Nauč mě líbat, nauč mě milovat 14 (ItaSasu)

23. října 2013 v 12:17 | SasuKe |  Nauč mě líbat, nauč mě milovat
UPOZORNĚNÍ: Yaoi 18 + (jako minule xD)



14 - Slova která si zapoměl


Sasukeho pohled:
Za chvíli ze mě Itachi stáhl i kalhoty. Začal se ve mně probouzet pocit, že bych neměl jen ležet jako prkno, ale zároveň jsem neměl ponětí, co dělat. Nakonec jsem se nadzvedl, naklonil se k jeho krku a začal ho tam jemně líbat. Rukou jsem mu přejel přes kalhoty po rozkroku a cítil, jak se zachvěl. A to mi chtěl tvrdit, že není na kluky, jo?
"Jsem tak rád," řekl jsem a na krátký okamžik se k němu nehybně přitiskl. Cítil jsem, jak mi jeho ruka zajela do vlasů a on přitiskl své rty k mým. Okamžitě se mi začal jazykem dobývat do pusy. Vůbec jsem se nebránil.
Pak sjel polibky na můj krk a několikrát celkem silně skousl. Musel jsem zatnout zuby, nečekal jsem to, ale měl jsem pocit, že teď bych vydržel cokoli. Zdálo se mi, že je čím dál víc tak nějak surovější.
Jediné, co mě trochu hlodalo bylo, že byl očividně dost zřízený i když nic neříkal, viděl jsem to na jeho pohledu, byl mnohem uvolněnější a emotivnější než jindy.
Za chvíli mě přitlačil zpět na záda, vytáhl si pásek a svázal mi jím obě zápěstí, aby mi mohl snáz držet ruce za hlavou. Pak mi znovu začal polibky zasypávat hrudník a občas pořádně silně kousl, takže se pod jeho polibky rýsovaly rudé, místy namodralé flíčky.




Pokaždé jsem hlasitě vydechl zčásti bolestí a taky vzrušením.
Druhou volnou rukou mi začal přejíždět po vnitřní straně stehen. Slyšel jsem jeho zrychlený dech a cítil, že jsem na tom stejně, celý jsem se chvěl.
Musel jsem se trochu natáhnout pro polibek. Pak jsem z ničeho nic ucítil dole konečky jeho prstů. Polekaně jsem se odtáhl a posadil se, vyvléknout ruce z pásku nebyl moc problém, patrně i kdyby chtěl, v tomhle stavu by ho asi stejně moc pevně neuvázal.
Itachi mojí reakci sledoval zmateným pohledem.
"Nepřeháněj to zase, ano?" Řekl jsem a uhnul pohledem, popravdě o sexu jsem zase něco věděl, i o tom homosexuálním a tohle mě děsilo už dřív. Myšlence, že by s Itachim na něco takového došlo, jsem se záměrně vyhýbal, hlavně jsem nějak doufal, že když je tak moc na holky, o tohle nebude stát a zůstaneme na trochu jiné hranici. Nějak jsem proto neměl v plánu dovolit mu zvlášť v tomhle stavu zajít tak daleko.
"Vždyť jsem teprve začal," naklonil se ke mně.
"Ty to chceš až do konce?" Zeptal jsem se a cítil jak se mi do tváří hrnula krev.
"Samozřejmě," odpověděl. Nějak jsem doufal, že pozná, jak jsem vyděšený a řekne, že ne. Marně. Všímavost byla asi to jediné, čím ve správné chvíli neoplýval.
Kolena jsem si přitáhl k bradě a přitiskl k sobě, pak jsem se očima vrátil zpět na jeho hrudník, natáhl jsem k němu dlaň a jel jí pomalu po něm dolů, při tom jsem sledoval pouze svou ruku, abych se mu nemusel podívat do obličeje.
"Ale já se toho ještě bojím," řekl jsem upřímně, ve chvíli, kdy jsem se rukou zastavil na jeho srdci a cítil, jak bije.
"Přece bych ti neublížil, miluju tě," odpověděl a já prudce trhl hlavou. Z jeho očí se zdálo, že to myslel vážně. Přestal jsem dýchat, dlouho jsem se propadal do jeho temných nádherných očí, než jsem ho intenzivně políbil na hebké rty. Bylo to něco jako moje odpověď, rozhodně jsem ho nechtěl ztratit.
Lehl jsem si zpět na záda a Itachi mě začal jemně líbat na krk, abych se zas trochu uvolnil. Přesto jsem cítil jak do mě začal prstem pronikat. Malinko jsem sykl a ztěžka se nadechl, příjemné to nebylo, vlastně se to zdálo trochu divné. Moc jsem se toho bál než abych se dokázal uvolnit.
"Klid," projel mi rukou vlasy.
Začal jím ve mně pohybovat a takhle na sucho to opravdu nebylo nic moc, ale říkal jsem si, že to musím vydržet. Za chvilku přidal druhý a já se musel kousat do rtu. Přes to jsem se ujišťoval, že to přece není tak hrozné, dokud jsem neucítil v puse železnou pachuť krve.
Brzo přestal a stejně tak mě i přestal líbat. Rozepnul si kalhoty a donutil mě dát nohy ještě dál od sebe. Bříšky prstů mi přejel po podbřišku a pak do mě začal pronikat.
Nejdřív sem myslel, že to přežiju, ale pak začala bolest sílit.
"T-to bolí. Moc!" Vykoktal jsem slabě a zatnul pěst do peřiny.
"To za chvíli přejde," šeptal, ale vůbec mě nepřesvědčil.
Olízl mi za rtů krev a jakmile do mě pronikl úplně, zatnul mi nehty do ramen a poprvé za ten večer jsem od něj slyšel tiché zasténání. To už se mi po tvářích valily slzy a přerývaně jsem dýchal.
Cítil jsem jak mi je utírá a otevřel oči.
Itachi se na to ve mně začal pohybovat, dost to bolelo a měl jsem pocit, že cítím i jak mi po noze stéká krev, ale nic jsem neřekl, jen občas trochu bolestně vykřikl. Ptal jsem se sám sebe, jestli to takové bude pořád. Jestli tohle budu muset vždycky vydržet.
Pak našel ten správný bod a já se musel prohnout pod návalem slasti. Když to viděl trochu přidal na tempu, dlaněmi mi sjel na boky a přidržoval si mě. Ruce jsem zatínal do pokrývky a začal se lehce hlasově projevovat. Bylo mi to dost trapné, protože Itachi se skoro vždycky udržel. Hlavně jsem taky cítil, že zanedlouho to na mě znova přijde, ale naštěstí se zdálo, že nebudu sám.
Bráška mě líbal a občas pevně skousl na hrudníku. Za chvíli jsem už nevydržel a po druhé za ten večer vyvrcholil. Itachi těsně po mě taky. Pak si lehl vedle mě na postel a přejel mi rukou jemně po tváři.
"To bude moje chyba," řekl, když se jí v jednom místě dotýkal, sáhl jsem si na obličej a zjistil, že je tam menší škrábanec. Myslím, že to byl asi ten nejmenší problém.
Natáhl jsem se k němu pro polibek a cítil, jak se mi zavírají oči. Byl jsem neuvěřitelně unavený, řekl bych, že nic nevydržím.
Itachi si toho všiml a přehodil přes mě deku.
"Obleču se, mám ti donýst pyžamo?" Ozval se a chtěl vstát.
Rukou jsem si ho přitáhl a hlavu si opřel o jeho hrudník. Zřejmě dost jasně pochopil, že teď tedy nikam nepůjde.
"No nazdar, jak se bude zítra asi tvářit. No co, nějak to vysvětlím," pomyslel jsem si a víc už o tom neuvažoval, cítil jsem se vyčerpaný a bolela mě polovina těla. Chtělo se mi spát, takže mi teď bylo všechno jedno. V duchu jsem si naplánoval něco, jako že se probudím brzo a zmizím odsud, asi to bude nejjednodušší, uvidíme pak, co si bude Itachi ráno myslet, kdybych ho nechal se obléct, možná by věřil, že má hodně zvláštní sny. Musel jsem se lehce pousmát nad tou myšlenkou.
Cítil jsem, jak mě bráška ještě pohladil a něco řekl, pak jsem se odebral do říše snů.

Ráno na postel začaly dopadat první ranní paprsky. Sasukeho problém byl, že až moc rád spal na to, aby se probudil instinktivně. Jen se tu a tam zavrtěl, to bohužel probralo staršího Uchihu.
Jeho myšlenky se v první chvíli odebíraly k tomu, jak roztomile se na něj bráška tiskne. Pak nastal horší problém a to ve chvíli, kdy mu došlo, že tak nějak ani jeden z nich na sobě pravděpodobně nic nemá.
Dokořán rozevřel oči a podíval se před sebe. Vedle něj spokojeně spinkal jeho mladší bráška a domněnka, že ani jeden nejsou oblečení, byla správná. K tomu se přidal fakt, že ho strašlivě bolí hlava. Myšlenka, že by se mezi nimi něco stalo se mu zdála v první chvíli absurdní, proto se nejprve soustředil na bolest hlavy a posadil se, čímž ze Sasukeho částečně stáhl deku.
Když se pořádně rozhlédl po pokoji a zjistil, že jak na zemi, tak v posteli jsou všude poházené části jejich oblečení, začínal z toho mít trochu šok. Sasuke se zavrtěl a začal budit. Jakmile spočinul jeho pohled i na něm, prohlédl si modřiny a škrábance, už si byl skoro jistý, že si to jeho mladší sourozenec nezpůsobil sám.
Sasuke začal pootevírat oči, když si všiml, že je Itachi vzhůru a i když to nedával najevo, probraný byl velmi rychle, jelikož věděl, že průšvih je za dveřmi.
Jakmile ho dlouhovlasý viděl, vybavily se mu některé útržky předchozí noci. Nic určitého, jen několik doteků a jeho mysl si vytvořila hrubou představu, co tak asi dělali.
"Promiň," slyšel jenom Sasuke, než pořádně otevřel oči a jeho bratr zmizel za dveřmi.
"Co to mělo znamenat?" Zeptal se sám sebe, jelikož čekal křížový výslech a jízdenku do nápravného ústavu.
Pokusil se posadit, ale musel zakňučet bolestí.
"Zatraceně," zamračil se. Musí to nějak rozchodit, než se Itachi vrátí, nechtěl před ním vypadat jako z porcelánu.

Že slézání schodů není nejlepší nápad zjistil rychle, ale potřeboval najít, kam pohodil svůj župan. Věděl, že Itachi šel na druhou stranu chodby, tedy nejspíš do koupelny, co by taky teď dělal v horním obývacím pokoji?
Tentokrát byl tedy sakra rád, že si svoje věci neuklízí. Jeho černý župan se jako tradičně válel u gauče na podlaze. Patrně ho tam včera shodili. Stavil se ještě v lednici a vytáhl sýr a rohlíky, aby sem nemusel znovu, pak se pomalu začal škrábat po schodech zpět.
Došel v pokoji před zrcadlo a pomalu před ním odhalil své tělo. Vždycky se snažil vypadat co nejlíp, proto se mu vůbec nelíbily ty modřinky a škrábance, kousance a flíčky co měl všude po kůži. Některé skoro nebyly znát, jiné bolely při pouhém doteku látky.
"No, nedivím se, že utekl, když mě viděl takhle, muselo se mu udělat zle," pomyslel si a položil se na postel. Pro jistotu na břicho. Nechtěl si dávat plané naděje, že by tohle mohl být začátek něčeho důležitého, nebo dokonce samotného vztahu.
Věděl, že dřív nebo později, až Itachi vyleze, seřve ho a potrestá. Přesto měl takový pocit, že i kdyby ho potrestal jakkoli, udělal dobře. Mělo to smysl a je to nejspíš i jediná šance, jak ho donutit si uvědomit, že něco mezi nimi existuje.
Ležel tam tak skoro hodinu a když mu pak došlo, že jeho bratr stále nevylezl, rozhodl se jít ho zkontrolovat. Potichu došel ke dveřím.
"Itachi?" Ozval se a čekal na reakci, "Já jdu dovnitř jo?" Zavolal a zkusil vzít za kliku, ale bylo zamčeno.
"On se přece nikdy nezamyká!" Pomyslel si.
"Hej, slyšíš mě vůbec?" Zavolal, ale nedostal žádnou odpověď.
"Fajn, tak si pohni, taky bych se rád vykoupal, VŠECHNO ti děsně trvá," zkusil zdůraznit narážku na včerejšek, ale nic krom stálého zvuku vody se neozývalo.
Došel zpět do pokoje a sotva za deset minut už se vracel.
"Tak vážně, co tam děláš?" Začínal být nervózní, jelikož pořád slyšel jen puštěnou vodu a nelíbilo se mu, že ani neodpovídá. Hlavou se mu začaly honit myšlenky, jestli je v pořádku, bůh ví, jestli ještě nepůsobí něco ze včerejška.
"Klid, není možné, aby usnul ve vaně, on vždycky chodí do sprchy," uklidňoval sám sebe.
Pak se stejně pro jistotu sklonil, jestli pod dveřmi neteče voda, ale to už by stejně bylo pozdě. Nedalo mu to, začínal se bát.
"Seš v pořádku?" Vykřikl, ale nedostal odpověď.
"Je mi jedno jestli jsi naštvanej, klidně buď, ale řekni něco!" Následně několikrát praštil pěstí do dveří.
"Itachi!" Začínal být zoufalý, bylo mu jedno, jestli se tu jen ztrapňuje, začínal mít strach. Většinou to byl on, kdo přestal komunikovat, jeho bratr tohle nikdy nedělal. On byl ten rozumný a zodpovědný, co mu nikdy - no skoro nikdy - nedal důvod se bát.
"Ignoruješ mě schválně? Co se stalo? Jsi v pořádku?" Sasuke začínal být na zhroucení, ani si nevšiml, že voda už přestala téct. Přestal křičet až ve chvíli, kdy v zámku cvakl klíč a kousek couvl.
Když se otevřely dveře, vylezl jeho starší sourozenec ven, zastavil se a mlčky na něj koukal. Měl zarudlé bělmo a výraz umírajícího tvora.
"C-co je?" Rozhoupal se Sasuke první.
Itachi k němu mlčky přešel a rozkryl jeho župan.
"Co blbneš?" Chtěl se Sasuke bránit a odstrčit, ho, protože mu připadalo trapné, jak si ho prohlížel, ale starší Uchiha mu ruku pevně chytil a dál mu přejížděl očima po těle, nemohl si nevšimnout ani zaschlé krve na jeho spodním rtu. Pak ho pustil a odešel do svého pokoje, Sasuke se chtěl rozběhnout za ním, kdyby nezavřel dveře.
Dal mu tím najevo, že chce být sám.
Černovláskovi začalo docházet, že situace je horší než myslel, teď ho přešla chuť se koupat. Položil si dlaň na čelo a konečky prstů zajel do vlasů.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 22. listopadu 2013 v 14:26 | Reagovat

Skvelí dielik...bolo mi najprv ľúto Sasukeho,ale potom aj Itachiho.

2 Dráče Dráče | E-mail | Web | 30. listopadu 2013 v 2:43 | Reagovat

Nečekala jsem, že se Sasuke přizná, ale na druhou stranu... Jsem ráda, že o tom Itachi začal přemýšlet...

3 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 9:55 | Reagovat

Who is to blame for this awful mistake? Tom is to blame for this mix-up.

4 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 16. července 2017 v 4:04 | Reagovat

She is always so formal. She never lets her hair down.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama