Dva večery a dvanáct let pro Hokageho 06/2

19. října 2013 v 12:29 | SasuKe |  Dva večery a dvanáct let pro Hokageho
Druhá část tady, nějak se to nevešlo :D



"Naruto, to je... ?" Neměl v úmyslu tu otázku dokončit, nechtěl si představovat "co" to je. Doufal, že ať už mu Naruto poví cokoliv, nebude to, že mají dítě.
"No to je Naoki přece, můj syn," usmál se a už potřetí projel dítěti rukou vlasy.
"Tvůj syn... ..a Sakury?" Vypadlo z něj překvapeně.
"No jasně, že Sakury!" Rozesmál se Naruto, "netvař se, že jsem se ti nezmiňoval?" Zatvářil se zamyšleně.
Uchiha se znovu podíval na dítě, které k němu upíralo zkoumavý pohled.
"Nezmiňoval..."

"No snad sis nemyslel, že spolu jen tak žijeme, jako kamarádi?" Řekl pobaveně Naruto.
"Trefil si, ku podivu přesně takhle to v Sakury podání vypadalo," pomyslel si, ale mlčel a s typicky kamenným výrazem tam zůsta stát.
"Kolik je mu?"Zzeptal se pak, s předstíraným zájmem, když si uvědomil, že je vlastně docela velký.
"Jedenáct," usmíval se Naruto a muchlal Naokiho, jako by to byl plyšák.
"Aha," řekl Sasuke, trochu zamrkal, aby to vstřebal, jeho mozek si několikrát přepočítal, jak dlouho na něj tedy asi Sakura mohla čekat a pak se pro jistotu zeptal.
"Kdy jste se vlastně vzali?" Zeptal se s nejvyšší opatrností, jestli to vlastně chce vůbec vědět. Uvědomoval si, že nechce, že se ptá na něco, co nepotřebuje slyšet a stejně tak, že ani po tom tomu neuvěří.
"Heh, chvíli po tom co jsi odešel. Když mě jmenovali Hokagem, hned jsme začali připravovat svatbu, teda to ti povim, škoda, že jsi to neviděl, Sakura z toho měla hrozný nervy. Nejspíš se tak těšila a bála se, že se něco pokazí, pořád běhala a ptala se mě, jestli-"
"Promiň Naruto, já už musím jít´," řekl a mířil zase pryč bez jakéhokoli pořádného vysvětlení.
"Co je to s nim pořád?" Protočil Naruto oči v sloup.

Sasuke nejprve dorazil k sobě domů, zlikvidoval zbytek nádobí které ještě měl, když mu došlo, že prorazil linku a nepříliš elegantně vykopl dveře od kuchyně, vyřítil se znova ven.
"Dobře. Fajn. Super. Naprosto dokonalý! Dokonce počkala, až ho jmenujou Hokagem. Dala mi skoro dva měsíce. Nádhera... Krá*a! Teď se tváří, že je ona ta ublížená chudinka."
Doběhl k jednomu z stromů a vrazil do něj pěstí. Obyčejně ho nic nezasáhlo, nezajímalo, teď měl najednou vztek, neuvěřitelný vztak jaký nemíval jen tak.
"Honim se tu za ní jako idiot a ona se musí náramně bavit," pomyslel si.
trochu se uklidnil a opřel o strom.
"Má šťastnou rodinku, všechno co chtěla a nestačí jí to? Musí ze mě ještě dělat blb*e? Vždyť vlastně nic z toho co řekla nemyslela vážně. Nemilovala mě, neměla ani v úmyslu počkat. Roky mě krmila tím, jak jsem pro ní jediný člověk na světě. Jak beze mě má pocit, že nežije a jen co zmizím, jde s Narutem a... Kdybych se vrátil a našel jí tady s miminem... Od začátku to pro ní byla jen hra."
Naštvaně znovu uhodil do kmene stromu.
"Roky jsem si vyčítal, jak jsem jí ublížil a ona se mi jen za zády vysmívala."

Sakura seděla u stolu, Naruto s Naokim šel určitě ještě trénovat, bylo už odpoledne a oni se neobtěžovali přijít k obědu.
Dům se jí najednou bez jejího andílka zdál hrozně smutný a prázdný, kd v tom se ozvalo klepání.
"No konečně," vstala a s úsměvem šla otevřít.

Ten jí zamrzl, když uviděla Sasukeho typicky vražedný výraz.
"Ahoj, můžu dál, viď?" Řekl vážně a udělal krok vpřed.
"A...ahoj. No j...já čekala jsem..."
"Naruta?" Zvedl obočí. Viděla to v něm, ten zápal jaký míval v jejich dětství, ten vztek, kdy muněkdo ublížil. Jen stát v jeho přítomnosti nahánělo husí kůži.

"No... j..jo," odpověděla, zatím co přemýšlela, jestli jsou uklizené všechny hračky z koberce a pak si vzpoměla na mikinu na gauči.
"Nebo Naokiho?" Zeptal se a Sakuře se zatajil dech.
"Potkal jsem je, přijdou asi dnes pozdě," pokračoval stále ještě klidným hlasem a pozval se dovnitř, ne proto, že by mu vadilo stát v předsíni, ale hlavně jelikož tomu nemohl uvěřit,, chtěl to vidět, jejich společné fotky, tu úžasnou rodinnou idilku.
Sakura ho zaraženě následovala.
"Viděl ho?" Byla hodně překvapená, ale na pár vteřin se jí ulevilo, když na to nic víc neřekl, zdálose, že to, pochopil...?
"Ty se nezlobíš?" Zeptala se trochu zaraženě, aby se ujistila.
"Zlobit? Ne, proč?" Spolkl všechnu hořkost a mile se na ni usmál, když se usadil na gauč.
Sakura se trochu rozpačitě pousmála, jeho pohled ji děsil.
"Tak to je dobře, to se mi ulevilo, bála jsem se, ale stejně jsem ti to chtěla říct-" v tom jí přerušila obrovská rána do stolu.
"Máš syna?! Chtěla si mi to říct? Kdy? Protože to si možná měla udělat zhruba před měsícem, když jsem se sem za tebou dotrmácel přes půlku světa a né mi tvrdit, že je to složitý!" Rozčílil se a ona pochopila situaci.
"Jasně, že je to složitý!" Snažila se bránit.
"Vážně?! Já v tom žádnou vědu nevidim! Ty si totiž nečekala ani rok. Zatim, co já myslel celou dobu jen na tebe. Ten večer si mi tvrdila, že mě miluješ, že mi věříš a budeš čekat i já ti tehdy uvěřil, proto jsem přišel! Lhala si mi!"
"Jakým právem mě takhle obviňuješ?" Pomyslela si nevěřícně.
"Měl si se vrátit dřív!" Vykřikla.
"Mluvil jsem s Narutem, nedala si mi ani šanci to stihnout, vzala sis ho hned, jak jsem ti zmizel z dohledu! Ani jsem se ho nemusel ptát, byl jsem pryč dvanáct let a ty máš jedenáctiletý děcko! Jak si asi myslíš, že mi je?!"
"Jak mělo bejt mě, když si mě nechal znovu samotnou?!" Stála tam celároztřesená, zoufalá a mlčky ho pozorovala, po chvíli se Sasuke uklidnil.
"Dobře, že si nečekala dýl, já... ..jen mě to překvapilo, nic víc. Teď už chápu, proč si chtěla, abych odešel, co jsi myslela tím, že už tu pro mě není místo. Nebylo tu nikdy," vstal.
"Bylo! Dobře víš, že jsem ti nelhala, tobě jedinýmu jsem nikdy nelhala, ale stejně to pro tebe nic neznamená. Já počkat chtěla, neměla jsem na výběr!"
"Neměla na výběr? Co tě teda donutilo se do Naruta zamilovat a zapomenout na mě?" Podíval se na ní vyčítavým pohledem.
"Přestaň si ksakru alespoň vymejšlet tyhle nesmysly! Doháje Sasuke! Copak ty tomu nerozumíš? Naruta jsem si vzala, protože jsem zjistila, že jsem těhotná!" Sklopila zrak k zemi.
"Moc to bolelo, ale udělala jsem to pro to dítě. Když jsme se brali, už jsem Naokiho dávno čekala, rozumíš?! Proto jsem se s Narutem nerozešla, přesto jediný koho kdy dokážu milovat, kromě svého syna budeš vždycky ty."
"Čekala jsi s ním dítě? Proto sis ho vzala?" Přestal konečně ječet a šokovaně ji sledoval.
Sakura mlčela.
"Já jsem to přece nedělala kvůli sobě! Co bych měla z toho, vzít si nejlepšího kamaráda, když jsem už konečně věděla, že ho nemiluju," zašeptala nakonec.
"Já... ..promiň, ale tohle si musím nechat projít hlavou, to je hrůza, jak se sakra něco takovýho mohlo stát," řekl a zmizel v chodbě.
"Hrůza? Jak se to mohlo stát? Je to dítě ty idiote! Mělo mě napadnout, že ty tohle nikdy nepochopíš. Měla jsem pravdu... ..ve všem. Teď už je až moc pozdě na omluvy," pomyslela si.

Za chvíli se ozvaly kroky, vešel Naruto.
"Sakuro, dneska jsem potkal Sasukeho a..."
"Jo už to vím, zřejmě jste si hezky popovídali," řekla spíš zoufale než jízlivě a otočila se na něj.
"Chvíli jsem mu vyprávěl o naší svatbě."
"Pitomče," pomyslela si a do očí se jí začaly drát slzy, snažila se je všemi možnými způsoby zastavit.
"No a mám ještě jedno překvapení, trvalo nám to chvíli dále než minule ale..." nedokončil větu a ustoupil Naokimu z cesty. Chlapec k ní natahoval ruku s Rasenganem.
"Nevšiml sis třeba..." Chtěla mu říct, že tohle není opravdu vhodná chvíle, chtěla křičet a vynadat mu, ať nechá Naokiho napokoji, aniž by mu mohla vysvětlit, co tím vším způsobuje.
"Příliš problémů..." Pomyslela si, když zavřela oči a poslední co cítila bylo, jak se jí podlamují kolena.
"Muj bože! Sakuro!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 20:53 | Reagovat

He finally came to his senses, started to work hard, and passed his exams.
You must be joking! You're kidding!

2 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 13:26 | Reagovat

I lost my way. Can you help me?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama