Tóny osudu XII.

7. června 2018 v 17:00 | SasuKe |  Tóny osudu
Tak je tu nový díl. Trochu se snažím tomu psaní věnovat, ale je to v deset večer, když přijdu z práce. :D A opravdu hrozně moc si přeju překreslit tu úvodní fotku. -_-



Týden uběhl jako nic, Daisuke stál kus od běžecké dráhy v červeném tílku a protahoval se. Jelikož soutěž probíhala kousek od školy, spousta lidí se sem přišla ulít z hodiny. Jeho nejlepší přítel Kenta samozřejmě seděl na okraji tribuny připravený ho podpořit a kolem se hromadila i spousta děvčat. Mladíček pochopitelně čekal na tu jedinou, kterou si přál vidět, v tom všechny vyrušil zvuk prudce brzdícího auta, jelikož šlo o školní závod, příliš lidí sem autem nepřijelo, natož když šlo o naleštěný sporťák, který se blýskal na dálku.

"To-to nemyslí vážně!" Chlapec strnule zíral, jak si Naoki se svým typickým klidem vystoupil a sundal brýle aby se rozhlédl.

Všichni kolem, zejména puberťačky si začaly nadšeně něco šeptat. Trvalo asi tři a půl vteřiny, než Daisuke rozmrzl a naštvaně se rozběhl přímo k narušiteli. Než vůbec stihl pozdravit vyrval mu brýle a narazil mu je zpět na obličej.

"A ceduli s nápisem přichází hvězda si zapomněl doma?!" Zavrčel k němu jedovatě v první vteřině, kdy se k němu naklonil, to už ho ale chytil za ruku a vlekl někam stranou, aby mohl pokračovat "myslel jsem, že o tom, že sem nejdeš jsme mluvili tak stokrát!"

Právě ve chvíli kdy ho vláčel někam bokem pod tribuny, aby nestál u auta.

"Mluvili, ale nikdy jsme neměli jednotný názor, pokud se pamatuju," Naoki si z něj jako obvykle dělal dobrý den. Vůbec se netrápil tím, co mladík říká.

"Muj názor je, seber se a jeď neopzorovaně domů, tady bejt nemůžeš!" Vztekal se chlapec, jakmile už na ně všichni nezírali.
 

Tóny osudu XI.

6. května 2018 v 15:31 | SasuKe |  Tóny osudu
Mám pokračování další povídky, která si zaslouží pomalu dopsat. Už nemůžu pořád jen ležet doma upočítače, musím pracovat a řešit vysokou, naskytla se mi hromada příležitostí v cosplayi, takže jich využívám a momentálně řeším nějaké nabídky na rozpracování projektů jako kniha, komiks nebo web-seriál, tudíž je toho spousta, nicméně blogu se nechci vzdát. Opravdu mile mě překvapila čísla, která jsem tu i přes neaktivitu blogu našel pokaždé, když se sem podívám, jsou snad vyšší než když byl aktivní. K téhle povídce musím časem předělat obrázek, protože je ještě z doby kdy moje schopnosti kresby na tabletu sahaly na bod mrazu. Užijte si díl. :3



"Řekni Daisuke, co přesně tě přimělo zůstat s mým bratrem i přes jeho příšernou povahu?" Zasmála se roztomilá blondýnka, zatím co se opírala o kuchyňskou linku a z prstu si olizovala jazýčkem čokoládu.
Mladík vedle ní pokrčil rameny a povzdechl si, zatím co zdobil dort jahodami a narovnal se nad stolem.
"Těžko říct, možná aby mu někdo ukázal, že není králem světa?" Zasmál se, přes to že věděl, že on je tím posledním, kdo tu něco zmůže.
"To se na tobě mi líbí," zasmála se Ami a podala mu další plechovku, plnou sladkých, červených dobrot, které do čokolády na vrchu dortu překrásně zapadaly.
Mladík zvedl zaujatě obočí, protože netušil, co tím přesně myslí, navíc vypadala, že hodlá v načaté myšlence pokrčovat.
"Je úžasné nejen to, jak ho dokážeš snášet a nakonec s ním i vyjít, ale hlavně obdivuju, že se ho vůbec nebojíš, nic si z něj neděláš," řekla s nadšením, protože si byla vědoma, kolik lidí má z jejího bratra respekt.
"Nemám důvod se ho bát."
"Být tebou si pospíším, bude tu za půl hodinky," zasmála se dívka.
"Za deset minut," opravil ji, "protože on nikdy nenahrává tak dlouho, jak by měl, už vůbec nezůstává na pracovních schůzkách do konce a když tam s ním nejsem já, bude jako urvaný ze řetězu."


Kráska a Had (Dramione) 02 - Pozvání

24. října 2017 v 16:49 | SasuKe |  Kráska a Had
Druhý díl. :3 Asi nemám pro tentokrát co dodat.

Byl tu milion příležitostí kdy přestat, ani jedinou ovšem nevyužil… Bohužel. Bohudík.



Seděla u Nebelvírského stolu, na vidličku namotávala špagety a přemýšlela. Nikdy ještě neměla pocit, že jí praskne hlava ze všeho, co se kolem dělo, jenže její život se v posledních dnech zdál nezvykle složitý. Nejprve ten neodbytný pocit, že ji někdo sleduje, pak dopis, nakonec Ronovo věčně divné chování a hádky s ostatními, kterým už se raději vyhýbala tak, že si sedala jinam než ke klukům a nakonec završení Dracovým projevem, který nemohla dostat z hlavy.

"Jak to k sakru myslel, že jsme z toho vyrostli? Řekl to, jako by ani nic z toho všeho nikdy nemyslel vážně, byla to snad pro něj jen legrace? Říkal to se vší tou nenávistí… Musel to myslet vážně!" Byla víc než zmatená, prostě si neuměla vysvětlit Malfoyovo nesmyslné chování na hodině. Tvářil se, jako by byli normální spolužáci.

Promnula si spánek, protože opravdu čekala, že z toho všeho co nevidět zešílí. Kolem ní se děla hromada podivných věcí a Ron, který ani nejedl, jen koukal někam do dálky byl jednou z nich.

"Jsi v pořádku?" Přejela ho starostlivým pohledem, ale on nereagoval.

"Rone!" Zvýšil na něj hlas Harry, aby si jich vůbec všiml.

"Co je?" Dost podrážděně si ho přeměřil.
 


Kráska a Had (Dramione) 01 - Dopis a sázka

23. října 2017 v 16:52 | SasuKe |  Kráska a Had
Tak jo, píšu další fanfikci a to z prostého důvodu, mám pocit, že na wattpad nepíše nikdo, kdo by psát uměl a opravdu mě zabíjí, že si nikde nepřečtu to co chci. Všechny Dramione fanfikce jsou neoriginální, nudné, charaktery nikdo nedodržuje, po slohové stránce mě to zabíjí, nedá se to číst. Nedá. Fakt nedá. Povedlo se mi přečíst asi jednu co mě zaujala a díky bohu měla 40 dílů, čímž zachraňuje tu další stovku nepovedených desetidílovek. Taky mám podivnou chuť dopsat zase některé rozpracované povídky, tak snad mi to vyjde, teď už k příběhu. :3


01 - Dopis a sázka


Nakonec to byla náhoda, že se tohle všechno přihodilo. Nebýt jedné hloupé sázky, nebýt jeho věčně hloupých způsobů, jak tu dívku týrat, nikdy by si to neuvědomili…

Seděli na hodině kouzel, zatím co profesorka vykládala obsah, jež už dávno znal, s podloženou bradou zíral na spolužačku, která se jako vždy dychtivě hlásila, jako by snad někdo pochyboval o tom, že zná odpovědi. Zdálo se mu to otravné, vlezlé, nechutné. Nikdy si nedala pokoj, zřejmě svůj zoufalý život musela naplnit aspoň tímhle, když nic jiného jí nezbývalo.
"To snad není možný," vytrhl ho z myšlenek Crabbe, který si všiml jeho znechuceného výrazu a chtěl se okamžitě přidat. Grangerovou nesnášeli všichni, ať už pro její původ, nebo jednoduše proto, jak dobrou čarodějkou byla navzdory němu. Nikdy je neomrzelo vymýšlet způsoby, jak ji ponížit, ovšem tentokrát neměli žádný nápad.
"Je mi jí líto, ta chudinka nemá nic než pozornost učitelů," zasmál se blonďák a zatřásl hlavou, jako by nemohl uvěřit, že si vážně nedá pokoj.

5 faktů které mě štvou na anime

18. října 2017 v 16:30 | SasuKe |  Myšlenky

Než sem zase začnu dáva povídky, tenhle článek schraňuju v počítači už asi měsíc, je to soubor takových mích poznatků, kterých by se dalo udělat padesát, ne pět, ale myslím, že tohle je takový klasický příklad věcí, které mi naprosto kazí atmosféru při sledování.

nesmyslný křik jmen

Ti, kdo sledují anime již nějaký pátek, zcela určitě vědí, co mám namysli. Někde jde jen o jednoduché oslovování, jindy je to vážně trapárna, kde hlavní hrdinka vykřikne jméno svého ochránce třeba třikrát, aniž by to logicky dávalo smysl. Úplná klasika jsou situace, kdy je někde skupinka složená dejme tomu z Hanabi, Takaa, Hikariho a Yuichira. Hikari oznámí, že druhý den nepřijde na vyučování, protože musí něco zařídit, načež Hanabi jako vzorňačka šokovaně reaguje: "Hikari-kun!" Pak se k němu přidá Takao, který je stejného názoru a chápe jeho pocity. Hanabi: "Takao-kun!" Yuichiro slíbí, že ho bude krýt, načež Hanabi musí reagovat: "Yuichiro-senpai!" Proboha čeho dosáhla tím, že je všechny oslovila? -_- Obvykle se s tím setkáte třeba v situacích, kde spousta hrdinů odpadne v boji a neschopná holka, kterou chrání je stihne všechny jednoho po druhém oslovit, ideálně postupně, když odpadnou naráz.


Until I will trample down your shadow! 06

3. ledna 2017 v 18:52 | SasuKe |  Until I will trample down your shadow!


"Vůbec tu nohu nepropínáš a taky j nedáváš rovně podél těla, celé tvé držení je úplně křivé, musíš vypadat ladně!"
"Nejsem panenka Barbie, abys mi tu nohu urval a nasadil jak potřebuješ, mám šlachy a vazivo, promiň!"
Akira prudce zatáhl jeho lýtko o kus dozadu, protože měl pocit, že se chlapec co chvíli zhroutí na hromádku. Bradu mu taky nadzvedl kousek výš.
"Laskavě takhle stuj alespoň tak dlouho, dokud si tu pozici nezapamatuješ," rovnal mu neustále ramena a prohlížel si ho ze všech úhlů.
"Jak mám sakra vydržet takhle-"

Tik Tak

3. ledna 2017 v 14:29 | SasuKe |  Myšlenky
Sedím a poslouchám nesnesytelné tikání hodin. Něco co od dětství nemůžu vystát a uvědomuju si, že těch důvodů je tu vlastně hrozně moc. Nejen nepříjemné vzpomínky, ale především je to zvuk běžícího času. Je to něco co nejde zastavit, často si kladu otázku, proč nemám dálkový ovladač, abych se mohl zarazit v některých momentech, na hodinu, na dvě, napořád...

Until I will trample down your shadow! 05

3. ledna 2017 v 12:34 | SasuKe |  Until I will trample down your shadow!


Den ve škole byl hektický a o to těžší bylo vracet se kolem devátí večerní usínající ulicí po cvičení. Nebyl to první z těch dnů, kdy zvažoval, že školy nechá, jenže tane ho zatím ještě nemohl uživit, ač jeho duši živil plně. Kolikrát už byla jeho hlava plná myšlenek o tom, jak by to bylo skvělé, kdybychom mohli dělat jen to co chceme, to co nám něco přináší, to čím přinášíme něco ostatním.

Until I will trample down your shadow! 04

28. prosince 2016 v 16:00 | SasuKe |  Until I will trample down your shadow!

Posedával podrážděně na švédské bedně, jednu nohu hozenou přes druhou a usrkával jahodové mléko brčkem z krabičky. Vůbec netušil, co tu vlastně dělá, proč tohle sám sobě udělal, že tráví čas s tím dementem.
"No a už ses rozhodl pro skladbu?" Hodil po něm rudovlásek krátký pohled, aby zjistil, jak to vypadá s programem na budoucí soutěže a mohli začít trénovat.
"Labutí jezero," usmál se ironicky mladík a druhý jen zmateně zamrkal.
"Co?"
"Říkám, že všechna ta tvoje hudba zní jako labutí jezero, to já nedělám, sorry," pokrčil lhostejně rameny, tohle nebyl jeho problém.

Until I will trample down your shadow! 03

26. prosince 2016 v 22:50 | SasuKe |  Until I will trample down your shadow!



Po tělocvičně se jako každý pátek odpoledne proháněli chlapci a muži, protahovali se, trénovali, zkoušeli nejrůznější kroky pro vystoupení v této sezóně a domlouvali se na společné sestavě. Jen jeden mladík stál vyloženě naprosto stranou. Co stál, on cvičil, nevydržel na místě ani chvíli. Poprvé od neúspěšného šampionátu, jako by mu někdo vlil do krve chuť žít.

Kam dál