Nauč mě líbat, nauč mě milovat 1 (ItaSasu)

18. října 2013 v 1:14 | SasuKe |  Nauč mě líbat, nauč mě milovat

1 - Tvoje divné chování

Vypravěč:

"Ksakru, proč to maso chutná jako žula?!" Rozčiloval se jindy klidný Itachi.
"Jestli si na tom vylámu zuby, bude to Sasukeho chyba, měl mi uvařit," pomyslel si, když mířil s talířem k televizi, ale najednou mu něco podjelo pod nohama a sekl sebou hezky na zem.
"Au! Skateboard? To mi snad ten hajzlík dělá schválně. Co má co dělat skateboard v obýváku?" Zanadával si sám pro sebe.
Pak se sklesle podíval na jídlo na koberci.
"Ale co, stejně by se to nedalo jíst," povzdechl si.


Itachiho pohled:

Jen co jsem stihl douklízet, ozvaly se v zámku klíče, už jen to chrastění znělo neuvěřitelně naštvaně, jako by zámek snad nemohl trefit.
"Ahoj Sasuke," začal jsem přívětivě.
"Nenávidím odpoledky," dostalo se mi vražedného výrazu namísto pozdravu a můj bratr zamířil po schodech nahoru, jako bych ho snad ani nezajímal.
"Počkej Sasu! Co bude k večeři? Dneska vaříš ty za to svoje chování," křikl jsem za ním.
"Vařím já, protože jinak bysme umřeli hlady," opravil mě jízlivě a bez odpovědi na mou otázku zmizel. Bod pro něj, v kuchyni mi to moc nejde. Jenže v posledních dnech byl ještě dvakrát tak nesnesitelný než obvykle. Až dolů jsem slyšel, jak praštil dveřmi a to zdaleka nebylo na jeho chování to nejhorší.
Minulý týden jsem mu řekl, že má uklidit dům a dokud to nebude, nikam nepůjde. Vstal v pět ráno a začal mi luxovat obličej. Jindy se zase zdálo, že má skvělou náladu, navíc sám od sebe bez napomínání šel dělat oběd. Jenže když jsem mu řekl, že to zapomněl osolit, vztekle hodil do hrnce celou slánku, prohlásil, že ho všichni jen neustále komandují a se sprškou nevhodných nadávek zmizel do svého pokoje. Prostě puberťák a s těmi to člověk nemá nikdy lehké.
Takhle nějak vypadal můj poslední víkend, nechápu, proč je stále tak podrážděný, nic jsem mu neudělal, tak by mohl nechat těch hysterických projevů.


Sasukeho pohled:

"Kašlu na všechno! Řeknu Ino, ať jde otravovat někoho jinýho. Kdo se jich prosil?" Vztekle jsem hodil batoh na postel a praštil sebou vedle něj.
Sáhl jsem poslepu na stůl pro učebnici chemie a sluchátka.
"Jak jsem s tím vůbec mohl souhlasit? Je otravná a uječená, proč bych s ní měl někam chodit? Narutova chyba! Zbiju ho do bezvědomí. Když říkal, že mě zbaví Sakury, měl rovnou vysvětlit, co mě to bude stát," měl jsem neuvěřitelnou chuť toho kluka jednoduše rozkouskovat a hodit do nejbližšího kontejneru.
Zaposlouchal jsem se do hudby a pokusil se věnovat učení, za chvíli budu mít zase za zadkem Itachiho, jen co přijdu domů, mám ho za sebou jako hlídacího psa. Navíc i jako ten pes čeká, až mu půjdu uvařit, někdy bych měl vyzkoušet, jestli umí prosit a slintat.


Itachiho pohled:

Můžu klepat jak chci, on stejně neotevře, ale tohle tedy ne! Musím si s ním v klidu promluvit. Volala učitelka, že se uprostřed vyučování sebral a odešel. Tohle je moc i na něj, přece si nemůže stále dělat co chce.
Jako by nevěděl, do jaké mě staví situace. To, že chodí do prvního ročníku a já do posledního učitelům nezabraňuje stavět mě na chodbě a oznamovat mi, co zase provedl. Ať si tyhle vylomeniny provádí, až bude plnoletý.
Jen co jsem otevřel dveře, prolétla mi kolem hlavy učebnice. To si ze mě snad už dělal legraci?!
Sundal si sluchátka, která vysvětlovala, proč neslyšel moje klepání a pak začal vyvádět.
"Vypadni!" zvýšil hlas.
"Ani mě nehne Sasuke, musíme si promluvit, volali ze školy-"
"Řekl jsem vypadni! Nebudu o tom mluvit!" Zařval na mě znovu celkem nepříčetně. Tahle stvůra, že je můj dospívající bratr?
"Nepřeháníš už to trochu?!" Zvýšil jsem na toho agresora hlas, normálně jsem byl velmi klidný člověk, takže jsem na něj nekřičel a přehnaně ho netrestal, ale on toho také uměl patřičně zneužít.
"Nerozumíš? Teď s tebou nechci mluvit!" Zacpal si vzdorovitě uši, seskočil z postele a zalezl pod ní. Vážně je mu skoro šestnáct? Momentálně se chová na pět. Jaký normální kluk tohle udělá?
"Vypadni!" Ozvalo se tlumeně zespoda.
"Fajn, jak myslíš, promluvíme si u večeře," otočil jsme se na patě a doufal, že dostane brzo hlad. Byl jsem mírně šokovaný tím, jak vyvádí, ale předpokládal jsem, že pro to snad má nějaký důvod a brzo mi to vysvětlí. Tahle se snad nemohl chovat pro nic za nic.


Sasukeho pohled:

"Co mám dělat? Co mám teď sakra... Né! Sypu tam pepř! Musim něco vymyslet do zítřka. Třeba mi pomůže nějaká stránka na internetu. Jo, hned po večeři se na něj kouknu," honila se mi hlavou jedna myšlenka za druhou.
Věděl jsem, že jestli něco nenajdu tam, tak se zblázním. Nebo líp - do zítřka si zlámu obě nohy a uvrhnu se do kómatu.
"Sasuke, proč mícháš tou vařečkou limonádu?" Ozvalo se najednou za mnou, bratr mi hleděl přes rameno a sledoval moje počínání.
Jo, místo omáčky tady míchám sklenku s limonádou a čumím do kredence. Musí kvůli tomu hned ze mě dělat blbce?!
"Tak si to udělej sám, večeře nebude!" Vrazil jsem mu vztekle vařečku, odstrčil ho a zamířil nahoru do svého pokoje.
"Hned se vrať!" Slyšel jsem za sebou, ale žádná reakce z mé strany se tentokrát nekonala, vážně jsem měl všeho plný kecky a on to nevylepšoval.
Ať už to zní jakkoliv, v těchhle situacích jsem rád, že jde o něj a ne o rodiče. Itachi se nikdy nevydrží dlouho zlobit, ani mě většinou moc netrestá. Spíš mě nechá na pokoji, než mám zase chuť s ním mluvit.
Jak já ty lidi nesnáším! Blbeček Naruto to všechno zavinil, já teď kvůli němu musím vzít zítra odpoledne tu pitomou husu ven, ona tomu bude říkat rande, jestli to moje chatrné nervy vůbec vydrží, možná s ní budu muset i chvíli chodit. Ne, to neudělám! Všechno má svoje meze i jeho způsoby, jak sbalit Sakuru.
Sedl jsem si k notebooku a začal hledat řešení toho největšího problému.


Itachiho pohled:

"Tak takhle to tedy nepůjde! Co si sakra vlastně myslí?!" Vypnul jsem plotnu a než vychladla, šel jsem zatím klidně za ním. S každým schodem jsem toho měl víc a víc na jazyku.
Za okamžik už jsem nahlédl dovnitř pootevřenými dveřmi. Seděl ke mně zády u notebooku, tradičně se hrbil a zase už měl na hlavě ta zpropadená sluchátka, jakou já měl někdy chuť, vyhodit je hezky z okna.
"Sasuke?" Zkusil jsem to polohlasně, ale bylo jasné, že nezareaguje. Udělal jsem několik kroků do strany, zda-li si mě všimne periferním viděním, ale byl tak nalepený na monitoru, že to bylo celkem nemožné.
Jediné co jsem tím získal, byl pohled na mého bratra nalepeného na obrazovce a podivně olizujícího rajče. Trochu jsem dostával obavy o jeho duševní zdraví, když jsem ho pak viděl.
Copak byl do toho tak zažraný, že dočista zapomněl, jak se kouše? V poslední době už jsem ho vůbec nechápal, choval se čím dál tím hůř.
Vrátil jsem se ke dveřím a trochu s nimi bouchl, aby si konečně uvědomil, že jsem vešel, avšak když ani to nepomohlo, rozhodl jsem se k němu potichu zezadu přiblížit, abych zjistil, co to vlastně čte. Že to nechci vědět mi došlo za okamžik, kdy jsem zpozoroval na jeho obrazovce nahoře dvě líbající se děvčata.
Zvláštní, myslel jsem, že právě on navzdory dojmu dívek tyhle zájmy zatím nemá. Nikdy jsem od něj ani neslyšel, že by se mu nějaká holka líbila.
Naklonil jsem se mu přes rameno a odkašlal si.
"Ta sluchátka tě zničí!" Vykřikl jsem tak hlasitě, až málem spadl ze židle.
Vylekaně nadskočil, prudce práskl notebookem, abych nic neviděl a upustil rajče. Pozdě, ale přece. Pořádně jsem ho vyděsil.
"Vypadni slídile!" Otočil se na mě vztekle, hned co se trochu vzpamatoval.
"To sotva, konečně mi už vysvětlíš to své chování," nařídil jsem přísně. Nebo to tak alespoň mělo znít.
"Nic ti vysvětlovat nebudu!" Odsekl a chtěl mi zase zdrhnout, ale chytil jsem ho hned za zápěstí a hodil na postel.
"Nikam!" Zamračil jsem se.
"Co bych ti měl vysvětlovat?" Začal dělat, jako že neví a uraženě se posadil.
"V posledních dnech se chováš, odpusť mi ten výraz, jako magor," objasnil jsem mu hned situaci, probodl ho pohledem a za okamžik, už o něco klidnější jsem se posadil vedle něj.
"Nechceš mi říct, co se teda děje?" Zeptal jsem se, aby pochopil, že mu chci pomoct.
"Vůbec nic, jen tě nemůžu vystát," odsekl znovu.
"Fajn, to mi zní, bratříčku, jako že jsi pěkný spratek, k tomu jsem tě určitě nevychovával," upřel jsem na něj významný pohled, který říkal, že takhle to dál opravdu nepůjde. "Dobře teda, chci ti pomoct, tak mi vysvětli, co ti tak hrozně vadí. Chovám se přece jako vždycky, ne?" Zkusil jsem to jinak.
"Fajn, tebe se to ve skutečnosti netýká," zamračil se a začal přiznávat barvu.
"Řekl bych, že ano, v jednom kuse na mě jen ječíš. Ale když se mě to netýká, můžeš mi to říct, ne?" Nepřestal jsem naléhat, bylo mi nad slunce jasné, že jinak se nikam nedostaneme.
Sasuke si založil ruce na prsou a podíval se ke dveřím.
"Budeš se mi smát," procedil mezi zuby.
"Vysvětluj a nezdržuj," pokusil jsem se se smíchem odlehčit situaci.
"Mám zítra něco jako schůzku s Ino - jednou spolužačkou," začal a překvapil mě, přece jen jde nakonec o holku.
"No a jelikož je to něco jako schůzka teda, tak tam se lidi obvykle líbaj," pokusil se mi to vysvětlit tak, že konec věty skoro spolkl.
"A to ti vadí?" Nerozuměl jsem nejspíš úplně, o co mu jde. Doposud jsem věřil, že ho holky moc nezajímají, ale ne že by s nima měl až takový problém.
"Zapomeň na to," pokusil se mě odstrčit, abych už šel, ale já zůstal nehnutě koukat.
"Tak kde je problém, dohodl sis rande s holkou a nechceš se s ní líbat?" Zkoumavě jsem ho znovu přejel pohledem.
Bratr si přitáhl nohy až k bradě, odvrátil obličej na stranu a sklopil oči k podlaze.
"Nedohodl, byl jsem k němu donucen a o to nejde. Já mám strach, že se ztrapním, co když mi to nepůjde, třeba ty návody blbě chápu," sledoval jsem jak mu zčervenaly tváře. Za chvíli jsem se už dusil v záchvatu smíchu a on mě propaloval nelítostným pohledem. Bylo mi jasné, že bych se měl co nejrychleji uklidnit.
"Vypadni," sykl dotčeně.
"Promiň, jen mi právě došlo, co si to tu nacvičoval s tím rajčetem. Nechápal jsem, proč ho tak divně cumláš," vysvětlil jsem, načež se začervenal ještě víc a znovu uhnul pohledem.
"Víš, napadlo tě, že ona to taky neumí?" Zeptal jsem se.
"To je fuk, ona se ztrapnit může, ale víš jakou mám ve škole pověst já, ne?" Zakabonil se.


Vypravěč:

"Mám představu," odpověděl Itachi, jelikož se mu to nechtělo moc rozebírat.
Byl si moc dobře vědom, že jeho sourozenec je považován za školního idola a lamače dívčích srdcí.
Starší z bratrů se zhluboka nadechl, věděl, že bude litovat, ale co mu teď zbývalo? Nechtěl, aby na něj takhle ječel a házel věci napořád.
"Tak jestli chceš, naučím tě to," povzdechl si. Sasuke na něj chvíli vyděšeně zíral a lapal po dechu, jako by měl u krku nůž.
"To nejde, jsi kluk!" Namítl nakonec znechuceně.
"Dobře, tak teda zase požádej o pomoc to rajče, jistě bude užitečnější, nemá pohlaví," poukázal Itachi na fakt, že má stále o něco více zkušeností, než zelenina, pak se pokusil vstát a odejít, ale cítil, jak ho Sasuke mlčky chytil za rukáv. Stále odmítal odlepit pohled od země.
Takhle zvláštního ho nikdy nezažil, nejspíš se hodně bál o svoje ego. Jeho jindy mléčná pleť nyní nabírala až odstín čerstvého vápna.
"Fajn, tak se netvař takhle. O nic nejde, navíc by si se měl snažit si to užívat," řekl, pak ho jemně chytil pod bradou a otočil na sebe, aby se mu podíval do očí.
"Slyšíš? Vypadáš na zhroucení, uklidni se. Nepotřebuješ vodu?" Koukal na něj, jelikož nechápal, proč s tím tolik nadělá.
"Dobrý," zareagoval konečně mladší a polkl.
"Zkus mě napodobit," řekl Itachi, naklonil se k němu a krátce ho políbil, pak se asi na vteřinu odtáhl, aby se bratr vzpamatoval a pokračoval. Jemně přitiskl své rty na jeho a pomalu po nich přejížděl.
"Uvolni se trochu a spolupracuj," napomenul ho po chvíli, jelikož Sasuke se zdál kamenný.
Mlčky přikývl a nechal Itachiho, aby pokračoval, tentokrát se pokusil sám zapojit, z počátku trochu neohrabaně, ale na první pokus se to staršímu černovláskovi nezdálo zlé.


Sasukeho pohled:

Jak jsem se měl soustředit, když jsem tu tak seděl, ve svém pokoji a líbal se s vlastním bratrem. Tohle bylo až moc divné! Nevědomky jsem nechal trochu pootevřená ústa a najednou cítil, jak mi dovnitř vklouzl jazyk.
"To už je moc! Je to fakt nutný?" Přemýšlel jsem, jestli nemám rovnou utéct.
Pořád se svým jazykem otíral o můj. Pokusil jsem se udělat totéž, jemně jsem jím začal pohybovat. Pomalu se mi to začínalo zdát přirozené, jako bych to dělal odjakživa. Nechal jsem se unášet tím zvláštním pocitem, dokud se ode mě Itachi znovu neodtáhl.
Až teď mi došlo, že jsem byl patrně chvíli mimo.
"No vidíš, není důvod vyvádět, je to snadný, ne?" Začal na mě okamžitě mluvit.
"Jasně," fakt se mi to nechtělo rozebírat.
"Tak hodně štěstí na tom rande," řekl ještě a chystal se odejít.
"Itachi!" Křikl jsem za ním, abych ho zastavil.
"Hm?" Otočil se tázavě.
"Tohle se nestalo," připomněl jsem mu, protože tohle je jedna z věcí, které hodlám dost rychle zapomenout.
Pouze se ušklíbl, než zmizel za dveřmi.
Já sebou sekl na záda a na obličej si přiložil polštář. Následovala chvilka, kdy jsem se snažil přesvědčit sám sebe, že to vlastně vůbec nebylo trapné. Zítra mě čeká schůzka s tou holkou, měl bych si jít alespoň vybrat oblečení a ujistit se, že její řeči psychicky unesu.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 6. listopadu 2013 v 17:49 | Reagovat

Úžasný :D Moc se ti to povedlo! :DD Určitě si přečtu všechny díly :DD

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 20. listopadu 2013 v 12:31 | Reagovat

Uff skvelí nápad na poviedku ..určite si postupne prečítam všetky dieliky.

3 Nat  .lFow Nat .lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 8:22 | Reagovat

In fact, he works as a manager here.

If he can pay cash, so much the better.

4 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 28. května 2017 v 23:11 | Reagovat

Her visits are few and far between.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama