Akatsuki se nevzdávají - 03 Vykopejte Zetsua

17. října 2013 v 21:29 | SasuKe |  Akatsuki se nevzdávají
Tak jo třetí díl, s trochou štěstí se vám možná bude i líbit.




Uvnitř se zatím strhla mela.
Právě přišel Hidan, rvát kytky rukama ho už přestalo bavit.
"Ptám se naposledy, kde mám kur*a tu posra*ou kosu?!" Ječel jako na lesy.
"Kdo mi ukrad Samehadu?!" Přidal se k němu Kisame.
"A co moje loutky?" fňukal Sasori.
"Nezdá se vám, že Kakuzu nějak podezřele přibral?" Zamračil se pak.
"Za nim!" rozkřikl se Hidan a všichni vyrazili.
"Okamžitě za nima, takhle to dál nejde, porada je povinná!" Zavelel Pein a následoval je.
Nahoře si to Kakuzu zatím štrádoval od jednoho pokoje ke druhému. Když viděl ty tři, jak se na něj ženou, zabruslil do nejbližšího pokoje, kterým byl ten Sasukeho.
Překvapeně se zarazil mezi dveřmi. Hidan, Kisame a Sasori ho postrčili kus dopředu, jak do něj vrazili, vysypala se z něj hromada fotek, loutky, spousta peněz, hnojivo pro rostliny, které evidetně šlohnul u Zetsua, zásoba laků na nehty, kosa, Samehada a hromada dalších nezbytností.
"Já ti dám, ty jeden!" Vykřikl Sasori a už ho chytal pod krkem, když si všiml toho, čeho před chvílí Kakuzu.
Všichni čtyři teď tupě zírali na koberec pod oknem podezřelé velikosti, nemluvě o tom jak se třásl. Takže do nich vzápětí narazili Tobi, Pein a Deidara.



"Co to tu sakra je?!" Zeptal se Pein, prodral se dovnitř a odkryl koberec, pod kterým se krčil Itachi.
"Proč se schoval pod koberec?" Žasl Pein.
"Když jsem sem vlezl, slyšel jsem z chodby hluk a bál jsem se, že mě tu Sasuke najde," zašeptal Itachi.
"Itachi, hergot, už jednou jsem ti snad řekl, ať chodíš dveřma! Jestli to nezvládneš alespoň po čtyřech jako Tobi, nebo máš nějakej blízkej vztah k podlaze, tak sem nelez!" začal Pein zuřit.
"Ale šéfe, jedna úchylka je přece..." chtěl namítnout Sasori.
"Sklapni!" Přerušil ho šéf.
"Na něj!" Vzpomněl si Hidan, proč běželi nahoru a vrhl se na Kakuza.
"Já tě zřídím, že ti všechny tvý nakradený orgány nebudou stačit!" Ječel a pustil se do něj.
Sasori se samozřejmě okamžitě přidal, skočil po Kakuzovi, ale ten uhnul, Sasori ho přeletěl a přistál na Itachim.
Kisame se mu samozřejmě hned vrhl na pomoc.
"Budeme to ignorovat, nebylo to nic osobního, Sasori je jen k*etén," prohlásil Kisame, když mu oprašoval plášť.
"Tohle teda osobní bylo!" Vrazil mu jednu Sasori.
"Deidara-senpai, já se chci přidat!" Zavýskal nadšeně slepý Tobi, rozmáchl se po hluchém Deidarovi, který to bral jako výzvu k boji a pohotově uhnul, čímž Tobi srazil k zemi Peina.
Konan, která šla kolem, nahlédla dovnitř. Napadlo ji, že by třeba mohla Peinovi pomoct a rozehnat je, ale pak si řekla, že jí to za tu námahu nestojí.
"Umění je..." rozmachoval se Deidara.
"Doma ne! Na takový blbnutí máte zahrádku!" Vynadala mu přísně Konan tak, že ruku raději zase schoval i s jílem za záda a Konan spokojeně pokračovala dál chodbou.
Pein se zatím neúspěšně pokoušel posbírat ze země.
"Dobře, hlavně se všichni uklidníme," řekl a někdo mu narval do pusy Itachiho ponožku.
Hluk se zmírnil až ve chvíli, kdy dovnitř vrazil Sasuke.
"Co je to v mým pokoji za sraz úchylů?!" Vyrazil ze sebe, když je tam tak viděl.
"Tvůj pokoj?" opáčil Itachi nechápavě tenounkým hláskem.
"Itachi, okamžitě vylez z mé kouzelné lampy!" Naježil se Pein.
"No jo, měl jsem to upřesnit. Půjčili jsme mu tvůj pokoj," usmál se na něj pak.
"Můžeš si odnést věci, ale klidně počkám do zítřka, s tvým medvídkem se dobře spí," Akatsuki se přestali rvát a chytili neskutečný záchvat smíchu, načež Sasukemu došlo, že tím ztrapnil jak sebe, tak bratra.
"A vy všichni ven!" Zaječel a ruka mu začínala modře jiskřit, aby si znovu zjednal patřičný respekt, načež většina osazenstva pokoje, až na Peina, Itachiho a Tobiho, který ještě několikrát naboural do zdi, než trefil dveře, byla venku.
Pein se otočil ke staršímu Uchihovi mířícímu k oknu.
"Itachi, přestaň! Dobře víš, že ten orientální koberec nelítá! Nevěř všemu jak naivní děcko a teď mě omluvte, jdu si leštit svojí kouzelnou lampu, aby mi splnila tři přání."
Jen vyšel z místnosti, uslyšeli ze zdola příšerný jekot.
Sasuke i Pein se pohotově rozběhli do kuchyně, odkud zvuk vyšel, čímž dali Itachimu příležitost se znovu nenápadně vytratit.
Když doběhli do kuchyně, všichni ostatní už tam byli. Všude ležely rozsypané květiny a tráva. Vprostřed všeho toho zmatku stála Konan s Hidanem.
"Tohle už přestává všechno!" Praštila poslední čistou utěrkou, kterou Kakuzu ještě nestihl znesvětit o stůl.
"Tvoje nadávky ignoruju, že se nemyješ, převlékáš jen o svátcích a ještě to vydáváš za svou víru jsem taky nikdy nekomentovala, dokonce tě nechávám denně s námi sedět u jednoho stolu. To že sis s sebou kosu táhl i na pohřeb mojí maminky, jsem taky skousla, ale sakra, kytky mi po baráku rozhazovat nebudeš! Takže pánové, s váma se timto loučim!" Rozčílila se nad jeho drzostí, jelikož něco tak voňavého už dlouho neviděla a bez jediného dalšího slova odešla z domu.
"Říkala 's tou kýtou končim'? Já bych si totiž dal!" Nasadil tomu korunu Deidara.

Deidaru probudil nepříjemný pocit, měl už pár minut dojem, že do něj někdo šťouchá a tahá ho za pyžamo.
"Tobi přestaň a zmiz, já chci ještě spát," ošil se.
Přesto, že už bylo téměř odpoledne, polohluchý Deidara se jako předchozí dny odmítal hnout z postele. Jednak ho strašně štvalo, že s ním už tři dny nikdo nemluví a taky od doby, co je opustila Konan, byly zásadně ke snídani i obědu vločky s mlíkem, což ho taky dvakrát nenadchlo. Takže v podstatě vstával jen na večeři, to bývaly brambory, ale nejprve se dvě hodiny losovalo o to, kdo je půjde uvařit, jelikož ten na koho to vyšlo pokaždé prohlásil, že ostatní podváděli, tedy většinou se losovalo tak dlouho, dokud někdo nedostal neúnosný hlad a neobětoval se. Deidara cítil, jak mu někdo pomalu stahuje peřinku.
"Sakra, Tobi, řekl jsem abys-," trochu se zarazil, když zjistil, že deku z něj stahuje Kisame a kolem jeho postele mimo Tobiho stojí ještě Pein, Sasori, Sasuke a Kakuzu.
"Co tu všichni chcete?!" Obořil se na ně Deidara.
"Jdeme se tě zeptat, jestli nemáš náhodou ponětí, kde je posledních několik dní Zetsu, že se ani nehlásí k sežrání starých ponožek. Už to není kam skladovat!" Vyjel na něj Pein.
"Proč bych to právě já měl vědět?" Zeptal se nevinně.
"Protože pár minut před tím, než zmizel, sis připravoval černý igelitový pytel s lopatou a prohlásil: "Však já tu skur*enou kytku dostanu!" Objasnil mu Sasori.
"Ehm... ..no..." Deidara sebou začal šít jako na jehlách.
"Tak naposledy! Kam si ho schoval?!" Zařval Pein.
"Jak si můžeš myslet, že bych ho prodal?!" Odpověděl hluchý se zděšeným výrazem ve tváři. "Co si to o mě myslíte vy šílenci?!" Začal jančit, než mu někdo stihl odpovědět: "Zakopal jsem ho za domem. Copak bych za něj někde něco dostal?" Ospravedlnil se od jejich 'podezření' rozhořčeně.
Pein se Sasukem, Sasorim a Kakuzu se po sobě podívali a když zjistili, že jim takové vysvětlení stačí, všichni hromadně odešli z pokoje. Tobi až na pátý pokus, protože předtím omylem čtyřikrát vlezl do skříně. Deidara se pomalu šoural celý rozlámaný za nimi.
"Šéfe proč jsme vlastně chtěli hledat Zetsua?" Zeptal se Sasori.
"Aby nám nalovil slimáky, nehodlám si k obědu opejkat vločky jako včera!" Odpověděl Pein.
"Vy jste jedl vložky veliteli?" Vykulil Deidara oči a pozorně si ho prohlédl, jelikož tohle nečekal.
Pein se pro jistotu otočil a vrátil do svého pokoje pro nově předepsané zklidňující léky, které bral osmkrát denně. Podle doktora si je měl totiž vzít pokaždé, když dostane pocit, že už by to s nimi nevydržel. Tedy nebylo divu, že večer již obvykle poskakoval po domě jako kolibřík předávkovaný spoustou léků.
"Imbecil!" Zareagoval na Deidaru Sasuke, praštil se do čela a už se chystal posadit se do obýváku na křeslo, když v tom zjistil, že se mu v pokoji zdá něco jinak. I ostatní příchozí měli dojem, že tu něco nehraje. Sasuke si nervózně prohlížel pokoj.
"Je tu něco novýho," zamračil se.
"Ne, něco tu chybí," odporoval mu Kisame.
"Blbost, něco jste tu přestěhovali," namítl Deidara.
"Bylo to křeslo červený od začátku?" Ujišťoval se Sasuke. Všichni jen přikyvovali.
"Tobi má pocit, že obraz býval nakřivo."
"To je sice pravda, nevím, který ho*ado ho narovnalo, dotváří naši chaotickou atmosféru, ale v tom to není," řekl Sasuke a strčil do něj, rám se mírně zhoupl a zůstal křivě nakloněný.
"Myslím, že spíš ten gauč stával pod oknem, ne?" Pokračoval Kakuzu, ale i jemu se dostalo jen nesouhlasného zamručení.
"Ten Hidan visel na lustru vždycky?" Přidal se Deidara, když konečně pracně odposlouchal, o čem se mluví. Ostatní nejprve začali přikyvovat a Kisame už zkoumal polohu stolku, když v tom se zarazili.
"Hidan!" Otočili se hromadně zpět k lustru, kde hlavou dolů visela krví pomalovaná obluda.
"Né, to bude v něčem jinym. Hidan visí na lustru už dobrý tři dny a nechce slézt," odpověděl Sasori.
V tom dovnitř vpadl Pein a mával rukama nad hlavou, aby upoutal pozornost celé bandy.
"Itachi si vyvrtal díru do stropu a teď se opatrně a tiše spouští nad schodiště. Takže všechny zejména Sasukeho upozorňuju, aby tam nechodili a nevyplašili ho!" Vysvětloval Pein.
Kisame se hlasitě rozesmál z představy svého kolegy hrajícího si na Mission Imposible.
"Co je na tom legračního?" Rozzuřil se Pein.
"Mluvíte o něm jako by byl veverka," odpověděla mu ryba.
"Vždyť se tak chová! Ráno už byl skoro dole a když mě viděl, vylezl zase na půdu a dal si na sebe papírovou krabičku s nápisem křehké, co zbyla od stěhování akvária, myslí si nejspíš, že je teď neviditelný!" Vysvětlil velitel tlupy celý rozčarovaný jejich počínáním.
"Veverka něco takového svým IQ dalece převyšuje, tohle je spíš na úrovni Tobiho," řekl Kakuzu pohoršeně.
"Nevadí, každopádně už se spouští zase, tak tam u všech zelenejch žab nelezte, nerad bych, aby s tím divadlem začínal znovu od začátku."
Sasuke chvíli přemýšlel, jestli by se nevyplatilo to risknout, pozorovat vyděšeného Itachiho, jak šplhá zpět nahoru a pokouší se narvat do krabice od akvária. Pak nad tím raději mávl rukou. Měl dost svojí práce, vytáhl si jehlice na pletení, ale za pár minut se stejně ozval příšerný rámus.
Bylo to několik ran, jedna za druhou, jako když se něco řítí ze schodů a zarazilo se to za dveřmi.
Když otevřeli dveře, za nimi ležel Itachi, očividně brzdící tlamou o vchod.
Sasuke dostal téměř smrtelný záchvat smíchu, takže se ani na nic nezmohl, následován i zbytkem Akatsuki, které ten pohled na vraha klanu Uchiha značně pobavil. Itachi si vstekle posbíral protézu ze země, sundal si z hlavy kytku, kterou patrně nabral někde cestou a otevřel nejbližší okno, aby mohl zase opustit sídlo.
"Se na to můžu vykašlat," s nesrozumitelnou poznámkou o debilním hřebíku pod rohožkou a náhodou nataženém provázku na schodech uražený prchl ven.
Stále se smějící část Akatsuki se pokoušel na oko uklidnit Kisame, kterému se to zdálo legrační asi ze všech nejvíc.
"Proč vlastně zase šel? Mohl s námi poobědvat," procedil mezi záchvaty smíchu Sasori.
"A co bys chtěl obědvat?" Ptal se Pein válející se spokojeně se smíchem po zemi pod vlivem léků.
"Taky pravda... Spíš mě překvapuje, že jak uviděl Sasukeho, nenasadil první závodní rychlost."
"Kdysi se mi svěřil, že se Sasuke chudák neumí vůbec ovládat, takže když se směje není vůbec nebezpečný, protože ho to hned tak nepřejde." oznámil Kisame a ve všech mimo Sasukeho vyvolal další záchvat.
Sasuke se naopak jako na povel smát přestal. Cela zvážněl a nasadil výraz, naznačující, že má vztek.
"Já a neumím ovládat?! Kisame bude z tebe pečená ryba!" Vykřikl při čemž mu vyrašila na čele zlovětná žilka.
Kisame už se s Katon uměním jednou seznámil, když dal kdysi Sasukemu k narozeninám cosi podezřele růžového a on předstírajíc, že jde sfouknout svíčky na dortu ho zapálil. Rozhodně to nechtěl okusit znovu, tedy vzal raději do rybích, Sasuke mu dal galantně dvě a půl vteřiny náskok a vyrazil za ním.

"Tobi si chce taky hrát na honěnou!" Ozvalo se z pytle stojícího o kousek dál, ale poslední praštěný Uchiha naboural vzápětí do první zdi kterou potkal.
Za chvíli se vrátit Sasuke, s tím, že není pitomec, aby za ním lezl do rybníka.
"Neměli bysme tedy vykopat toho Zetsua?" Zeptal se Kakuzu.
"On to ještě nikdo neudělal?" Začal jančit Pein, hned po té si to namířil za svými léky, které měly zjevně příliš slabé účinky proti té bandě trot*ů.
"No já mám ještě něco na práci," prohlásil Kakuzu a zmizel.
"Konečně trocha klidu," ulevil si Sasuke, který zapomněl na Deidaru stojícího v koutě místnosti.
"Myslíš, že Hidan sleze z toho lustru? Půjčil sem mu totiž svoje podkolenky a chtěl bych je vrátit," svěřil se mu hned blonďák, protože mu to možná připadalo jako přitažlivé téma.
"Nevím a ani mě to nezajímá. Stejně si pořád jenom stěžuje," odpověděl Sasuke.
"Tak ty myslíš, že tě miluje?" Zaculil se nadšeně nahluchlý, jako školačka s novým drbem.
Sasuke se nejprve zatvářil, jako když mu někdo vylije na hlavu ledovou vodu, pak se s odporem podíval na tisíce let nemytého Hidana, který projistotu dělal, že nic neslyší.
"Říkám, že vás nesnáším!" Zvýšil značně hlas, aby to i poleno jako Deidara pochopilo.
"Ve mě taky haraší, ale co chudák Hidan?" Zamrkal na něj Deidara, jako by se ho ptal, jestli Jashinistu opustí a Sasuke se raději posunul na druhý konec gauče.
"Měl bych ho zabít," zamručel si pro sebe.
"Mile rád se s tebou půjdu napít," odpověděl mu Deidara se spokojeným výrazem, že konečně někoho sbalil. Po chvilce se za ním od lustru spustil Hidan, který už toho měl taky plné zuby a natáhl se až k jeho uchu.
"Zabedněnej kreté*e, dojdi si konečně hergot na ušní, chce tě za tu tvojí blbost oddělat!" Zařval mu do ucha s plných plic. Deidary se to nejprve trochu dotklo, pak se naklonil k Sasukemu, který pro jistotu přestal plést, aby mu neuteklo oko, až mu zase blondýn poví nějaký nesmysl.
"Hidan žárlí, raději půjdu," oznámil důležitě a odkráčel na svých jehlových podpadcích. Uchiha ho při tom vědomí raději nechal, hlavně že měl klid.
Sasori který to sledoval ode dveří si uvědomil, že už ho dlouho nikdo podezřele neosahával a jeho peněženka je stále v plášti.
"Řekne mi někdo, kam se ten pošuk Kakuzu zase zašil?" Zeptal se.
Za pár minut, když vešli Sasuke se Sasorim do kuchyně. Pein smažil na pánvi jakousi rostlinu, kterou nejprve nadějně považovali za Zetsua, ale bohužel to byl jen plevel, když si najednou všimli obří poskakující dřevěné bedny, pečlivě zapečetěné ze všech stran.
"Hned mě pusťte mizerové!" Ozýval se zevnitř Kakuzův hlas.
"Proč je Kakuzu zamčený v té bedně?" Zajímal se Sasori.
"Aby nám už nemohl nic ukrást," vysvětlil Pein, jehož majetek se podezřele ztenčoval.
"Chtěl moje pilulky, ale ty jsou jenom moje!" Pomyslel si velitel.
"Tobi, jdi vytáhnout Kisameho z rybníka, svolávám před jídlem poradu!" Oznámil pak veledůležitě.
Všichni zasedli kolem stolu.
"Na úvod jsem chtěl pogratulovat Deidrovi k narozeninám, přesto, že nevíme kolik mu je a nehodláme je s nim slavit. Jsem rád, že jsme se tu sešli v tak hojném počtu, tedy s ohledem na naši současnou improvizovanou funkčnost..." Mluvil na pět lidí kolem něj.
"Sakra k věci," řekl Sasuke, naštvaný, že si nestihne ani do podzimu uplést šálu, jestli se bude pokračovat momentálním tempem.
"Jednoduše řečeno, Zetsu je zakopaný na zahradě, Konan nám zdrhla a neodpovídá mi na dopisy, Kakuza jsme museli zavřít do bedny a Hidan visí už dobrý tři dny na lustru a protestuje, ovšem proti čemu, to ovšem nikdo neví. Nemluvě o tom, že Tobi je slepý, Deidara hluchý a Itachi tu vlastně není vůbec. To dělá celkem čtyři normální lidi. Sasori neraduj se, normální pro tebe rozhodně není přesný výraz."
"Ech, ech, říkhá něchkdo kdo bchere prášky na mozek," procedil mezi předstíraným kašlem loutkař.
"Nehledě na to, že Kisameho a Sasukeho musím přivázat, aby vydrželi chvíli u jednoho stolu," podíval se vyčítavě na ty dva, kteří tam byli zjevně velmi nedobrovolně.
"Veliteli neutíkal bych kdyby mě nehonil," podotkl Kisame a Sasuke začal podezřele rudnout.
"Kdo rozbije židli, ode dneška nemá na čem sedět, pořád jich máme o jednu míň," varoval je Pein.
"Víte kde je největší problém? Ne v tom, že Konan zdrhla nebo Hidan že visí na lustru a ani nejmocnější Jashin ho nemůže dostat dolů, ale mi už nemáme ani vindru! No nekoukej Sasori, kdo má platit tvoje účty za připojení k facebooku! Nemluvě o Sasukeho spotřebě kachniček," rozčílil se velitel.
"Takže ode dneška nejíme, dokud si někdo z nás nenajde pořádnou práci, nebo nedostaneme zpátky Konan. Ta by si poradila," oznámil. Nápad s Konan hned všichni zavrhli, jelikož představa, že Hidana donutí se omluvit byla v nenávratnu.
"Já mám práci i peníze, ale museli byste mě pustit z tý bedny!" Ozval se Kakuzu.
"Na to zapomeň, ty ty peníze kradeš nám, kdybys okrádal slušný lidi to by byla jiná, ale takhle tam hezky zůstaneš!" Ohradil se okamžitě zrzek.
"Šéfe, Tobi se s tím pytlem taky někam zatoulal," ozval se Deidara, který vůbec netušil o čem je řeč.
"Nemluv o něm, jako by byl štěně. Není přece pitomej," s ohledem na zlodějovu druhou větu si právě všichni přeměřili jeho příčetnost.
"Deidara-senpai mám pro vás dárek k narozeninám! Vykopal jsem ho úplně sám!" Vedl za sebou na vodítku Zetsua s mašličkou a náhubkem, jelikož jinak by asi dorazil jen najedený Zetsu bez Tobiho. Cestou se přerazil o bednu s Kakuzem a přistál Deidarovi u nohou.
"Bezva, mnohokrát ti děkuji Tobi, jestli chceš tohle překonat, musíš mi k Vánocům pod stromeček nadělit Satana," řekl manekýn ironicky.
"Veliteli, pusťte mě první, ať mám náskok," začal žadonit Kisame, když se zdálo, že porada se ať už plánovaně či ne blíží ke konci.
"Ještě líp, nepouštěj Sasukeho vůbec! Chci si dojít do pokoje pro pyžamo!" Ozvalo se od okna, pod kterým už nějakou chvíli kempil Itachi.
Pein přikývl, že ať jde teda dovnitř. Zatím co Sasuke úporně přemýšlel, jestli mu vražda jeho staršího bratra bude stát za to, sedět po zbytek života na zemi, protože se to zdálo mírně pod jeho úroveň.
Akatsuki kromě Sasoriho se dohodli na poslední možnosti, jak se zachránit. Tobi šel do sklepa a začal pod obývákem v místě kde visel lustr pilkou vyřezávat díru. Bohužel mu nikdo neřekl jak velkou. Všichni se shromáždili kolem Hidana a když to nejméně čekal, Kisame na něj zaútočil Samehadou, bacil ho po hlavě a omráčený Hidan spadl na zem.
"Co tam dělá ten Tobi tak dlouho?" Rozčílil se Kisame, protože díra pořád nikde, místo aby byl vděčný, že ho Sasuke přestal na chvíli mlátit, když ho pustili.
V tom to pod nimi zakřupalo, všichni se propadli a přistáli na Tobim ve sklepě.
"Jste v pořádku šéfe?" Ozval se rozlámaný Kisame.
"Jo," odsekl Pein.
"Ptám se Itachiho. Kde vlastně je?" Objasnila to ryba a začala šmátrat po člověku, který na něm ležel.
"Nevím, ale já ležím rozhodně pod Deiderou," pronesl Pein, cítící že ho něco bodalo do nohy a podezřele to připomínalo podpatky jaké nosila Konan když...
"Těžko já ležím na Kisamem," odpověděl Deidara.
"To není Itachi?" Zděsil se jmenovaný.
"Ne, já jsem tady," ozvalo se, jako by ho něco škrtilo.
"E... tak za co tě to držím?" Zeptal se Kisame opatrně Deidary, protože se bál odpovědi.
"To bych taky rád věděl..." Podotkl Uchiha znechuceně stále přiškrceným tónem.
"Deidara-senpai leží jistě na mě," vykřikl Tobi.
"To těžko, když jsem říkal, že ležím na Kisamem a všichni hned vstaňte!" Vykřikl Deidara, který už toho měl plné zuby a toužil se z té hromady idio*ů vyhrabat.
"Tak zvedne už mě někdo?" Přidal se Pein zoufale.
"Jo až někdo rozsvítí," odpověděl blondýn.
"Kdo leží nahoře?" Zeptal se duchapřítomně zrzek.
Ticho.
"Aha fajn."
"Nahoře leží ten, kdo leží nade mnou," oznámil Deidara, "no a podle toho, že na mě někdo slintá..."
"To jsem já a rozhodně nejsem nejvejš," ozval se jeho narozeninový dárek.
"Tak kdo je nejvejš?!" Začínala Peinovi docházet trpělivost, nemohl si dosáhnout ani do pláště pro pilulky, jelikož mu někdo seděl na ruce.
"Na mě leží Hidan a spí," odpověděl Zetsu.
"Tak proč si se nepřihlásil?" Vyštěkl Pein.
"K čemu?" Zeptala se rostlina.
"Že jdeš rozsvítit, protože si nejvejš!" Vrčel velitel.
"Ale já nejsem, jsem zavalen," stěžoval si Zetsu.
"A Hidan nemůže, praštil jsem ho po hlavě, než jsme sem spadli, aby se konečně odlepil od lustru," oznámil Kisame.
"Tak ho ze mě sundejte," navrhl kaktusák.
"A jak to máme asi udělat, když jsme pod tebou?!" Zuřil Deidara, protože měl pocit, že by si tu za tu dobu stihl nalakovat nehty, než se lakavě dohodnou.
"Proboha rozsviťte už někdo! Zetsu!" Ozval se Itachi a znělo to, jako by se dusil.
"Lituju, nemůžu vám pomoct."
"Prostě si línej se zvednout jako vždycky!" Vynadal mu Deidara.
"Eh! Eh!" Ozvalo se naléhavě od Itahiho a vzbudilo to Peinovu pozornost.
"Krucinál rostlino, shoď ze sebe to poleno a mazej hned rozsvítit, chci vědět, co se to tu děje. Dostaneš pak slimáky!" Nařídil mu Pein a on s příslibem jídla stál okamžitě u vypínače.
Když rozsvítil, jeden po druhém konečně vstali.
Pak se otočili směrem, odkud šel Itachiho hlas. Až teď jim došlo, proč se Sasuke celou dobu neozval. Seděl mu na zádech, svázané ruce mu i s provazem držel kolem krku a nenápadně ho škrtil. Když si všiml, že je všichni pozorují pustil Itachiho, který už byl celý modrý, až lehce nafialovělý.
"Ehm, my jsme... ..si hráli na... ..parkur!" Vylezlo z něj. Itachi se bál, co všechno mu v jeho nevýhodné pozici ještě může provést a tak raději jen přikyvoval.
Večer Pein odpočíval a čekal, až Zetsu uloví něco na pánev.
"Kam zmizela podlaha a Hidan?" Zeptal se Sasori, který všechno zaspal.
"Ty to nevíš? On už totiž nevysí na lustru."
"A kde teda je?"
"Pokud vím, narazil si záda, když ho Zetsu shodil do Kakuzovi kádě s bahnem, a když se šel osprchovat do koupelny od toho bahna, skoro si vyrazil zuby, takže pokud vím, už pár minut tam leží, protože se nemůže hnout a nadává," objasnil Pein.
Sasori už na nic nečekal, popadl foťák a upaloval za úlovkem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 13:39 | Reagovat

Stop crying! Get a grip on yourself!

Mr. Brown, I have a bone to pick with you. My mail was lost because of you.

2 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 3:14 | Reagovat

I didn’t really like the concert. In plain English, the concert was terrible.

3 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 16:56 | Reagovat

I am all ears.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama