Dva večery a dvanáct let pro Hokageho 01

17. října 2013 v 21:50 | SasuKe |  Dva večery a dvanáct let pro Hokageho

01 - Píšu a píšu a píšu

Jestli chcete tak k těm prvním dvěma událostem si pusťte "zcela netradičně" http://www.youtube.com/watch?v=-Ug070QK674 . Mě se to tam osobně celkem líbí.

Před dvanácti lety:
Naruto, Sakura, Sasuke a Kakashi stáli na mostě uprostřed krásného, teplého odpoledne a ve vzduchu byl cítit klid.
"Takže se vážně nezdržíš ani do jmenování našeho nového Hokage?" Zeptal se Kakashi.
Černovlasý mladík jen zakroutil hlavou.
"Copak ty nevydržíš chvíli na jednom místě? Konečně je po všem, všechno se vrátilo do pořádku a ty zase někam spěcháš?" Ptal se Naruto, stejně nesouhlasným tónem.
"Promiň Naruto, rád bych se zdržel, ale už je čas," odpověděl mladík.
"Ale vrátíš se zase?" Šťouchl do něj blonďák, aby odlehčil situaci, jak to pokaždé uměl jen on.
"Jo, nevím kdy, ale jednou se domů vrátím," usmál se téměř neznatelně.
"Navíc čím dřív půjdu o to dřív budu zpátky."
"Hlavně se vrať v pořádku," usmívala se Sakura.
"Já vím, že se zas vrátíš, včera večer si nelhal a já slibuju, že budu čekat," pomyslela si.
Pak ho objala a Sasuke si to namířil směrem k bráně.
Naruto se otočil k Sakuře, po tváři jí stékala slza.
"Neplač. Tentokrát se přece vrátí, všechno už je v pořádku," objal ji.
"Já vím, pláču protože mám radost, že jsme zase za dobře," odpověděla dívka a otřela si obličej.
"Celá parta byla na chvíli zase pohromadě, co?" Podotkl sensei.
Naruto objal růžovovlásku a společně se vraceli ulicemi Konohy.
"Naruto budu ti muset hodně říct. O včerejším večeru, o nás..." Pomyslela si a zadívala se na mraky plující jim nad hlavou.


O dva měsíce později:
"Bábi Tsunade ty ceremonie určitě odsouvala schválně! Chtěla si ještě užívat kancelář!" Říkal Naruto na oko naštvaně, když si oblékal plášť.
"Ale přece si dnešek nepokazíš, bav se Naruto a raduj, je to tvůj den," usmála se Sakura políbila ho a sledovala, jak odešel dveřmi.
"Sobecké já vím, ale řeknu ti to dnes. Lepší příležitost už nebude. Musím se s tebou rozejít, dokud můžu. Mám tě ráda, ale tohle k nikomu z nás není fér," pomyslela si a pak se vyklonila z okna za sluncem. Odráželo se od brány a svítilo jí do očí.
Byly to týdny, co se nevracel a ona pochopila, že když říkal, že neví kdy se vrátí, prosil jí, aby zbytečně nečekala a netrápila se. O jeho slibu nepochybovala, ale ani o tom, co jí řekl pak.
"Mohla bys mít hezčí život, kdybys na mě zapomněla a zůstala s Narutem a ty to víš," proběhla jí hlavou poslední slova toho večera, kdy s ním mluvila naposled. Nemohla. Nikdy nedokáže zapomenout.
Naruto se celý večer natřásal u stolu a předváděl. Právě zmerčil Gaaru, který už dorazil a rozjařeně se za ním rozběhl. Hinata ho z dálky pozorovala.
"No nazdar, už jsou tu," podotkla Temari, která stála vedle ní, do Konohy se přestěhovala po ukončení války, když konečně uspěšně sbalila Shikamara, za ruku držela roztomilou, dvoutletou, malou holčičku.
"Měla bys mu něco říct," upozornila ji Temari, jako by nic.
"A-a-ale..." Koktala dívka.
"Poslechni, až na Naruta, který je očividně hluchý, slepý a blbý, to už stejně ví celá vesnice. Podle toho o čem se bratr zmiňoval, hodlá Naruto požádat Sakuru brzo o ruku, jestli ho nechceš ztratit na pořád, měla bys jít za ním," postrčila ji blondýna.
"A-ale Sakura-chan přece... to jí nemůžu udělat!" Vyhrkla hlasitě dívka, ale vzápětí seohlédla kolem sebe, že vzbuzuje moc pozornosti a chytila se za pusu.
"Nemyslím, že tohle je něco, co Sakura určitě chce, ona se na Naruta nedívá tak, jako ty," odpověděla jí kamarádka, "jo a neviděla si Shikamara? Kde se zas fláká," zavrčela pak jako by mimochodem a ztratila se v davu.
Celá vesnice slavila jménování nového Hokageho, právě, když bylo veselení v plném proudu, všiml si Naruto, že Sakura je pryč.
"Kam mohla jít?" Rozhlížel se, ale nikde ji nespatřil.
"Neviděli jste Sakuru?" Ptal se chaoticky všech u stolu.
"Říkala, že je jí špatně a nepřijde," ozval se kdosi.
Hinata nemohla vyhnat z hlavy, co jí řekla Temari, krk se jí stahoval.
"Že by vážně Naruto chtěl požádat Sakuru o ruku?" Přála si, aby jí to Temari neřekla, aby jí nesebrala všechnu naději. Roztřásly se jí nohy. Už nikdy nebude ani na okamžik její, úplně zapomene, že existuje. Hinata začala plakat. Ve středu rozruchu a smíchu všech obyvatel tam stála úplně sama a slzy se jí hrnuly z očí, až spatřila Naruta odcházet.
"Ne Hinato! Nesmíš se vzdát! Musíš bojovat!" Řekla tak tiše, jak jen uměla a vyrazila za ním.
Z obýváku Narutova domu se ozvalo tříštění skla. Sakura stála se slzami v očích před rozbitou vitrínou, cosi pevně muchlala v ruce a následně schovala. Otevřela okno, vyklonila z něj, aby se nadechla čerstvého vzduchu a ani ona ten večer nebyla schopna zastavit slzy.
"Proč?!" Vykřikla s plných plic směrem, kde stála brána Konohy, přesto, že ji nemohla vidět.
Naruto, který už byl venku uslyšel z prvního patra ránu, zvuky skla a křik.
"Sakuro!" Rozběhl se splašeně nahoru po schodech. Vyděšeně proběhl koupelnou, kde našel krev a rozbité sklo. "Sakuro!" Vykřikl znovu.
Dívka se svezla zoufale na pstel jejich ložnice, jakmile uslyšela Narutův hlas, zvedla hlavu, ale než mu stihla odpovědět už stál u ní.
Otřel jí slzy z obličeje a pak se podíval na její pěst celou od krve.
"Co se stalo?" Zeptal se, jako by nebylo dost jasné, že o tom nechce mluvit.
"Já... Nic," zakroutila nakonec hlavou a z očí jí dál kanuly proudy slz.
"Ať se stalo cokoliv, já se o to postarám, je jedno, co to bude," odpověděl jí Naruto.
"Tohle není tvoje starost. Sama budu trpět za svou naivitu," odpověděla dívka.
"Ať je to co chce, pomůžu ti. Napravím to."
"Ne. Nechápeš Naruto, to není něco, co by se dalo napravit. Já jsem už všechno ztratila, všechny, a není to ničí chyba než zas jen moje. Navždycky zůstanu sama a nešťastná," chystala se plačíc pokračovat a všechno mu konečně vysvětlit, ale Naruto ji umlčel.
"Sakuro, já tu pro tebe budu vždycky, nenechám tě samotnou to víš, mě nikdy neztratíš. Vlastně se tě chci na něco zeptat. Možná k tomu nikdy neude ta nejvhodnější chvíle, takže se tě chci nejspíš zeptat hned teď. Haruno Sakuro, vezmeš si mě?" Položil jí jednoduchou otázku.
Sakura přestala plakat, celým tělem jí projížděl mráz.
"To přece ne... ..já přece... ...tohle bych.."
"Ano," řekla a objala ho, byl to nejsnazší způsob, jak se mu momentálně mohla přestat dívat do očí. Nepřestávala plakat, naopak se dala do vzlyků ještě víc. S velkým úsilím potlačovala všechny myšlenky v hlavě.
"Promiň mi, takhle to bude lepší pro nás oba, vím, co jsem slíbila, ale já už nejspíš nemůžu čekat, nemůžu tě už milovat, tak mi to promiň," věnovala té záležitosti poslední myšlenku s vědomím, že jednou bude tohohle rozhodnutí možná hodně litovat.
Naruto se Sakurou vyšel ven. Hinata schovávající se za rohem poznala, že to není vhodná chvíle. Vraceli se na slavnost a tak šla za nimi. Byla odhodlaná mu všechno říct, hned jak se od něj Sakura na chvíli odlepí, bez ohledu na to, kdo to uslyší, tohle byla její jediná šance. Nesměla ji promarnit.
Sakura už vypadala klidně, dokonce se usmívala, ač ještě nebyla úplně v pořádku, snažila se na chvíli zapomenout.
"Chci vám všem něco říct!" Zakřičel Naruto, aby uklidnil veselící se davy.
"Hinato? Kdes byla, vyhýbáš se oslavám?" Přišel k dívce zatím Kiba.
"Teď ne," odstrčila ho.
"Co je?" Zeptal se.
"Jdu za Narutem!" Odpověděla odhodlaně a vypadala jako na startovní pozici, jen čekajíc, až se eho přítelkyně otočí.
"Za Narutem?" Divil se Inuzuka.
"Teď ne!" Odbyla ho znovu, aby se nevyptával.
"Takže to, co vám chci říct je, že já se Sakura-chan se budeme brát!" Vykřikl Naruto.
Tleskání, cinkot skleniček, jásající křik. Hinata se skácela k zemi. Kiba ji ještě včas stihl zachytit, aby si moc neublížila.


Současnost (dvanáct let od poražení Madary):
"Pusťte mě, musím hned za Narutem!" Ozývalo se z chodby.
"Tady se ale stojí fronta!" Odpovídal cizí hlas.
"Tohle je akutní!" Odrovnal jeho poznámku známý hlas a bez klepání se protáhl dovnitř. Sebou vedl tři děti. Dvě blonďaté dívky a růžovovlasého chlapce, starší dívce bylo asi čtrnáct a oběma mladším jedenáct.
"Ahoj Shikamaru," pozdravil ho mladík v plášti aniž by zvedl hlavu od papírů.
"Naruto..." Oddechl si a vzápětí musel znovu odtrhnout obě dívky.
Měli na sobě síťovaná trička a byly nezvykle temperamentní, chlapec v natržené černé mikině stál kus od nich a tvářil se, jako by ho dění kolem nezajímalo.
"Vedu ti Naokiho," pokračoval Shikamaru a čekal, kdy mu začne věnovat pozornost.
"Copak Sakura není doma?" Zeptal se trochu nepřítomně a ani se nehnul.
"Nevím, nestíhám to, s těží si chvíli odpočinu, starat se o děti je tak problematické," povzdechl si. Když Naruto nereagoval protočil oči v sloup.
"Naruto?"
"Hm..."
"Naoki dnes ve škole hodil po spolužákovi kunai."
"Hm..."
"Naruto!" Zvýšil hlas, protože to v poslední době musel dělat čím dál častěji.
"No?!" Zamračil se trochu blonďák a konečně zvedl hlavu od papírů.
"Potřebuju od tebe pomoct, chci si před tou večerní misí odpočinout a s barákem plným ženskejch to nejde, nemůžeš mi holky pohlídat? Až se vrátí Temari pošlu ji pro ně."
"Mám hrozně práce, je to vážně nutný?"
"Ano Naruto, je to nutné."
"Fajn, tak jdi a řekni těm venku, že si dávám na dvě- ne na tři hodiny pauzu," oznámil Naruto a vstal.
"Jsi hlava vesnice, nemůžeš si jen tak dávat pauzu! Takové fronty se před kanceláří Hokage nikdy nestáli, nemůžeš si dávat přestávky pokaždé, když něco nestíháš," namítal Shikamaru.
"Poslechni Shikamaru, já jsem Hokage, dřu od rána do večera, sedim tu a píšu a píšu a píšu, na misi jsem už nebyl ani nepamatuju a víš co? Kdybych nějakou měl, nejspíš bych na ní usnul! Já si rozhodnu o tom, kdy si můžu dát pauzu. Bábi Tsunade si je dávala v jednom kuse a taky ji neukřižovali!" Když si uvědomil, že vlastně docela hlasitě křičí, ztichl.
"Jasně, promiň," řekl Shikamaru a bylo viděl že si myslí svoje. Svým obvykle líným krokem se odebral ke dveřím.
"A Naruto, jestli si mě poslouchal, tak Naoki-"
"Ano promluvím s ním," povzdechl si Naruto.
Když Shikamaru konečně odešel, Naruto se otočil k dětem.
Dívky si poslušně sedly na zem a s respektem daly Narutovi trochu klidu, ten se odebral k chlapci.
"Co si to zase prováděl Naoki?"
"Já nic, on začal," odpověděl vážně chlapec.
"Co se ve třídě stalo?"
"Popřel, že jsem v házení zbraní nejlepší."
"Ale proto si ji přece nemusel házet po něm," vysvětloval mu trpělivě otec.
Chlapec mlčel, koukal na něj pohledem, který značil, že mu jednoduše nemá co říct.
"Ach Naoki, házet po dětech kunai, po kom tohle máš..." Pomyslel si.
"Proč je pro tebe tak důležité být stále nejlepší?" Zeptal se ho otec.
"Hloupá otázka, v jeho věku jsem chtěl totéž, jenže on takový skutečně je, převyšuje ostatní děti skoro ve všech směrech, jak jinak, však je to můj syn."
"Proč si raději nejdeš hrát s kamarády?" Zkusil to na něj trochu jinak, když se dítě tvářilo, že mu nic neřekne.
"Nemám kamarády," odpověděl lhostejně.
"Možná bys je měl, právě kdybys takové věci nedělal, ne?" Řekl Naruto s nadějí, že konečně pochopí.
"Co to tu dělám, snažím se ho poučovat o životě a nezvládám ani ten svůj. Kážu mu tu o přátelství, zatím co moji přátelé jsou někde venku a já tvrdnu sám tady."
"Ne, byli takový vždycky, kluci na mě žárlí a holky se mě bojí, proto nemám kamarády."
"Naoki, proč jsi stále takový? Dřív to tak přece nebylo, býval si veselý kluk a kamarády měl. Změnil jsi se."
"To kvůli tobě a kvůli mámě."
"Kvůli mě a mámě? Proč?"
"Ty si se změnil, ona taky. Býval jsi víc s námi, učil si mě a hrál si se mnou. Chybíš mi tati," pokračoval chlapec a upřel na něj smutný pohled svých zelenách očí.
"Promiň Naoki, měl si mi to říct. Slibuju, že od teď s tebou budu častěji," objal ho ihned, jak pochopil, že vlastně nezvládá nejen práci, ale ani rodinu. "Tak často, jak jen mi to tahle zatracená práce dovolí."
"Co si to povídal o mamince?" Zeptal se pak.
"I ona bývala veselejší, nedívala se tak na mě."
"Co myslíš tím: nedívala se tak?"
"To jak mě pozoruje, s jakým odporem," řekl chlapec a Naruta to trochu vyděsilo.
"Jak tě mohlo něco takového napadnout?"
"Cítím to, když se mě dívá, myslí, že si toho nevšimnu, pozoruje mě se strachem."
"Naoki, co to povídáš? Maminka tě má ráda, od svého narození jsi pro nás to nejdražší na světě a vždycky budeš!" Ujistil ho Naruto a znovu pevně přitiskl k sobě.

Sakura táhla asi tři tašky a snažila se je odnést směrem k domu, když v tom se jí jedna vysypala.
"Ale ne," povzdychla si.
"Sakuro! Počkej, pomůžeme ti," ozvalo se a už k ní přibíhaly Tenten s Hinatou. Dívky jí pomohly sesbírat nákup a vzali jí každá jednu z tašek.
"Jdeš domů?" Zeptala se Tenten.
"Kam jinam," odpověděla sklesle Sakura.
"Co tak smutně?" Zeptala se Hinata.
"Protože jsem tam stále jen sama. Naruto se vrací pozdě a unavený, už je to věčnost, co jsem ho neviděla se smát. Nic nepřizná, ale oba víme, že stát se Hokagem byla hloupost, rok od roku je z toho vyčerpanější."
"To neříkej, byl to přece vždycky jeho sen," řekla Hinata.
"A co Naoki, už je mu kolik, jedenáct?" Ptala se Tenten.
"Jedenáct..." Zopakovala smutně Sakura.
"Já být tebou, chci po Narutovi, aby s vámi trávil víc času, vždyť je to jeho syn, měl by s ním být častěji!" Řekla rozhodně brunetka.
"To po něm nemůžu chtít," odpověděla trochu nešťastně. Obě dívky se na ni podívaly a zarazily se.
"Má stále tolik práce, nemůžu ho s ničím otravovat. Díky holky, už jsem skoro doma," řekla pak, vzala si tašky a bez rozloučení mířila pryč, bylo znát, že se moc trápí.

Naruto s Naokim večer mířili domů.
"Budeme si dnes ještě hrát, tati?" Vyptával se chlapec.
Naruto byl na smrt unavený, ale po tak dlouhé době viděl na tváři jeho úsměv.
"Ano, chvíli určitě."
"Proč jsem si jako dítě nechtěl hrát? Proč jsem si tolik přál být Hokagem?" Pomyslel si zadíval se směrem k monumentu, jako by čekal od svých předchůdců odpověď. Měl pro tohle všechno důvody, měl tu práci rád, ale zároveň se cítil mírně svázaný. DOhlíželna vesnici z kanceláře, zatím co ostatní ji chránili a starali se o vše tam venku.
"Abych mohl chránit své blízké? Vždyť ti co jsou mi nejdražší, trpí právě proto, čím jsem se stal. Zapomínám na vlastní rodinu. Dokonce ani se Sakurou už to není jako dřív. Tolik se mi odcizila, nebýt toho, že žijeme v jednom domě, nejspíš bych s ní ani nepromluvil," vyčítal si.
Konečně byli doma. Naruto poslal chlapce umýt si ruce a zamířil do kuchyně. Sakura stála jako obvykle u plotny.
"Jsem doma," oznámil jí přívětivým hlasem.
"Vím," zněla znavená odpověď a ona začala podávat na stůl.
Za chvíli už přiběhl Naoki a začal se cpát jako zjednaný.
"Dnes je nějaký veselejší," usmála se Sakura, když ho viděla.
Za pár minut byl talíř prázdný a chlapec utíkal do pokoje.
"Přijď za mnou tati!" křičel cestou po schodech.
"Tatínek asi nebude moct Naoki," řekla Sakura, ale Naruto ji přerušil.
"Slíbil jsem mu to, to je v pořádku, ale poslyš Sakuro... ..neřekla si mu něco zvláštního?" Zeptal se.
"Co něco?"
"No, něco... ..myslí, že ho nemáš ráda, věděla si, že se ho ve škole děti bojí? Myslí, že i ty..." Soukal ze sebe Naruto a čekal, kdy ho zarazí stím,že je to nesmysl.
"Né, nic jsem mu neřekla, miluju ho, je to můj syn. Pravda je zvláštní, jeho pohledy mě v poslední době trochu děsí, mám pocit, že je s ním něco v nepořádku," přiznala nakonec.
"Ale no tak. Říkal jsem mu, jak moc ho máme rádi, určitě se to spraví," usmál se na ni Naruto, vstal a začal sklízet ze stolu.
"Slíbil jsem mu, že s vámi začnu trávit víc času, takže zítra se vrátím dřív." oznámil jí a Sakura se viditelně rozzářila. Naruto se k ní naklonil a políbil ji.
"Možná se to dá ještě napravit, když spolu budeme trávit víc času, bude všechno jako dřív. Naoki potřebuje rodinu, musím udělat všechno, aby se cítil dobře," opakovala si v duchu.
"Máproblémy ve škole?" Zeptala se pak, protože věděla, že v poslední době je syn Hokageho dost problémový.
"Ne, jen trochu zlobil," ujistil ji blonďák, protože jí nechtěl přidělávat starosti, "Sakuro, prozraď mi něco, když se narodil, navrhoval jsem jména a ty si trvala na tomhle, proč právě Naoki?" Zeptal se pak zvědavě. (Naoki v překladu: rovný strom/vzpřímený strom)
"Přece eN jako Naruto a právě Naoki proto, aby jednou stál stejně hrdě v čele Listové jako teď ty," usmála se.
"Tati!" Ozvalo se naléhavé žadonění o pozornost a přerušilo jejich rozhovor.

Na druhý den odpoledne seděl Naruto spokojeně v kanceláři, konečně se zbavil všech front a mohl trochu zvolnit tempo. Vše se obracelo k lepšímu, když se z chodby ozval obvyklý křik.
"Pozor! Musím hned za Hokagem!" Slyšel známý hlas.
Dovnitř bez klepání vtrhnul Shikamaru.
"Shikamaru pro boha živýho, přestaň sem takhle vpadávat! Copak byl tak velký problém na misi, že sem musíš vletět? Měl si přece-" Naruto neměl šanci to dokončit.
"Je tady!!!" Vykřikl vyplašeně Shikamaru, když brzdil o jeho stůl.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 17:12 | Reagovat

Anton makes new friends easily.
Suit yourself.

2 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 2:45 | Reagovat

I’m all in, I’d better go to bed now.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama