Konoha vzhůru nohama XI. - co Byakugan nevidí, Sharingan nezkopíruje a bez milosti zabíjí - nová oční technika

18. října 2013 v 0:35 | SasuKe |  Konoha vzhůru nohama




Narutova a Gaarova skupina se hnali bludištěm chodeb Kabutova sídla. Nebylo pochyb, že nikde poblíž není ani duše, všichni už věděli, že něco není v pořádku a mínili na to rychle upozornit ostatní.
"Podaří-li se nám k nim dostat včas, můžeme ještě změnit strategii." řekl mezi dechem Shikamaru.
"Změna strategie je zbytečná, ví o nás, jestli se nám nepodaří ho porazit, můžeme tu strategii nanejvýš změnit na imigraci z Konohy a to na dobro." odpověděl Gaara.

Bylo slyšet jak se Naruto trochu uchechtl. Cosi mu to připomínalo.
On se před několika měsíci ještě hodlala Kabutovi taky jen tak hrdě postavit a nakonec taky nedostal na výběr víc než útěk.
Z toho co viděl mu tehdy tuhla krev v žilách. Může někdo dokázat ovládat jiné lidi? Protože jestli ano, jsou v pěkném maléru. Nikdy neuvěřil tomu, že viděl co viděl, ale přece jen něco z toho muselo být zkutečné, nebo mu strachy přeskočilo ještě dřív než tam ten chlap dorazil?
Bojoval tehdy s několika Kabutovými nohsledy. Nebyl až takový problém porazit je, jako to co přišlo po nich. Všichni byli zranění, jen Naruto stál ještě bez škrábance.
Myslel, že vyhraje že to opravdu dokázal a je konečně mimo nebezpečí, že zachrání vesnici. Všude po zemi se válely kunaie a tráva byla pokrytá krví. V tom přišel, jediný člověk a oni všichni byli jako šílení. Začali bojovat jeden proti druhému a nakonec si podřezávat vlastní tepny, on tam přitom stál a díval se na ně. Pak se podíval na Naruta.
Ten vyčerpaně sledoval jeho děsivé oči. Cítil, že je to jeho práce, sledoval těla padající na zem, nebylo to jutsu, nebyl to útok, stál zkrátka víc jak deset metrů od nich a jediným pohledem je donutil zabodnout si kunai do břicha.
Naruto měl dojem, že mu nohy zkameněli, jako uhranutý to pozoroval a jediné nad čím přemýšlel bylo, že až ta jatka končí, bude řada na něm, že nakonec nejspíš ze všech jeho nepřátel zemře vlastní rukou, protože se nedokáže ubránit něčemu, jehož původ nezná. Mohl by proti tomu němu bezhlavě bojovat, ale nevěděl přece ani jak.
Něco s ním hnulo, dal se do pohybu, udělal hřích který si nikdy neodpustí a rozhodl se zachránit život, místo aby čekal až na něj přijde řada, protože mu tehdy prostě cosi řeklo, že je to tak správně.
Vyklidil tím Kabutovi cestu, jediný kdo stál mezi ním a ovládnutím vesnice se dal na útěk. Dlouho se skrýval a nechával mu volnou ruku. To co udělal považoval za zbabělost a odmítal se snad ještě podívat do zrcadla, v životě by ho nenapadlo, že to možná mohl být nějaký instinkt, že ještě není jeho čas, cosi silnějšího co tušilo, že ho bude ještě příliš potřeba na to, aby se jen tak snadno nechal zabít.
On to považoval za zbabělost a uvěřil, že není schopen někoho zachránit. Dokonce i teď si myslel, že být v nebezpečí, utekl by znovu.
Důvod toho proč se uchechtl byl prostý.
"V jádru jsou všichni hrdinové stejní, nakonec utíkají, aby se zachránili, když už jim nezbývá naděje." pomyslel si.
Nehorázně se mýlil, protože Gaara nic takového v úmyslu neměl.
Hnali se úzkými chodbičkami a doufali, že najdou Kibu včas.
Kiba a Neji šli opatrně vpředu a zjišťovali situaci.
"Buď se těm strážím na chodbách dokonale vyhýbáme, nebo tu nikdo nehlídá." pomyslel si.
"Cesta je volná." ujistil ho Neji jako by mu četl myšlenky.
Zbytek skupin se plížil za nimi v čele se Sasukem. Ten se zrovna neplížil, spíše šel procházkovou chůzí s rukou nalepenou na kataně a vypadal klidně.
"Jak se sakra můžeš tvářit tak vyrovnaně? Jsme v Kabutově sídle." napomenula ho Sakura, která šla za ním.
"Nejsem tu poprvý, nijak mě to neznervózňuje." odpověděl polohlasně.
"Pššš! Někdo nás uslyší!" rozčilovala se Sakura
"Těžko. A i kdyby..."
"Mohl bys být opatrnější?!" řekla naštvaně.
"Nevšimla sis ještě, že tady nikde nikdo není? Pochybuju, že na mě někdo vyskočí a zapíchne mě." řekl výsměšně.
Sakur se opět zmocňoval ten pocit, jaký dostávala v poslední době pokaždé, když musela dlouho civět na jeho záda.
"Přísahám, že ho prostě zaškrtím vlastníma rukama, hned jak bude po všem!" pomyslela si.
Po celé chodbě jedou zhasly pochodně, Naruta napadlo, že tohle je právě ta chvíle kdy by to měli otočit, jenže teď už by se stejně nejspíš nikam nedostali.
"Hinato?" ozval se Shikamaru.
"Nikoho nevidím."
"Fajn pokračujeme." rozhodl Gaara a tentokrát pomalejší chůzí šli opatrně chodbou.
"Ztratili jsme hodně času, měli jsme se přece dostat co nejrychleji a nepozorovaně k hlavní místnosti. Kiba už tam možná dávno je, měli bysme jít taky tam." namítala Temari.
"Jenže tohle úplně mění situaci, oni už o nás vědí." oponoval jí Shikamaru.
"Já jen říkám, že kroužit tady a snažit se je najít je pitomost."
"Má pravdu." přikyvovala Ino, i když to v té tmě nebylo vidět.
"Dobře, míříme k hlavní místnosti." rozhodl Gaara.
"Mohli bysme přidat, podle plánů už jsme blízko." zašeptal Neji, Kiba chtěl zbrzdit, aby to řekl ostatním, kteří byli asi deset metrů v chodbách za nimi, ale zarazil se.
"Něco cítím."
Neji se okamžitě začal rozhlížet Byakuganem, ale nic neviděl.
"Nepleteš se?"
Kiba znovu zavětřil.
"Asi." už nic necítil, ale byl si jistý, že před chvílí ještě ano.
Když je ostatní téměř dohnali, dal jim znamení, že musí přidat, aby stihli Kabuta dostat dřív, než se k ránu vrátí jeho věrní.
O pár metrů dál se Neji zarazil.
Měl pocit, jako by někde z sebou zhlédl pohyb něčeho zvláštního, co se ukrývalo ve slepém bodě.
"Co to bylo?!" trochu nervózně se zprudka otočil do chodby.
"Co je?" zeptal se Kiba už mu začali téct nervy.
"Zdálo se mi, že za námi někdo jde." odpověděl Neji a neubíral na ostražitosti.
"No jasně jde za námi Sasuke se zbytkem skupiny." ulevilo se Kibovi zlehka.
"Ne myslím tím, že nás někdo nebo něco sleduje. Tohle nebyl Sasuke a nikdo od nich." zakroutil Neji nesouhlasně hlavou.
"Člověk?"
"Nevím."
"Tahle situace se mi líbí čím dál tím míň, čím dřív tam dojdeme o to líp." pomyslel si Kiba a nervózně přidal do kroku.
"Neměli bysme se jim tak vzdalovat." řekl klidným hlasem Neji.
"Sakra nemohl by si ty svoje porpůrný mozkový pochody nechat?" pomyslel si naštvaně Kiba, jelikož mu nervy visely na vlásku.
"Vážně myslíš, že za náma někdo jde?" zeptal se a tahal si nervózně za rukáv.
"Jestli je to někdo, budeme rádi, jestli ne, ptáš se zbytečně." odvětil.
"Děkuju ti mnohokrát Neji! Ty víš jak člověka uklidnit!" řekl si ještě víc nabroušeně.
"Máš snad strach?" zeptal se Neji nečekaně.
"Strach? Proč, měl bych?"
"Jasně že jo, na takovym místě, navíc to co říkáš zní, jako by nás sledoval vrah a snažil se nás oddělit od ostatních. Sakra jak mě to napadlo, oddělit? Blbost, kdyby po nás někdo šel, dávno by zaútočil, už jsme od nich dost daleko." najednou to Kibu trklo.
"Jak daleko jsou?" otočil se na Nejiho. Ten chvíli mlčel.
"Moc si zrychlil, nevidím je, ty chodby jsou jako bludiště, pořád někam zatáčejí, těžko je tak rychle najdu."
"Na to nemáme čas." popadl Nejiho a upaloval nazpátek.
"Co jsem to za idiota? Jestli tu někdo je, může odrovnat nejdřív všechny ostatní a mi to ani nezjistíme!" pomyslel si.
Sasuke šel si dva metry před ostatními. Zatím co oni sledovali staré, ošklivé, bledé zdi o naprosto bez zájmu o okolí mířil dopředu.
"Proč tak ženeš? Máme přidat? Ztrácíme je?" začal se vyptávat Shino.
"Dávno jsme je ztratili." řekl zcela klidně Sasuke, div si nehvízdal.
Shino se zprudka zarazil, až do něj málem nabourala Tenten.
"Já toho hajzla..." pro jistotu nedokončil myšlenku.
"Seš si jistej že jsme se neztratili my?" zeptal se výhružným tónem.
"Neměj péči a šlapej."
"Ignorant." pomyslela si Sakura.
"Tak na nás sakra počkej!" řekla za chvíli, když se jí zdálo, že naschvál zrychluje, aby se jich zbavil.
"Kdyby na nás zaútočili..." chtěla dodat, ale Sasuke ji zastavil.
"Kdyby zaútočili, postarám se o sebe sám, ty máš za úkol se držet stranou."
Za pár minut jako by to předpovídala, ze stropu seskočil někdo s kunaiem že mu Sasuke sotva stihl uhout. Vzápětí seskákalo i několik dalších, budova měla daůší patro, kudy se sem dostali otvorem v podlaze. Během pár vteřin menší zemětřesení oddělilo chodbu na dvě části.
Sasuke se otočil.
"Co to sakra... ?"
"Promiň, že jsem tě nenechala hned tak zabít a nedržela se zpátky." odpověděla v rychlosti Sakura, zatím co se zvedala ze země.
Tihle vypadali víc jako ninjové, měli napůl zakryté obličeje a byli rychlejší a mrštnější.
Jeden z nich mrsknul po Jiraiyovi shuriken.
"To už nedělej." řekl zcela klidně, zatím co vedle něj přistál druhý.
"Říkám ti, ať to neděláš." třetí...
"Tak teď si mě opravdu naštval. Rasengan!" prorazil mladíkem ve zdi zkratku.
Za chvíli už je Tenten úspěšně bombardovala kunai. Netrvalo dlouho a někteří z nich byli vážně zranění. Vypadalo to, že už se není čeho obávat, když najednou Akamaru začal příšerně vrčet. Všichni se otočili, z druhého konce chodby za nimi někdo stál, byl dost daleko, na to aby mohli rozeznat, co je zač.
"Pryč! Už to začalo." ozval se jeden z nepřátelských ninjů a někteří začali prchat. Ti zranění zůstali nehybně stát na místě.
"Co to je?" prohlížel si mistr Kakashi osobu, která se k nim velmi pomalu blížila.
Všichni zbystřili, když se za nimi ozvalo zachrchlání. Jeden z cizích ninjů, se začal sám škrtit. Všichni to vyděšeně pozorovali.
"Jděte od nich!" ozýval se křik z druhého konec chodby, odkud přibíhali Neji a Kiba.
Těsně jak doběhli k Sasukem, který jim stál nejblíž zastavili se. Mezi nimi a zbytkem skupinky se právě vraždili cizí ninjové.
"To je to co si viděl?" zeptal se Kiba. Neji hleděl mlčky před sebe.
"Jo. Myslím, že ho nevidím poprvý. To on vyvraždil během chvíle celý klan." odpověděl nakonec.
"Co je zač?! Jak to dělá?!" snažil se Kiba dostat z něj nějaké informace dřív než bude čas panikařit.
"Já nevím, já to... ..dívá se na ně a zabijou se sami." řekl Neji, protože si s tím nevěděl rady.
"Co dělá se svojí chakrou?" zeptal se Kiba, jelikož po podlaze bylo čím dál víc krve, než lidí co ještě stáli.
"Já nevím."
"Jak nevíš?!" rozčiloval se Kiba.
"Tak jak to říkám. Je to jako by kolem sebe měl brnění, nevidím jak funguje jeho tělo. Má kolem sebe nějaký obal, který Byakugan nevidí." Kiba zíral vyděšeně před sebe, muž pomalu postupoval k jejich přátelům.
"Kibo, s ním se nedá bojovat, viděl jsem to, musíme pryč." řekl za chvíli Neji.
"Hej! Všichni hned pojďte sem!" vykřikl Kiba, když už byla chodba celkem "průchodná", jelikož se stačilo přehrabat přes hromadu mrtvol.
Byl v šoku, všichni byli, obyčejně vidět člověk před sebou něco takového asi by to s ním seklo, několik lidí si tu před ním právě rozbilo hlavu o zeď nebo se navzájem ubodali. Zoufale se snažil, aby se mu nepodlomila kolena, nemyslet neto, uvažovat, co můžou právě dělat?
"Neutečete." ozval se poprvé za celou dobu hlas toho chlápka a najednou se začal míhat chodbou k nim, pokaždé se na chvíli zastavil, jako by je nechával pořádně si prohlédnout co umí a přesvědčil je, že jsou bezmocní dřív, než vůbec zkusí vzdorovat.
Sasuke aktivoval Sharingan a sledoval ho, za chvíli se otočil na Kibu.
"Sharingan nevidí jeho pohyby."
"Cože?" Kiba vytřeštil oči.
"Byakugan nedokáže zjistit, jak ovládá ty lidi, Sharingan nevidí jak se pohybuje..." opakoval si v hlavě a nevěřil.
"Sakra dělejte! Vypadněte odtud!" zařval agresivním tónem na ostatní, aby od něj utíkali.
"Jsme v háji my tady..." nechtěl si připustit tu myšlenku, nechtěl tomu uvěřit, přesto neviděl šanci jak se z toho ještě dostat "..my tu umřeme."
"Kibo!" přerušil jeho myšlenky Neji.
Kiba se na něj překvapeně podívat.
"Musíme ho porazit, utéct se mu nedá."
"Říkal si, že bojovat se s ním taky nedá!" rozčiloval se Kiba na pokraji zhroucení.
"Možná ano..." řekl Neji.
Kiba ho s očekáváním sledoval.
"Je jeden způsob, jestli se nepletu. Nesmí tě zranit."
"Bojovat s někým tak rychlým a nebezpečným jako on, aniž by tě zranil?" vykulil překvapeně oči.
"Když se zraníš, nesmíš krvácet."
"Copak ti dočista přeskočilo?!"
"Ne, ale pokud se nepletu, je to oční technika, ať nevidí tvojí krev, myslím, že to je to co mu dává nad ostatními moc, už jsem ti to říkal, když se nezraníme, můžeme o porazit. Nesmí nás útočit moc, jinak bysme se mohli zranit navzájem, stačí škrábanec a skončili jsme. Když se při tom útoku někdo zraní, může klidně zabít ostatní, takže škrábnutí a si mrtvej. Je to jediná cesta." řekl Neji.
"To se rovná sebevraždě." pomyslel si Kiba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 18:20 | Reagovat

She lost my umbrella again, so I gave her a piece of my mind about her carelessness.
It's terrible!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama