Kráska a Had (Dramione) 02 - Pozvání

24. října 2017 v 16:49 | SasuKe |  Kráska a Had
Druhý díl. :3 Asi nemám pro tentokrát co dodat.

Byl tu milion příležitostí kdy přestat, ani jedinou ovšem nevyužil… Bohužel. Bohudík.



Seděla u Nebelvírského stolu, na vidličku namotávala špagety a přemýšlela. Nikdy ještě neměla pocit, že jí praskne hlava ze všeho, co se kolem dělo, jenže její život se v posledních dnech zdál nezvykle složitý. Nejprve ten neodbytný pocit, že ji někdo sleduje, pak dopis, nakonec Ronovo věčně divné chování a hádky s ostatními, kterým už se raději vyhýbala tak, že si sedala jinam než ke klukům a nakonec završení Dracovým projevem, který nemohla dostat z hlavy.

"Jak to k sakru myslel, že jsme z toho vyrostli? Řekl to, jako by ani nic z toho všeho nikdy nemyslel vážně, byla to snad pro něj jen legrace? Říkal to se vší tou nenávistí… Musel to myslet vážně!" Byla víc než zmatená, prostě si neuměla vysvětlit Malfoyovo nesmyslné chování na hodině. Tvářil se, jako by byli normální spolužáci.

Promnula si spánek, protože opravdu čekala, že z toho všeho co nevidět zešílí. Kolem ní se děla hromada podivných věcí a Ron, který ani nejedl, jen koukal někam do dálky byl jednou z nich.

"Jsi v pořádku?" Přejela ho starostlivým pohledem, ale on nereagoval.

"Rone!" Zvýšil na něj hlas Harry, aby si jich vůbec všiml.

"Co je?" Dost podrážděně si ho přeměřil.
 

Kráska a Had (Dramione) 01 - Dopis a sázka

23. října 2017 v 16:52 | SasuKe |  Kráska a Had
Tak jo, píšu další fanfikci a to z prostého důvodu, mám pocit, že na wattpad nepíše nikdo, kdo by psát uměl a opravdu mě zabíjí, že si nikde nepřečtu to co chci. Všechny Dramione fanfikce jsou neoriginální, nudné, charaktery nikdo nedodržuje, po slohové stránce mě to zabíjí, nedá se to číst. Nedá. Fakt nedá. Povedlo se mi přečíst asi jednu co mě zaujala a díky bohu měla 40 dílů, čímž zachraňuje tu další stovku nepovedených desetidílovek. Taky mám podivnou chuť dopsat zase některé rozpracované povídky, tak snad mi to vyjde, teď už k příběhu. :3


01 - Dopis a sázka


Nakonec to byla náhoda, že se tohle všechno přihodilo. Nebýt jedné hloupé sázky, nebýt jeho věčně hloupých způsobů, jak tu dívku týrat, nikdy by si to neuvědomili…

Seděli na hodině kouzel, zatím co profesorka vykládala obsah, jež už dávno znal, s podloženou bradou zíral na spolužačku, která se jako vždy dychtivě hlásila, jako by snad někdo pochyboval o tom, že zná odpovědi. Zdálo se mu to otravné, vlezlé, nechutné. Nikdy si nedala pokoj, zřejmě svůj zoufalý život musela naplnit aspoň tímhle, když nic jiného jí nezbývalo.
"To snad není možný," vytrhl ho z myšlenek Crabbe, který si všiml jeho znechuceného výrazu a chtěl se okamžitě přidat. Grangerovou nesnášeli všichni, ať už pro její původ, nebo jednoduše proto, jak dobrou čarodějkou byla navzdory němu. Nikdy je neomrzelo vymýšlet způsoby, jak ji ponížit, ovšem tentokrát neměli žádný nápad.
"Je mi jí líto, ta chudinka nemá nic než pozornost učitelů," zasmál se blonďák a zatřásl hlavou, jako by nemohl uvěřit, že si vážně nedá pokoj.

5 faktů které mě štvou na anime

18. října 2017 v 16:30 | SasuKe |  Myšlenky

Než sem zase začnu dáva povídky, tenhle článek schraňuju v počítači už asi měsíc, je to soubor takových mích poznatků, kterých by se dalo udělat padesát, ne pět, ale myslím, že tohle je takový klasický příklad věcí, které mi naprosto kazí atmosféru při sledování.

nesmyslný křik jmen

Ti, kdo sledují anime již nějaký pátek, zcela určitě vědí, co mám namysli. Někde jde jen o jednoduché oslovování, jindy je to vážně trapárna, kde hlavní hrdinka vykřikne jméno svého ochránce třeba třikrát, aniž by to logicky dávalo smysl. Úplná klasika jsou situace, kdy je někde skupinka složená dejme tomu z Hanabi, Takaa, Hikariho a Yuichira. Hikari oznámí, že druhý den nepřijde na vyučování, protože musí něco zařídit, načež Hanabi jako vzorňačka šokovaně reaguje: "Hikari-kun!" Pak se k němu přidá Takao, který je stejného názoru a chápe jeho pocity. Hanabi: "Takao-kun!" Yuichiro slíbí, že ho bude krýt, načež Hanabi musí reagovat: "Yuichiro-senpai!" Proboha čeho dosáhla tím, že je všechny oslovila? -_- Obvykle se s tím setkáte třeba v situacích, kde spousta hrdinů odpadne v boji a neschopná holka, kterou chrání je stihne všechny jednoho po druhém oslovit, ideálně postupně, když odpadnou naráz.

 


Until I will trample down your shadow! 06

3. ledna 2017 v 18:52 | SasuKe |  Until I will trample down your shadow!


"Vůbec tu nohu nepropínáš a taky j nedáváš rovně podél těla, celé tvé držení je úplně křivé, musíš vypadat ladně!"
"Nejsem panenka Barbie, abys mi tu nohu urval a nasadil jak potřebuješ, mám šlachy a vazivo, promiň!"
Akira prudce zatáhl jeho lýtko o kus dozadu, protože měl pocit, že se chlapec co chvíli zhroutí na hromádku. Bradu mu taky nadzvedl kousek výš.
"Laskavě takhle stuj alespoň tak dlouho, dokud si tu pozici nezapamatuješ," rovnal mu neustále ramena a prohlížel si ho ze všech úhlů.
"Jak mám sakra vydržet takhle-"

Tik Tak

3. ledna 2017 v 14:29 | SasuKe |  Myšlenky
Sedím a poslouchám nesnesytelné tikání hodin. Něco co od dětství nemůžu vystát a uvědomuju si, že těch důvodů je tu vlastně hrozně moc. Nejen nepříjemné vzpomínky, ale především je to zvuk běžícího času. Je to něco co nejde zastavit, často si kladu otázku, proč nemám dálkový ovladač, abych se mohl zarazit v některých momentech, na hodinu, na dvě, napořád...

Until I will trample down your shadow! 05

3. ledna 2017 v 12:34 | SasuKe |  Until I will trample down your shadow!


Den ve škole byl hektický a o to těžší bylo vracet se kolem devátí večerní usínající ulicí po cvičení. Nebyl to první z těch dnů, kdy zvažoval, že školy nechá, jenže tane ho zatím ještě nemohl uživit, ač jeho duši živil plně. Kolikrát už byla jeho hlava plná myšlenek o tom, jak by to bylo skvělé, kdybychom mohli dělat jen to co chceme, to co nám něco přináší, to čím přinášíme něco ostatním.

Until I will trample down your shadow! 04

28. prosince 2016 v 16:00 | SasuKe |  Until I will trample down your shadow!

Posedával podrážděně na švédské bedně, jednu nohu hozenou přes druhou a usrkával jahodové mléko brčkem z krabičky. Vůbec netušil, co tu vlastně dělá, proč tohle sám sobě udělal, že tráví čas s tím dementem.
"No a už ses rozhodl pro skladbu?" Hodil po něm rudovlásek krátký pohled, aby zjistil, jak to vypadá s programem na budoucí soutěže a mohli začít trénovat.
"Labutí jezero," usmál se ironicky mladík a druhý jen zmateně zamrkal.
"Co?"
"Říkám, že všechna ta tvoje hudba zní jako labutí jezero, to já nedělám, sorry," pokrčil lhostejně rameny, tohle nebyl jeho problém.

Until I will trample down your shadow! 03

26. prosince 2016 v 22:50 | SasuKe |  Until I will trample down your shadow!



Po tělocvičně se jako každý pátek odpoledne proháněli chlapci a muži, protahovali se, trénovali, zkoušeli nejrůznější kroky pro vystoupení v této sezóně a domlouvali se na společné sestavě. Jen jeden mladík stál vyloženě naprosto stranou. Co stál, on cvičil, nevydržel na místě ani chvíli. Poprvé od neúspěšného šampionátu, jako by mu někdo vlil do krve chuť žít.

Until I will trample down your shadow! 02

26. prosince 2016 v 15:54 | SasuKe |  Until I will trample down your shadow!


Podrážděný mladík rázným tempem mašíroval po chodníku, aby byl rychle co nejdál. Na nohou měl ještě cvičební tenisky, zatím co boty si nesl v ruce a bundu ani nestihl zapnout, jak rychle vypadl ven, aby se nadýchal pro něj netoxického vzduchu, bez jisté osoby.
"Hej, ty," hlas který vyzařoval sebejistotu přehlušil jeho kroky. Otočil se, ohlédl přes rameno a jeho oči se nenávistně zúžili. Ani na moment však nezastavil ani jeden z nich.
"Co chceš?" Prskal, jako by jeho slova byla jedem a klidně mířil domů, protože tenhle chlap ho nemohl ani na vteřinu začít zajímat.
"Mluvit s tebou o nástupu do kvalifikace."

Until I will trample down your shadow! 01

26. prosince 2016 v 2:42 | SasuKe |  Until I will trample down your shadow!


"Nemůžeš to chápat, protože si to nepamatuješ. Bylo ti tehdy asi dvanáct, když jsem přišel na zkoušku. Stál jsi úplně vzadu a nepřestal cvičit, ani když ostatní dávno stáli kolem mě a já na vás mluvil. Celou lekci jsi tam stál a ignoroval mě, když jsem za tebou pak přišel, v očích jsi měl jiskřičky a řekl jsi mi něco, co nešlo zapomenout..."

Kam dál