Dva večery a dvanáct let pro Hokageho 02

17. října 2013 v 22:15 | SasuKe |  Dva večery a dvanáct let pro Hokageho
Okay narovinu... tenhle díl jsem po sobě vůbec nečetl, věřím, že se to nějak přelouskat dá, ale je deset večer a já už na to nemám nervy. Takže snad jsem tam nenasekal příliš chyb. Jsem zvědavý na vaše reakce.

02 - Naruto vzpamatuj se!


"Co je tady?" Nechápal Naruto, úplně klidně zůstával sedět na židli.
"Už je tady!" Opakoval šokovaně zadýchaný Shikamaru.
"Slyším, rozveď to!"
"On je tady, přišel," vydechl a složil se unaveně na stůl, aby popadl dech, až scházel pár papírů a lapal po něm.
"Tak už to vysyp Shikamaru, kdo je tu?"
"No Sasuke je tady!" Vysvětlil konečně jeho kamarád, div si nevyplivl plíce.
"Kde?!" Vykřikl Hokage, vyskočil z křesla a rozběhl se na chodbu, kde nikoho neviděl. Jen prázdné ošuntělé zdi jemně nažloutlé barvy. Otočil se směrem zpět ke kanceláři, kde se Shikamaru pomalu narovnával.
"Ne, tady na chodbě, ale tady v Konoze," upřesnil konečně.
"Fajn ale kde?" Ptal se Naruto.
"Já nevím."
"Tak proč se sem ženeš jako šílenec?"
"No přece, abych ti to řekl!" Zavrčel Shikamaru, protože mu tohle připadalo jako hotová nevděčnost.
"Aha vlastně... Díky! Vyzvedneš Naokiho z akademie?"
"Jasně, ale kam jdeš?"
"Najít Sasukeho," odpověděl Naruto a zmizel za rohem.
"Jasně," řekl Shikamaru, podíval se na stůl přeplněný papíry a povzdechl si.
"Jako obvykle, potřebuješ pauzu," začal sbírat věci po zemi, "taky bych ji někdy potřeboval, ale to bych ti nesměl dělat osobní sekretářku. Jak jen mi chybí lenošení..."
Naruto běhal jako splašený sluncem osvícenými ulicemi Konohy, musel vypadat jako šílenec, když vůbec netušil, kde Sasuke je. Jež ho toužil vidět, přesvědčit se, že se opravdu vrátil domů a nebyl to jen nějaý blud.
"Kam asi tak mohl jít, když ne rovnou do budovy Hokage, snad ví, kde mě najde, že by za mistrem Kakashim? Ne, hloupost, proč by měl prvně chodit za ním. Nejdřív by určitě hledal mě a... ..Sakuru! Ale neví přece kde bydlí..."
Naruto se zmateně rozhlížel. Ještě zmateněji vypadali lidé, kteří ho pozorovali v Hokage plášti a klobouku pobíhat po vesnici.

"Lee, neviděl si Sasukeho?" Zavolal na cosi podivně zeleného kousek vpravo, hned jak to zmerčil.
"Ne," odpověděl mu nechápavě Lee, který neměl ponětí o jehonávratu do vesnice.
"Naruto, děje se snad něco?" Zeptal se známý hlas z pod černého pláště, když se hnal kolem.
"Ne, já jen hledám Sasukeho, neviděl si..." Zarazil se a o několik kroků vrátil. "Sasuke?!" Divil se a stále nevěřil vlastním očím.
"Koukám, tady se zprávy šíří hodně rychle," konstatoval a Naruto se na něj vrhl jako na plyšáka.
"Proč máš na sobě vlastně v takovém horku ten hábit?"
"No, chtěl jsem vyzkoušet, jak daleko se nepozorovaně dostanu, upřímně jsem čekal, že nejmíň před budovu Hokage," vysvětlil zatím co si ho sundaval.
"Tak to máš blbý, Shikamaru mi běžel říct, že tu jsi, už nejmíň před půl hodinou. Ale když si říkal, že se vrátíš měl si zmínit, že za tak dlouho!"
"Ani já nevěděl, že to tak potrvá, nakonec jsem musel posbírat hodně odvahy, abych se tu ukázal po tolika letech."
"Takže si zpět."
"Ano, slíbil jsem, že se vrátím, a vlastně ještě mnohem víc."
"Pozdě, ale přece, porušit slib by bylo zbabělé," pomyslel si.
"Kde jsi vlastně byl, celou tu dobu?" Vyptával se Uzumaki zvědavě svého starého přítele.
"Všude a nikde, čistil jsem si hlavu a po pěti letech, kdy mi konečně došlo, že se chci vrátit domů už jsem na to tak nějak neměl odvahu, trvalo než jsem se k tomu odhodlal. Co ty? Tvůj sen se ti splnil, jsi vážený Hokage, co?" Ušklíbl se druhý.
"No to... heh, víš není to až tak... ..stojí to za houby!" Řekl upřímně Naruto, zatím co dorazili k Ichiraku ramen a chystali se spolu pojíst.
"Jak myslíš, stojí za houby? Mlel si o tom, co si se naučil mluvit," ptal se překvapeně Sasuke.
"Je to nuda, otrava a namáhavý, nikdy žádný dobrodružství," stěžoval si druhý.
"Co jsi čekal? Dohlížet na celou vesnici ti připadá jako nuda?"
"Nevím, rozhodně ne, že se naučím podepisovat i poslepu."
"Všechno určitě není tak zlý, co jinak?" Povzdechl si Sasuke, který jeho stěžování nechtěl poslouchat.
"Jo není zlý, to si myslíš ty, ani se Sakurou to neni, jak jsem si představoval, skoro jí nevidim, nemáme o čem mluvit, když přestanu večeřet a snídat, nemusíme spolu mluvit vůbec. Což mi připomíná, že jsem slíbil, že se dneska vrátím dřív," vyskočil zběsile od jídla, když si to uvědomil.
Sasuke byl překvapený, poprvé v životě viděl Naruta odcházet od nedojedeného ramenu.
"Pojď, zvu tě na večeři k nám, Sakura bude štěstím bez sebe až tě uvidí," navrhl a pokynul mu ať jde.
"Bydlíte spolu?"
"Jasně, že jo. Ty vlastně... nevíš, že jsme se vzali?" Zamžoural, než si srovnal v hlavě, že nemá odkud to vědět.
"Tak přece jenom... ..přece jenom nakonec nejspíš dostala rozum. Vzala si Naruta, dalo se to čekat. Přesto jí musím dokázat, že jsem dodržel slib."

- K příštím dvěma udstavcům: http://www.youtube.com/watch?v=Vzn90g8Thtc

Naruto vběhl s nadšením do dveří.
"Jsem doma! Sakuro?!" Křičel.
"Ano, už to jdu nandavat," ozvalo se z kuchyně.
"O to nejde, máme dnes hosta," odpověděl jí s úsměvem, zatím co Sasuke ho následoval ke stolu. Oba zůstali nehnutě stát jak se kroky blížily.
Vcházela růžovovlasá dívka s vlídným úsměvem, ten se jí zarazil na bodu mrazu ve chvíli kdy uviděla Sasukeho stát přímo proti ní.
Nemohla ho nepoznat, vůbec se za ty roky nezměnil, stejný postoj, stejný výraz, stejná košile a plášť ve kterém odcházel. Měla pocit, že její tělo zkamenělo. Namísto pozdravu upustila talíře na zem. Střepy se rozlétly a dokonce se jí jeden i zasekl do nohy. Sakura dál stála jako opařená a mlčela.
"Sakuro, Sakuro si v pořádku? Co se stalo?" Pronikl k ní Narutův hlas.
Podívala se na zem, krev, střepy, cosi jí to připomínalo. Stejnou otázku jí položil večer, kdy tohle před sebou viděla naposledy, kvůli stejnému člověku.
"Co se stalo?" Tolik let doufala, že mu na tu otázku nikdy nebude muset odpovědět, od toho večera, kdy ji položil tuhle otázku měla en ode dne silnější pocit, že vlastně nic z toho, co jí Sasuke slíbil, nemělo váhu, až do teď.
Nemohla uvěřit, bylo to už tak dlouho a Sasuke se nakonec přece jen vrátil? Proč? Očividně věděl, že jí tu najde s Narutem, tak proč sem chodil? Co od ní ještě chce?
"Já, já... ..půjdu uklidit to..." Otočila se a se stejně vykulenýma očima zmizela.
"Měl bych jít Naruto, možná se stavit později," navrhl Sasuke.
"Ne, tohle není tvoje chyba, sedni si a počkej, podívám se, jestli je v pořádku."
"To přece není možný, vždyť je to dvanáct let, nemohl! Nemohl se přece vrátit, proč by to ještě dělal, dávno zapomněl, stejně jako já jsem se tolik snažila zapomenout!"
Naruto vešel a spatřil dívku opírat se o dřez.
"Sakuro, co se ti stalo?"
Nedařilo se jí nic předstírat, celá roztřesená se na něj podívala.
"To je vážně...?"
"Ano, Sasuke se konečně vrátil." řekl klidným hlasem a nechápal. co jí na tom tak šokuje.
"Něco je v nepořádku?" Zeptal se opatrně.
"Ne, jen tomu nemůžu uvěřit," řekla a objala ho, aby zamaskovala svoje pocity, přičemž se pokusila nasadit trochu úlený a šťastný tón, že jejich nejlepší přítel je tady.
"Jdi miláčku, hned tam budu," udělala všechno proto, aby se usmála.
Hned jak odešel, opřela se znovu o dřez, jelikož měla pocit, že bude co nevidět zvracet.
"Co chce? Přišel pro mě? Ne, není přece až tak šílený! Hlavně klid, musím zjistit proč přišel, přece o nic nejde, já mu nic nedlužím," řekla si sama pro sebe.
Naruto právě zametal střepy, když se Sakura vrátila s jídlem a novým nádobím.
"Omlouvám se, není mi dnes nějak dobře a zatočila se mi hlava. Tak jsi zpátky?" Řekla s milým úsměvem, jako by o nic nešlo a on jen přikývl.
"Jsem velmi špatná herečka."
Jídlo se jí zdálo nekonečné, kluci se bavili jako by nic, ale Sasuke se na ní občas podíval, aby v ní vyvolal pocit, že skutečně myslí na totéž.
"Takže, co tě donutilo po takové době k návratu do Konohy? Chceš tu zůstat?" Řekla, aby se ujistila.
"Dal jsem slib, že se vrátím a musel jsem ho dodržet, jestli tu zůstanu, to ještě nevím, to nezáleží jen na mě, ale zatím se chci pár dní zdržet," odpověděl a ona pochopila.
"Slíbil si, že se vrátíš a vrátil ses. Slíbil si, že pro mě přijdeš a přišel si. Slíbil si, že když budu chtít čekat, navždy se mnou zůstaneš a ptáš se jestli chci. Už je to dvanáct let a já nečekala. Nemohla jsem. Dvanáct let a pamatuju si každé slovo."
"Asi už půjdu," řekl Uchiha.
"Nechceš zůstat tady?" Zeptal se Naruto. Sakura ztuhla a čekala co odpoví.
"Ne, to je dobrý, mám byt," odpověděl klidně. Sakura nevěděla, jestli si její reakce všiml nebo to řekl z vlastní vůle, ale každopádně se jí ulevilo.
"Tak se měj," poplácal ho přátelsky.
Ona včas pochopila, že by bylo hloupé se nerozloučit a tak ho objala.
Hned, jak odešel Naruto se zamyslel.
"Kde je vlastně Naoki? Říkal jsem Shikamarovi, aby ho..."
"Naruto! Ty máš pocit, že Shikamaru je tvá chůva? Sám mu děti hlídat nechceš, co? Nech už ho konečně dýchat, že takhle třeba taky neotravuješ Kibu nebo Leeho?!" Zvýšila hlas.
"Kiba děti nemá, nikdy se nestaral o nic než o štěně a Lee..." Hlavou mu proběhla letmá představa, jak navleče jeho syna do zeleného oblečku a bude ho učit vylomeniny.
"Shikamaru volal, že si chtějí s Kazumi hrát a tak přespí u nich," odsekla a přerušila tím jeho myšlenky.
"Dovolila si to, i když si věděla, že se vrátím dřív, abychom mohli být spolu jako rodina?"
"Samozřejmě! Měl bys být rád, že má ve třídě alespoň jednu kamarádku, nebo snad chceš, aby celé dny seděl někde sám jako ty?!"
"Co to do tebe vjelo?"
"Do mě? Naruto vzpamatuj se!"
"Ano do tebe! Proč se tak chováš, dneska když jsme přišli si nevypadala ani trochu šťastně, spíš jako když vidíš ducha!" Divil se Naruto. "Vždycky si měla Sasukeho ráda, myslel jsem, že ho ráda uvidíš a ty si div neomdlela, teď tu na mě křičíš, ani vlastně nevím proč!"
"No ano, byl to drobátko šok, když se tu objeví po tak dlouhý době. Mimo jiné už to že si sem přivedl Sasukeho, nemyslíš, že by to už bylo trochu moc naráz, kdyby tu bylo ještě dítě?!"
"Co je na tom, že máme dítě? Chováš se v poslední době vážně divně! Říkal mi pravdu? Nemáš ho snad ráda?"
"Je pro mě nejdražší na světě, obětovala jsem mu svůj život!" Vykřikla téměř hystericky. Na víc už nečekala, rozběhla se do ložnice.
"Jak se může tak hloupě ptát?! Jenže co si o mě asi Sasuke bude myslet, když zjistí, že máme dítě? To je jasné, řekne si, že jsem mu od začátku lhala, že jsem nikdy neměla v úmyslu Naruta opustit a bude mě nenávidět."

Naruto se procházel, už měl dávno po práci, ale po včerejší hádce se Sakurou se mu vracet nechtělo.
"Co dělám pořád tak špatně?"
V životě každého člověka jsou někdy období kdy má pocit, že nic nezvládá a Naruto si to bohužel bral hodně k srdci. Bloumal sem a tam, když narazil na Hinatu.
"Co tu děláš Naruto-kun?" Zeptala se přátelsky, ale nesměle.
"Jen, jen se tu tak procházím. Kam jdeš ty?" Zeptal se.
"Na louku pro bylinky."
"Půjdu s tebou." povzdechl si.
"Nemáš důležitější práci?"
"Ne, práce je dávno hotová, nic co by nepočkalo." odvětil s dalším povzdechem.
"Tváříš se nešťastně."
"Mám svoje důvody."
Nějakou chvíli sbírali byliny než si unaveně lehli do trávy.
"Shikamaru pořád pozoruje mraky a já nikdy nechápal proč, teď mi to konečně došlo. Nikam nespěchají, jsou volné, můžou kam chtějí, možná proto tu Sasuke nechtěl zůstat, jít si kam se mu zachce, měl jsem udělat totéž."
"Co to povídáš Naruto?"
"To nic." odpověděl s jemným úsměvem a zhluboka se nadechl.
"Nejsi tu snad rád?"
"Jsem ale, tentokrát měl pravdu, já nejsem ten typ, který by chtěl denně sedět za stolem, Sasuke zažil určitě plno dobrodružství od doby. kdy jsme porazili Madaru a já? Co z toho mám já, dvanáct let tu tvrdnu na zadku, bojují za mě jiní," řekl znechuceně.
"Děláš přece důležitou práci Naruto."
"Stejně tak by ji dokázal dělat někdo jiný. Já musím denně rozhodovat o hromadě rádoby důležitých věcí, takže se odsud nehnu. Ten den kdy jsme vyhráli, jsem se měl rozhodnout jinak, měl jsem nakonec odejít druhého rána s ním, nebo... ..achjo, jasně že tohle bych nikdy neudělal, já jen..." Postěžoval si.
"Vždyť já se nad tím vůbec pořádně nezamyslel, když jsem tenkrát říkal Hokage, myslel jsem někoho, kdo hrdě chrání svoji vesnici a rozhoduje o důležitých věcech, ale co je tak důležitého na čtení hlášení o hlídání psa?"
"Naruto, pamatuješ na ten večer po našem vítěství, všichni se radovali, tehdy na kopci u lesa, kousek od vesnice. Hledal si Sakuru a potkal mě."
"Ano vzpomínám si."
"Leželi jsme tam úplně stejně, mlčeli a koukali na hvězdy, všichni byli tehdy takšťastní. Ten večer jsem ti tam chtěla něco říct."
Naruto mlčel, čekal, co mu poví a sledoval beránky pomalu si to šinoucí po obloze.
"Vlastně, víš vůbec, že tam roste ten zvláštní strom?"
Blonďák zpozorněl a upřel k ní zrak.
"Jaký strom?"
"Zamilovaní do něj vyrývají svá jména a věří, že je jednou svede dohromady," zmínila se dívka.
"Nikdy jsem o něm neslyšel, ale proč mi to vlastně povídáš?"
"Protože já to udělala, protože jsem věřila, že mě jednou přestaneš přehlížet."
"Vlastně ani nevím," odpověděla po chvíli s rozpačitým úsměvem.

Sakura nervózně pohlížela na hodinky, čekala na Temari a Shikamara, až se objeví s jejím synem. Výlohu obchodu před kterým postávala už znala nazpaměť, po několikáté nervózně přešlápla, až je konečně uviděla. Celá rodinka s mladší dcerou a Naokim mířila rovnou k ní.
"Ahoj," pozdravila přátelsky a sehnula se k chlapci.
"Ahoj," dostalo se jí odpovědi Temari a Shikamarova zívnutí.
"Jak se ti líbilo u Kazumi?" Zeptala se.
Dítě se usmálo a objalo ji. Takového ho skutečně neviděla už dlouho, od doby kdy Naruto přestal chodit domů včas, byl věčně otrávený a protivný, teď to trochu inovoval a raději nechodil vůbec.
"Proč právě teď, když to vypadalo, že se všechno změní se to musí znovu komplikovat?"
"Nezlobil?" Zeptala se přísně.
"Nebudeš tomu právě v jeho případě věřit, ale..." Chystal se odpovědět Shikamaru, avšak dostal od Temari loktem do žeber.
"Je to učiněný andílek, nepřeháněj Shikamaru," napomenula ho.
"Tatínek říkal, že když budu hodný, budu mít i kamarády a už se mě nebudou všichni bát," odpověděl nevinně.
"Nikdy jsem nepochybovala, že Naruto bude ten nejlepší táta na světě," Sakura byla dojatá tím, co ho dokázal naučit za jediný den, jaký by asi byl, kdyby jich s ním trávil víc?
"Mami, může si taky někdy přijít Kazumi hrát k nám?" Zeptal se chlapec.
"Jasně Naoki, jen teď není úplně nejvhodnější doba," usmála se.
"Problémy s Narutem?" Zeptala se Temari cestou po ulici, zatím co Shikamaru vedl děti kousek za nimi.
"Tak nějak. Prostě s ním nemůžu vyjít."
"Nezlob se, že ti to říkám právě já, ale vy dva se k sobě vůbec nehodíte."
"Já vím, ale on pro mě tolik udělal," odpověděla zamyšleně růžovovláska.
"Naoki se zmínil, že se Naruto dává do pořádku, tak o co jde?" Vyptávala se Temari.
"Vlastně o nic podstatného, jsem jen ze všeho vyčerpaná a máme trochu problémy."
"A hele!" Ozvala se najednou Temari, když kdesi v davu zmerčila Sasukeho blížícího se k nim.
Sakura bleskově reagovala, hned jak zjistila, že uprostřed ulice se vážně nemá kam schovat.
"Shikamaru vezmi děti někam na zmrzlinu a ať si pořádně vyberou jakou chtějí, klidně jim toho kup víc," cpala mu peníze.
"Taková otrava."
"Shikamaru mazej!" Napomenula ho Temari, která se okamžitě dovtípila situace.
Hned, jak se ztratili o pár metrů dál Sakura si hlasitě oddechla.
"Takže to je ten problém? Návrat velkého, úžasného Sasukeho?" Zeptala se bez obalu, jestli pochopila správně, "a on vůbec neví, že máš s Narutem dítě?" Dala si pomalu všechno dohromady.
Sakura jen mlčky přikývla.
"Bojíš se mu to říct? Poslyš Sakuro, proč tak vyvádíš, ty mu přece nemáš co vysvětlovat! Je blázen jestli myslel, že tu budeš čekat tak dlouho, jestli se uráčí přijít, zvlášť když se tomu ani nedalo věřit."
To už si jich Sasuke všiml a zamířil k nim.
"Ahoj," pozdravil nezvykle přátelsky.
"Sasuke, ahoj," pokusila se o úsměv Sakura.
"No nic, možná si chcete povídat, já půjdu najít Shikamara a sejdeme se tu tak za hodinu?" Koukla na Sakuru.
"Ja-jasně," odpověděla, ale ama nevěděla, jestli je ráda nebo ne, za tuhle příležitost.
"Sluší ti to, nechala sis zase trochu narůst vlasy," řekl jako by nic, když se procházeli trochu klidnějšími ulicemi.
"Vážně se chceš bavit o tomhle?" Zareagovala trochu nepříjemě, aby přestal předstírat, že se nic neděje.
"O čem jiném?"
"Takže se mě na to nechceš zeptat?"
"Na co jako?" Pokračoval stejném ignorantským tónem.
"Můžeš přestat, Naruto tu nestojí!" Zastavila zprudka a hodila na něj nenávistný pohled.
"Tak dobře. Nechtěl jsem ti to zbytečně připomínat, když jsi tak spokojená."
"Vypadám spokojeně? Jestli si mi to nechtěl připomínat, možná jsi k nám neměl včera večer chodit, když si zjevně věděl, že mě tam najdeš," řekla nazlobeně.
"Chtěl jsem, abys věděla, že jsem dodržel slib. Co bys sis o mě myslela, kdybych se otočil a zase zmizel?"
"To co posledních jedenáct let, že se nikdy nevrátíš, že si mizera. Nenapadlo tě, že by to tak třeba bylo lepší?! Nebo ti vážně najednou tak záleží na tom, co si myslím?"
"Kdyby mi na tom nezáleželo nejsem tady," odpověděl naprosto klidně, "když jsme u těch otázek, řekni mi, proč sis vzala Naruta? Pochopila jsi, že ti s ním bude líp, nebo jsi zkrátka nevěřila tomu, co jsem řekl?"
"Nikdy jsem ničemu nevěřila víc a právě toho jsem se celé ty roky bála, že se vrátíš..."
"Ani jedno," odpověděla stroze.
"Takže ho přece jen miluješ," konstatoval.
Sakura se na něj prudce podívala pichlavým pohledem.
"Neboj, nepřišel jsem ti nic vyčítat, byl bych blázen, kdybych věřil, že po tolika letech tu budeš stát s otevřenou náručí, ne? Jsem rád, že si šťastná."
"Kdybych byla, tvářila bych se jinak! Tak to vyklop, co máš v úmyslu, hodláš tu zůstat?" Změnila raději téma, protože se jí nechtělo rozebírat stav v jakém se její rodina nacházela.
"Chceš, abych zůstal?"
"Sakra, proč mi pokládá tak hloupý otázky?! Dvanáct let sem přemýšlela o tomhle okamžiku, co udělám, co mu řeknu jestli se jednou vážně vrátí a pořád nevím. Co musím udělat je jasné, tak proč proti tomu tak tvrdě bojuju? Tehdy jsem se rozhodla správně, možná ne úplně spravedlivě, ale rozhodně správně, už tenkrát jsem byla ochotná se všeho vzdát pro tuhle budoucnost, za tu dobu se nic nezměnilo, vůbec nic, tak proč to nedokážu udělat znovu, když tu stojí předemnou! Čím dřív se ho zbavím, tím líp, můžu to ukončit dokud to jde. Stačí jediná věta jako tehdy a bude po všem. Alespoň na nějakou chvíli budeme zase moct žít jako dřív."
"Posloucháš?" Přerušil její myšlenky Sasukeho hlas.
"Jasně," odpověděla bleskově.
"Něco s tebou vážně není v pořádku," řekl a sáhl jí na čelo.
"Hej!" Ucukla Sakura. Její oči se zastavily a vpily do těch jeho. Strnule stála, sledovala ho a věděla, že jí srdce uvnitř hrudi poskakuje. Přesně ten okamžik, kterého se bála nastal.
V tom najednou ucítila, jak jí dětské ruce tahají za rukáv. Celá zbledla a chvíli se odmítala podívat.
"Teto, maminka už chce jít, čekají na tebe s Naokim," ozval se hlásek.
Sakuře se z části ulevilo, protože to nebyl její syn. Sasuke se na ni tázavě díval.
"Temari vzala děti do města a tak jsem... No měla bych už raději jít!" Usmála se a tu tam ohlédla.
"Jsi si jistá? Jsi celá bledá," zkoumal ji.
"Jasně, nic se neděje, musím letět, ať to všechno stihnu, neumíš si představit, jak Naruto vyvádí, když je bez večeře." volala za sebe následujíc Kazumi.
"Zapřít vlastního syna, musím na sebe být neskutečně hrdá. Je to jasné, Sasuke musí co nejdřív pryč, protože tohle byla pravděpodobně ta chvíle, kdy jsem se mu měla zmínit, že je tu něco víc, než jen já, Naruto a jeho neskutečně vlezlá práce, kdybych chtěla, aby zůstal. Teď už není žádná další cesta, jestli mu nedám hned najevo, jak se věci mají a zjistí, že máme i dítě, bude mě nenávidět, nebo mě možná začnou nenávidět oba. Musím ho poslat pryč, co nejdřív!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 17:56 | Reagovat

Every time I ask her to help me with typing, she gets on her high horse.
I really found your primary webpage and additionally wanted to suggest that have essentially enjoyed searching your website blog posts.

2 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 16. července 2017 v 2:29 | Reagovat

I can’t give you a lift to the bank, it’s out of my way today.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama