Konoha vzhůru nohama I. - vzpoura

17. října 2013 v 23:15 | SasuKe |  Konoha vzhůru nohama

Foukal studený vítr. Chvíli si pohrával se závěsy na jejím okně a pak se ozvalo stříštění skla. Na to čekala. Věděla, že pro ni přijdou, jako už chodívali každý týden pro někoho z ninjů.
Cítila, že je na řadě, ten večer byl vítr obzvlášť zlověstný a na noční oblohu nevyšly hvězdy.
Tmavovlasá členka ANBU si nasadila masku a vyskočila ven oknem v prvním patře svého domu. Rozběhla se po střeše, když v tom ji zastavil křik.
"Počkej!" prudce se otočila za známým hlasem. Na balkóně domu z druhé strany klečela malá Hyuuga.
"Hanabi?" ANBU se rychle rozběhla zpět, chytila divku do podpaží a znovu se skákala po střechách.
"Co tu ještě dělá? Ko ji slibil odvést!" pomyslela si, ale více tomu nevěnovala pozornost, ona sama tu neměla co dělat.
Konečně se blížila smluvenému místu. Skočila do jedné z tmavých uliček a postavila dívku na zem. Ta se na ni dívala vystrašenýma očima. Bez ohledu na to co bude dělat, ji ANBU ignorovala, došla ke dveřím a třikrát po domluvě zaklepala.
Otevřel jí kluk v zelené vestě a s kapucou v obličeji, který na ni nejspíš za dveřmi čekal.
"Jdeš sama?" zeptal se i když dobře znal odpověď. Hned poznal, že je poblíž, někdo další.
"Jo. Vlastně skoro..." opravila se ANBU.
"Někoho cítím." odpověděl kluk.
Ustoupila mu z cesty a namířila ruku k místu, kde stála Hanabi. Kluk se jen lehce vyklonil, aby si ověřil skutečnost, že je to ona a pak pokynul hlavou.
"Pojďte."
Hanabi kousek popoběhla, aby ji tam nenechali a následovala je po schodech dolů. Kluk si sundal kapuci, protože už tak si neviděl pod nohy.
"Už dorazili?" zeptala se ho tmavovláska cestou dolů.
"Ne." Kibovi se ani v nejmeším nechtělo obohacovat odpověď o vysvětlení opětovné neschopnosti jeho přátel.
Na konci schodiště byly dveře, za nimiž sálalo příjemné teplo. Vešli do prostorného pokoje, kde hořel krb. Tmavovláska si sundala plášť a masku, pohodila lehce hlavou, aby si odfoukla z obličeje několik pramínků a z hluboka se nadechla.
"Myslel jsem, že ji Kō odvede, měla si dohlénout, aby vše proběhlo v pořádku, něž se s nimi klan Hyuuga vypořádá, ne?" řekl trochu rozhořčeně.
"Nevím co se stalo, všechno bylo v pořádku připravené, byla jsem zrovna nahoře, když přišli." odvětila ustaraně a klekla si ke krbu.
"Hinato?" Kiba jí položil ruku na rameno.
"Dnes musíme vniknout do vězení, na další příležitost bysme mohli čekat měsíce!"
"Já vím." odpověděla tváříc se stále stejně smutně.
"A Neji?" zeptal se kluk.
"Chtěl jim za každou cenu pomoct..." Hinata nervózně sepnula rty.
"On to stihne." pokusil se ji utěšit, ale věděl, že to nebude nic platné.
"Hinato." oslovil ji znovu, ve chvíli kdy už klečel proti ní, když zvedla hlavu, Kiba ji políbil.
"Dnes začneme osvobozovat Listovou. My všichni společně, tomu konečně uděláme přítrž." řekl, pak se i na Hinatině tváři konečně objevil úsměv.
Bez ohledu na to jak je to nebezpečné, nic nebylo horší než nejistota a strach ve kterém museli nyní žít. Hanabi která zatím šmejdila po místnosti, neviděla postel, stůl ani židle, ale všimla si jen něčeho, co považovala na takovém místě za celkem luxusní pohovku.
Opatrně se posadila, když v tom se pod ní nábytek začal hýbat. Dívka zapištěla a vyskočila. Oba se na ni překvapeně otočili. Hromada chlupů jen zvedla hlavu a líně si zývla.
"Akamaru neděs naši návštěvu." napomenul ho s úsměvem Kiba a hodil mu cosi k jídlu, v tom se ozvalo bušení na dveře.
"Jsou tu." konstoval rozježný kluk a zmizel na schodišti.

Hinata si nervózně pohrávala s pramínkem vlasů, byla to už nějaká chvíle, co Kiba odešel a ona věděla, že ve vzduchu se dnes v noci vznáší děs.
"Kéž by konečně bylo po všem." pomyslela si, když se zrovna otevřely dveře. Hinata spatřila vcházet Kibu a další dvě známé tváře. Prudce vstala.
"Proč nejsme všichni?" zeptal se Shino když vyměnil masku ANBU za své černé brýle.
"Uklidni se, Neji dorazí, Chouji bude čekat u věznice, zvládneme to a pokud zafungovali Skuřiny přesvědčovací schopnosti...?" otočil se Kiba k druhé osobě, která si právě odsouvala z obličeje své dávno neupravené vlasy.
"Promiň, dělala jsem, co jsem mohla."
"On nepřijde?" zeptal se důrazně Kiba, načež dívka sklesle zakroutila hlavou.
"Nevadí, pořád to můžeme zvládnout." pokusil se nestratit optimisnus.
"Co jiného se dalo od zrádce jako on čekat, pokaždé když něco potřebujeme si zmizí." zabrblá druhý kluk.
"Co tvoje část Shino?" zeptá se Kiba, aby si ověřil situaci.
"Všichni zbylí Jounini souhlasili." potvrdil mu skrz okraj své mikiny.
"Dobře, takže alespoň u tebe jde zatím všechno, jak má..." konstatoval Kiba nakonec.
"Za to koukám, že ze strany Hyuuga to opět selhalo." pronesl Shino vyčítavou poznámku směrem k Hinatě, zatím co si prohlížel Hanabi.
"Nebyla to Hinatina chyba!" upozornil ho Kiba ostře a znovu se naježil.
"Je jedno čí je to chyba, znamená to komplikace a někdo to zase musí odnést." odsekl Shino.

Všichni seděli na koberci a pili čaj.
"Jak dlouho chceš ještě čekat? Nájezdy budou do rána." Kiba věděl, že má pravdu, podíval se tázavě na Hinatu.
"Půjdeme, Neji nás může dohnat, ví co je v plánu." rozhodla dívka a vstala.

Zanedlouho už se blížili věznici. Chladné zdi na dálku křičeli bolestí, dříve to bývalo sídlo Hokagů, dnes bolestné a děsivé místo, kde byli drženi všichni, které chytili při pokusu o osvobození Písečnou.
Věznice z venku mimo vchod nebyla hlídaná, předpokládali totiž, že nikdo není tak hloupý, aby se snažil dostat dovnitř, když všichni chtěli ven.
Kiba začal rozpoznávat v dálce postavu opřenou o zeď vězení. Poznával Choujiho, i když se dlouho neviděli, byli stále ve spojení.
Chouji se odrazil nohou od zdi a narovnal se.
"Máte spoždění." uvítal je stroze.
"Stále to stihneme." ujistil je Kiba.
"Jste si tím jisti? Od útoku Písečné mají víc vězňů a zvojnásobili hlídky." poznamenala Sakura.
"Nebojte se, mám všechno ověřené ze vnitř." odpověděl Kiba a začal počítat kroky od rohu budovy. Když jich bylo patnáct zastavil se.
"Zhruba tady by měla být prázdná místnost." řekl a kývl na Choujiho.
"Dobře, všichni ustupte." Chouji se postavil proti zdi a rozjel přímo na ni.
"Masový tank!" po pár metrech vší silou narazíil do zdi.
Když se vrátil do původní podoby, on i ostatní jen vyřízeně zírali na jeho otisk ve stále stojící zdi.
"Se Sasukem a Nejim se ten plán zdál o dost lepší." podotkl skepticky Shino.
"Uhněte!" vrazila do něj a Sakury Hinata, která už jeho poznámek měla až dost a začala Byakuganem prohlížet zdi.
"Musíme to zkusit znovu!" rozhodl Kiba.
"Není čas, museli nás slyšet!" namítl Shino.
"Proto útočíme na téhle straně, je odsud tolik ocelového opevnění, že nás stráže slyšet nemůžou. Kdybysme zaútočili na nejslabší místo, což jsou nepevněný cely, chytili by nás. Musíme se tam dostat tudy." rozčílil se Kiba.
"To místo je sice pátnáct kroků, ale z druhé strany." řekla náhle Hinata.
"Měřili jste to s Ino tolik měsíců a ty si neměl čas se jí zeptat jestli zleva nebo zprava?" obořil se na něj Shino.
"Přestal bys mě komandovat?" vyštěkl Kiba.
V tom se za nimi zablesklo.
"Bouřka?" zeptala se udiveně Hinata, zatím co Sakura věnovala zdi příjemný úsměv a jako první se otočila.
"Sasuke." zašeptala a to už se obrátili i ostatní.
"Zase si neumíte poradit?" řekl kluk vyčítavě a pak si očima přeměřil Kibu.
"Tak kam s tím?" zeptal se s pohledem na čerstvě vřískající Chidori.
Hinata jediná viděla, kde je místo, na které chtěli zaútočit a tak nakreslila křídou na zeď značku. Sasuke se nemilosrdně rozběhl proti ní.
Kus zdi se s příšerným rachotem zřítil a když se rozplynul prach, oni mohli dovnitř.
"Myslela jsem, že nemáš v úmyslu přijít." řekla Sakura, zatím co čekali, až dovnitř naskáčou ostatní.
"Jo to já taky." odpověděl stroze Sasuke.
"Takže úkol je snad jasný, musíme projít do severní části, kde vytáhneme pár užitečných lidí. Nebudeme mít čas všechny osvobozovat, proto až řeknu, že jdeme musíme jít." nařídil Kiba. Všichni přikývli, že je jim to jasné.
"Já, Hinata a Shino se podíváme tam, kde vězní lidi z Písečné, vy najděte Ino a naše posily." bez čekání na jejich odpověď se dal chodbou k severní části vězení.
Věnice byla obrovská a tak jim chvíli trvalo, než se dostali kam potřebovali tak, aby se vyhli všem strážím. Když už byli na místě rozdělili se, jak Kiba řekl. Chodby byly ponuré a špinavé. Shino si několikrát všiml, že na zdech se vyvinuly takové druhy brouků, jaké ani neznal.
Kiba stál před železnými dveřmi a trvalo mu pěknou chvíli je rozbít.
Když se konečně dostali dovnitř, rozhlédl se po místnosti, nikoho neviděl.
"Musí tu být, proč by jinak byly právě tyhle dvěře takhle zajištěné?"
Kiba se podíval do rohu místnosti. Někdo tam seděl. Teď už si byl jist.
"Přišli jsme pro vás!" řekl vstřícně.
Dívka sedící v rohu vstala.
"On s vámi nepůjde." řekla sklesle.
"Musí, potřebujeme vás! Chceme konečně osvobodit Listovou!" pokoušel se je přesvědčit Kiba, ale hlas chlapce ho přerušil.
"Listová bývala krásná, ale nemůžeme nic dělat. Pokusy o její záchranu selhaly." řekl zcela vážně.
"Ne!" vykřikl rázně Kiba.
"My ji můžeme zachránit! Ano můžeme! Společně budeme dost silní! Dostali jsme se nepozorovaně až sem! Musíte nám pomoct!"
"Dávno ho zlomili. Zapomeňte na nás a zmiste, nemůžu ho tu nechat samotného a čas se krátí." řekla dívka smutně.
"Ne. Ne bez Gaary!" rozčílil se chlapec.
"Kibo." Hinata ho chytila za ruku a chtěla vést pryč. Věděla, že jestli je chytí, už nebude nikdo kdo by osvobodil Listovou. Kiba však ucukl.
"Sasuke si dělá co chce, kdo ví jestli s námi půjde. Neji musel za každou cenu vzdorovat, mohli ho dávno zabít!" metl jí nepříjemnou pravdu přímo do tváře.
"O Narutovi už několik měsíců nikdo neslyšel a pokud neseženeme zbytek věrných Jouninů, kdo zbyde? My? My, co nedokážeme ani prorazit zeď? Bez Gaary nemáme šanci!" praštil pěstí do zdi, když konečně přiznal silně potlačovanou pravdu. Hinata zůstávala nehnutě stát. Nikdy ho neviděla tak bezradného, nikdy tak zoufalého. On tomu skutečně věřil... ..že dokáže zachránit Listovou...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 18:38 | Reagovat

He doesn’t know French at all. I don’t like it at all.
annoyance.

2 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 10:19 | Reagovat

You can trust it, it’s firsthand information.

3 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 3:42 | Reagovat

It’s up to you to decide. It’s up to you to close the office every day at 8 o’clock.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama