Nauč mě líbat, nauč mě milovat 10 (ItaSasu)

23. října 2013 v 9:03 | SasuKe |  Nauč mě líbat, nauč mě milovat
Tak jo, další díl, snad mi tonebude zase rozhazovat text...



10 - Itachiho zkouška trpělivosti


Sasukeho pohled:
"Itachi, jak tě vůbec mohlo napadnout, že bys se k ní vrátil?" Přejel jsem ho lehce vyčítavým pohledem, jelikož mi to nedávalo spát.
"To byl chvilkovej zkrat," odpověděl, což mě moc neuklidnilo.
"Tak zkrat, jo? Můžeš mi říct, co u tebe způsobuje tyhle zkraty?" Nasadil jsem výraz naprostého nepochopení.
"Až budeš jednou straší, pochopíš, že když zrovna nebudeš mít holku… Teda kluka, tak ti bude leccos chybět," nejspíš mi došlo, co tím myslí. Byl jsem nejdřív trochu zaražený a pak pochopil tu jeho předchozí reakci na to, jak jsem po něm vyjel. Konečně mi bylo jasné, co způsobilo mému bratrovi takový problém, aby se bránil.
Spokojeně jsem se sesunul na sedačce auta o něco níž a s tichým spokojeným zavrněním, které nemohl slyšet, se podíval z okna.

Jakmile jsme dorazili ke škole, vyskočil jsem z auta a oběhl ho.
"Tak se zatím měj Itachi, jdu do třídy," řekl jsem, když za sebou bratr zabouchával dveře a jemně přejel prsty po hřbetu jeho ruky. Tvářil jsem se úplně normálně, jako že jsem si toho ani nevšiml a rychle zmizel, přitom jsem se v duchu smál jeho výrazu. Protože on si očividně všiml a vůbec si nebyl jistý, jestli to bylo schválně nebo omylem.
Nesl jsem se chodbou a za chvíli měl chuť si dát facku, když mi došlo, že se usmívám jako idiot. Zase až takovou radost bych teda mít nemusel.


Až do polední pauzy jsem se snažil vymyslet, kdy mám Itachiho zase přepadnout. Pomalu jsme začínal mít pocit, že se mi to snad i daří. Z myšlenek mě vytrhl Suigetsu, který se mi plazil po lavici.
"Co?" Podíval sem se na něj zlostně.
"Zvonilo a dneska jdeš s náma na oběd, ne?" Rýpl do mě.
"Hm, asi jo," řekl jsem trochu nepřítomně a začal si sklízet věci.
"Ale to neplatí! Chci aby šel Sasuke s náma na pizzu!" Zakvičel Naruto za mnou. Co na tom, že pizzu nemám rád, on mi nikdy nedá pokoj.
"To máš celkem smůlu," zašklebil se Suigetsu.
"Sasuke! Řekni mu něco! Chci, abys šel s náma!" Ukazoval si přes rameno na Sakuru a Saie.
"Nemam chuť. Radši sním ten blivajs z jídelny!" Zaprotestoval jsem a namířil si to za jeho rozmrzelého křiku ke dveřím.
"Vždycky se na nás úplně vykašleš!" Ozývalo se. Už jsem uvažoval, že kdybych dávno umřel hlady, nemusel jsem tohle každou středu poslouchat.

Jak jsme vešli do jídelny, hned jsem zmerčil Itachiho. Šel jsem k nejbližšímu volnému stolu a sedl si tak, abych na něj přímo koukal a on na mě taky dobře viděl, nemohl jsem vynechat žádnou příležitost poutat na sebe pozornost.
"Co blbneš, Sasuke? Vždycky sedíme vzadu v rohu, je to náš stůl," začal hned jančit světlovlasý.
"Nehysterči a dřepni si už," přejel jsem ho vraženým pohledem. Karin nám šla zatím k okýnku pro jídla - tedy mě a sobě, Suigetsu samozřejmě čekal zbytečně.
Já jsem zatím civěl na Itachiho, dokud si mě nevšiml, pak jsem se jen mírně ušklíbl a zaměřil se na přicházející oběd. Celou dobu jsem po něm koukal potutelně se usmíval.
"Sasuke, je s tebou něco?" Ozvalo se najednou vedle mě to rudé stvoření.
"Kušuj," dal jsem jí najevo, aby mě nerušila. Itachi tam s Deidarou a tím červenovlasým probíral něco hrozně důležitého a chvílemi se od toho odtrhával a koukal na mě. Nechápal, co je mi tak k smíchu.
Když jsem dojedl brambory, vzal jsem si puding a začal ho pomalu jíst. Po chvíli jsem upřel pohled na Itachiho a nabral jednu lžičku. Čekal jsem, až se podívá a jemně kolem ní kroužil jazykem. Když si toho všiml, schválně jsem povystrčil jazyk ještě trochu víc. Díkybohu, že Suigetsu byl zabraný do svého talíře a Karin do kapesního zrcátka.

Itachi se schválně snažil ho ignorovat, ale občas mu to nedalo. Brzy mu začaly docházet nervy. Jeho mladší bratr moc dobře věděl, jak ho provokovat. Jenže on to nemínil nechat jen tak. Byl si vědom, že Sasuke je z něj úplně hotový, kdykoli se k němu jen přiblíží. Naprosto s klidem si nejdřív rozpustil vlasy a trochu hodil hlavou a pak se znovu věnoval sešitu před Deidarou, ještě se k němu trochu naklonil, tak, aby to ze Sasukeho pohledu vypadalo děsně důvěrně.
Mladší poznal, že prohrává, protože s Itachim jeho pokusy vůbec nic neudělaly, docházely mu nápady, ale nechtěl se vzdát.
"Je tady děsný vedro," pronesl směrem k Suigetsuovi, od kterého se mu dostalo jen krátkého zavrčení.
"Děsný, nedá se to vydržet, už chápu, proč si sedáme vždycky daleko od okna, nepálí tam sluníčko," pronesl a následně si jako by mimochodem sundal tričko, které odhalilo jeho nádhernou vypracovanou postavu. Karin skoro sletěla ze židle.
Itachi, který na něj čas od času jen tak koukl, přes něj přejel pohledem, vrátil se k sešitu a pak prudce zvedl hlavu, když si to uvědomil. Chvíli na něj vyjeveně koukal, Sasukemu se v očích leskla spokojenost.
Pak prudce vstal a šel rovnou k němu, tohle ho trochu překvapilo.
"Pojď se mnou!" Řekl rázně a bez čekání na odpověď ho zvedl za paži a táhl ven z jídelny. Za doprovodu tázavých pohledů zbylého osazenstva jídelny.

Jelikož ostatní měli buď pauzu nebo hodinu, odvlekl Sasukeho na záchody, kde v tuhle chvíli nikdo nebyl a podíval se na něj naštvaným pohledem.
"O co se sakra snažíš?!" Zavrčel.
"Pořád o totéž. Víš co? Dřív si tak protivný a odtažitý nebyl!" Oznámil mu mladší Uchiha se vší hrdostí, jen ať si to přebere po svém.
"Protože dřív jsi byl normální děcko!" Bránil se Itachi.
"Byl jsem normální děcko? Takže když jsem gay, nejsem normální? Neříkal jsi, že ti to nebude vadit?" Podíval se na něj zlostně bratr.
"Patrně bych se s tím za nějakou dobu srovnal, s čím se ale nesrovnám, je, že jedeš právě po mně! Tohle není v pořádku ,Sasuke, není to ani legrační a musí to rozhodně přestat!" Snažil se mu vysvětlit.
"Nevzdám se tě!" Zaprotestoval mladší.
"Já nejsem žádná tvoje trofej!" Probodl ho Itachi naštvaným pohledem, který jasně říkal, co si o těchhle jeho pokusech myslí.
"Dost, jedu domů. Buď tak hodný a dnes přijď pěšky, musim si ještě něco zařídit," řekl nakonec Itachi, z čehož bylo jasné, že nic nezařizuje, jen nemá chuť to víc rozebírat. Následně odešel a nechal svého mladšího brášku stát navztekaně na toaletách.

Itachiho pohled:
Sice jsem nasedl do auta, ale domů se mi rozhodně nechtělo, takže jsem nakonec někde zaparkoval a jen tak coural po městě. Asi bych teď měl být na vyučování, ale teď jsem se vážně potřeboval protáhnout a vyčistit si hlavu.
Šel jsem a sledoval chodník, tolik lidí po něm denně projde, až je celý zaprášený a špinavý. Kolik z nich má asi problémy jako já? Určitě nikdo nemá tak šíleného, nezvladatelného bratra.
V poslední době mě dost často bolela hlava, navíc teď už začínal být trochu i problém se ovládat. Nejsem na kluky, to rozhodně ne, né že bych byl nějak vyloženě proti tomu zaujatý to taky ne, ale Sasuke byl od malička pro mě ten nejbližší člověk a tak je jasné, že mám na něj trochu jiný pohled než na ostatní.
Ze všeho nejvíc sem si teď přál, aby se z tohohle šílenství rychle dostal, jinak si nejsem jistý, jestli to přežiju ve zdraví.
Moje myšlenky přerušil náraz do nějaké osoby, všiml jsem si, že upustila knížku, asi taky nekoukala na cestu.
"Omlouvám se," sehnul jsem se, že jí tu knihu podám.
"Itachi?" Uslyšel jsem najednou nad sebou. Zvedl jsem hlavu a poznal mladou modrovlásku.
"Konan?" Koukal jsem trochu překvapeně, chodili jsme spolu do třídy na základce, neviděl jsem ji přes tři roky.
"To je překvapení," usmála se, "co tady děláš?" Počkala, až vstanu.
"No, chodím tu kus do školy," vysvětlil jsem.
"Aha, je to štěstí, že jsme na sebe narazili. Nechceš si jít někam sednout?" Ptala se.
V tuhle chvíli jsem stejně nevěděl co dělat a s ní, Deidarou, Sasorim a pár dalšími jsme byli na základce celkem fajn parta, takže jsem souhlasil.

"A jak se ti daří?" zeptala se a usrkla trochu kávy.
"No, celkem fajn, řekl bych, i když mám čím dál víc starostí se Sasukem," odpověděl jsem po pravdě.
"Tvůj bratr? Myslela jsem, že už z toho vyrostl," usmála se.
"Kdepak, je to s ním čím dál horší," povzdechl jsem si, "co ty?"
"Nic moc, pořád jsem sama, jen jsem si teď pořídila dům se zahradou, je mi tam mnohem lépe, než v bytě. Ty pořád bydlíš na stejném místě?"
"Jo, já se nerad stěhuju," usmál jsem se. S Konan se mi vždycky dobře povídalo.
Nakonec jsme spolu strávili celé odpoledne, bylo to příjemné odreagování od mého stereotypního života, který zahrnoval jen starost o Sasukeho pohodlí, kterého si stejně nevážil a vyčerpání. Dnešek byl tak příjemný, až se mi vůbec nechtělo domů. Teprve teď mi došlo, že můj bratříček už tam nejspíš bude naštvaný čekat a ptát se, kde sem byl.
"Bylo to fajn, ale budu muset domů," řekl jsem.
"Jasně, ale mohli bychom zase někam vyrazit, ne?" Zeptala se nadšeně a já souhlasil.

Samozřejmě, že hned, co jsem vešel, čekal mě naštvaný Sasukeho pohled.
"Kde jsi byl tak dlouho?" Koukal na mě jako vrah.
"Koupit večeři," vymluvil jsem se a hodil na stůl zabalené jídlo.
"Nechci jíst," otočil se a šel pryč. Tak proč tady na mě jako čekal?
"Jak nechceš? Jíst musíš," řekl jsem za ním polohlasně.
"Já nemusím nic a nebudu jíst, dokud ke mně budeš tak chladnej jako dneska," vysvětlil svůj protest a nejspíš čekal co mu na to řeknu.
"Dobře, za tři dny zavolám do nemocnice o umělou výživu," odpověděl jsem naprosto klidně.
"Ten tvůj humor," zmizel dotčeně za rohem, jenže já si legraci nedělal. Nenechám ho, aby se mnou manipuloval, jak si zamane.
Dnes jsem měl v úmyslu si jít brzo lehnout, zalezl jsem do koupelny a chtěl si dát sprchu, ale jen co jsem si sundal tričko, byl tam za mnou. Potichu ke mně přišel a zezadu mě obejmul kolem pasu.
"Co zase blbneš?" Řekl jsem celkem otráveně. Měl jsem toho akorát.
"Neblbnu, jen jsem za tebou přišel," okecal to, jak jen mohl.
"No tak zase jdi, jdu se sprchovat," řekl jsem trochu chladně, ale nic jiného mi teď nezbývalo, musí jednou pro vždy pochopit, jak se věci mají.
"Jdu s tebou," řekl oznamovacím tónem.
"To tedy nejdeš," prudce sem se otočil a strkal ho ke dveřím.
"Mohl bys mi nechat jednou trochu soukromí, když mi nedovolíš ani se v klidu najíst," vyčetl jsem mu ještě dnešní odpoledne, vyšoupl ho ven a zamkl, pro jistotu.
"Když já nebudu jíst, tak ty taky ne!" Ozvalo se z druhé strany.
"Jenže tebe nikdo nejíst nenutí," okomentoval jsem to a konečně zalezl do vysněné sprchy.

Na postel jsem se těšil jako na smilování boží. Konečně moje měkoučká postýlka. Spokojeně jsem si lehl a začal zabírat. Totálně mě probralo, když jsem ucítil, jak se o mě někdo opírá. Nemusel jsem uvažovat moc dlouho, aby mi bylo jasné o co jde. Za pár vteřin už se na mě přicucl jako pijavice.
Instinktivně jsem vyskočil a shodil ho ze sebe, bohužel až na zem a rozsvítil.
"Nepřeháníš to trochu?" Podíval jsem se na svého sourozence s bolestným výrazem si držícího koleno, na kterém přistál.
"Já?" Řekl ublíženě.
"Jistě že! Chováš se jako terorista! Snad i ta tvoje puberta by mohla aspoň na noc vypínat, ne?" Dodal jsem trochu naštvaným tónem. Jenže on se schoulil do klubíčka, jako by ho to opravdu hrozně bolelo.
"Seš v pořádku?" Vstal jsem, abych se mu na to podíval.
"Nesahej na mě!" Zasyčel.
"Najednou," rýpl jsem si a na nohu se mu stejně podíval. Měl celé koleno modré.
"Asi sis to narazil, zavážu ti to," řekl jsem a šel pro lékárničku.
"Zmrzačíš mě ještě víc," nafoukl se na oko, ale z jeho tónu bylo jasně znát, že si tuhle situaci vlastně užívá.
Za okamžik jsem mu to přes všechny protesty ošetřil a šel ji zase uklidit.
"Koukej si jít lehnout a nejanči s tim!" Nařídil jsem mu ještě. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem se vrátil do svého pokoje a zjistil, že Sasuke poslechl. Ovšem s klidem si zalezl do mé postele!
"Sasuke vystřel, tohle už není vtipný! Já mám zítra testy, chci se vyspat," řekl jsem a odkryl deku, kde mě zatím čekalo další překvapení. On se stihl celkem obratně svléknout do spodního prádla...
"Sasuke!" Docházela mi řeč.
"Co?" zadíval se na mě jako andílek.
"Nic, budu spát dole na gauči, ty si nech oba pokoje," pustil jsem deku a odešel. Očividně mu z toho celkem spadla čelist.
Byl jsem naštvaný, že se zase nevyspím, ale tohle jsem prostě nemohl dovolit, nebyl jsem agresivní typ, který by na něj křičel, o to mu přece jen šlo, aby mě zase naštval. Prostě budu rezignovat na všechny jeho pokusy vyvolat konflikt, dokud ho to neomrzí zkoušet.

Noc byla příšerná a ráno taky né nejpříjemnější, chvíli po tom, co jsem vstal jsem uslyšel jeho kroky.
"Hrozně mě bolí žaludek," kňučel otráveně už od schodů. Hned, jak dorazil do kuchyně, nalil si čaj a začal ho srkat.
"To proto, že si večer nejedl."
"A taky nebudu," dal nosánek nahoru.
Raději jsem to už nekomentoval, stejně to nemělo sebemenší význam. On to bude zkoušet stále dokola, dokud ho to nepřestane bavit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 22. listopadu 2013 v 10:52 | Reagovat

krásni dielik som zvedavá kedy a či sa dočkám yaoi. :-)

2 Dráče Dráče | E-mail | Web | 30. listopadu 2013 v 1:51 | Reagovat

Sasuke, ty hade jeden O:) Snad se to v Itachim brzy zlomí, Sasuke se přestane trápit a všechno bude tak, jak má být :3

3 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 12:49 | Reagovat

Yesterday we had a ball at the party.

He’s cautious and always on the alert.

4 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 7:18 | Reagovat

My sister takes a dim view of the way I raise my children.

5 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 2:47 | Reagovat

She is always so formal. She never lets her hair down.

6 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 15. července 2017 v 23:53 | Reagovat

He is in charge of marketing.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama