prudce se na sourozence otočil.
"Nemohl jsem spát, když jsem věděl, že zase provedeš takovou pitomost," povzdechl si a rukou si prohrábl momentálně rozpuštěnou delší hřívu.
"A jak si věděl, že zrovna tohle?" Zamračil se Sasuke, jelikož mu šlo na nervy, že se nemohl nepozorovaně vytratit.
"Nevěděl jsem to jistě, ale to je styl mého mladšího brášky - utíkat před problémy..." Pokrčil rameny.



"Chm! Fajn, tak se měj!" Odsekl krátkovlasý, popadl tašku a otočil se směrem ke dveřím.
"A kam chceš teď uprostřed noci jako jít?" Měřil si ho pobaveně jeho bratr.
"K Narutovi! Zbláznil by se pro jediný společný oběd, až mu oznámím, že spolu bydlíme, na rozdíl od tebe bude nadšený!" Odsekl Sasuke.

"To jistě," odpověděl Itachi a sarkasmus z něj jen sršel, "tak teď přestaň vymejšlet blbosti a jdi si lehnout, měl bys uznat, že s tebou mám svatou trpělivost, táta by tě dávno seřezal, že by jsi se nehnul," připomněl mu jeho bratr, že na něj stále bere ohledy, ale Sasuke o tom nechtěl slyšet.
"Však ty si to vynahradíš jinde," procedil mezi zuby.
"Možná. A teď mazej spát," nechtěl to dál druhý rozebírat.
"Zkus mě přinutit," zašklebil se vzdorovitě Sasuke.
Itachi už neřekl ani slovo, několika rychlými kroky byl u něj a vyhoupl si ho do náruče. Pak s ním jednoduše zamířil do patra k jeho pokoji, v poslední době měl už s nošením mladšího bratra nahoru dost zkušeností.
"Pusť!" Jindy by Sasuke hned propadl tomu, že ho má v náručí, přitiskl se a už nepustil, ale teď ne, byl opravdu naštvaný.
Začal kopat, škrábat a zmítat se v jeho sevření, ale nebylo mu to moc platné. Dokonce se zakousl do bratrovy ruky. Jenže Itachi s kamenným výrazem, jako by to ani necítil, nedal nic najevo. Mladšímu Uchihovi bylo v té chvíli fuk, jestli ho upustí na schodiště, aspoň by mu měl co vyčítat.
Sasuke měl pocit, že je stisknutí příliš slabé a tak přidal, přestal teprve ve chvíli, kdy se sám lekl želené pachuti krve v ústech. Zjevně to Itachi cítit musel, jen nemínil na jeho běsnění reagovat. Chlapec raději přestal a s výrazem "mně je to teda fuk" se nechal odnést do pokoje.
"Koukej se vyspat, dohodnu ti ve škole volno a pojedeš se mnou a Konan na pěkný týdenní výlet na chatu," oznámil starší z bratrů nekompromisně.
"A to bych měl jako dělat proč?" Vztekal se Sasuke vzdorovitě.
"Abyste si na sebe zvykli a líp se poznali - a taky tě tu nehodlám nechat samotného," oznámil mu.
"Tak na to teda zapomeň!" Prskal za ním mladší.

Ráno Sasuke přišel do kuchyně, měl na sobě tílko a džíny jako obvykle, měl ještě celkem čas než bude muset do školy.
"Vem si tohle," ozval se najednou jeho bratr. Sasuke se nechápavě otočil a spatřil bílý rolák, který kdysi nosívala jejich máma.
"Jsi se zbláznil?" Zíral na něj nechápavě.
Itachi jen přimhouřil oči a mlčky jimi přejel po jeho těle. Teď si Sasuke uvědomil, že mu vadí všemožné kousance a škrábance, které se nestihly ztratit.
"Neboj se prosím tě, nikomu neřeknu od koho to je," uklidnil ho rychle a sedl ke stolu.
"To mě nezajímá," došel Itachi s rolákem až k němu a natáhl ruku.
"Ve škole je vedro! Nebudu se tam pařit v tomhle! Copak sem idiot? Taky bych z toho měl problémy, kdybych to řekl!" Zamračil se, aby mu dal pokoj a nechal ho najíst.
"Na to se neptám! Já to vím!" Zvýšil nepříjemně hlas.
"Aha, je ti špatně ze sebe, co?" Vyškubl mu rolák mladší sourozenec z ruky, když pochopil, která bije a znechuceně se oblékl.
"Spokojený?" Podíval se na něj, přičemž mu spočinul zrak na ovázané, nyní už prázdné ruce.

Ve škole byl Sasuke jako obvykle myšlenkami naprosto mimo.
"Hej, vnímáš?" Probral ho hlas známého blonďáka po boku s jeho kamarádkou.
"Hm?" Zavrčel.
"Před víkendem jsou dva dny prázdnin, pojedeš s náma k Sakuře? Vila s bazénem," zamrkal na něj mladík.
"Trhni si," zavrčel Uchiha, ale musel se nad tím zamyslet, všechno lepší než trávit týden s tou fúrií a zamilovaným bratříčkem.
Rozhodl se mu ten nápad předhodit, jak se vrátí domů a jak řekl, tak taky udělal.
Itachi očividně plánoval odjet ještě ten večer. Seděl ve svém pokoji a balil.
"Hoj," pozdravil ho a opřel se o rám dveří, aby mohl nerušeně sledovat, jak skládá věci do kufru.
"Co tu okouníš, ty už máš sbaleno, co?" Podotkl jeho bratr a ani se na něj pořádně nepodíval.
"Jo, jaká škoda, že s vámi nejedu," opáčil Sasuke.
"Na to ani nemysli, nenechám tě tu samotného," uzemnil ho jeho starší bratr.
"Však nenecháš, pojedu se Sakurou a Narutem na prázdniny pryč, tady budu sotva dva dny."
"Co máš pořád s Narutem? Nikam, pojedeš hezky s námi!" Snížil se Itachi k jednoduchému zákazu, nějak už mu šlo na nervy, že poslední dobou je to samý Naruto.
"Říkal si, že tu jen nesmím zůstat sám!" Sasuke si připadal hrozně podvedený.
"Ne, chci, abys strávil nějaký čas s Konan!" Řekl jeho bratr přísně.
Mladší černovlásek se zatvářil ještě zničeněji a bylo znát, že uvnitř něj to začínalo pomalu vřít.
"Proč bych měl? Já se snažil, opravdu... Ale nemůžu, prostě jí nenávidím!" Bránil se Sasuke. "Myslím zkrátka, že bude jednodušší, když ti zmizím ze života, všem se nám uleví!" Dodal nakonec v křiku.
"To po tobě přece nechci," Itachiho to zvedlo z křesla.
"Vždyť ji ani neznáš, proč ji nesnášíš?!" Zakroutil hlavou.
"Protože tě miluju!" Vykřikl Sasuke. Teď teprve to jeho staršímu bratrovi začalo docházet. Sasukemu dávno nešlo jen o nějaký fyzický kontakt. Starší z bratrů zůstal stát jako zařezaný, ale mladší pokračoval.
"Patříš mně a láska je sobecká! Žárlím každou vteřinou, kdy jsi s ní, nebo o ní jen mluvíš, i když nemluvíš, stejně vím, že na ní myslíš a tohle prostě nemůžu vydržet! Nemůžu se koukat jak tě má ona!" Sasuke zněl zoufale. "Itachi, promiň... Já už nikdy... Slibuju, že zmizím, k tobě ani k ní se už nikdy nepřiblížím, jen mě k tomuhle nenuť..." Zadíval se na něj mladší prosebně.
"Pojedeš s námi. Buď si dokážeš zvyknout, nebo pokud je to tak vážné, jak říkáš, až se vrátíme, domluvíme se a vyřešíme to, jak chceš ty, pokud chceš odejít," řekl s kamennou tváří a musel se kousnout do jazyka. Nikdy by Sasukemu nedovolil odejít, ale potřeboval zjistit, jak vážně myslí, co právě řekl.
"Přece je to můj bratr, nikdy mezi námi nemůže být něco víc, to nejde," pomyslel si a pak si sedl zpět do křesla.
Sasuke to vzdal, otočil se a se zraněným pohledem se vrátil k sobě, chvíli si pohrával s myšlenkou se tam zabarikádovat a pak to nechal plavat. Je to pár dnů, přežije to, přežije a pak už Itachiho nikdy neuvidí... Jsou to poslední dny...
Sasukeho pohled:
Očividně měli v plánu odjezd ještě odpoledne, abychom tam do večera byli. Jen co jsem nastoupil do auta, zvedl se mi žaludek, vůbec jsem nechápal, proč je na přední sedačce krabice s jídlem a Konan dřepí vedle mě. Přísahal bych, že to udělal schválně.
"Co bys chtěl během toho týdne dělat, Sasuke?" Usmívala se. Odvrátil jsem zrak k oknu a hodlal po zbytek cesty sledovat krajinu za ním se míhající.
"Je mi to fuk," opáčil jsem, ani jsem neměl náladu na ní být hnusný. Pořád mi leželo v žaludku to, jak mě Itachi využil. Že byl schopný mi lhát, spát se mnou a ještě mi to vyčíst. Jak můžu někoho takového milovat?
Musel jsem uznat, že chatka kterou nám Itachi pronajal byla krásná, ale pro mě značila jen několik dnů, kdy vyvrcholí mé utrpení.
Znechuceně jsem vylezl po praskajících schůdcích a dal si věci do jednoho z malých pokojíků. Na konci chodby byl druhý, kam za krátkou dobu odnesl Itachi svoje věci a kufry Konan. Naproti byl ještě třetí, ale spíše dětský, zřejmě pro rodiny. Všechny byly roztomile malé a útulné.
Lehl jsem si na postel a zíral do stropu. Co tu mám jako celou tu dobu dělat? Můžu leda esemeskovat Sakuře, jak se u nich budou bavit... Moje myšlenky vyrušilo až Itachiho klepání na dveře.
"Hm?" Zavrčel jsem dost neochotně.
"Jdeme si s Konan prohlédnout okolí. Jdeš taky?" Zeptal se a já věděl, že se mě takhle bude ptát celý týden, protože čeká, že nakonec rezignuju.
"Ne. Jdeš s Konan," odpověděl jsem a zdůraznil její jméno bez známky emoce a ani se na něj nepodíval. Bratr se otočil hned ve dveřích.
"Když to nechceš ani zkusit..." Zabrblal za sebou.
"Na co mě tu vůbec máš?!" Vykřikl jsem a hodil polštář na už zavřené dveře.
Co mě zajímá nějaký okolí...

Byli pryč skoro tři hodiny, za tu dobu jsem slezl dolů, kde to tvořila jedna velká místnost, předělená na kuchyň a obývací pokoj a jedny malé dveře dozadu do koupelny.
Sedl jsem si na gauč a prohlížel si mírně zaprášené poličky a snůšku pavučinek. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl.
"Jak jste jen mohli? Nechat mě tu právě s ním," zašeptal jsem do všudypřítomného ticha. Chyběla mi doba, kdy jsme si spolu hráli a teď už dokonce i ta, kdy jsem ho okázale ignoroval a zalézal do svého pokoje, odsekával a vzpouzel se proti všemu, co se mi na něm nelíbilo, protože přes to všechno jsem věděl, že mě má rád. Teď jsem se cítil jako přebytečný kamínek v botě, se kterou musí jeho bratr neustále třást, aby se jej zbavil.
"Takže jsi vylezl z postele? To jsme na dobré cestě," vytrhl mě z uvažování hlas mého staršího sourozence, který se se svou přítelkyní právě vrátil.
"Bude večeře, jsem rád, že tě na ni nemusím tahat násilím," ušklíbl se Itachi.
"Vždyť už jdu," zavrčel jsem a zamířil k lince.
"Ne, Sasuke, dneska vařím já, ty jsi tu na dovolené, měl by sis to užít," už mi lezlo na nervy, jak se na mě furt ta ženská usmívala, chtěl jsem odejít zpět do své nory, ale nakonec jsem si jen s naprosto nehybným výrazem sedl opět do křesla, jelikož jedině tady mohli vidět, jak hrozně se nudím.
Bratříček samozřejmě vytáhl šachy a hned mě nutil s ním hrát. Možná to bylo ještě otravnější, než nedělat nic, ale nakonec jsem řekl, že si s ním teda obětavě zahraju.
Úmyslně jsem se ho pokaždé, když se Konan nekoukala dotkl, aby věděl, že to beru vážně a nehodlám změnit názor.
Asi po patnácti minutách mu došly nervy, "omylem" shodil desku s figurkami na zem a prohlásil, že už se to nedá dohrát, na můj dotaz, jestli začneme od znova mě probodl pohledem a zavrčel cosi, že snad později.

Pomalu jsme zasedli k večeři, kterou Konan nandala, byl jsem zcela odhodlaný jí to naprosto zkritizovat, jelikož vařit bráškovi byla vždycky moje práce, bylo mi jedno, jak to bude chutnat, stejně řeknu, že je to hnusný.
Dal jsem se do jídla a jen otráveně přežvykoval, buchtičky byly dobré, ale studené, vlastně samotné by mi chutnaly, bohužel na ně nalila odporné zhořklé shodo z prášku. Nevařila o nic líp než Itachi, jestli spolu ti dva zůstanou, určitě brzo umře.
Bratr se tvářil, že mu to chutná, navíc po večeři to dokonce nahlas řekl, přitom bych čekal, že už pozná rozdíl mezi jídlem a "jídlem".
"Co ty Sasuke, chutnalo ti?" Pro její dobro jsem doufal, že se nezeptá, chtělo se mi ze zdvořilosti mlčet, ale brácha by to asi nepochopil, jen by mi zase vynadal, že jí ani neodpovím.
"Promiň, nedalo se to jíst. Kdybych vařil já, nedělal bych rozhodně shodo z prášku a ty buchtičky si beztak koupila..." Řekl jsem co nejslušněji to šlo.
"Sasuke!" Okřikl mě hned bratr.
"Co?" Podíval jsem se nechápavě, přece se ptala.
"To je v pořádku, nemusí mu to chutnat," uklidňovala ho Konan a já zamířil ke schůdkům.
"Sasuke!!!" Vykřikl za mnou znovu.
"Promiň, jsem vyčerpaný, asi už neovládám svou neomalenost, takže pokud nechceš, abych tvou přítelkyni ještě víc urazil, prosím, dovol mi si jít lehnout," požádal jsem, jak nejzdvořileji to šlo, teď už valila oči i ona, jelikož si asi nebyla jistá, jestli jsem jen podrážděný nebo proti nim zaujatý.
Nečekal jsem na odpověď a rovnou šel nahoru.
"Paličák," zaslechl jsem ještě za zády.

Hned, co sem vlezl ho svého pokoje, jsem se převlékl jen do kalhot od pyžama a praštil sebou do postele, slyšel jsem zezdola jejich smích a dlouho nemohl usnout, nakonec jsem vstal a ze mně nepochopitelného důvodu vlezl do bratrova pokoje. Kdysi jsem s ním spával, když jsem nemohl usnout, časem už sem byl moc velký a tak jsem se radši naučil zabavit sám koukáním do tmy. Lehl jsem si na jeho postel a cítil se teď mnohem klidnější, kdybych tady tak mohl zůstat, spalo by se mi dobře.
"To teda díky, brácho," zabrblal jsem do polštáře a vzápětí usnul. Usínal jsem konec konců už dole na křesle, nebylo divu, že jsem si to ani neuvědomil.

Itachi stál tiše ve dveřích pokoje a sledoval svého spícího sourozence. Vzpomněl si, jak ho takhle pozoroval před pár lety. Bylo to noc, kdy se mu o něm zdálo a kdy si uvědomil, že jeho mladší bratr je pro něj v životě tím nejdůležitějším a nikdy ho nechce ztratit.
Nenapadlo by ho, že jednou budou oba muset projít něčím podobným, nechtěl mu ubližovat a to, že Sasuke dál trval na svém, ho děsilo...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 7. listopadu 2013 v 8:55 | Reagovat

Všechny díly bylu užasné moc se mi to líbilo! :D PROSÍM pokračůůůj dál :D v tomhle příběhu o Sasukem a itachim :D

2 Kisame:D Kisame:D | 7. listopadu 2013 v 8:56 | Reagovat

Sice moc Sasukeho a ani Itachiho nemám rád ale .. TOHLE bylo super :D rád bych chěl více dílůůůů :DD

3 XDDDD XDDDD | 7. listopadu 2013 v 11:06 | Reagovat

Nejlepší z nejlepších!Doufám že bude více dílů!! CHCI VĚDĚT JAK TO DOPADNE :D Vím že Sasuke a Itachi bratry .. ale kdyby Itachi (jak v jednou v dílu) předemnou chodil bez trička asi bych se zbláznila XDDDDDDD

4 SasuKe SasuKe | 12. listopadu 2013 v 21:16 | Reagovat

Och děkuju no, tak hodím sem teda další díl, když se vám to líbí :D

5 Aki-chan Aki-chan | Web | 23. listopadu 2013 v 4:05 | Reagovat

ha úprimnosť nadovšetko ..dielik sa mi preveľmi páčil.

6 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 16:24 | Reagovat

We are out of bread, cheese, and sugar.

It slipped my mind what she asked me.

7 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 5:06 | Reagovat

I can’t give you a lift to the bank, it’s out of my way today.

8 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | Neděle v 11:10 | Reagovat

Anton makes new friends easily.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama